Praha - Kdyby se po příštích volbách do sněmovny nepodařilo sestavit vládu bez podpory komunistů, kandidátka na prezidentku Zuzana Roithová by coby hlava státu raději abdikovala, než aby takovou vládu jmenovala. Roithová to řekla v Interview ČT24. Případné destabilizace země se neobává - pravomoc jmenovat vládu by přešla do rukou předsedy nově vzniklé sněmovny. „Prezident by měl hájit demokratické principy, které jsou zakotveny v naší ústavě,“ uvedla. ČT24 představuje v Interview ČT24 jednotlivé prezidentské kandidáty. Ti byli pozváni v abecedním pořadí, kvůli jejich vytíženosti to ale nemohlo být zcela dodrženo.
Roithová: Vláda s podporou komunistů? Abdikovala bych
Měla jste nejmenší chybovost u odevzdaných podpisů na petičních arších za vaši kandidaturu. Ministerstvo vnitra vám neuznalo přes šest tisíc podpisů. Jiní kandidáti přišli třeba i o čtyřnásobek. Jak si to vysvětlujete? Čekala jsem, až bude znám prováděcí zákon a také jsme s ministerstvem vnitra konzultovali způsob, jakým se případná chybovost bude počítat. A protože jsme se dozvěděli, že se budou sčítat procenta, což se sice zdálo nelogické a brali jsme to jakou velkou penalizaci, tak jsme proto pořádali školení pro koordinátory, kteří nám pomáhali sbírat podpisy. Byli to lidé, kteří se na mě obrátili, abych kandidovala… byli to i lidé z KDU-ČSL a oni potom oslovovali své známé a přátele a dbali na to, aby podpisy byly pravé a správně vyplněné… Sběr podpisů jsem chápala jako takové primární volby, které pro mě byly podmínkou a chtěla jsem dopadnout co nejlépe.
Chápala byste nezaregistrované kandidáty, kdyby si stěžovali u Ústavního soudu? Nebo byste to spíš brala jako zbytečné protahování a narušování řádného termínu voleb? Ctím právo každého člověka na spravedlivé rozsouzení tohoto problému, i když bych dala přednost tomu, abychom znali výsledky. Tyto volby jsou v Česku prvním pokusem a je důležitá věrohodnost - že ten, kdo kandidoval, tak opravdu kandidovat měl. Jinak si také myslím, že Ústavní soud může rozhodnout a nemusí docházet k posunování termínu. Tento přístup už tady byl.
Proč vlastně kandidujete na prezidentku? Podobně jako mnoha lidem mi vadí, že lidé přestávají věřit v politický systém, v kvalitní demokracii. Do kandidatury jsem šla s tím, že se pokusím změnit klima v této společnosti. Mám k tomu dost zkušeností jak z české vrcholné, tak i z evropské politiky. Mám zkušenosti jako vrcholná manažerka v nemocnici, která úspěšně fungovala. Umím lidi spojovat, umím je přesvědčovat formou nikoli konfrontační, ale formou dialogu. Dávám důraz na argumenty, nevycházím z mýtů, umím se obklopovat schopnými lidmi, prostě umím vytvářet prostředí, ve kterém se věci mohou měnit k lepšímu.
Byla za vaší kandidaturou i snaha zviditelnit KDU-ČSL? V minulých volbách do sněmovny lidovci úspěšní nebyli. KDU-ČSL nebyla tehdy úspěšná, ale byla úspěšná hned v dalších volbách, jak v komunálních, tak v krajských. Jsem přesvědčená, že i kdybych nekandidovala, tak by ty volby dopadly tak, jak dopadly, možná by dopadly ještě lépe, kdyby průzkumy veřejného mínění neubíraly dvakrát deset procent ve dvou krajích.
Jde tedy o zviditelnění strany v případě vaší kandidatury? Oslovovali mě především mladí lidé, překvapilo mě to. Přišli s natištěnými tričky na jednu konferenci, a byli přesvědčeni, že by bylo strašně dobře, kdyby měli kandidáta, kterého si oni přejí volit. Psali mi také hodně e-mailů, byly jich tisíce, které mě přesvědčovaly, abych kandidovala. A samozřejmě že mezi nimi byla i řada členů KDU-ČSL.
Hodně se vymezujete proti prezidentským kandidátům, kteří byli členy KSČ. Není už 23 let od revoluce dostatečně dlouhá doba na to, abychom o tomto tématu přestali mluvit? Úřad prezidenta je vysoká státnická funkce a je to i člověk, který reprezentuje určité morální hodnoty. Myslím, a nejsem sama, že lidé, kteří dali přednost osobnímu prospěchářství před klimatem, ve kterém jsme žili v době normalizace, že to prostě není dobrý příklad. Že v době, kdy tady KSČ schvalovala okupaci cizími vojsky, střílela do lidí na hranicích, tak že prostě ti lidé, kteří s tím souhlasili, dávali přednost této věci než svobodě. To není dobrý symbol pro hlavu státu.
Podívejme se na konkrétní příklad z Polska, bývalý prezident Alexandr Kwaśniewski byl také komunista a nikomu to tam nevadilo. Možná, že to Čechům nakonec vadit nebude, ale každý má právo vyjádřit svůj názor a zejména vpředvečer 17. listopadu mi připadalo, že to někdo říct musí.
K novodobé KSČM máte také silné výhrady – proč tedy KDU-ČSL, která byla dlouho u moci, nedělala něco pro to, aby KSČM byla zrušena? Pokusy o zrušení strany tady byly, ale dopadly špatně. Lidé by si měli velmi pečlivě přečíst program komunistů, který zůstal takový, jaký byl a ve kterém je budování socialismu a věci, které jsou přímo v rozporu se sociálně-tržním hospodářstvím, ve kterém tato země dvacet let žije. A je to i v rozporu s naším setrváváním v evropském hospodářství. To jsou věci, které opravdu nejsou slučitelné s vývojem této země v posledních dvaceti letech.
Stejně tak mluvíte o tom, že demokracii infikovala opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS. Co udělala KDU-ČSL pro nápravu demokracie? Nikdy jsem nechtěla být politikem, řídila jsem úspěšně vinohradskou nemocnici, ale když jsem se vrátila z Tošovského vlády zpátky do nemocnice, a vznikla opoziční smlouva, tak jsem se rozhodla kandidovat jako nestraník do Senátu - abych pomohla zvrátit to, o co opoziční smlouva usilovala, že by docházelo k ústavním změnám, a to se také podařilo…
Od roku 2004 jste poslankyní Evropského parlamentu. Českým voličům jste tak trochu sešla z očí. Vnímáte to jako handicap? Možná, že jsem sešla z očí… ale já pro naše občany schvaluji osmdesát procent pravidel, které u nás doma platí, komunikuji s těmi, kterých se to týká, beru v potaz jejich názory, jezdí sem za mnou do Bruselu. Mám pocit, že trávím komunikací s občany ze všech koutů ČR více než možná čeští poslanci nebo senátoři.
Jaké si dáváte šance v prezidentské volbě? Já si věřím a nesleduji preference.
Čím voliče oslovujete? Jakým způsobem, jakým mottem, jak s nimi komunikujete? Pokračuji v kontaktní komunikaci na různých besedách a přednáškách po celé zemi, jen jich je mnohem víc než normálně, a samozřejmě komunikuji prostřednictvím internetu. Kromě toho také sázím na osvědčenou akci „ploty“, což znamená, že lidé, kteří mě podporují, tak si dávají na své domy, ploty nebo okna moje plakáty.
Z čeho financujete kampaň? Jsem přesvědčená, že má-li být prezident skutečně nestranný, tak by i jeho kampaň neměla být financována z nejasných fondů a už vůbec ne od oligarchů této země. Proto jsem už v únoru řekla, že budu vděčná za příspěvky, které budou pouze od fyzických osob, těch příspěvků přišlo skoro 200 tisíc, dalších 300 tisíc jsem do toho dala já.
Transparency International (TI) se zajímá o transparentnost kampaní. Sleduje, zda kandidáti zveřejňují celkovou sumu, kterou hodlají na kampaň vydat, nebo to, jak často uveřejňují zprávy o už utracených penězích. Umístila jste se na třetím místě, budete se snažit být ještě transparentnější směrem k voličům? Padesát procent z jednoho kritéria mi ubrali proto, že nemám bankovní účet, který je on-line dostupný, tzv. transparentní účet. Svůj účet jsem otevřela v únoru u Equa banky, která tuto službu neposkytuje. A protože na mých propagačních materiálech už je číslo účtu uvedeno a já nemám dostatek peněz, abych všechno měnila, tak každý den zveřejňujeme fotokopie účtu… Další body mi ubrali za to, že nemám zveřejněno, která PR agentura mi dělá kampaň, ale já s žádnou nemám podepsanou smlouvu. Všichni lidé kolem mě jsou přátelé, kteří mi pomáhají… jejich jména jsou na mém webu včetně jejich zaměstnání. Ale TI chtělo, aby tam byly celé životopisy. Možná když to budou chtít, tak můžeme uveřejnit celý životopis.
Jakou budete prezidentkou? Myslím si, že budu profesionálem, mám k tomu dost dispozic, dost zkušeností, a budu také člověkem, který bude lidi spojovat, bude spravedlivý. Budu aktivní a budu se snažit předcházet problémům tak, abych např. nemusela vetovat některé zákony. Velmi bych si přála, aby tady došlo ke konsenzu o dlouhodobých strategiích země, tak aby nevznikaly problémy, jako dnes tzv. důchodová reforma. Budu se snažit, aby tato země měla stabilní, čitelné prostředí, které je v první řadě orientované na člověka. Aby to byl vlastně stát, který si váží občana, jedině tak si může občan vážit státu.
Často zmiňujete, že chcete bojovat proti korupci. Zmiňujete zintenzivnění kontaktu s BIS, případně její zaúkolování? Co si pod tím máme představit? Spolupracovala bych s nevládními organizacemi, brala bych vážně jejich podněty a informace, které jsou v tajných zprávách, které dostává na stůl jak prezident, tak premiér či vláda. Když se podíváte na neveřejnou část BIS, tak se dozvíte, že ona sama je znepokojena tím, jak tady prorůstají různé vlivy do politiky - ze zahraničí i Česka – a že tím může být ohrožena demokracie.
Co byste dělala jako prezidentka, abyste opravdu lidově řečeno zametla s korupcí? Usilovala bych o transparentnost na všech úrovních, podporovala bych vznik zákona o státní správě, o státní službě, aby všechny kontrolní funkce byly vybírány transparentním způsobem… odborníky, morálně zdatnými a důvěryhodnými lidmi. Znovu říkám, všechny ty informace, které má vláda či prezident, tak o nich nikdy nemluvili… kdyby se snažili se něco změnit už před rokem či dvěma či pěti lety, tak bychom byli na tom dneska lépe. To je to, co může přinést člověk, který sám, jak já říkám, není infikovaný.
Když se podíváme na závěry z posledních takových zpráv, které se dostaly do médií, tak se hodně mluvilo o tom, že dochází k prorůstání korupce na regionální úrovni. To byste jako prezidentka chtěla řešit jak? Korupce, která se na regionální úrovni objevuje hodně, tak je způsobena také špatnou kontrolou čerpání fondů EU. Systém je zde nastaven velmi špatně, to nemá obdobu mezi ostatními členskými státy. Jsem velmi ráda, že se vláda rozhodla zjednodušit situaci – že bude jen šest nebo osm programů a centrální kontrola, tak jak je zvykem v ostatních členských státech. Jako důležité vnímám, že začínají konat orgány činné v trestním řízení a že se pod koberec nezametávají kauzy, to samo o sobě je dobrá cesta, na kterou tato republika vyšla.
Bývalá členka KDU-ČSL Vlasta Parkanová je vyšetřována kvůli nákupu letounů CASA, nebo náměstek ministra obrany Jaroslav Kopřiva, za ním jde také několik skandálů. To lidovcům hezkou vizitku nedělá. Padni, komu padni, to je strašně důležité. Na našich kandidátkách byli lidé, kteří už v dalších volbách nezískali důvěru v primárkách, ti odešli a založili novou politickou stranu… myslím, že to asi nebyla přímo Vlasta Parkanová, že to byli lidé kolem ní a že ona nebyla dostatečně schopná se v té situaci vyznat… systém na ministerstvu obrany byl nastaven už dávno, a to si myslím, že v tomto případě paní ministryně nezvládla.
Byla jste pár měsíců ministryní zdravotnictví, jak byste si poradila s lobby farmaceutických firem? Máte pocit, že je za vámi kus odvedené práce, aby na ministerstvu zdravotnictví nedocházelo ke korupci? Hned první den, kdy jsem nastoupila na ministerstvo, tak jsem se dohodla s náměstkem, který měl tuto agendu na starosti, že odejde, a to druhý den. Ne proto, že bych měla důkazy o tom, že je spojen s nějakým korupčním chováním, ale proto, že byl zdravotníky obviňován z propojení s farmaceutickými firmami. Udělala jsem to, abych se mohla nestranným způsobem věnovat navrhování nových vyhlášek, podle kterých se poté financovalo zdravotnictví.
Vládní stabilizační balíček by od vás dostal veto? To není stabilizační balíček, ale balíček o zvyšování daní, se kterým nesouhlasím, chybí mi prorůstové faktory… s ohledem na stabilizaci této země a na to, že je to odpovědností vlády, nikoliv odpovědností prezidenta, tak bych asi nevetovala. Ale kdybych měla možnost vládu ovlivňovat, respektive vytvářet veřejné debaty, tak si myslím, že by ani takový balíček nevznikl.
Církevní restituce byste vetovala? Nevetovala.
A důchodovou reformu, kde jste zmiňovala, že tam také chybí konsenzus? Tak to je ten případ, kdy si myslím, že by bylo dobré to i v této fázi vetovat. Není to žádná reforma, je to jen druhý pilíř, nejsou vyjasněné ostatní věci, které s reformou důchodů souvisejí, a je potřeba, aby se tady vedla společenská diskuze a aby došlo k většímu konsenzu napříč politickým spektrem… aby ta reforma neměla krátké nohy, protože to vypadá, že ani pojišťovny ji neberou vážně. Dnes další pojišťovna oznámila, že nebude otevírat možnost přístupu ke druhému pilíři.
Jak byste naložila se zdravotnickými nadstandardy, které teď momentálně posuzuje Ústavní soud? Vetovala byste tento zákon? Musela bych znát obsah zákona, tím že ho neznám, tak těžko mohu říkat, jestli bych ho vetovala. S ohledem na svou profesi bych velmi úzce komunikovala s odbornou veřejností tak, abych ho nemusela vetovat.
Předpokládáte po vašem případném zvolení nějakou formu amnestie? Ve 21. století nepotřebujeme amnestie. Rozumím jí, když se mění režimy. Amnestii bych nevyhlašovala.
Jak byste rozhodovala o případných prezidentských milostech? Považuji je za nástroj, který zmírňuje utrpení lidí. Po vážném zvážení bych mohla udělit milost z humanitárních důvodů. Také bych dbala na to, zda ten člověk projevil lítost a také to, jakým způsobem byly odškodněny oběti.
V jednom rozhovoru jste uvedla, že byste nechtěla jmenovat vládu, kde by byla zastoupena KSČM, což by platilo jak pro přímou, tak nepřímou účast. Vzhledem k výsledku KSČM v podzimních volbách… nemůžeme to chápat tak, že byste nerespektovala demokratickou vůli voličů? Chtěla bych využít dva roky do termínu řádných voleb, aby se klima ve společnosti změnilo. Tak aby se taková situace, jako teď byla při krajských volbách, neopakovala. Samozřejmě bych pověřila sestavením vlády pravděpodobně vítěze voleb, aby sestavil vládu bez podpory komunistů. Pokud by se mu to nepodařilo, tak bych pověřila někoho jiného. Teď se mě asi zeptáte, co bych dělala dál…
Samozřejmě, protože se tu nabízí velká koalice nebo opoziční smlouva číslo dvě. Proč opoziční smlouva, vždyť přece je možná dohoda demokratických stran na tom, jakým způsobem vládnout. Nepředpokládám, že by KSČM mohla získat, pokud bych byla dva roky prezidentem, nadpoloviční většinu, že by neexistovala jiná varianta. Je to věcí jednání a kompromisů o případných programech, ale pořád by to byl kompromis mezi demokratickými stranami, které mají ve svém programu sociálně-tržní hospodářství.
K takovým situacím už v ČR došlo, tak mě zajímalo, jak byste je řešila. Dělala bych všechno pro to, abych této situaci předešla. Myslím si, že mám dost zkušeností s jednáním s lidmi. Ale v situaci, kdybych to nedokázala, tak bych podala demisi. Za této situace bych nedestabilizovala zemi, protože by pravomoc na jmenování vlády přešla do rukou předsedy nově vzniklé sněmovny. Tak bych dostála tomu, co považuji za klíčové, a sice že by měl prezident hájit demokratické principy, které jsou zakotveny v naší ústavě.
Koho budete navrhovat jako soudce Ústavního soudu? Podobně jako Václav Havel bych se chtěla opřít o názory odborné veřejnosti… dbala bych na to, aby to byli lidé, u kterých už bylo prokázáno, že nedávají přednost svým osobním politickým názorům při posuzování kauz u Ústavního soudu. A máte i konkrétní jména? Je to nezdvořilé o nich mluvit, když jsem o tom s nimi nemluvila. Ale mluvila jsem o lidech typu, jako je třeba Petr Pithart nebo pan profesor Šimíček.
Jak byste řešila ekonomický útlum? V prvé řadě je zapotřebí co nejlépe využít fondy Evropské unie, jsou to stovky miliard korun, které nám mohou pomoci, pokud ty projekty budou mít smysl. Za druhé, všichni víme, že je zapotřebí investovat do vzdělání, do inovací, potřebná je také podpora podnikání, proto není možné klást nějaké další zátěže na malé a střední podnikatele. Jako prezidentka bych maximálně využívala své možnosti a komunikovala tak, aby k nám přicházeli zahraniční investoři…
Kdo by byl v případě vašeho vládnutí tvůrcem zahraniční politiky v ČR – prezident, nebo ministr zahraničí? Je to odpovědnost vlády a já bych reprezentovala politiku vlády, ale o důležitých věcech bych se snažila jednat předem.
(redakčně kráceno)
GALERIE
videogallery_000206338