„Ekonomickou krizi způsobil konzumerismus,“ říká John Whitmore

Moderní koučink nemá téměř nic společného s trenérskou lavičkou a s pokyny burcujícími k maximálnímu výkonu. O výkon v něm jde sice také, ale prostředky k tomu využívané jsou zásadně odlišné. Moderní kouč se snaží svého klienta – vrcholového manažera, politika, ale i manželské páry či děti – navést k jeho vlastnímu řešení, k optimálnímu východisku, které však koučovaný hledá jedině sám v sobě. Mezi zakladatele koučinku patří Sir John Whitmore, host Petra Fischera v říjnovém Před půlnocí.

Jak se váš koučink, liší od koučinku ve sportu?
Ve sportu je koučink o instrukcích, udělejte či nedělejte to a to. Zatímco v moderním koučinku klademe otázky tak, aby o sobě lidé více přemýšleli, aby převzali větší odpovědnost za svá rozhodnutí. Neříkáme jim, co by měli dělat. Ale ptáme se jich, co by dělali v té či oné situaci. Je to jiný, demokratičtější styl.

Ve všech článcích, které jsem o koučinku četl, se zároveň píše, že to není terapie. Mně přesto některé charakteristiky připadají podobné třeba psychoanalýze. Je tam metoda rozhovoru a pokusu, aby člověk sám našel cestu. Je tam ta podobnost?
Určité psychologické základy koučinku tu jsou. Každý ví, co je dobré a co špatné, ale když nedělá to dobré, prostě to nefunguje. Proto se snažíme koučinkem motivovat lidi, aby dělali to, co je pro ně nejlepší. Když používáme koučinku například ve sportu, neříkáme, že je jediný správný způsob držení rakety. Tělo každého člověka se přece liší a každý by měl využívat své tělo tím nejefektivnějším způsobem. Je to psychologie výběru. Není to, jako když někoho do něčeho tlačíte.

Také psychoanalýza se soustředila na to, aby člověk, který prochází psychoanalytickým procesem, mohl lépe pracovat a milovat, jak říká Freud. Není tím hlavním cílem, zejména u koučinku manažerů, právě ten výkon?
Je pravda, že nejlepší koučové mají povědomí o psychologii. Nicméně v oblasti výkonu se snažíme, aby se lidé zbavili svého strachu a obav. A to není o analýze, ale o tom, že odloží své problémy na jednu stranu a soustředí se pouze na to, co je důležité.

Kdybyste měl koučovat mě jako moderátora, čím bychom začali?
Nejdřív bych se vás zeptal, co byste chtěl zlepšit na své práci a co byste chtěl dělat nejlépe. Vy byste mi například řekl, že chcete zlepšit to, jak používáte jazyk, jak hovoříte. Další moje otázka by byla, co se teď děje s vámi. A vy byste přemýšlel o tom, jak se sám zlepšit. Neříkal bych vám, jak to dělat nebo že to děláte špatně. To byste pak měl naopak ještě větší strach. Ten nejlepší způsob musíte najít sám v sobě. Já bych vás v tom pouze povzbuzoval.

Kdy poznám, že koučink už nepotřebuji? Kdy člověk, kterého koučujete, řekne, stop, teď už si pomůžu sám?
To je osobní volba. Někteří chtějí získávat zpětnou vazbu od koučů poměrně dlouho, jiní ne. Sám mám kouče, ale využívám ho, jenom když mám nějakou potíž. A on mi pak říká, zapřemýšlejte o různých věcech odlišně. Pomáhá to posunout se vpřed.

Když se podívám na to, kde všude dnes koučové působí, ptám se, je to výraz potřeby doby? Je doba tak komplikovaná, že si lidé sami nevědí rady se svým potenciálem a potřebují někoho, kdo jim stojí po boku?
Ne, je to nezbytné zlepšování naší komunikace. V minulosti jsme se zabývali tím, jak jsou lidé kompetentní dostat se do interakce s ostatními. Dnes se příliš soustředíme na technologii komunikace, ale ztratili jsme kvůli tomu něco právě z těch mezilidských kompetencí. Není to žádné kouzlo, nic složitého se naučit, je to ta běžná, dobrá komunikace.

Jak byste reagoval na tvrzení, že koučink je jen další způsob, jak z lidí vytáhnout peníze?
Samozřejmě bude vždy existovat někdo, kdo se nechce měnit a postupovat vpřed. A takoví budou stále tvrdit, že všechno nové je špatné a budou to chtít dělat po staru. Když děláte něco takového, je to ze strachu, oni se bojí pokroku nebo změny.

Někde jsem zaznamenal vaše tvrzení, že jsme podlehli vábení konzumu, že bychom se měli vydat na lepší, správnější cestu. Jak nám v tom může pomoci právě koučink?
Lidé se nechají snadno zmanipulovat, aby nakupovali více výrobků, protože jim tvrdí, že jim to přinese víc štěstí. Jenže když si lidé koupí další tašku nebo auto, šťastnějšími je to neučiní. Myslí si to, protože věří manipulacím reklamy.
Peníze původně jenom pomáhaly měnit zboží a služby mezi lidmi. Dnes už ale neprodukují nejlepší výrobky a služby, ale vedou pouze k dalšímu koloběhu peněz. To je v rámci dnešní společnosti, která je pod talkem peněz, velice negativní záležitost. Dnešní svět má přitom velké problémy, hospodářskou krizi, ekologické problémy a podobně. Takže je opravdu hloupé přemýšlet o penězích, když před sebou máme takovéto úkoly.

Co když ten svět peněz lidé, které se snažíte koučovat, cítí jako ten správný. To, že mají víc a víc, ten konzum. Co potom?
Peníze by lidé měli dostávat za dobře odvedenou práci. Problém dnešní společnosti je, že se příliš soustředíme na peníze, ale už ne tolik na dobré výsledky práce. A právě tento konzumerismus, tedy současný společenský systém, způsobil dnešní ekonomickou krizi.

V jakých oblastech kouč nejvíce pomáhá a kde naopak už ne?
Když je absolutní krize a musí se to řešit ihned. Představte si, že si hrajete se svým čtyřletým dítětem na zahradě s míčem a najednou míč překopnete na silnici. V takové chvíli nemáte čas vysvětlovat dítěti, co by se mohlo stát, kdyby vběhlo do silnice. Prostě řeknete, stůj. Důležité ale je naučit dítě, aby si samo položilo otázku, co by se mohlo stát. Díky tomu totiž začne přemýšlet o důsledcích svých rozhodnutí. Na to se musíme soustředit. Nemůžeme čekat, až dětem bude sedmnáct osmnáct a budou mít přístup k drogám a podobně.

Koučujete i v Evropské komisi, koučoval jste vysoce postavené manažery. Když se pohybujete v těchto vrstvách, jsou tito lidé otevřenější, protože chápou, že se jim koučování bude hodit? Anebo je to stejně tvrdá práce, jako když se snažíte koučovat člověka z běžné praxe?
Zhruba před 30 lety, kdy jsem s koučinkem začínal, to bylo obtížnější, protože tuto metodu používal málokdo. Ale dnes je skutečně populární. Mojí knihy o koučinku se prodalo přes 600 tisíc výtisků po celém světě. To je víc, než je koučů.

Jak jste se vlastně dostal ke koučování?
Býval jsem profesionální sportovec, automobilový závodník, britský a evropský šampion, a vždy jsem měl zájem o zvyšování lidského potenciálu. Když jsem skončil se sportem, začal jsem studovat psychologii a zaměřil se na to, jak pomoci lidem dosáhnout lepších výsledků. Začal jsem ve sportu, ale velice rychle přišli i podnikatelé s tím, že by se to mohlo skvěle využít ve světě byznysu. Tak jsem se začal pohybovat i tímto směrem.

V dnešním světě se stále hovoří o krizi, na burzách panuje zvláštní psychóza, všichni se jakoby bojí. Kdybyste se měl pokusit provést takto na dálku koučink pro celou zeměkouli, čím byste začal?
Důležité je, že lidé z byznysu se často soustředí pouze na krátkodobé výsledky, na bezprostřední situaci, kterou chtějí nějak zlepšit. Většina z nich nevnímá kontext, rámec, ve kterém jejich společnost působí. Když se mění ekonomika nebo prostředí, lidé z byznysu to často ani nevědí. Tento kontext přitom může mít na jejich podnikání velký vliv. Snažíme se je proto jako koučové přimět, aby uvažovali v souvislostech. Ptáme se jich: „Co potřebujete vědět o této situaci?“, „Jak se na ni podívat?“ A oni si rozšíří obzory. Neříkáme jim, dívejte se na to takhle a takhle. Prostě klademe otázky, a když se musí s nějakou situací vypořádat, musí ty otázky zodpovědět.

V psychoanalýze existuje pojem „přenos“, kdy dochází k vpádu analyzujícího do analyzovaného. Překračují někdy koučové tyto hranice a snaží se manipulovat lidi, které koučují? Stalo se vám někdy, že jste se zarazil a řekl, ne tam už nemůžu?
Ne. Kvalita vztahů a důvěra mezi klienty a otevřenost a upřímost ve vzájemné komunikaci je pro koučink naprosto zásadní. Každý kouč, který by se pokoušel kohokoliv manipulovat, by byl brzo odhalen a lidé by ho nevyužívali. Tím jsem si jistý.

Kde už kouč pomoci nemůže? Kde už jeho pomoc není a ani nemá být žádána? Do čeho se nemá pouštět?
Koučink je vysoce kvalitní způsob komunikace s ostatními lidmi. Můžete zkomunizovat cokoliv. Není nic, co nelze naučit pomocí koučinku. Úspěch záleží na kompetenci kouče, protože některé okolnosti mohou být složitější a někteří lidé vůči koučinku odolnější. Ale není zde nikdo, kdo by se nemohl koučinku zúčastnit.

Co třeba věk? Děti a koučink?
Co se týče dětí, je naprosto důležité, aby se změnil školský systém. Aby děti měly možnost volby už v raném stádiu a aby také vnímaly dopady své volby. Když si například nevezmou mikinu, bude jim zima. Musí zažít tento výběr. Nestačí, když jim to bude říkat matka. Jenže rodiče v tom bohužel příliš dobří nejsou.

John Whitmore (*1937)
Britský poradce a pedagog, jeden ze zakladatelů moderního koučinku. V 60. letech byl profesionálním automobilovým závodníkem, dosáhl mnoha úspěchů jako člen automobilové stáje Ford, pětkrát se zúčastnil světoznámého automobilového závodu v Le Mans. Po ukončení sportovní kariéry se začal věnovat psychologii a možnostem maximálního využití lidského potenciálu. S Timothym Gallweyem založil firmu Inner Game Ltd., která přinesla nové přístupy vedení lidí ve sportu i v manažerském výcviku. Je autorem pěti knih. Kniha Coaching For Performance byla přeložena do více než 20 světových jazyků a prodalo se jí přes 600 tisíc výtisků.


(redakčně kráceno)