Vědci z Brna prokázali původ fenoménu déjà vu

Brno - Vědci ze Středoevropského technologického institutu CEITEC v Brně a Lékařské fakulty brněnské Masarykovy univerzity prokázali poprvé v historii jako jediní vědci na světě, že fenomén déjà vu u zdravých jedinců přímo ovlivňují konkrétní mozkové struktury. Zjistili přitom, že v mozku lidí, kteří déjà vu zažívají, jsou tyto struktury významně menší než u těch, kteří s tímto osobním prožitkem neměli nikdy zkušenost.

Déjà vu, tedy francouzsky „již viděné“, je smyslový klam, iluze, při kterém má člověk pocit, že to, co vidí ve skutečnosti poprvé, kdysi už jednou viděl. Výsledky výzkumu brněnských vědců při vyšetření mozku u zdravých jedinců poukázaly také na souvislost s pamětí a na častější výskyt u mladých lidí. Příležitostný výskyt déjà vu uvádí 60 až 80 % zcela zdravých jedinců. Jde tedy o velmi rozšířený psychický fenomén.

„V současnosti existuje nepřeberné množství domněnek navrhujících různá vysvětlení pro běžné déjà vu, dosud nikdo však nepřinesl žádný konkrétní důkaz o skutečné podstatě tohoto jevu (např. že si tento vjemový obraz pamatuje z předchozího života v řetězu stěhování duší z pokolení na pokolení). Vědci z CEITECu a jejich kolegové z Brna a Velké Británie jsou prvními na světě, kteří takovou souvislost prokazují. Výsledky výzkumu zveřejnil prestižní vědecký časopis,“ uvedla Petra Věchtová, tisková mluvčí Středoevropského technologického institutu.

Existuje několik teorií, které popisují vznik tohoto pocitu. Jedna z nich nachází příčinu v časovém sladění mezi levou a pravou hemisférou našeho mozku. Každá vnímá a zaznamenává informace a události nezávisle na té druhé. Neustálá komunikace mezi oběma stranami pak vyvolává iluzi jejich jednoty. Pokud však dojde ke krátkému zpoždění přenosu z „nedominantní“ (obvykle pravé) do „dominantní“ (obvykle levé) hemisféry, obdrží dominantní strana mozku stejnou informaci dvakrát – jednou přímo a jednou s určitým zpožděním. Mozek pak v momentě, kdy „dorazí“ druhý obraz, zjistí, že „tam už byl“. Nedokáže totiž rozlišit, jestli ta „první“ informace přišla před půl sekundou nebo před rokem. Tím vyvolá dojem, že danou scénu jsme již jednou prožili. Jiná teorie tvrdí, že tento jev může být způsoben únavou.

Zdroj: www.wikipedie.cz


„U 113 zdravých dobrovolníků jsme provedli strukturální vyšetření mozku magnetickou rezonancí a následně jsme pomocí nové citlivé metody pro automatickou analýzu morfologie mozku (tzv. “source-based morfometrie„) porovnali velikosti jednotlivých mozkových oblastí mezi jedinci, kteří nikdy déjà vu nezažili, a těmi, u nichž se naopak déjà vu vyskytovalo či vyskytuje. Kromě přítomnosti zkoumaného jevu byly obě skupiny vyšetřených jedinců plně srovnatelné,“ popsal postup výzkumu jeho hlavní autor Milan Brázdil, vedoucí programu Výzkum mozku a lidské mysli z CEITECu.

Provedená analýza prokázala drobné, ale statisticky významné rozdíly v množství šedé hmoty v některých oblastech mozku, s maximem nálezu těchto rozdílů v oblasti tzv. hipokampů – malých struktur na vnitřní straně spánkových laloků, ve kterých vzniká paměť a paměťové vzpomínky. Právě tyto struktury byly u jedinců s výskytem déjà vu významně menší než u těch, kteří  déjà vu neznají. Navíc vědci přišli na to, že čím častěji se déjà vu u vyšetřených jedinců vyskytovalo, tím byly uvedené mozkové struktury menší.

Hipokampus je totiž výjimečně citlivý na nejrůznější vlivy ze zevního prostředí, jak patologické (např. zánět, nedokrvení, záchvaty), tak i fyziologické (např. psychosociální stres či spánková deprivace), a to především v raném dětském věku. Všechny tyto faktory, společně s genetickými vlivy, jak ukazuje i aktuální práce, která právě vychází v jednom z nejprestižnějších časopisů NatureGenetics, na které se podílel kolega z týmu CEITECu Richard Barteček, mohou vést k menšímu objemu hipokampu a ke zvýšení jeho neuronální dráždivosti. Běžná náhodná podráždění nervových buněk u oslabených hipokampů se pak pravděpodobně mohou stát drobnými „chybami v systému“ – tedy falešnými vzpomínkami déjà vu.


„Když hipokampus podráždíme, jsme u neurologických pacientů déjà vu schopni vyvolat. Zjištěním strukturálních rozdílů v hipokampu u zdravých jedinců, kteří mají, nebo nemají zkušenost s déjà vu, jsme tak jednoznačně dokázali, že déjà vu přímo souvisí s fungováním těchto mozkových struktur. Domníváme se, že jde zřejmě o určitou drobnou “chybu v systému„. Ta je způsobená vyšší dráždivostí hipokampů. Ta je důsledkem změn v nejcitlivějších oblastech mozku, k nimž zřejmě došlo v průběhu vývoje nervového systému,“ dodal Brázdil.

Vědci prozatím neví, co přesně je spouštěčem déjà vu. Již dlouho je ale diskutována myšlenka, že při tomto prožitku probíhají obdobné procesy jako při epilepsii spánkového laloku. Auru charakteru déjà vu udává v úvodu epileptického záchvatu až 30 % pacientů s tímto onemocněním.

Výsledky výzkumu uveřejnil prestižní mezinárodní časopis Cortex. Podle pracovníků CEITECu se dá očekávat, že objev je počátkem dalšího zkoumání a budou se jím nadále zabývat vědci z celého světa. Již nyní jsou autoři pozvaní referovat o výsledcích studie na několik zahraničních konferencí a pracovišť. Brněnští vědci na výzkumu spolupracovali s kolegy z britské University of Exeter. Zkoumání fenoménu déjà vu se vědci na Masarykově univerzitě věnují již cca 5 let a od června 2011 působí pod Středoevropským technologickým institutem CEITEC. Pod jeho hlavičkou budou ve výzkumu pokračovat i nadále. Díky evropské dotaci, kterou projekt CEITEC získal vloni v červnu, získávají finanční a materiální podporu. V roce 2014 se přestěhují do nově vybudovaných moderních laboratoří CEITECu.