Zatím nejstudenější ráno letošního roku zažil jih Moravy

Brno - Dnešní den určitě přivítali rodiče školáků, kteří mají pololetní prázdniny a nemuseli tak při minus 17 stupních Celsia vyrazit do ulic. Takové štěstí neměli lidé, kteří podstatnou část svého pracovního dne musí strávit venku. Strážníci městské policie, listonošky ani popeláři se před zimou neschovají. Štáb České televize vyrazil zjistit, jak mráz jejich práci ovlivní.

I v době elektronické komunikace se lidé bez služby listonošky stále ještě neobejdou. První z nich vyráží časně ráno, aby roznesly poštu, doručily noviny a časopisy a také aby lidem přinesly peníze. 

Když končí službu, mají zcela promrzlé prsty. Kvůli citu v rukou totiž nemohou mít prstové rukavice. I tak mají obavy, jestli zmrzlýma rukama správně spočítají vyplácené peníze. „Nemůžeme si vzít rukavice, abychom mohly počítat peníze,“ stěžuje si na nástrahy počasí listonoška Kateřina Srncová.

Dlouhé hodiny na ulici stráví i městští strážníci. „Může se nám stát, že během služby strávíme i šest hodin venku,“ říká strážnice Olga Mlčošková. „Jsou různé triky, jak se zahřát. Někdo používá termoprádlo, někdo si vystele body novinami, prý to pomáhá,“ doplňuje ji její kolegyně Jana Pokorná.

Své by o zimě mohli vyprávět i popeláři. Stát v mrazu na stupačce popelářského vozu není žádný med. 

Video Některé profese musely vyrazit ven i za mrazu
video

Některé profese musely vyrazit ven i za mrazu

Azylové domy se plní

Nejhorší situaci teď zažívají lidé bez domova. Azylové domy nestačí ubytovat všechny, a tak mnozí lidé musí strávit noc venku. Snaží se proto alespoň využít denního centra, kde se mohou zahřát a najíst.

Zima zaměstnává i dopravce

Se zimou bojuje i Dopravní podnik města Brna. Na kolejnicích se objevují lomy a vozidla je obtížnější vytopit na příjemnou teplotu. „Extrémní mrazy kolejnicím nesvědčí, ocel se stává křehčí a tím náchylnější ke zlomení,“ říká provozní ředitel dopravního podniku Jiří Valníček.

Dříve do práce musí i zaměstnanci údržby, kteří se snaží vozy alespoň trochu vytopit, než je pošlou na jejich pravidelné linky.

Dnešní ráno očima redaktorky Barbory Lukšové

Navlékám si šest silných vrstev, k tomu dvoje rukavice, a vyrážíme točit mráz. Cestu k autu zvládám. A v roztopeném voze si pomyslím, že to až tak hrozné s mrazem asi nebude. Jsem zahřátá. Rtuť teploměru sice ukazuje - 18,5 stupně, ale vůz mě chrání. Za pár minut však bude hůř. Musím vystoupit. A začínáme točit listonošky ve Veverské Bítýšce. Třídí poštu a snaží se nastartovat zamrzlé auto. Od pusy jim jde pára, ale zahřívá je horlivé pracovní nasazení. A já začínám mrznout. Stejně jako naše technika. Kamera při ranních minus 18 stupních začíná zamrzat a ani mikrofon nefunguje tak, jak má. Navíc je z kovu, takže ani dvoje rukavice nepomůžou. Pokouším se při rozhovoru netřást se zimou. Mikrofon se ale ve zkřehlých prstech hýbe sem a tam. A ani puse se nechce moc mluvit. I ta je zmrzlá. A to se naše natáčení ani zdaleka neblíží konci.  Venku jsme totiž více než dvě hodiny. Teplota stále kolem -17 a navíc začíná foukat studený vítr. Takže pomalu  přestávám cítit prsty u nohou. Zima začíná opravdu bolet.