„České obecenstvo patří k nejlepším na světě,“ říká Rudy Linka

Bohemia jazz fest, jazzový klub na střeše Rudolfina a kompletní úprava okolních prostranství, worksohopy pro muzikanty na šumavské chatě, ale také italská svatba. To jsou hlavní plány jednoho z nejlepších jazzových kytaristů dnešní doby, Rudyho Linky. V Profilu ze 7. července s ním hovořila Michaela Hergetová. 

Začínáte 10. července na Staroměstském náměstí v Praze. Kdo zahraje?
Začne Bigband Milana Svobody, což jsou tedy žáci pražské konzervatoře Jaroslava Ježka. Hlavní hvězda ale bude Medeski Martin, výborná funková a groove jazzová kapela z Ameriky. Takže budeme mít určitě plné náměstí. Bude to dobrý začátek.

Těch náměstí chcete letos naplnit devět v devíti různých městech?
Neustále se rozrůstáme a letos je to dokonce v Liberci a ve Zlíně.

Bohemia Jazz Fest 2013

10. a 11. července - Praha, Staroměstské náměstí
12. července - Plzeň, náměstí Republiky
13. července - Domažlice, náměstí Míru
14. července - Tábor, Žižkovo náměstí
16. července - Liberec, náměstí Edvarda Beneše
17. července - Olomouc, Horní náměstí
18. července - Brno, náměstí Svobody
19. července - Zlín, náměstí Míru
20. července - Prachatice, Velké náměstí


Omezili jste ale jižní Čechy?
Na jih od Prahy jsme byli ve třech městech, ale letos jsou jen dvě, Tábor a Prachatice. Snažíme se to vybalancovat, aby nám nikdo nemohl říct, že jsme zaujatí na jeden region.

Jak se vám daří lákat takové hvězdy, navíc do měst, která ve světe nejsou známá?
Nejdřív je prosím, pak jim vyhrožuju a nakonec jim musím zaplatit. V České republice ale všichni rádi hrají, protože je tady jedno z nejlepších obecenstev na světě. Také jsme velice pohostinní. Snad jenom silnice by mohly být lepší, protože ti Američané se pak vždycky kouknou na mapu, řeknou, jé, to je hrozně blízko, a pak tam jedou čtyři hodiny. Obecenstvo ale vynahradí úplně všechno.

Muzikantům zaplatit musíte. Návštěvníci koncertů ale neplatí nic. Jak jste přišel s nápadem uspořádat festival takového rozměru úplně zadarmo?
Když si koupím lístek řekněme do Národního divadla, je povinností těch umělců, aby byli výborní, excelentní, na světové úrovni. Já ale vidím kulturu někde úplně jinde. Třeba v tom, jak se oblékají lidé na ulici. Nebo když se někde zastavíte a dáte si párek u nějakého stánku. A také v tom, co slyšíte kolem sebe. Myslím, že tyhle věci by se mohly trochu zlepšit. A protože jsem muzikant, snažím se je zlepšit tím, že je festival zadarmo.

Jak sháníte peníze? Co vás překvapuje po tolika letech organizování? Pokud vím, ani letos to nebylo bez problémů?
Každý rok je nějaký problém. Ekonomická situace pochopitelně zasáhla i nás. Rozpočet festivalu je dvanáct milionů korun, což je minimum. Jsme asi nejlacinější festival v České republice, a přitom jsme jedním z největších hudebních festivalů v Evropě, loni na nás přišlo 80 tisíc lidí, jsme v Michelin průvodci a v New York Times.

Přestože žijete v New Yorku, rozhodl jste se oživit budovu Rudolfina a postavit nahoře jazzový klub?
Vzniklo to asi před třemi čtyřmi lety, když jsem hrál v Rudolfinu. Je to úžasná, nádherná budova na nejlepším místě v Praze a mně najednou přišlo, že by mohla žít daleko víc, než žije. Tak jsem o tom začal mluvit s lidmi, kteří si myslí, že to je opravdu výborný nápad. Dokonce jsem oslovil v New Yorku jednoho architekta, který navrhl úžasnou věc, která by mohla být na střeše Rudolfina. Měl jsem podporu Josef Pleskota, Zdeňka Lukeše, Evy Jiřičné. Ono totiž nejde jenom o tom mít něco na Rudolfinu, oživit tu budovu. Jde o všechno okolo, náměstí Jana Palacha, nábřeží. Všechny tyto místa by měla být využita daleko lépe.

V jaké je to fázi?
Je to ve fázi, kdy se nám vyměnila ministryně kultury, vyměnil se pražský primátor, vyměnilo se plno lidí. Já ale věřím, že to není jenom o tom postavit něco na Rudolfinu. Je to vůbec o směru, jakým by mohla Praha jít. Můj přítel, který píše pro Wall Street Journal, řekl, Praha je krásná, ale je to barokní disneyland. Praha si zaslouží daleko víc, ostatně v minulosti to bylo významné kulturní město. Neměli bychom proto Prahou pouze provádět turisty a ukazovat jim historické památky, ale i něco ze současnosti, a to nejen pro turisty, ale hlavně pro nás.

Hudbu chcete dostat i na vaši chalupu v jižních Čechách, kde chcete organizovat workshopy pro muzikanty?
To bych chtěl. Chalupu mám už deset let a vlastně jsem ji koupil kvůli tomu. Jenže renovace trvá už tak dlouho, že vůbec nevím, jestli se nějakého workshopu dožiju. Teď jsme asi v půlce.

Rekonstrukce chalupy na Šumavě se z New Yorku zvládá asi špatně?
Je to úplně stejné jako s festivalem - prosím, vyhrožuju a nakonec zaplatím.

Jak vycházíte se svými sousedy na Šumavě, kde se oproti New Yorku zná každý s každým?
Kdybych byl Pražák, nebyl bych tak populární, ale mám to štěstí, že jsem z New Yorku, což je to samé, jako bych byl z Marsu, lidé na mě tak koukají… Když jsme tu chalupu koupili, jeden soused se mě dokonce ptal, proč tady, pane Linka, když jste zvyklý, že máte všechno kolem sebe, proč tady u nás, vždyť jste si to mohl koupit třeba v Českých Budějovicích.

A proč tedy?
Protože tahle vesnice má přesně to jediné, co New York nemá, naprostý klid.

Když se čím dál tím víc usazujete v Čechách, neplánujete přesun do České republiky? Pokud vím, vaše žena tvrdí, že je to krásná země.
Moje žena je Švédka a hrozně se jí tady líbí, ale jako správný Newyorčan a Američan jsem daleko více mobilní. Když se narodíte ve Stockholmu, pravděpodobně tam také zemřete, možná se přestěhujete do vedlejší ulice, ale ne do Norska nebo Španělska. To Američané se stěhují neustále, a tak jediné, co určitě vím, je, že nemůžu říct přesně, co bude nebo nebude. Jsem otevřený všemu. Teď to funguje takhle a doufám, že to tak bude fungovat i nadále.

Co dalšího plánujete kromě festivalu, Rudolfina, workshopu pro muzikanty?
Teď se moc těším, že poprvé navštívím italskou svatbu…

Byla jsem na jihoitalské, těšte se!
Já ale jedu na sever k jezeru Como, na konci července se tam bude ženit kamarád a já jsem mezi pozvanými. Bude to trvat tři dny. Hrozně se na to těším.

(redakčně kráceno)