Z pobytu vojsk se Česko dosud nevzpamatovalo

Praha – Okupační jednotky sovětské armády odešly z českého území před dvaceti lety, stopy po jejich pobytu jsou však na řadě míst stále dobře patrné. Kontaminovanou půdu i vodní zdroje bude ministerstvo životního prostředí čistit až do roku 2016. Odhadnout celkovou výši škod zatím není možné.

Ačkoli se historici okupací z let 1968 až 1991 dosud příliš nezabývali, jsou lidé, kteří se jí zabývají na vlastní pěst. Aleš Kuneš z Milovic, kde sídlila hlavní správa cizí armády, po odchodu vojsk sbíral pohozené tajné dokumenty. Zaměřil se především na to, jak se sovětská armáda dostala k budovám, které používala. Některé z nich jsou podle Aleše Kuneše postaveny pod cenou, jiné dostali Sověti darem. Škody jen v Milovicích odhaduje na 200 milionů. „Oficiálním číslům příliš nevěřím, jsou přizpůsobena situaci a pojetí, ke kterému sloužily. Bezpochyby jsou mnohem větší,“ podotkl.

Na počátku 90. let, kdy šlo Čechoslovákům především o to, aby okupační vojska odjela, se obě strany dohodly na nulové variantě, Československo navíc dodalo montované domky za 300 milionů korun.

Kasárna, munice, kontaminovaná voda

Kromě známých „vybydlených“ kasáren po sobě ale Sověti zanechali i další problémy, které se dodnes českému státu nepodařilo vyřešit. I přes práci pyrotechniků zůstávají místa s nevybuchlou municí. Čištění kontaminované půdy potom přijde na půldruhé miliardy a bude trvat ještě minimálně pět let. „Jsou kontaminované podzemní vody, dále je kontaminovaná půda a poškozeny jsou i dřeviny, od střeleb a podobně,“ shrnula mluvčí ministerstva životního prostředí Michaela Jendeková.

Kolik Rusů zběhlo?

Incidenty spojené s pobytem vojsk si oficálně na československé straně vyžádaly 277 obětí, 103 na sovětské. Zcela neprobádanou kapitolou však zůstávají sovětští dezertéři. Do roku 1989 se ví jen o třech zbězích, jejich jména jsou ale spojena s vraždami při útěku. Je známo, že další dva vojáci dezertovali po převratu. Oba požádali prezidenta Havla o azyl, jeden ho získal, druhého úřady vrátily zpátky. „Další jeho osud nebyl znám,“ poukázal historik Prokop Tomek. Vracet dezertéry nařizovala dohoda z října 1968, která také stanovila, že příslušníci sovětských vojsk spadají výhradně pod pravomoc vlastních soudů.