Civilizace starých Egypťanů se v představách většiny lidí zhmotní v pyramidách, mumiích a všemožných posmrtných rituálech. Ve skutečnosti tato prastará kultura nebyla posedle spjatá se smrtí, ale naopak s touhou žít. A starosti tehdejších Egypťanů se v zásadě jen pramálo lišily od těch našich dnešních. Dokazuje to kniha Srdečné pozdravy ze země Nilu, která obsahuje přeloženou veškerou dochovanou korespondenci ze starého Egypta. Její spoluautorkou je egyptoložka Renata Landgráfová, host Patricie Strouhalové v Profilu z 13. prosince.
„Staří Egypťané byli naprosto posedlí životem,“ říká Renata Landgráfová
Jste spoluautorkou knihy Srdečné pozdravy ze země na Nilu s podtitulem Korespondence starých Egypťanů. Jak vlastně taková korespondence vypadala?
Běžného čtenáře by možná zarazilo, že korespondence starých Egypťanů byla strašně podobná naší, dnešní korespondenci. A to zejména té, kde si stěžujeme, kde se hádáme, kde adresátům nadáváme. Psali, tys mi nějak ublížil a já teď chci, abys to napravil.
A přicházela ta náprava?
Podle toho, co se nám dochovalo, někdy ta náprava i přišla. Máme dopisy s konceptem odpovědi na to, když si někdo stěžoval, že mu cizinec snědl dodávku medu. Odpověď byla, posílám ti nový med, už se na něj nezlob. Zároveň se nám ale dochovaly dopisy plné invektiv, které jejich adresát vzal a roztrhal. My jsme je pak našli v několika kouscích pravděpodobně na místě, kde dopis ten dotyčný obdržel.
Kde jste ty dopisy nacházeli? V jakém stavu jste je nacházeli? Jak bylo pracné to dávat dohromady?
Pro tuto knížku jsme pracovali s výzkumy kolegů egyptologů. Většinou to byly starší, již publikované výzkumy v cizojazyčných překladech či pouze na překresu, fotografii nebo přepisu. Nejsou to dopisy z našich výzkumů, ale jde o velký kompilát všeho, co se z egyptské korespondence dochovalo. Ta knížka je totiž jedinečná tím, že jsme do ní zahrnuli korespondenci z celých egyptských dějin. Začínáme ve staré říši, to je 3000 let př.n.l., a končíme v období byzantského Egypta, to už je období křesťanů, koptů.
V čem je zásadní přínos této publikace? Zbavuje staré Egypťany nějakých mýtů?
To je právě její největší přínos. Lidé se většinou domnívají, že Egypťané byli posedlí náboženstvím, mysticismem. Když se lidem řekne, Egypt, vybaví se jim pyramidy, mumie a faraóni. Ale tahle knížka Egypťany ukazuje jako běžné lidi. Jako lidi, kteří čelili úplně stejným nebo podobným problémům, kterým čelíme dodnes.
Pro mnohé z nás je také dalším z mýtů to, že staří Egypťané byli posedlí smrtí a veškerými rituály, které souvisely s odchodem na onen svět?
Je to úplně naopak. Egypťané byli absolutně a naprosto posedlí životem. Oni se smrti natolik báli, natolik nechtěli zemřít a natolik se děsili toho, že by také možná mohlo být nic, že právě vymýšleli a provozovali všechny ty rituály, které jim měly zaručit žít navěky. A to jen o maličko lépe, než jak žili tady.
Bylo pro Egypťana také podstatné, jakým způsobem sejde ze světa? Bylo něco, co pro ně byl nejhorší způsob smrti?
To bylo v zásadě jedno, až na nějaké výjimky. Šílený způsob smrti bylo určitě utopení. Utopením a sežráním krokodýlem hrozí například kletby v hrobkách těm, kteří by tam chtěli mrtvému nějak škodit. Pokud totiž člověk spadl do Nilu, utopil se a sežrali ho krokodýli, nemohl být pohřben. A ten, kdo nebyl pohřben podle správných egyptských zvyklostí a rituálů, nedosáhl posmrtného života.
Zatím nejslavnější objevem, u kterého jste byla, byl nález v Menechibnekonově šachtové hrobce, kde jste našli, velmi zjednodušeně řečeno, recept na výrobu mumie. Bylo těžké rozluštit třeba právě tento text?
On to není jeden text. Je to obrovské množství kraťoučkých textů. Ten objev byla vlastně šachta, v níž byl ukryt depozit balzamovačů. Byly to veškeré zbytky po mumifikaci, protože všechno, co se dotklo mumie, bylo posvátné a muselo se zakonzervovat. Bylo tam přes dvě stě velkých amfor, ve kterých byly původně potřeby pro mumifikaci. A na nich bylo napsáno, jedním, dvěma, třemi slovy, co to je, ale hlavně, a to bylo to nejdůležitější, který den procesu mumifikace se to má použít. To bylo to, co jsme neznali. Přibližně jsme věděli, co se při mumifikaci používalo. Dochovaly se třeba účtenky mumifikačních dílen, kdy mumifikátor napsal zadavateli mumifikace, použil jsem tohle a tohle, dlužíš mi tolik a tolik. Neznali jsme ale přesný postup.
Co pro vás znamenalo dostat se k takovýmto materiálům?
Když jsem se s nimi setkala poprvé, byl to děs a šok. Nejhorší na překladu mrtvých jazyků obecně jsou právě takhle krátké texty. Texty bez kontextu, kde vám nic nepomůže a kde se musíte spoléhat jen na to, co znáte. Po několika dlouhých večerech v Káhiře se nám podařilo přijít na to, že to pravděpodobně budou ty popisky týkající se předmětů nebo materiálů použitých při mumifikaci. A když jsme objevili ten první časový údaj, byli jsme z toho úplně unešení, věděli jsme, že máme jedinečný objev.
Proč jste se rozhodla pro historickou lingvistiku?
S historickou lingvistikou jsem začínala. Bylo to něco, k čemu jsem se dostala víceméně náhodou, když jsem se po druhém ročníku střední školy vydala na Summer School na Harvard, kde jsem si z různých kurzů vybrala právě historickou lingvistiku a archeologii. Na té historické lingvistice mě začala fascinovat systematičnost. Že vše má svůj daný řád, a když dokážete rozpoznat pravidla, vždy vám z toho něco vyjde. Dnes už se historickou lingvistikou téměř nezabývám. Používám ji zejména k výuce, kdy studentům můžu ukázat, že staroegyptština funguje jako každý jiný jazyk.
Také ovládáte démotštinu. Tu prý mnoho egyptologů neovládá?
Egyptologové se jí příliš nezabývají, protože je hodně složitá a navíc se s ní zapisovali především pozdější texty. Ale mě to fascinovalo právě proto, že to umí číst málo lidí. Díky tomu se dostávám k textům, které přede mnou nikdo nepřečetl. Představte si, že držíte text a jste po 2500 letech první, kdo ho čte.
A co současný Egypt? Kdy se tam chystáte odjet znovu? Jak sledujete druhou vlnu nepokojů v zemi?
Kolegové stále do Egypta jezdí a snaží se udržovat naši koncesi, aby tam všechno běželo v pořádku. Nové výzkumy se teď samozřejmě pořádat nemohou a nejméně do doby, než proběhnou volby a situace se uklidní, konat se ani nebudou. Doufáme, že se do Egypta pojede příští rok. Otázkou ale je, co se tam stane. Ve volbách zatím masivně vítězí Muslimské bratrstvo pod názvem Svoboda a spravedlnost, což není radikální strana. Problém je, že na druhém místě se drží strana radikálně islamistická.
Renata Landgráfová (*1976)
Egyptoložka a lingvistka. Vystudovala FF UK v Praze, obor egyptologie a lingvistika-fonetika. Absolvovala studijní pobyty na univerzitách v Pensylvánii, Káhiře, Basileji nebo v Berlíně, kde se věnovala egyptologii, lingvistice a rétorice. Jako jeden z mála egyptologů ovládá egyptské démotické písmo. V knize Písně Zlaté bohyně přeložila staroegyptskou milostnou poezii.
(redakčně kráceno)