Ladislav Cmíral: Mám rád prostor pro kreativitu

Přesně před pěti lety v České televizi převzal oblíbený soutěžní pořad AZ-kvíz. Záhy jeho diváky „poškádlil“ několika změnami v podobě studiových kulis i drobnou úpravou pravidel. Režisér Ladislav Cmíral nemá rád stereotyp a upřednostňuje práci, při níž se může kreativně projevit. „Stagnace rovná se smrt,“ říká.

V České televizi se jako režisér věnujete nejen AZ-kvízu, pravidelně spolupracujete také se skupinou náboženské tvorby a podílel jste se na řadě dalších projektů. Vnímáte některý z nich aktuálně jako svoji prioritu?

AZ-kvíz je o přípravě velkého množství dílů, ale není tam příliš prostoru pro kreativitu. V tomto ohledu jsou pro mě asi atraktivnější věci, kde se naopak můžu projevit více. Právě teď jsme začali připravovat nový dokumentární seriál pro náboženskou redakci pod názvem Příběhy obrácení. Bude mít delší trvání, vysílat by se měl od února příštího roku. Potom jsou to projekty filmového rázu, ovšem ne všechny jsou primárně pro Českou televizi. Na některých z nich se podílím i jako producent.

Vrátila bych se ke zmíněným Příběhům obrácení. V čem je tento projekt pro Vás jako režiséra jiný, jedinečný?

Při natáčení v podstatě vstupuji do podobné řeky jako v Ptáčatech, kde jsme se pohybovali v rámci žánru docu-soap. Příběhy obrácení budou mít sice méně dílů, nicméně bychom se zde opět rádi pokusili o tento moderní formát. Respondenti budou mít k dispozici malé kamery pro samostatné natáčení - to abychom se k nim dostali co nejblíže a zachytili jejich duchovní přerod, který je v následujícím roce čeká.

Jak vnímáte význam pořadů s duchovní tematikou v současné tvorbě České televize?

Víra patří k lidskému životu, a přestože Česká republika je jednou z nejateističtějších zemí na světě, žije zde spousta věřících lidí, kterým by televize určitě nějaký prostor měla věnovat. Tyto pořady by však měly být atraktivní nejen pro věřící, ale i pro všechny další, kteří si k víře teprve cestu hledají, anebo se v této oblasti snaží lépe zorientovat. Je dobré přístupnou formou nabídnout takové pořady divákům napříč celým spektrem, což je jeden z úkolů veřejnoprávní televize.

Směřoval jste už od začátků právě k náboženské tematice?

Byla to spíše otázka příležitosti, která přišla. Nedá se říct, že bych k těmto věcem inklinoval úplně sám od sebe.

Režisér Ladislav Cmíral a Zbigniew Czendlik před natáčením Uchem jehly
Zdroj: ČT Brno

Jaká byla vlastně Vaše cesta k profesi režiséra? Kdy jste se pro ni rozhodl?

Už na střední škole jsem si říkal, že bych se rád uplatnil v nějaké „umělecké“ oblasti. Hrál jsem na bicí v amatérské kapele, ovšem po posouzení svých hudebních schopností jsem vyhodnotil, že tudy cesta nepovede. V divadle jsem si také nebyl úplně jistý, na JAMU nebo DAMU by to asi nebylo. Filmová fakulta z toho vyšla více méně vylučovacím způsobem. Po studiu na FAMU mi ale bylo jasné, že jenom filmy se zde člověk neuživí, a televize pro mě byla logická volba, kterou rozhodně nepovažuji za méněcenou.

Máte jako režisér nějaký sen? Něco, s čím doposud nemáte zkušenost, ale láká Vás to?

Nemám ambice tlačit se do sféry hraného filmu, ale snem je natočit filmovou pohádku.

Máte představu, jak by měla vypadat? Kterou pohádku máte Vy sám nejraději?

Moc rád mám například Šíleně smutnou princeznu, která mi imponuje právě svým pojetím. Je to pohádka nepohádka, nejsou tam žádné nadpřirozené bytosti. Je to v podstatě civilní příběh doplněný o skvělé písničky a herecké výkony. Vzniklo z toho dílo, které je pro mě v pohádkové tvorbě asi nedostižnou metou. Konkrétní námět ale zatím nemám.

Kromě práce režiséra se v této oblasti věnujete i producentské činnosti.

Je to tak, roztočený máme v tuto chvíli časosběrný portrét Joža Ráže, který režíruje Honza Gogola. Mým hlavním projektem mimo televizi je improvizační show KOMEDIOMAT. Ta i po třech letech existence polyká velkou porci času.

O co v KOMEDIOMATU jde?

Jde o divadelní představení složené ze zhruba dvaceti improvizačních her, které jsou ten který večer vždy doplněny o konkrétní zadání, s nímž si účinkující herci musí nějak poradit. Dopředu úkoly neznají, takže musí improvizovat. Já tato představení kompletně připravuji a také moderuji.

Inspirovali jste se něčím konkrétním?

Je třeba říct, že KOMEDIOMAT jsme začali připravovat asi rok a půl před tím, než se podobný typ pořadu objevil na jedné z českých komerčních stanic. Na druhou stranu ale nemůžeme tvrdit, že bychom to vymysleli právě my, inspirace je mnohem starší. Podobné typy pořadů se v zahraničí objevovaly už od devadesátých let minulého století. Inspiraci jsme si vzali především z britské produkce – například Whose Line Is It Anyway nebo show známé jako Fast and Loose. Jsou pro nás předobrazem toho, jak by se to mělo dělat. Zároveň se snad úspěšně snažíme tento žánr sami dále rozvíjet a obohacovat, takže máme hry, které, podle toho co vím, nikdo jiný nabídnout nemůže.

Jak moc se jednotlivá představení od sebe liší? Máte alespoň hrubý scénář, kterého se držíte?

Vycházíme ze zásobárny her, jichž máme v repertoáru asi kolem 120, ovšem v reálu z nich nejčastěji využíváme zhruba polovinu. Z toho vždy vyberu dvacet her. Každé představení je tak jiné nejen díky jednotlivým zadáním, která mají šanci doplnit i sami diváci, ale také volbou her. Představení mají podobný formální půdorys, herecká sestava se mírně obměnuje, ale obsahově jde vždy o unikát.

Kde vás lidé uvidí?

KOMEDIOMAT aktuálně odehraje čtyři až pět představení měsíčně. Pravidelně, dvakrát do měsíce, hrajeme v Brně na Stadionu v Kounicově ulici a jednou měsíčně v Městském divadle Zlín a pražském Rock Café. Kromě toho ještě na různých místech a akcích po celé republice. Z našich představení točíme také videozáznamy takže vybrané scénky jsou potom dostupné na našich internetových stránkách.

Jak vnímáte reakce lidí? Myslíte si, že je to pro české diváky stále něco hodně netradičního?

Řada lidí se s touto formou zábavy seznámila v televizi a ví, co mohou očekávat. Na živo je vše ale mnohem intenzivnější, takže odezvy na naše představení jsou velmi pozitivní.

Obohacuje Vás KOMEDIOMAT i profesně?

Určitě. Díky KOMEDIOMATu jsem pronikl také do moderátorské sféry. Byla to spíš z nouze ctnost, ale musím přiznat, že se mi to zalíbilo. Je příjemné, když před sebou máte plný sál lidí, kteří vás poslouchají a reagují na to, co říkáte. Satisfakce je zde na rozdíl třeba od televize bezprostřední. V televizi váš pořad vidí i statisíce diváků, ale nedostanete okamžitou zpětnou vazbu jako v divadle.

Dovedete si přesto představit, že byste KOMEDIOMAT přenesli i do televizního prostředí?

KOMEDIOMAT původně vznikl pro účely televize. Jelikož jsem televizní režisér a producent, tak mé úvahy samozřejmě vedly tímto směrem, ale pokud máte širší veřejnosti neznámé herce, tak je dost obtížné se do televize prosadit. Myslím si ale, že prostor tam stále je.

Zvládnout takové představení určitě nedokáže jen tak někdo. Jaké nároky klade na herce?

Všichni herci, kteří se v KOMEDIOMATu dosud objevili mají za sebou nějakou hereckou průpravu, ale samozřejmě vybíráme ty, kteří mají i další dispozice. Mezi ně patří zejména pohotovost, rychlost, schopnost překvapivé, vtipné reakce. Smysl pro humor je vlastnost, která se velmi obtížně definuje, ale zároveň se dost rychle pozná, jestli jí dotyčný disponuje, a to i podle reakcí diváků v sále. Dále jsou to pohybové schopnosti, pantomima, ideálně i hudební dovednosti. Předpoklady jsou dost široké.

Jak jste stávající herce objevil? Znal jste je už z dřívějška, nebo jste dělali dokonce nějaký konkurz?

Herecká sestava KOMEDIOMATu se formovala postupně. Zejména v počátku hrála velkou roli náhoda v tom, že jsme se potkali s herci, kteří tvoří jádro KOMEDIOMATu dodnes – Roman Blumaier, Saša Stankov, Jirka Kniha. Další jsou často jejich známí z branže. Postupně se sestava větvila a vznikla sestava herců, kteří se na představeních objevují s větší či menší pravidelností. Určitě to ale neznamená, že by počet byl konečný, zajímají mě i další talentovaní lidé, schopní ustát tuto náročnou disciplínu.

V herecké sestavě jsou i dvě ženy, takže to není vyloženě „chlapská“ záležitost?

Naopak, stojíme i o herečky. Musím ovšem říct, že najít herečky je mnohem obtížnější.

Když po takovém představení usednete opět do režie AZ-kvízu, je to pro Vás svým způsobem odreagování?

Pro hlavu určitě, u AZ-kvízu zdaleka není potřeba tolik přemýšlet, na druhou stranu je stále potřeba být ve střehu, aby vám neutekly nějaké chyby. Každé má to svoje a důležité je, že se něco děje, protože stagnace rovná se smrt.

Jak relaxujete? Máte i jiné koníčky mimo televizi a divadlo?

Příliš mnoho dalších koníčků nemám. Rád si občas přečtu knížku, ale nemám na to tolik času, jak bych si přál. Občas vyrazím sportovat, třeba teď v zimě na lyže. KOMEDIOMAT mě ale baví do té míry, že ho klidně můžu považovat za koníček.

Ladislav Cmíral

  • Absolvoval Katedru dokumentární tvorby FAMU a bakalářské studium sociologie a politologie na Masarykově univerzitě v Brně.
  • Pracuje jako režisér a střihač, je majitelem produkční společnosti CIREAL production.
  • Externě spolupracuje s Českou televizí; momentálně režíruje pořady AZ-kvíz (od března 2008) a duchovně zaměřenou talk show Uchem jehly.
  • Podílel se také na cyklu Ptáčata (2010), dokumentárním seriálu s prvky reality show z prostředí školní třídy složené převážně z romských dětí. Projekt byl v roce 2010 oceněn jako čin roku v cenách úřadu vlády Gypsy spirit. 
  • Od roku 2010 se jako producent, režisér a moderátor věnuje improvizační show KOMEDIOMAT.