(1984 – dodnes)
Někdy v roce 1983 se dva mladí skladatelé soudobé vážné hudby Miroslav Pudlák a Martin Smolka dohodli, že na vlastní triko uspořádají koncert, ve kterém by interpretovali svoje vlastní skladby. Zdárné uskutečnění koncertu jim pak vnuklo myšlenku, že by nebylo od věci založit těleso, které by interpretovalo nejen jejich skladby, ale i skladby podobného ražení od dalších autorů - domácích i světových. A že by většinou šlo o hudbu experimentální, zvláštní, prostě takovou, s jakou se na našich pódiích nebylo možné setkat.
K oběma se pak v roce 1984 připojil dirigent, hráč na klávesy, bicí a kytaru Petr Kofroň. Postupně okolo sebe nabalili další muzikanty, nicméně záhy Pudlák se Smolkou odešli a soubor Agon (z řečtiny „zápas“), jak se tehdy pojmenoval si pak už žil svým vlastním životem ve kterém ho doprovázel ze zakladatelů už jen Kofroň. Později se Smolka (ks, g) vrátil.
V tomto podivném seskupení, hrajícím ještě podivnější muziku, se pak během osmdesátých (i devadesátých) let vystřídalo spousta hudebníků, což je vcelku pochopitelné – kompozice do kterých se Agon pouštěl mnohdy ležely na samotné hranici hudby. Z těch známějších to byli to např. violoncellista Vojtěch Havel (známý spoluprací s Oldřichem Janotou), saxofonista Václav Bratrych (jistou dobu také člen Nerezu), flétnista a saxofonista Martin Čech (v devadesátých letech spolupracoval mj. se ZOO), zpěvačka a flétnistka Veronika Pudláková, saxofonista Kamil Doležal, kytarista Mirek Šimáček (kdysi Kilhets) či známý undergroundový basista Ivan „Váňa“ Bierhanzel (ex-Umělá hmota).
Posledně jmenovaný se v tělese objevil někdy v druhé pol. 80. let, když se seznámil s violoncellistou Vojtěchem Havlem. A protože ho vždycky zajímala experimentální hudby a minimal music – spojil se s Agonem. A Agon byla vlastně neoficiální záležitost. „Agon sice mohl veřejně vystupovat pod nějakým Kulturním domem Praha l, nebyl nijak zakázaný, ani přehrávky jsme neabsolvovali a vlastně jsme měli svobodnou ruku ve volbě programu, v dramaturgii koncertů. Lidi to brali z čirýho entuziasmu, nebylo žádný natáčení, honoráře minimální atd.,“ říká Bierhanzl v Mašurkách (2001).
Agon interpretoval kromě vlastních věcí (skladatelské jádro Smolka, Kofroň, Šimáček, občas Havel) skladby různých autorů a jeho hudební spektrum bylo hodně široké – od avatgardistů typu Johna Cage, přes minimalisty jako byli Phil Glass nebo Steve Reich, až po rockera Mikoláše Chadimu (Extempore, MCH Band) či folkaře Oldřicha Janotu. Pro hudbu tělesa bylo typické, že neměl většinou žádné texty – byla to hlavně instrumentální záležitost. Koncertoval povětšinou po malých sálech – na Žofíně, v klubu v Trojské ulici.
Soubor se stal známějším až v devadesátých letech, kdy se ho jeho propagátor a organizační spiritus agens „Váňa“ Birhanzel snažil protlačit do médií (tisk, rozhlas, televize), což se mu nakonec od druhé poloviny dekády celkem dařilo. Poselství, které na své cestě Agon zanechal a dodnes zanechává je jednoznačzé a lze shrnout do několika výrazů – experiment, hledání, provokace (snaha o propojení nepropojitelného), komunikace.
Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):
Fotografie
