Židlochovice vyhánějí herny, ministerstvo ale licence nezruší

Židlochovice - Do nekompromisního boje proti hazardu se pustily Židlochovice na Brněnsku. Červenou od nich dostaly i výherní automaty, které mají výjimku přímo od Ministerstva financí. Zatím však zmizela pouhá hrstka z celkových sedmdesáti přístrojů. Nečekaného oponenta jim dělá právě toto ministerstvo, které se za provozovatele postavilo. Židlochovickým zastupitelům vzkázalo, že jejich licence nemůže zrušit dříve než za tři roky.

Vyhláška o zákazu hracích automatů na celém území Židlochovic platí od letošního 1. ledna. Zastupitelé o ní definitivně rozhodli koncem prosince, a to s vědomím, že tím město připraví asi o čtyři miliony korun ročně, které do místní pokladny plynuly právě z daní za hazard. Podle nich však mají herny natolik negativní vliv na obyvatele, že peníze raději oželí.

„Opíráme se o zákon o obcích a o nález Ústavního soudu ČR, který v září rozhodl na příkladu Františkových Lázní, že obecní vyhláška proti hazardu je platná,“ uvedl starosta Židlochovic Vlastimil Helma (ODS).

Ústavní soud postavil místní vyhlášku o omezení hazardu nad loterijní zákon a podle právníků by se tím ministerstvo mělo řídit. To se ale bojí arbitráže nebo žalob provozovatelů a nález soudu i přes doporučení ombudsmana a usnesení vlády zřejmě nehodlá respektovat. Licence prý nemůže zrušit dříve, než jim vyprší smluvní lhůta.

„Židlochovice tuto vyhlášku na rozdíl od řady dalších měst přijaly už v prosinci, tedy podle staršího právního stavu, kdy tam tato tříletá lhůta neplatila. Ministerstvo se tak na ni teď vymlouvá neprávem,“ tvrdí Matěj Hollan z občanského sdružení Brnění, které bojuje proti hazardu. „Na tomto příkladě se jasně ukazuje, že Ministerstvo financí je ochotno do posledního dechu hájit pozici hazardu. Domníváme se, že občanský zájem je v tomto případě mnohem vyšší než případné nároky provozovatelů,“ komentoval Hollan.

Vyjádření Ministerstva financí na podnět Židlochovic:

"Ministerstvo financí sděluje, že správní řízení podle § 43 odstavce 1 loterijního zákona zahajovat nebude, a to z těchto důvodů. V době, kdy ministerstvo vydalo Vámi uvedeným společnostem povolení k provozování IVT na Vašem území, nebyla účinná žádná obecně závazná vyhláška města Židlochovice, jež by regulovala také tzv. jiná technická herní zařízení. Ministerstvo financí tedy vydalo veškerá povolení v souladu s hmotně právním předpisem, resp. s ustanovením § 4 odstavce 2 loterijního zákona.

Závěrem uvádíme, že i pokud by se vydaná povolení následně dostala do rozporu s obecně závaznou vyhláškou obce, pak (…) platí, že na povolení k provozování loterií a jiných podobných her (…) vydaná podle loterijního zákona ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2012 se obecně závazné vyhlášky obcí nevztahují do 31. prosince 2014."


Starosta Helma už vyzkoušel snad všechny dostupné prostředky, jak se jej pokusit přesvědčit. Židlochovickým teď zbývá poslední možnost – obrátit se na Ústavní soud, jako to v minulosti udělala například Chrastava. „Chceme podat ústavní stížnost. Konzultujeme to už s kanceláří ombudsmana a domníváme se, že by Ústavní soud naší žádosti mohl vyhovět a přiznat právo obci, aby si regulovala hazard sama,“ uvedl Vlastimil Helma.

Česká republika si v hraní drží přední místo v Evropě 

Zatímco v České republice připadá na jeden hrací přístroj 90 lidí, například ve Francii je to 18 000. Do kasina tam navíc nemají přístup obyvatelé města, ve kterém se herna nachází. Hazard tu vnímají spíše jako luxusní společenskou událost, často spojovanou s charitou. Podobně je to i v dalších zemích Evropy. Proč je tedy oproti nim Česko baštou gamblerů? Podle odborníků zde dlouho chyběla jakákoliv regulace ze strany ministerstva financí a licence se vydávaly na řadu let dopředu. 

Negativním dopadům hráčství na rodinuse ve své diplomové práci věnovala studentka speciální pedagogiky na Masarykově univerzitě v Brně Lenka Pokorná. V práci analyzovala stav patologického hráčství mezi současnými mladými dospělými a zároveň posuzovala úroveň znalostí o této problematice. Zjistila například, že následky hráčství v rodinách nejčastěji postihují ženy-partnerky a pouze necelá polovina gamblerů je ochotná si problém připustit a podrobit se léčbě. 

HazardPokorná zdůrazňuje, že gamblerství je aktuálním problémem české společnosti, který postihuje snad všechny věkové a vzdělanostní skupiny. Většina z jejích respondentů odpověděla, že osobně zná minimálně jednoho člověka závislého na hraní. Za důležitou Pokorná považuje zejména sekundární prevenci. Do ní by se měly více zapojit školy, neziskové organizace, zájmové organizace zaměřené na práci s dětmi i mladými dospělými či média prostřednictvím kampaní. Prevenci je však nutné zaměřit na všechny vrstvy obyvatelstva, nejen na děti a mladé lidi. 


Hazard přináší státu zisk jen zdánlivě 

Zavislí hráči jsou kvůli dluhům schopní páchat nejrůznější trestné činy, rozpadá se jim rodina, přicházejí o zaměstnání. A pokud ne, jejich pracovní výkonnost je minimální.   

Podle senátora Josefa Novotného, který dlouhodobě proti hracím automatům bojuje, jsou přínosy z hazardu ročně 6 miliard korun. Ovšem daleko je převyšují výdaje, které činí asi 30 miliard korun. To jsou peníze na řešení sociálních důsledků, jako je kriminalita a nezaměstnanost, potom zdravotní náklady a dokonce i sebevraždy. Ročně totiž pochází jedna třetina sebevrahů právě z řad notorických hráčů. 

Gambleři se léčí stejně jako alkoholici - terapie trvá třináct týdnů a pojišťovnu stojí jeden hráč zhruba 70 000 korun. A nemají zdaleka vyhráno. Do tří let se k závislosti na herních automatech vrací až dvě třetiny gamblerů. 

Muška zlatá do herny nelétá, říká gambler na léčení

HazardPetr přičichl k hraní už v 16 letech. Začal docela nevinně – nejdříve kurzovými sázkami a hraním kostek s kamarády. „To mi vydrželo asi rok do doby, než jsem poprvé zakusil ruletu. Tato hra mě uchvátila natolik, že již první den jsem prohrál všechny peníze, které jsem měl u sebe,“ přiznává mladý muž.  

Myšlenka rychlého zisku ho uchvátila a hře, která u něj vyvolávala blažené pocity, rychle propadl. První problémy nastaly, když v hlubinách hazardu zmizely i peníze od rodičů určené na konkrétní platby. Ani to ho ale nezastavilo a před rodiči se mu gamblerství dlouho dařilo úspěšně tajit. Postupně byl donucen zastavit osobní věci. „Doufal jsem, že když vsadím znovu, třeba budu mít štěstí a vyhraju ty věci zpět,“ říká. 

Mizejících věcí si ale rodiče brzy všimli. „Vynadali mi a mysleli si, že to bude stačit. Pokračoval jsem ale dál a postupem času se to projevilo i na mém prospěchu ve  škole,“ svěřuje se. Přestat se mu nepodařilo ani s pomocí terapie u psychologa, kam ho přivedli rodiče. „Jen jsem je opakovaně zklamával,“ říká. Připouští však, že v té době jeho touha hazard ukončit nebyla ještě dostatečně silná. Že je to čistě otázkou jeho vlastní vůle, si uvědomil až v léčebně. Po jejím opuštění se mu sice dařilo abstinovat, ruletu ale nahradil jinou formou hazardu. To už ale moc dobře věděl, že tato cesta daleko nepovede. Sám od sebe se proto přihlásil k brněnským Anonymním gamblerům. „Jejich meetingy mě naplňují, nacházím zde pochopení a dávají mi motivaci setrvat v abstinenci,“ tvrdí.  

Další příběhy lidí, kteří propadli hazardu, najdete na webu Českých anonymních gamblerů.