V Hodoníně se narodil „prezident Osvoboditel“

Praha - Zakladatel československého státu, „prezident Osvoboditel“ prožil na Pražském hradě sedmnáct let svého života. Byl tak nejdéle sloužícím prezidentem. Patřil mezi hlavní představitele zahraničního odboje usilujícího o vytvoření samostatného československého státu a je bezesporu jednou z nejvýznamnějších osobností československé historie. Masarykovy ideály mravnosti, pravdy, spravedlnosti a humanity se staly základem československé státnosti a neotřásly jimi ani dlouhá léta diktatur.

První československý prezident se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Vystudoval filozofii na univerzitě ve Vídni a poté na téže univerzitě přednášel. Po habilitaci v roce 1879 se stal soukromým docentem. Svou budoucí životní družku Charlottu Garrigue, dceru bohatého amerického podnikatele z New Yorku, potkal v červnu 1877. O rok později se vzali a měli spolu tři děti.

V české společnosti a české politice se Masaryk objevil ve svých 32 letech, kdy na české pražské univerzitě začal přednášet filozofii, sociologii a psychologii. Své přednášky pojímal jako dialogy, v nichž vedl posluchače k formulování vlastního názoru. Pro své názory, které často překračovaly rámec českého provincialismu, a především pro jejich nekompromisní obhajobu, si získal v české společnosti přívržence, ale i odpůrce.

Když v roce 1885 rozdělil českou společnost spor o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, vystoupil proti nekritickému českému nacionalismu. Rozhodnými argumenty a posudky sice Masaryk prokázal, že jde o padělky, ale za cenu ztráty důvěry v české společnosti.

Hladinu veřejného mínění rozčeřil Masaryk i během tzv. hilsneriády v roce 1899, kdy se ostře postavil proti antisemitským pověrám a rasismu. V obci Polná byl tehdy ze zavraždění dívky obviněn Žid Hilsner. Vražda mu prokázána nebyla, zato však kvůli tomuto případu propukly antisemitské bouře. Masaryk měl tehdy odvahu vydat dva spisky, které prokazovaly, že vyšetřování bylo povrchní a zaujaté.

Původně Masaryk příliš nepochyboval o smyslu Rakousko-Uherska jako státu. Kritizoval sice nedemokratické poměry v monarchii, domníval se však, že reformami a trvalým úsilím o všestranný rozvoj národní komunity dosáhne český národ v rámci Rakouska-Uherska spravedlivého postavení. Představy hluboce přesvědčeného demokrata a humanisty se však zhroutily vypuknutím první světové války. Přehodnotil své politické koncepce a koncem roku 1914 emigroval.

V Paříži se stal hlavním představitelem zahraničního odboje usilujícího o vytvoření samostatného československého státu. Se zástupci českých a slovenských krajanských spolků spolupodepsal 30. května 1918 v USA Pittsburskou dohodu, v níž byl zakotven požadavek autonomie Slovenska v budoucím společném státě. Deklaraci o nezávislosti Československa (tzv. Washingtonskou deklaraci) s ustanovením, že nový stát bude republikou, uveřejnila prozatímní vláda vedená Masarykem 18. října 1918.

Do Prahy se Masaryk triumfálně vrátil 21. prosince 1918 a příští den pronesl na Hradě své první poselství k Národnímu shromáždění. Zahájil ho slavným citátem z Kšaftu Komenského, že vláda věci Tvých k Tobě zase se obrátí, ó lide český.

Masaryk byl zvolen opět v roce 1920 a poté ještě dvakrát, v roce 1927 a 1934. Do posledního volebního boje se proti Masarykovi postavil i Klement Gottwald. Masaryk jako prezident často zasahoval do vnitropolitických sporů a byl představitelem tzv. hradní politiky. Jeho autorita napomohla rychlé konsolidaci poválečných poměrů na bázi parlamentní demokracie. Československo se v té době i přes mnohé nedostatky stalo jednou z nejstabilnějších demokracií tehdejší Evropy. Masaryk se snažil hledat cestu ke všem národnostním skupinám. Snažil se, aby se Němci, kteří se nepodíleli na vzniku samostatného státu, cítili v republice jako rovnoprávní občané.

Pro své demokratické přesvědčení Masaryk odmítl zakázat Henleinovu sudetoněmeckou stranu. Slovenská otázka však zůstala problémem. Po vzniku republiky Masaryk od Pittsburské dohody ustoupil, protože ve 20. letech nebyly podmínky pro její naplnění a začal prosazovat teorii čechoslovakismu, v níž vycházel z představy, že Češi a Slováci jsou jeden národ s rozdílným dialektem. Podcenil však emocionální, kulturní i politické snahy Slováků.

Úřad prezidenta zastával až do roku 1935, kdy ze zdravotních důvodů abdikoval. V důsledku věku, špatného zdraví a i neschopnosti demokrata a humanisty plně pochopit totalitní diktaturu, nepovažoval za možné stát v čele státu v době hrozících nebezpečí. To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě, truchlil s mnohými básník Jaroslav Seifert, když Masaryk na sklonku léta 1937 na zámku v Lánech zemřel. Jeho pohřeb se 21. září stal velkou manifestací zármutku, ale také víry v demokracii všech demokraticky cítících občanů státu bez ohledu na národnost.

T. G. M. v Lánech (1925)
Zdroj: Národní muzeum