„Většina pravd vznikla na základě lži,“ říká Kurt Gebauer

Pochází z Hradce nad Moravicí ve Slezsku. Od svých pěti let maloval a kreslil. Vystudoval Kamenosochařskou školu v Hořicích, posléze Akademii výtvarného umění v Praze. Dnes učí sám; je profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde vede Ateliér veškerého sochařství a kde razí heslo „Do každé české vísky nejméně jeden sochař“. Jeho tvorba je často ironická, zneklidňující i provokativní. To je ve stručnosti Kurt Gebauer, host Šárky Bednářové v pořadu Před půlnocí z 16. května.

O vás se říká, že jste českým Rodinem. Jste velmi známou osobností, jak se k popularitě stavíte? Patří to k vaší tvorbě?
Myslím, že to s popularitou není tak divoké. Lidé výtvarné umění až tak nesledují, až na některé jedince nebo skupiny lidí. Jinak je tenhle druh gramotnosti poměrně zaostalý. Všichni umí psát, i když i to také trochu upadá…

Myslíte, že kulturní povědomí v ČR je menší než v jiných státech Evropy?
Je to obecně věc celé civilizace, která byla zatím spíše verbální, psaná, matematicko-ekonomická. Člověk opravdu někdy žasne, že se o evidentních věcech, i když některé jsou přímo ve veřejném prostoru, vůbec neví. Lidé to nesledují a spíše se bouří proti tomu, když se něco povede, než aby se bouřili, když se něco ničí.
Přitom mít kolem sebe pěkné místo a starat se o něj patří k obecné kultuře. Jenže lidé nejsou k tomuto ve školách vychováváni. Dříve ke gramotnosti patřilo, že se kreslilo, studovaly se dějiny umění. To se teď dělá jenom na specializovaných školách, takže lidi většinou netrápí, že se děje něco blbě. Proto bych to s tím českým Rodinem bral s rezervou.

Malujete od dětství, po kom jste ty geny zdědil? Maloval někdo z rodičů?
Domníval jsem se, že každé dítě má geny na to kreslit, ale dospělí je zkazí, když děti nenechají správně blbnout. Ale můj tatínek trochu maloval, jinak byl kamnář, hrnčíř a zajímal se o elektrotechniku, v té době skutečně průkopnickým způsobem.

Vedete Ateliér veškerého sochařství, to mě fascinuje. Jaký je rozdíl mezi „veškerým sochařstvím“ a „sochařstvím“?
Oficiálně se to píše jako Ateliér sochařství. UMPRUM má asi 25 ateliérů – je tam odívání, kov a šperk, několik architektur, socha je tam jedna.
Ale to sochařství je takové hutné slovo. Dělám fotky, kreslím, dělám happeningy. Sochařství považuji  za univerzální obor, který zpracovává prostor různými prostředky. Tvrdím, že i malba byl druh levné sochařiny v interiéru. V Pompejích neměli okna, tak namalovali na zdi krajinu, aby se měli na co koukat. A Sixtinská kaple je to samé. Tam neměli peníze na sochařskou výzdobu, tak to pomaloval Michelangelo.

Když se řekne Kurt Gebauer, každý si vybaví plastiky, sochy, happeningy, tvorbu, která má vždy humor a ironický osten. Například nahý Mozart před brněnskou Redutou, ironické sochy z dob totality, Plavkyně ve Vojanových sadech, Létavec zavěšený mezi stromy v parku zámku Hradce nad Moravicí. A také vaši trpaslíci, protože jste jakýmsi nepsaným tátou trpaslíků. Je to tak, že by dobré umění, i když vy to slovo nemáte rád, mělo v člověku něco vyprovokovat?
Slovo umění je v českém prostředí takový filologický oříšek. Co to vlastně umění znamená? Je to obor jako výtvarničení, nebo něco mimořádného. Filozof Flusser to výborně obešel, když říkal, že to není od slova „umět“, protože umí kde kdo a kde co, ale že je to od slova „umělý“. Že umělec nedělá něco, co je normální a obyčejné, ale dělá to, co je mimořádné a co překvapí.
To se mi docela líbí: člověk dělá nějaké věci a teprve za nějakou dobu může někdo říct, hele, to je umění, to tu ještě nebylo nebo je to trošku jiné, než co bylo, a trochu to zamotalo palice ostatním lidem. V tomhle by asi to slovo „umění“ fungovat mohlo.

Jak reagují lidé na vaše plastiky, třeba na nahého Mozarta před brněnskou Redutou?
Myslím, že docela dobře. Určitě je to uděláno tak, aby to někoho překvapilo, naštvalo. Je to takový fígl. Je to klučík (Cupido, Merkur nebo něco anticky renesančně manýristického, vlastně skoro kýč), který má dospělou hlavu…

Ale to možná přesně vystihuje Mozarta…
Tak jsem to mínil. Mozart byl odmalička génius a až do své smrti byl stále hravý. Je to vyjádření jeho podstaty. Navíc v Redutě v útlém věku hrál. Takže to má mnoho rozměrů. I ty naivní. Jednou jsem tam viděl starší dámy, které na to zděšeně koukaly a říkaly, proč má tak starou hubu, to to neuměl ten sochař udělat?
Myslím, že takhle ty věci mají být. Mají mít nějakou chybu, podivnost, zvláštnost, nesmí být dokonalé. Jenže udělat tu nedokonalost správně je možná to nejtěžší.

No právě, co je dokonalé, co je nedokonalé, co je umění a co je kýč? Třeba vaši trpaslíci. Trpaslíky jsme vídali různě na zahrádkách a pobuřovalo nás to, že je to pokleslost, dekadence. Vy jste ale svými trpaslíky najednou symboliku kýče totálně zrušil. Co vás na nich tolik fascinuje? Co je podle vás kýč a co ne? Dá se vůbec takhle o sochařství uvažovat?
V každé době je to něco jiného. Žiju tady teda už dlouho let, ale za mého mládí se za kýč v architektuře považoval historismus a secese. To se nepovažovalo ani za umění. Studoval jsem rok na SUŠ v Brně, kde nám jeden profesor přednášel dějiny umění. A ten nám ukazoval francouzské rokokové autory Watteaua a Bouchera a říkal, že je to buržoazní kýčovité umění. Takže je to jenom kategorizace podle vkusu a nelze kategoricky říct, kde je hranice kýče.
A trpaslíci… Jak jste říkala, že nás to pobuřovalo, tak za mého dětství se mi trpaslíci docela líbili. Potom vymizeli, protože bolševik tvrdil (vyšel tenkrát článek v Mladém světě), že trpaslík je synonymum kýče. Ale v té době byl kýč už něco jiného. Například pneumatiky, které sloužily jako květináč, nebo pomníky, ti „Leninové“. A já jsem vlastně spojil bývalý kýč s tehdejším současným kýčem, s tím monumentem. Takže hlavní trpaslík nejsem já, ale Lenin, který typicky ukazuje levou rukou na levou stranu.

A co desetimetrový trpaslík, který by se měl vztyčit v Hořicích?
Je to stále otevřené. Parta nadšenců chtěla zviditelnit Hořice, protože jak se tam udělala objížďka, Hořice zmizely pod svahem. Ten trpaslík je jako skála a je složený asi ze 40 kusů bloků kamene. Zatím vznikl jenom model, který byl vystavený v Hořicích a na Malostranském náměstí v Praze. Ještě se nesehnaly peníze, takže řeším věci, které jsou aktuální.

Pojďme k našemu regionu. Vždy mě fascinoval nádherný Létavec zavěšený mezi monumentálními košatými stromy v parku v Hradci nad Moravicí. Nápad se zrodil ve vašem snu, dokonce vznikla i povídka?
Zdál se mi dlouhý sen, ve kterém jsem létal různými metodami – startem z plavání v řece, během z kopce, přeskakováním ze stromu na strom, a to jsem popsal. Když pak přišla příležitost udělat něco v tom Hradci, tak jsem v místě, kde se můj sen odehrával, tedy v parku na Mariánských loukách, přetvořil můj sen do reálu.

Stála jsem pod Létavcem a říkala si, co tím ten Kurt Gebauer myslel. Je to věčná touha člověka po létání? Touha člověka po vznosných myšlenkách a pocitech? Co to má v člověku asociovat?
To je kouzlo soch, že nejsou tak konkrétní jako text nebo jiné obory. Speciálně věci plastické na sebe nabalují náladu, pocity, společenské klima té které doby. Můžete udělat cokoliv pod jakoukoliv záminkou, a přijde jiná doba, jiný člověk a výraz se lehce posune.
Ale jinak, vše, co jste říkala, tam je ukryto, jinak by to nemělo smysl dělat. To je ta vrstevnatost věci, která může na první pohled vypadat jako ptákovina, ale uvnitř mé skryté další možnosti výkladu.

V Ostravě jste realizoval nádherné dětské hřiště na sídlišti Fifejdy. Kdo vás tehdy oslovil a jak vás to napadlo?
Je to docela složité. Kdysi jsem na akademii pomáhal kolegyni architektce pracovat s terénem, a to mě přivedlo na to, že sochařina vytváří nějaký dům, to byl první impuls. Druhý impuls byla soutěž na dětská hřiště na Jižní město asi v 70. roce. Vyhrál jsem třetí cenu, mělo se to realizovat, ale nedělalo se to. A pak přišla z Ostravy výzva mladším autorům, protože pro starší národní umělce dětská atrakce nebyla práce.
No, a mě se ty opičárny pro děti zdály blbé, že se tam postaví jenom něco z klacku, děti vylezou nahoru a zase slezou dolů. Tak jsem udělal celou krajinu, která byla míněná i pro dospělé, aby seděli okolo a pozorovali, a pro děti různých kategorií. Je to docela komplikovaný celek.

Jste hodně politický člověk. Myslíte, že nastala doba, kdy se zase uchýlíte do svého státu Gebauer, který jste si založil v 70. letech před tehdejším socialistickým zřízením, kdy jste se styděl za svůj stát. Nenastala opět doba, kdy se lidé začínají stydět za české politiky? Stydíte se za české politiky?
Vyvinul jsem teorii, že nejlepší je, když má člověk svůj vlastní stát a s ostatními lidmi navazuje diplomatické styky…

Proto jste si v 70. letech založil stát Gebauer. Máte svoji vlajku, znak, hymnu?
Tolik to zase neřeším. Zkrátka dělám sochy, prostory, expanduji do území i pomocí studentů, kdy se snažím, aby také měli svůj vlastní stát, kam by mohli umístit svou kulturu a představu o světě.

Jste autorem známých zrcátek, cen TýTý. Myslíte si, že veřejnost málo nastavuje zrcátka našim politikům? Že se angažovanost veřejnosti hodně umenšila? Že jsou lidé apatičtí a zavírají se do svých domovů a soukromých světů?
Spíše se obávám se, aby to nenastalo. Přece jenom se něco stále děje. Všechno to vypadá jako katastrofa. Politici se mezi sebou hádají, mají skandály. Ví se ale, že je to podhoubí něčeho a že se o to lidé budou zajímat. A také se budou zajímat, jestli by to oni nedělali lépe.
Zkrátka politika je obrazem politické úrovně obyvatel. To oni připustí, že třeba na Hradci chce někdo v rámci zisku zvýšit paneláky, které jsou hnusné a poškodily krajinu. A stavební úřad tam dá razítko, že souhlasí, protože se tam už něco podobně blbého dělalo, a tudíž se může udělat i další blbost. Je to jako kdyby někdo zavraždil člověka a prošlo mu to, tak proč by nezavraždil ještě dalších deset.

Myslíte si, že tady časem zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí, jak jsme o tom v roce 1989 snili?
Láska je fajn, ale na pravdu mám velmi ironický názor, protože pravdu hlásají většinou demagogové a fanatici. Pravda není to správné slovo. Myslím, že jde o názor, náhled na realitu, a to vzniká dialogem. Ten musí neustále probíhat, protože místo pravdy se stále pohybuje.
Většina pravd vznikla na základě lži. Někdo vymyslel příběh o dějinách, o tom, jak je nějaká skupina obyvatel zlá a tak dále, a tak dlouho to propagoval, až se to vžilo. Vezměte si, kolik pravd a polopravd je v českých dějinách.

V srpnu vám bude krásných 70 let. Co byste si přál k narozeninám? Máte nějaké tajné přání, nebo už jste si všechno splnil?
Já nevím, jedu stále dál.Spíšesi přeju, aby tady fungovaly věci příjemně, abych měl i já ještě dost síly a času trochu tomu pomoct. Třeba tady v Ostravě jsme řešili Komenského sady, dali jsme do toho hrozně práce. Myslím, že je dobré, aby si lidé pohlídali, aby jejich reprezentace, speciálně úředníci, byli čilí a kulturní lidé. Aby, když už někdo něco vymyslí a dobře udělá, z toho obec měla užitek, a ne aby to byl důvod k pletichám a čárkám za činnost.
Takže si přeji, aby byli všichni lidé političtí a starali se o svoji obec, o to svoje místo, krajinu, prostředí.

(redakčně kráceno)

Kurt Gebauer / Mozart (Brno)
Kurt Gebauer / Mozart (Brno)
Více fotek
  • Kurt Gebauer / Mozart (Brno) zdroj: VŠUP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2490/248909.jpg
  • Trpaslíci autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2567/256697.jpg
  • Trpaslík Kurta Gebauera autor: ČT24, zdroj: http://www.kurtgebauer.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2567/256698.jpg
  • Kurt Gebauer / Sen o létání zdroj: VŠUP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2490/248902.jpg
  • Kurt Gebauer / Sen o létání autor: ČT24, zdroj: www.kurtgebauer.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2567/256699.jpg
  • Kurt Gebauer / Sen o létání autor: ČT24, zdroj: www.kurtgebauer.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2568/256701.jpg
  • Dětské hřiště od Kurta Gebauera autor: ČT24, zdroj: www.kurtgebauer.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2568/256702.jpg
  • Dětské hřiště od Kurta Gebauera autor: ČT24, zdroj: www.kurtgebauer.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/26/2568/256703.jpg