Francouzský důstojík Alfred Dreyfus byl odsouzen za vlastizradu

Paříž - Nenápadně začala v říjnu 1894 největší francouzská politická aféra konce 19. století. Mladý důstojník generálního štábu Alfred Dreyfus, který byl židovského původu, byl tehdy obviněn z vlastizrady, kdy údajně předal německému vyslanectví kopie pěti tajných dokladů o činnosti generálního štábu. Celá aféra vyvrcholila 22. prosince 1894, kdy byl mladý židovský důstojník odsouzen na galeje a k doživotnímu vyhnanství na Ďábelských ostrovech.

Dreyfusovu nevinu armáda nechtěla připustit

Kapitán Dreyfus sice od začátku vinu popíral a důkazy proti němu byly falešné a zmanipulované, přesto byl už v prosinci téhož roku odsouzen na galeje a k doživotnímu vyhnanství na Ďábelských ostrovech. Procesem s Dreyfusem, který tehdy ve Francii vyvolal silné protižidovské nálady, se ale aféra teprve rozbíhala.

V březnu 1896 se objevily důkazy o Dreyfusově nevině, vedení armády ale nechtělo připustit své pochybení a skutečný pachatel byl začátkem ledna 1898 zproštěn obvinění. Nedlouho poté se ale do případu vložil spisovatel Emile Zola. Ve slavném článku J'accuse (Žaluji), který vyšel v pařížském časopisu L'Aurore, se vášnivě zastal Dreyfuse a rozsudek označil za „hanbu Francie“.

Po Dreyfusovi byl zatčen i spisovatel Émile Zola

Článek vyvolal skandál a Zola byl kvůli němu odsouzen na rok vězení a pokutě (raději se uchýlil do londýnského exilu), přinesl ale naději Dreyfusovi. V novém procesu byl ale kapitán znovu odsouzen na deset let, tentokrát mu nicméně udělil prezident milost. Zcela rehabilitován byl Dreyfus až v červenci 1906 a zemřel v hodnosti plukovníka v polovině 30. let. Zola se už jeho očištění nedočkal, zemřel v září 1902. 

Společenské důsledky Dreyfusovy aféry

Důsledkem Dreyfusovy aféry bylo značné omezení vlivu armády, která se tak dostala pod větší kontrolu veřejnosti a církve. Následně vše vyústilo až v konec římskokatolického náboženství jako státního náboženství ve Francii v roce 1905. Aféra také významně změnila klima ve francouzské společnosti popularizací republikánských demokratických hodnot. Díky aféře došlo ovšem také k nárůstu příznivců nedemokratické pravice, která však ve Francii, na rozdíl od Německa nebo Itálie, nikdy nezískala dominantní podporu veřejnosti.