Císařská konírna Pražského hradu hostí první soubornou expozicí vlivného a poté zapomenutého malíře a kreslíře pozdní renesance Hanse von Aachena, nejoblíbenějšího umělce císaře Rudolfa II. Do 2. října tak mohou návštěvníci obdivovat například nejznámější portrét Rudolfa II. i nečekaný objev, Aachenův portrét Ferdinanda II., který přinesl sběratel v igelitové tašce. Hostem rubriky Studia 6 Profil z 23. srpna byla historička umění a kurátorka výstavy Hans von Aachen: Malíř na evropských dvorech Eliška Fučíková. Ptala se Jolka Krásná.
„Měla jsem pocit, že Aachena vidím všude,“ říká Eliška Fučíková
Jak to bylo s cestou mistrova neznámého díla na výstavu? Skutečně vám zazvonil sběratel u dveří a z igelitové tašky vybalil „ušmudlaný“ obraz Ferdinanda II.?
Je to vlastně Ferdinand II. ještě coby arcivévoda Ferdinand Štýrský. Ta historie je o něco delší. Jednou mi zavolal pán a řekl mi, že koupil portrét Ferdinanda II. a jestli bych se na něj nemohla podívat. Ale protože jsem měla spoustu práce, nedostala jsem se k tomu. Jenže ten pán byl netrpělivý a po několika měsících přišel a přinesl obraz v oné igelitové tašce. (Rám nebyl zrovna v pořádku, ale samotný obraz byl v docela dobrém stavu.)
Když obraz vytáhl, přišlo mi to až neuvěřitelné. Zrovna v době, kdy připravujeme výstavu Hanse von Aachena a kdy bych se měla zaobírat výběrem obrazů, se mi tady jeden takový zvláštní obraz objeví a ještě takovýmto způsobem. Ten pán navíc velmi spěchal, takže obraz vyndal, pověsil na stěnu místo jiného obrazu, který předtím sundal, a řekl mi, že ho tam nechá, ať se na něj dívám a že až se vrátí zpátky do Prahy, vyzvedne si ho.
Jak rychle jste poznala, že jde o originál? Radila jste se s někým?
Protože celý život pracuji na monografii Hanse von Aachena, měla jsem okamžitě podezření. Ta emoce ale byla příliš silná, takže jsem si do jisté míry nevěřila. Měla jsem pocit, že je to obsedantní představa, že Aachena vidím prostě všude. Kontaktovala jsem proto restaurátora a poprosila ho, aby udělal nějaký zásadní rozbor. Potom už jsem měla jistotu, že je to obraz, který můžeme dokonce přesně datovat a najít k němu celou historii.
Hans von Aachen byl v říjnu 1603 vyslán Rudolfem II. na cesty, během nichž měl malovat na urozených dvorech mladé princezny, mezi kterými si Rudolf zamýšlel vybrat. Z cesty, která vedla přes Štýrský Hradec, Innsbruck do Turína, Modeny a Mantovy, se zachoval jediný obraz (máme ho vystavený), portrét Anny Tyrolské. Nález portrétu Ferdinanda II. je pak velmi zajímavý, protože dokazuje, že Aachen nemaloval jen princezny. Tedy že ve Štýrském Hradci nenamaloval jen sestry Ferdinanda II., ale i jeho samého.
Profil (zdroj: ČT24)
Visí vlastně už obraz Ferdinanda II. na výstavě?
Obraz bude vystaven až v pátek. Musíme trochu převěsit obrazy. Bude ale v prestižní společnosti – vedle Rudolfa II., Anny Tyrolské a Aachenovy dcery Marie Maxmiliány.
Na výstavě je rovněž vystaven nejznámější portrét Rudolfa II. Na co byste nás ještě pozvala kromě tohoto „hitu“ výstavy?
Myslím, že se podařilo shromáždit nejvýznamnější díla Hanse von Aachena snad kromě dvou obrazů, které se nepodařilo získat pro pražskou verzi výstavy. Výstava má totiž tři podoby – jedna byla v Cáchách, teď je pražská a poslední je vídeňská. Vídeňská verze by měla ukázat nejvýznamnější Aachenův obraz, autoportrét s „donnou Venustou“, který se nám nepodařilo do Prahy nikdy získat.
Jinak je tu několik překvapení, která nemohli diváci vidět v Cáchách. Například je to obraz, který nedávno koupili ze soukromé sbírky Lichtenštejnové a který bude k vidění jenom v Praze. A z kostela svatého Jakuba jsme získali obraz Panny Marie Radostné ve zvláštní květinové girlandě. Jde o jedno z největších překvapení výstavy vůbec, protože takovéto girlandy se malovaly až ve 20. a 30. letech 17. století v Holandsku, ve Vlámsku. Aachen přitom k takové výzdobě přistoupil už v roce 1598, kdy bylo pro kostel svatého Jakuba na Starém Městě vytvořeno 15 nových oltářních obrazů.
Hans von Aachen nebyl na dvoře Rudolfa II. jenom malířem. Císař si ho oblíbil a často s ním rozmlouval i jako s důvěrníkem. Ví se, proč si císař oblíbil právě Aachena?
S jistotou to samozřejmě nevíme. Víme jen, že Aachen měl neomezený přístup do císařských sbírek. Že fungoval jako nákupčí pro rudolfínské sbírky. A že ho císař vysílal na cesty nejen kontaktovat jiné malíře, ale i obchodníky s obrazy.
Vlastně i zmíněná cesta, kdy maloval princezny, měla jednu skrytou podobou. Aachen měl při té příležitosti, protože byl skutečně považován za císařova vyslance, možnost si prohlédnout nejrůznější italské sbírky a v nich vybírat to, co považoval za zajímavé pro císaře. A protože se dochovala korespondence mezi vyslanci na císařském dvoře a Aachenem a dokonce i samotným Rudolfem II., víme, že po Aachenově návštěvě nějaké sbírky vždy následovaly zásilky obrazů pro císařské sbírky.
(redakčně kráceno)