„Muži koktají častěji než ženy,“ říká Eva Přikrylová

Balbutismem neboli koktavostí trpí až dvě procenta lidské populace. Pro okolí se stávají často terčem nejapných vtipů, leckde zase nevědí, jak k lidem s koktavostí přistupovat. Pomoci jejich handicap zmírnit, optimálně odstranit, psychicky je podporovat, ale také organizovat konference o problematice koktavosti se snaží v Občanském sdružení LOGO a v České asociaci pro koktavost, která vznikla v loňském roce. S psycholožkou Evou Přikrylovou hovořila v pořadu Před půlnocí z 25. října Pavlína Pilařová.

Pro koho konkrétně je určena činnost Občanského sdružení LOGO? Kdo je počítán do té skupiny lidí s poruchami komunikace?
Našimi klienty jsou lidé s poruchami komunikace a hybnosti, od malých dětí po seniory. U dětí jsou to vrozené vady, výrazně opožděný vývoj řeči, poruchy autistického spektra, poruchy plynulosti řeči, koktavost. Také ale u nás máme dospělé po úrazech hlavy nebo seniory po cévních mozkových příhodách.

Jaké služby svým klientům poskytujete?
Zajišťujeme sociální služby, největší je raná péče pro děti do sedmi let věku, která je zaměřena právě děti s vrozenými vadami, s autismem. Děláme sociální rehabilitaci, kdy se dospělé klienty snažíme dostat na trh práce a začlenit je do společnosti. Máme centrum denních služeb pro starší klienty. A pak, napříč všemi věkovými skupinami, poskytujeme odborné sociální poradenství.

Co děláte konkrétně pro Občanské sdružení LOGO jako psycholožka?
Mám na starosti psychologickou část. V rámci školení dělám s klienty psychologické testy, poskytuji poradenství a na starosti mám také projekty.

Jací další odborníci tam pracují?
Největší část jsou speciální pedagogové, pak tam jsou logopedi, sociální pracovnice a fyzioterapeuti.

V roce 2006 jste se začala zajímat o koktavost, proč?
V Občanském sdružení LOGO jsem od roku 2003, dostala jsem se tam díky zakladatelce sdružení, Iloně Kejklíčkové. Takže s problematikou jsem se seznamovala postupně. V roce 2006 jsem byla na kongresu, který se koktavostí zabýval, a od té doby jsem se na koktavost zaměřila. Problematika koktavosti je totiž velice zajímavá a široká a právě psychická část a psychická podpora je u tohoto problému velmi důležitá.         

Jak četné je zastoupení balbutiků (lidé s koktavostí) ve společnosti v Evropské unii a jak v České republice?
Výskyt je v populaci zhruba stejný ve všech zemích světa, je to jedno až dvě procenta populace. V České republice tak koktavostí trpí asi 200 tisíc lidí. Zajímavé je, že se koktavost třikrát až čtyřikrát častěji vyskytuje u mužů.
Ukazuje se, že zhruba z poloviny jde o genetický vliv, ale také že koktavost souvisí s nedozrálostí centrální nervové soustavy, tento problém je pak častější u chlapců. Doprovázeno je to poruchami pozornosti, složitější komunikací mezi mozkovými centry, nedozrálostí. Dívky dospívají rychleji, což je považováno za jeden z hlavních důvodů, proč trpí koktavostí méně.

Říkávalo se, že někdo se v dětství leknul, kousnul ho pes nebo se třeba topil a od té doby koktá. To je mýtus?
Dramatická situace skutečně tím spouštěčem být může – nikoliv přímo příčinou –, protože děti prostě v sobě náchylnost ke koktavosti mají.

Formy koktavosti jsou různé, od jemného, téměř neznatelného zadrhávání až po formu, kdy dotyčný nedokáže vyslovit nějaké slovo. Věnujete se všem těmto skupinám?
Věnujeme se samozřejmě všem skupinám, ale hlavně pracujeme s klienty s těžkou, zafixovanou koktavostí. Důležité totiž je, kdy se s dítětem, případně dospělým, začne pracovat. Čím dřív tím lépe.

Když mluvíme o lehké formě, kdy už se dá mluvit o koktavosti?
Koktavost začíná nejčastěji kolem třetího čtvrtého roku života, kdy dochází k největšímu rozvoji řeči. V tomto období by rodiče určitě měli věnovat pozornost tomu, pokud se dítě začne zadrhávat, opakovat slabiky na začátku, ale může to být i na konci slova. Může jít o momentální situaci, kdy je dítě vystaveno třeba většímu stresu, ale pokud to přetrvává delší dobu, dva tři měsíce, doporučila bych konzultaci u logopeda. Zhruba u třetiny dětí to spontánně odezní, u další třetiny zůstane mírnější forma, ale u poslední třetiny může dojít k prohloubení problému a zafixování neplynulosti řeči.

Nakolik může psycholog balbutikům pomoci?
Může jim pomoci hodně. Vždy se samozřejmě snažíme spolupracovat s kolegy, logopedy, případně rehabilitačními pracovníky, ale psychická stránka je velmi důležitá. Když je člověk trpící koktavostí v pohodě, bez stresu a hlavně má sám v sobě zvládnuto, že trpí koktavostí, zvládá to daleko lépe.

Lze tímto způsobem předejít projevům šikany, tomu, že se mu budou ostatní děti posmívat, protože díky psychologické péči získá určité sebevědomí?
Určitě. Když dítě nemluví plynule, ale je sebevědomé a vyniká třeba ve sportu, což hodně pomáhá, spolužáci si většinou nedovolí se mu posmívat nebo ho šikanovat.

Může u slabších jedinců, kteří trpí koktavostí, ale nikdo s nimi psychologicky nepracuje, takže nejsou schopni se nad svůj handicap povznést, dojít i k sociální fobii?
Určitě může. Postupně se může rozvinout strach ze společnosti, z ostatních lidí, strach z komunikace. A setkali jsme se i s natolik vážnými případy, kde ten postižený v dospívání nebo na začátku dospělosti uvažoval o sebevraždě, anebo se o ni dokonce pokusil.

Mohou tento handicap doprovázet psychosomatické potíže?
To je velmi časté. Hlavně jsou to takové ty žaludeční potíže, bolesti břicha, strach z toho jít mezi lidi, jít třeba jenom do školy. Kromě spolužáků se poměrně necitlivě chovají i někteří pedagogové a nevědomky mohou dotyčného zesměšňovat před celou třídou, třeba zkoušením u tabule. To může být pro dítě nebo dospívajícího natolik traumatické, že se objevují opravdu výrazné psychosomatické potíže.

Lze pracovat s dospělými, třiceti čtyřicetiletými balbutiky? Může takový člověk přestat koktat? Anebo je to pouze o tom, že se dokáže vyrovnávat s handicapem a pracovat s ním?
U dospělých velmi záleží na tom, jestli prošli nějakou logopedickou péčí, případně s jakým výsledkem. Čím déle totiž člověk koktá a je se svým problémem osamocený, tím více se problém prohlubuje a nabalují se na to psychické problémy a bloky, které se mohou rozvinout až v sociální fobie. S dospělými klienty pracujeme hodně intenzivně, může to však být složitější. Kromě koktavosti tam může být spousta dalších problémů, které se v průběhu těch let rozvinuly.

Může dojít k recidivě? Tedy že se člověk jako dítě koktavosti zbaví, ale v dospělosti se to vrátí.
Může. V momentě, kdy dospělý prožívá nějaké velmi těžké období, je pod tlakem a ve stresu nebo je vyčerpaný po pracovním vypětí, může dojít k neplynulostem v řečovém projevu, protože při únavě klesá soustředěnost.

Jak je možné, že balbutik je schopen bez zadrhnutí zazpívat píseň nebo doříkat divadelní roli? Je toto i možná cesta k léčbě?
V našem občanském sdružení využíváme metodu muzikoterapie i dramaterapie. Ukazuje se totiž, že když může člověk trpící koktavostí využívat rytmiky a melodie, velmi mu to pomáhá, protože se tam zapojují jiná mozková centra, která pomáhají plynulosti řeči. V našem občanském sdružení funguje divadlo GO, které založila doktorka Kejklíčková, a když naši klienti trpící koktavostí hrají své role, tak opravdu nekoktají.

U zpěvu to chápu, ale jak je to s tím divadlem?
Řešili jsme, jak to sami vnímají, a oni říkají, že jim hrozně pomáhá to, že tam nejsou sami za sebe, že mluví za roli. Nejsou tam tedy za člověka, který koktá a má na to nabalené další a další problémy, ale za člověka, který mluví plynule. Takže byť jsou na jevišti, před lidmi, je to stres, jsou schopni nekoktat.

Je dnes postavení koktavých lidí jiné než před dvaceti třiceti lety, udělala společnost nějaký vstřícný krok?
Pevně doufáme, že ano, nebo se o to aspoň snažíme, a nejen my. Loni vznikla Česká asociace pro koktavost, jejímž cílem je bránit práva lidí s koktavostí. Každý rok pořádáme konferenci u příležitosti Mezinárodního dne porozumění koktavost, který je po celém světě 22. října, a snažíme se veřejnost informovat o tom, jaké problémy mohou lidé s koktavostí mít, jak se cítí, co prožívají, že to není nic, čemu by se měli smát. Ve společnosti je bohužel tendence koktavost zlehčovat, nabodovat, což lidem s koktavostí velmi ubližuje.

Obrací se na tuto organizace lidé a hledají tam zastání?
Ano, klienti, rodiče, kdy je třeba problém s necitlivým přístupem pedagogů ve škole. Řešili jsme třeba případ s maturitou, aby chlapci s koktavostí umožnili písemnou maturitu a nenutili ho skládat zkoušku ústně. Velmi záleží na vedení školy a pedagozích, většinou jsou vstřícní, ale sem tam se stane, že problém zlehčují a dítě o to víc stresují. Ale musím zaklepat, ve větší části případů jsme byli zatím úspěšní.

Nedávno proběhla zmiňovaná konference, které jste se zúčastnila. Co se na konferenci řešilo? Jaké jste měli hosty?
Každým rokem se snažíme jak odborné veřejnosti, tak samotným osobám s koktavostí zprostředkovat nejnovější informace z oblasti terapie koktavosti, zajímavé osoby ze zahraničí. Letos byla ta konference speciální, protože zde máme hosty z Japonska, přední odborníky terapeuty, kteří představují tradiční i moderní přístup k léčbě koktavosti v Japonsku.

Dozvěděla jste se něco, co bylo užitečné i přímo pro vás?
Japonci mají rozvinuté sociální cítění, jsou velmi zdvořilí, ale zároveň je tam cítit velká disciplína a houževnatost, a to vše se projevuje i v té terapii. Mají nácviky, na první pohled přísný, ale velmi efektivní trénink, který přináší výsledky. Ostatně jako motto konference jsme použili samurajské heslo: Slovo nelze porušit.    

Který z japonských hostů vás nejvíce zaujal?
Všichni přednášející jsou velmi zajímaví. Například pan Paco Yamaguchi je zastáncem tradičního přístupu, pracuje metodou vyprávění příběhů, přednáší v tradičním kimonu, takže působí originálním dojmem. Byl tam i doktor Yoshikazu Kikuchi, ORL lékař, jeden z hlavních členů japonské Asociace pro koktavost, který měl řadu přednášek, prezentoval svoje výzkumy a publikace. A pak tam byl ještě Akihiro Aoki, který vede v Japonsku svépomocné skupiny. Nutno dodat, že ty skupiny jsou v Japonskou velmi rozšířené a velmi dobře fungují. Sami lidé postižení koktavostí se setkávají a sdílejí svoje problémy a snaží se navzájem podpořit. To je věc, kterou v České republice hodně používáme, protože psychická podpora je velmi důležitá.        

Jaká je úroveň přístupu a práce s balbutiky u nás ve srovnání se zahraničím? Máme i my, co i zahraničí nabídnout? Máme nějaké unikátní metody?
V našem sdružení je využívána komplexní terapie, která je velmi oceňována těmi zahraničními odborníky, protože s klientem pracuje více odborníků v jeden čas na jednom místě. Má to významně pozitivní efekt, protože řada poruch komunikace je komplexní problém.

Jsou mezi odborníky na koktavost lidé trpící koktavostí?
Z velké části, hlavně v USA, Velké Británii, ale i v Japonsku jsou odborníky lidé, kteří sami koktavostí trpí, ale většinou ji mají výborně zvládnutou. Vychází to z logického principu, že takovýto terapeut přesně ví, co se v pacientovi odehrává, takže schopen přesně pomoci.   

Konferenci jste zakončili divadelním představením Králova řeč v Národním divadle v Brně. Jak se vám to líbilo?
Je to krásně udělané, klobouk dolů před hereckými výkony hlavních představitelů. S divadlem jsme na přípravě tohoto představení spolupracovali, kdy takovým odborným garantem a konzultantem byla doktorka Kejklíčková. Představitele hlavní role, Martina Slámu, pak učila koktat a pochopit, co se odehrává v koktajícím člověku, aby to bylo co nejvěrohodnější. A klobouk dolů před hereckým výkonem Martina Slámy, divák skutečně vidí, že vnitřně prožívá, že nemůže mluvit plynně.    

(redakčně kráceno)