Řekli o filmu
Setkání s tak otevřeným a citlivým člověkem jako je režisér Petr Nikolaev, bylo pro mě jednoznačně občerstvujícím zážitkem. I kdybych roli Kvídovy matky nakonec nedostala a šla na konkurz jenom kvůli tomu, abych se s ním seznámila, tak to stálo za to.“
Libuše Šafránková
Nešlo nám o to, abychom kvůli větší legraci vyretušovali všechno nepříjemné a negativní, co se událo v letech 1962–1990, ale na druhé straně jsme nehodlali zdůrazňovat šeď a ošklivost téhle doby. To nám totiž připadalo, tak samozřejmé, že s tím nechceme nikoho unavovat. Daleko důležitější pro nás byly lidské vztahy, touhy a vášně.“
Petr Nikolaev
Knížku jsem přečetl až těsně před natáčením. Postava Kvídova otce si mě zcela získala. Dobře rozumím všemu, co dělal a cítil, záleží jen na tom, nakolik se mi podařilo ho uhrát. Byl svým způsobem silná osobnost, když se z inženýra stal vrátným, zavřel se do sklepa a stloukal poličky, šachové stolky a nakonec i vlastní rakev. Snoubila se v něm touha upozornit na sebe s těžkým zoufalstvím. V tom jsem naprosto jiný, stejně jako ve sportu. Podle scénáře jsem se musel přešaltrovat na nesportovní kopyto, což byla docela zabíračka.“
Ondřej Vetchý
V mé knize je řada vysloveně humoristických gagů. Naproti tomu ve filmu je 'humorno' myslím trochu potlačené a do popředí vystupuje spíše ona zhruba dvacetiletá rodinná sága.“
Michal Wievegh
Už delší čas jsem se chtěl s obdobím šedesátých a sedmdesátých let filmově vyrovnat a Báječná léta mě oslovila právě svou lehkou komediální rovinou bez tíhy, kterou ta doba také nesla, zároveň však bez necitlivého zjednodušování. Věřím, že scénář ani výsledný film neztratili původní vůni a šťávu.“
Petr Nikolaev
Kvídova maminka se chová jako každá jenom trošku moudrá žena: snaží se svého muže spíše podržet, než aby mu za každou cenu dokazovala, jak je sama úžasně chytrá. Je absolutně věcná a praktická, i když se pokouší složité situace spíš odlehčit.“
Libuše Šafránková
V románu je úloha babičky větší, krásná, ve filmu je to malá role, ale i tak jsem byla ráda, že to můžu hrát. To jak miluju a rozmazluju Kvida, není můj případ, já nikdy svou vnučku Dominiku nerozmazluju.“
Květa Fialová
Hned první natáčecí den se točila scéna, ve které si s Jitkou Ježkovou děláme miminko. My jsme se s Jitkou sice znali z konzervatoře, ale na place jsem neznal nikoho a nevěděl jsem ještě, jak ta role bude vypadat. Prostě jsem přišel první den na plac, musel jsem se svléknout a začal něco vytvářet.“
Jakub Wehremberg
Určitě by mi pomohlo, kdyby se na mě chlapi dívali jako na nahou ženu a netvářili se tolik taktně. Ale Jakub byl skvělej, znám se sním už z konzervy. Jednu chvíli jsem na něj ale musela být trochu sprostá a dost jsem se styděla. To bylo ve chvíli, kdy po mě chtěli, aby bylo na ňadrech více vidět vzrušení. To nebyl problém, když se točilo venku, protože byla hrozná zima. Ale v posteli bylo naopak zase vedro.“
Jitka Ježková
Ze začátku jsem měl také zábrany hrát s Libuškou Šafránkovou, známe se sice léta z divadla, ale manžele jsme ještě nehráli. Byla ovšem skvělá, že bych si to někdy zopakoval. Pro herce je důležité mít dostatek svobody a motivace, aby stálo za to se hecnout. A to se při tomhle filmu podařilo. Bude mi asi dělat problém vrátit se do normálního života.“
Ondřej Vetchý
Během mých šesti natáčecích dnů došlo i na dramatické situace. Převrhnutí loďky se opakovalo snad sedmkrát. Bylo nepříjemné opakovat to s vodou v nose, ale na druhé straně zase s Ondrou Vetchým po boku.“
Alice Bendová
Malý Kvído měl být fotogenický tlouštík, který pronáší dlouhé nedětné věty. To bylo mnohem těžší než najít sympatického uličníka, kterého necháte před kamerou prostě žít. Jeho představitele Jana Zahálku pokládám za velice věrohodného a přitom nám při konkurzu málem proklouzl.“
Petr Nikolaev