Padesát let neklidu a vášně. ČT uvádí dokumentární cyklus HaDivadlo – Padesátka na krku

„Myslím, že se málokomu povede za celý život si říct, že mu v angažmá v divadle svítila šťastná hvězda. Nám se to v HaDivadle stalo. Zažil jsem ještě éru v Prostějově, kde jsme žili beatnickým způsobem života. Zažil jsem přechod do Brna. Bylo nás sice jen pět a půl, ale ta práce měla smysl a sílu, hýbali jsme zažitými představami o divadle v časech komunistické normalizace. Vyhazovali nás z místa na místo, vydírali finančně, žili jsme opravdu na hranici bídy, byli jsme outsidery, ale ta naše chudoba byla nakonec předností. Spontánně to vytvářelo étos, hrdost a vzdor. Odměnou byla svoboda a vášeň pro tvorbu. Dost jsme zlobili, což v důsledku vedlo i k výrazné roli HaDivadla v listopadových událostech v roce 1989. A taky tam vznikala celoživotní přátelství. To není málo,“ říká Břetislav Rychlík, herec, autor a režisér HaDivadla, který k desetidílné sérii napsal scénář.

HaDivadlem za dobu jeho působení prošly desítky herců, tvůrců, režisérů a dalších profesionálů. Jednotlivé díly přinášejí cenné vzpomínky zakladatelské generace – Svatopluka Vály, nebo Arnošta Goldflama, ale i generací následujících: HaDivadlem prošli Jan Borna, David Jařab, J. A. Pitínský, Jiří Pokorný, Luboš Balák, Marián Amsler či Ivan Buraj. Prostějovské počátky a několik brněnských působišť pamatují herci Miloš Maršálek, Cyril Drozda a Marie Ludvíková. Tenkrát čerstvé posily z JAMU Tomáš Matonoha, Pavel Liška, Marek Daniel, Josef Polášek, Jana Plodková, Václav Neužil a mnozí další zde strávili léta učednická, ale rádi se do HaDivadla vracejí. Opomenuti nezůstanou ani ti, kteří nás již opustili – Josef Kovalčuk, dramaturg a jeden ze spoluzakladatelů, hudební skladatel Jiří Bulis nebo herec Ján Sedal.

„V roce 1988 jsem HaDivadlo ­vyvdala. Tehdy se stalo i mojí rodinou, a tou je dodnes. Když jsem seděla ve střižně a sledovala tu neskutečně umělecky originální, občansky statečnou, svobodnou a hrdou cestu chudinkého HaDivadla československou a poté českou divadelní scénou, mnohé jsem si uvědomila i ve svém osobním občanském životě. Připomínám, že HaDivadlo spolu s Divadlem na provázku byly prvními stávkujícími divadly v republice. Tenkrát se při hostování v Junior klubu Na Chmelnici místo představení Rozrazil uskutečnil rozhovor se zmláceným studentem z Národní třídy Romanem Ráčkem,“ vysvětluje režisérka dokumentární série Monika Rychlíková.

„Už půl století HaDivadlo funguje jako lakmusový papírek svobody, od experimentálních začátků na Hané přes legendární Rozrazil až po brněnskou éru v Alfa pasáži. Když jsme se na to podívali producentsky, kdo jiný by měl tento příběh vyprávět než tandem Monika a Břetislav Rychlíkovi. Oba jsou totiž s divadlem spojeni od jeho začátků a znají každý jeho kout i vnitřní sváry. Desetidílný cyklus České televize i díky tomu není jen suchým výčtem premiér, ale autentickým ohlédnutím za padesáti lety neklidu a vášně. Ukazuje, jak se dá přežít totalita i dravý trh, a přitom si pořád udržet tvář. Je to pocta divadlu, které se nebálo být jiné a které nás dokáže vyprovokovat,“ vysvětluje šéfdramaturgyně České televize Ivana Pauerová.

Cyklus přináší svědectví nejen o studiovém divadle, které bylo nejprve na okraji, až posléze v centru divadelního dění v tehdejším Československu, ale také o společenských a politických poměrech v kulturní oblasti v oněch časech. Hanácké divadlo se vždy angažovalo v projektech, které režim neviděl rád – ať to byly Cesty (křižovatky – jízdní řády – setkání) spolu s Divadlem na okraji, Studiem Ypsilon a Divadlem na provázku, nebo scénický časopis Rozrazil o demokracii, jehož pražská derniéra 17. 11. 1989 vyústila ve stávku. HaDivadlo vždycky trochu zlobilo, ale vždycky mu šlo o svobodnou a vášnivou divadelní tvorbu, ať ji provozovalo kdekoli – v Kabinetu múz nebo v brněnské Alfa pasáži.

„Jsou divadla, kde se cítíme příjemně; jsou představení, která nás upoutají nebo rozptýlí; jsou slušné hry, slušní herci, slušní režiséři — to je však jaksi v mezích normálu. Plus minus. A pak jsou setkání jedinečná, která vyvolávají pocit spříznění, vyplňují něco, co jsme postrádali, uspokojují určitou duchovní potřebu. To jsou osobní umělecké události. Pro mne představují taková setkání v šedesátých letech Zábradlí, Ypsilonka, Činoherní klub, Grotowski, v sedmdesátých letech nic a v osmdesátých letech HaDivadlo… HaDivadlo bylo pro mě objevem nové divadelní duchovnosti,“ napsal před lety o HaDivadle divadelní kritik Zdeněk Hořínek.

režie: Monika Rychlíková // scénář: Břetislav Rychlík // výkonný producent: Igor Chvála // kreativní producentka: Alena Müllerová // šéfdramaturgyně: Ivana Pauerová // účinkují: Arnošt Goldflam, Svatopluk Vála, Cyril Drozda, Marie Ludvíková, Josef Polášek a další

Tiskové oddělení České televize