Petr Pithart, politikem proti své vůli

„Pro mne je Petr Pithart autentickou osobností politické scény a vynikající právník, politolog i historik. Jeho osud mne vždy fascinoval, jeho životní příběh by vydal na román. Z chartisty a disidenta se během několika dnů po 17. listopadu 1989 stal vůdčí osobností Občanského fóra a blízkým spolupracovníkem Václava Havla. Dokonce nedávno prozradil, že přemluvil v ateliéru Josky Skalníka Václava Havla, aby se Václav stal prezidentem,“ říká Martin Slunečko.

„Jako disident, signatář Charty 77, polistopadový premiér a dlouholetý senátor byl svědkem i tvůrcem klíčových událostí po roce 1989. Nejen to, ale i jeho znalosti historie pomáhají porozumět politickému vývoji České republiky i hodnotám, na nichž stojí demokratická společnost. I proto je tento dokument důležitý,“ doplňuje kreativní producentka ČT Martina Šantavá.

„S Petrem Pithartem jsem se pravidelně scházel a od prvního setkání bylo jasné, že nás spojuje podobné vnímání světa, dobra a zla. A s kolegou Miloslavem Šmídmajerem jsme se shodli, že komponovat dokument jen z výpovědí, i když silných, by nebyla ideální cesta. Uvědomovali jsme si, že půjde o první větší dokumentární portrét, ale nechtěli jsme vytvářet Wikipedii. Proto jsme chtěli pana Pitharta vtáhnout do témat v autentickém prostředí. Navštívili jsme tak jižní Moravu, Luhačovice, obec Kočí u Chrudimi, kde měl pan Pithart senátní volební obvod, pevnosti v Orlických horách nebo Řepínský důl, kde žil a pracoval jako dělník v maringotce. V horkém létě byly přejezdy náročné, ale často víc pro členy štábu než pro pana Pitharta. Pan docent si to užíval,“ vypráví Martin Slunečko.

Příprava dokumentu byla podle jeho tvůrců delší než samotné natáčení. „To bylo rozloženo do třech letních měsíců loňského roku vždy po několika dnech. Začali jsme v červenci na Moravě. A zejména, když se Petr Pithart octl v Luhačovicích, kde se narodila jeho maminka, a na Horňáckých slavnostech, měl jsem pocit, že je skutečně šťastný,“ říká Miloslav Šmídmajer.

Martin Slunečko oceňuje, jak se Petr Pithart vždy uměl tvořivě vyrovnávat s osudem. „Petr Pithart byl po nuceném návratu z Oxfordu vyhozen z právnické fakulty a našel si místo čerpače u státního podniku Vodní zdroje. Znamenalo to týdny života v maringotce a v holinkách. Jiný člověk by ten propad na dno společnosti jen těžko rozchodil, a on tu samotu využil. Napsal svou první knihu Obrana politiky, i když věděl, že mu ji nikdy nikdo v novém husákovském režimu nevydá. Kniha pak vyšla až po roce 1990,“ dodává.

Pro Miloslava Šmídmajera bylo nejzajímavější „poznání, že za socialismu, který se tvářil lidumilně, existoval na Hradčanech internát – ústav, kam režim umísťoval děti diplomatů, kteří byli vysíláni do zahraničí. Aby mohli odjet dělat svou práci na Západ, ale i do Jugoslávie, nechával si stát děti jako rukojmí. Ohavnost, o které jsem neměl tušení. Petr Pithart byl takovou obětí. Nebo natáčení u vojenských pevností na Náchodsku, kam nastoupili v roce 1938 při mobilizaci čeští vojáci, aby bránili vlast před hitlerovskou armádou. Petr Pithart o nich vyprávěl tak zaujatě, emotivně, že mi běhal mráz po zádech.“

scénář: Martin Slunečko, Miloslav Šmídmajer // kamera: Josef Nekvasil // dramaturžka: Veronika Korčáková // kreativní producentka: Martina Šantavá // výkonný producent: Roman Blaas // režie: Miloslav Šmídmajer, Martin Slunečko

Tiskové oddělení České televize