Celé Boršice se skládaly na nové zvony. Dnes je zvonař dokončuje

Boršice – Jeden a půl milionu korun se podařilo věřícím ve spolupráci s obcí Boršice dát dohromady na nové zvony. O ty původní boršický kostel sv. Václava přišel za 1. světové války, kdy bronzové zvony posloužily jako materiál pro výrobu zbraní. Ve zvonařské dílně dnes výrobu čtyř zvonů dokončují.

Dát dohromady dost peněz na výrobu nových bronzových zvonů se věřícím z Boršic podařilo až po několika letech. Z celkových nákladů 1,8 milionu nakonec věřící poskládali 1,5 milionu. Většina peněz pochází z kasiček, kam lidé z vesnice a věřící pravidelně přispívali. Obec farnosti věnovala 300 tisíc korun. Částka by měla pokrýt náklady na výrobu největšího ze čtveřice zvonů. „Kostel svatého Václava je jediná naše památka, kterou si hlídáme. Proto jsme se rozhodli, že přispějeme na největší zvon,“ řekl starosta Boršic Roman Jílek (SZ).

Zvuk bronzových zvonů se Boršicemi naposledy rozléhal za první světové války. „Do války nám vzali ty původní vzácné zvony, které tu bývaly - byly čtyři plus pátý umíráček. Ten jediný, co tam nahoře visí, se zachoval, protože ho někdo tehdy schoval, protože byl lehké hmotnosti,“ popsal boršický farář Anton Kasan. Provizorně je nahradily zvony plechové, protože po válce nebylo dost materiálu na výrobu bronzových.

Z dějin kostela sv. Václava

"I boršické zvony 11. června 1917 odzvonily. Vzaty byly 2 největší, z nichž sv. Václav pochází z r. 1902, Maria z r. 1895. (…) Nové byly před několika lety vezeny z nádraží do Boršic opentlené šimky, nyní z Boršic, rozbité na kusy, vezeny na nádraží smutečními vraníky. Tak smutně skončily po několikaleté věrné službě farnosti boršické.

A dne 22. listopadu 1917 přišla řada na ostatní 3 zvony, jménem Josef, Kliment a umíráček. Když zvony byly sneseny, v nestřežené chvíli umíráček zmizel. Byla po něm velká sháňka, farář byl obviněn, že jej musí najít a odevzdat. Bylo velké pozdvižení a tři muži z Boršic - Pravdík, Donátek a Hlaváček - s holemi bránili zvony. Až po delším přesvědčování pana faráře se umírnili. Ten jim též vyprosil, aby byli zproštěni potrestání vojenským soudem.

Ale na Vše svaté roku 1918 se najednou objevil k radosti všech farníků. Vrátil se ze zajetí. A kdo? Náš umíráček bez porušení. Nikdo nevěděl, kde se zdržoval, jen bylo řečeno, že byl ukryt v jedné podzemní místnosti a tam našim padlým vojákům vyzváněl."

(zdroj: Farnost Boršice)


Čtveřici zvonů farnost pojmenovala svatý Václav, svatá Rodina, svatý Cyril a Metoděj a blahoslavený Jan Pavel II. Zdobí je kromě umělých motivů i otisky přírodních listů. „Jsou důkazem toho, že zvonařina je přesné dílo. Větvičky jsou na nich precizně otisklé,“ popsal zvonař Josef Tkadlec. Zvonařům už jen zbývá dokončit patinování, voskování a leštění.

Na slavnostní mši, která se koná v neděli 22. září v 15 hodin, je posvětí olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Měkký zvuk bronzových zvonů věřící poprvé uslyší až v polovině října. Teprve tehdy bude dokončená zvonová stolice v kostelní věži.