Do „urychlených“ devadesátých let metal vešel jakožto snad nejrozšířenější rockový styl na světě. A jestliže po určité krizi žánru, zaviněné nástupem grunge, HC-crossoveru a hip hopu některým partám (zejména hair-metalovým) začal cinkat umíráček, a lehké to neměli ani „judasi“ a „ironi“, jiné se naopak staly vlajkovou lodí HM a komerčně byly velice úspěšné (najmě Metallica a Megadeth ale i klasici jako třeba AC/DC a Ozzy Osbourne).
Od poloviny dekády nastává velký comeback stylu, přestože se v rámci geografie jeho invenční gró přesunulo z Británie, Ameriky a Německa na sever do Skandinávie (Finsko, Švédsko, Norsko). Tento nový metalový underground přinesl spoustu nových kapel různého soundu i když je bohužel pravda, že v mnoha případech to vypadalo jako kdyby se hordy konzervatoristů opět rozhodly dělat z bigbítu umění. Na druhé straně je fakt, že dosud nebylo ověřeno, kterou z verzí heavy metalu má ten rohatej dole vlastně nejradši.