Diváci si mohou vybrat, jak opereta Perikola skončí

Brno - Jedné z nejzdařilejších operet Jacquese Offenbacha bude od ledna patřit jeviště Janáčkova divadla v Brně. Opereta Perikola, jejíž název je odvozen od přezdívky hlavní hrdinky, se stane operetní událostí sezóny. V češtině ji diváci uslyší teprve potřetí v historii. Výjimečná je Perikola i svým pojetím - není to autor, ale publikum, kdo rozhodne, jak celý příběh skončí.

Skončí hlavní hrdinka v náruči temperamentního zpěváka Piquilla, nebo mocného místokrále Dona Andrése? V Janáčkově divadle o osudu Perikoly rozhodnou sami diváci. Během přestávky budou moci dle svého uvážení hlasovat o tom, pro kterého ze svých ctitelů se hlavní hrdinka rozhodne. 

„Originální finále Perikoly mi připadá trochu nudné, jsou to jen řeči a konec. Já jsem chtěl velké finále, tak jsem našel velmi krásné, vzrušující a okázalejší finále z jiné Offenbachovy operety. Je to takový karneval,“ popsal hudební šéf divadla Caspar Richter.

Režisér vnesl do původního libreta zvraty, která závěr více vygradují a nabízí dva možné konce příběhu. „Zkusili jsme ponechat oba konce ve hře a nechat diváky, aby si zvolili, se kterým z těch dvou protagonistů hlavní hrdinka zůstane,“ dodal režisér Tomáš Studený.

Opereta je inspirovaná příběhem latinskoamerické herečky, zpěvačky a tanečnice

Divoká, krásná a vychytralá – mění se podle toho, jak se jí to hodí, stejně jako papoušek Perikola. Taková je Peruánka Kamila, pro kterou zahoří i tamní místokrál a zatouží učinit ji svou milenkou. Děj operety se opírá o skutečný příběh latinskoamerické zpěvačky a tanečnice z 18. století a vtáhne diváky do exotického prostředí Peru.

Postava titulní hrdinky je inspirována historickou osobností nejznámější latinskoamerické herečky, zpěvačky a tanečnice z 18. století Micaelou Villegas (1748-1819) a jejím poměrem s tehdejším místokrálem Peru Donem Manuelem de Amat y Juniet (1707-1782).


„Je to veselé, energické představení. Myslím si, že to ani nemusím moc hrát. Nejvíc mě baví opilecká scéna, tu si opravdu užívám,“ popsala svoje pocity představitelka Perikoly Jana Wallingerová.

Hravost se stala spojovacím prvkem celé operety. Je to kaskáda dialogů a hudebních čísel, z nichž každé je tak trochu samostatná show. Žertovně má působit i dekorace scény, na které jsou pohyblivá písmena titulního jména Perikola. V průběhu představení se nápisy různě mění ve vztahu k místu nebo aktuálnímu ději. Scéna si pohrává s významy, jako kdyby všechno byla jen hra se slovy a písmenky. 

V češtině byla opereta v minulém století uvedena pouze dvakrát - v roce 1959 v Olomouci a v roce 1975 v Plzni. Brněnskou premiéru tak lze označit jako operetní událost sezóny.