Setkání s filmovou herečkou a s vynikající světovou operní pěvkyní (1991). Scénář M. Ducháč a M. Čepelka. Kamera J. Novotný. Režie I. Paukert
00:00:25 Přeji vám dobrý den, vážení přátelé,
00:00:27 přeji vám pěknou chvíli s naším pořadem Album.
00:00:31 Jsme v Lobkovickém paláci na Pražském hradě.
00:00:33 Možná, že jste zvědaví, kdo je naším dnešním hostem.
00:00:37 Ten muž na fotografii, to je hrdina druhé světové války,
00:00:43 pozdější prezident Spojených států amerických,
00:00:46 generál Dwight Eisenhower.
00:00:48 A ta půvabná dáma vedle něho
00:00:51 je naše česká světoznámá operní pěvkyně
00:00:54 žijící v Americe, paní Jarmila Novotná.
00:00:59 Dobrý den, vítám vás po dlouhé cestě z Ameriky.
00:01:04 Děkuji vám, já jsem skutečně velmi šťastná,
00:01:09 že s vámi mohu být pohromadě.
00:01:11 Ale víte, já jsem nepřijela přímo z Ameriky,
00:01:16 ale byla jsem ještě v Třeboni na léčení.
00:01:19 -I tak jste musela přes oceán.
-To je pravda.
00:01:23 Ale je škoda, že až se toto Album bude vysílat,
00:01:27 budu už zpátky v Americe.
00:01:30 To je jistě škoda, ale o tom si ještě budeme povídat.
00:01:33 Když jsme ale viděli tu krásnou fotografii,
00:01:36 zajímalo by nás,
00:01:37 jak vlastně došlo k vašemu setkání s generálem Eisenhowerem.
00:01:42 To bylo tehdy, když se vrátil z války do New Yorku.
00:01:48 Při jedné slavnosti jsem byla požádána,
00:01:51 abych zpívala americkou hymnu.
00:01:54 Potom jsem seděla vedle něho a on začal vypravovat,
00:01:59 jak překrásná byla Praha, že se mu tam moc líbilo,
00:02:03 hlavně ty hezké dívky,
00:02:06 které zpívaly naše národní české písně a měly krásné kroje.
00:02:15 On byl opravdu okouzlující a velmi příjemný.
00:02:19 Později jsem ještě zpívala ve Washingtonu při jeho inauguraci
00:02:25 a mám od něj několik krásných dopisů.
00:02:28 Vy jste se ovšem vůbec pohybovala ve vysokých kruzích.
00:02:31 Jistě jste se setkala s mnoha prezidenty.
00:02:34 Je pravda, že jsem znala mnoho státnických osobností,
00:02:41 především pana prezidenta Masaryka a jeho syna Jana,
00:02:45 prezidenta Beneše a mnoho jiných.
00:02:50 Ale víte, nejkrásnější bylo,
00:02:53 když jsem vloni přijela na Pražské jaro,
00:02:57 abych slyšela Kubelíka a Firkušného,
00:03:01 kteří sem po čtyřicet let vůbec nemohli vkročit,
00:03:05 a druhý den jsem byla pozvána k panu prezidentovi na Hrad.
00:03:11 To vám bylo tak krásné, milé a srdečné...
00:03:16 Byli tam také fotografové
00:03:19 a mám na to jako vzpomínku moc pěknou fotografii.
00:03:25 Aby se člověk mohl stýkat s takovými osobnostmi,
00:03:27 jistě také sám musí být osobností, musí něco umět, něco znamenat.
00:03:31 A vy přece ve světě pěveckého umění mnoho znamenáte.
00:03:36 Řekněte nám, jak a kdy to vlastně začalo.
00:03:40 Já jsem zpívala už jako mladá dívka.
00:03:44 Vždycky jsem to milovala a moc mi pomohlo,
00:03:48 že jsem se stala členem Sokola, kde jsme měli také sbor.
00:03:55 Jednou jsme v jedné hře zpívali vánoční písně,
00:04:01 bylo to ve Vinohradském divadle.
00:04:04 Tam si mě najednou povšimla paní Baldová a zeptala se mě,
00:04:12 jestli bych se chtěla stát elévkou v Národním divadle.
00:04:16 To by bylo moc krásné, ale jak to udělat?
00:04:19 Ona mi řekla, že její manžel si mě poslechne a pak uvidíme.
00:04:25 Já jsem nevěděla, co bych měla říkat,
00:04:29 ale Míla Pačová, jedna znamenitá herečka,
00:04:32 se mnou připravila scénu z Romea a Julie
00:04:35 a tak jsem byla přijata jako elévka.
00:04:39 To bylo pro můj další život velmi důležité,
00:04:44 zakrátko jsem byla na divadle jako doma.
00:04:47 A kdy jste potom začala zpívat?
00:04:49 Myslím, že to bylo v roce 1923,
00:04:54 kdy Sokol pořádal představení Libuše na Vyšehradě
00:04:59 a zpívala tam Ema Destinnová.
00:05:04 Můj otec byl velmi činný v Sokole
00:05:08 a po představení si dovolil k ní jít a říkal,
00:05:12 že má bláznivou dceru, která chce pořád jen zpívat.
00:05:15 Já ani nevím, jestli má hlas.
00:05:17 Byla byste tak hodná a mohla si ji poslechnout?
00:05:19 A ona řekla, ať k ní přijdu.
00:05:21 Tak už druhý den jsem šla do hotelu Palace
00:05:25 a zpívala jsem árii z Rusalky a z Prodané nevěsty.
00:05:33 Ona mi řekla, že hlas mám dobrý
00:05:36 a dokud bude v Praze, že mi dá hodiny.
00:05:42 Tak vlastně Ema Destinnová byla má první učitelka.
00:05:47 Pak mi doporučila Hilberta Vávru, barytonistu z Národního divadla,
00:05:53 se kterým jsem opravdu velmi pilně dva roky pracovala.
00:05:57 V roce 1925 zpíval pohostinsky v Lounech
00:06:04 v Lazebníku sevillském a ještě v Traviatě.
00:06:11 Zařídil mi, abych byla Rosina a Violetta.
00:06:15 Ono to nějak moc dobře dopadlo
00:06:19 a když jsme přijeli zpátky do Prahy,
00:06:21 tak to vyprávěl Otakaru Ostrčilovi, řediteli Národního divadla.
00:06:26 Ten mě pozval, abych mu přišla zazpívat,
00:06:29 což jsem samozřejmě ráda udělala.
00:06:34 Moc se mu to líbilo a nabídl mi,
00:06:37 že v sobotu odpoledne máme Prodanou nevěstu
00:06:40 a že si můžu zazpívat Mařenku.
00:06:43 Představte si, co to bylo pro mě za štěstí.
00:06:47 Škoda, že nemáme z té doby nějakou zvukovou nahrávku.
00:06:50 To je pravda, škoda.
00:06:52 Ale myslím, že mám hezkou fotografii
00:06:56 s Jaroslavem Gleichem, který v tom se mnou hrál.
00:07:01 Já bych vám nabídl ukázku
00:07:03 z filmu Svatopluka Innemana Skřivánčí píseň,
00:07:07 který byl natočen podle hry Oblaka od Jaroslava Kvapila.
00:07:12 Vy tam hrajete zpěvačku a zpíváte árii Carmen.
00:07:19 ZPÍVÁ CARMEN
00:09:32 Prosím vás, jak se potom stalo,
00:09:34 že jste byla slavnější ve světě, než u nás doma?
00:09:39 To já opravdu nevím,
00:09:41 ale v roce 1927 byl Franz Schalk ředitelem vídeňské Státní opery.
00:09:48 Dirigoval filharmonický orchestr a dal mi vědět,
00:09:54 že by mě velmi rádi angažovali.
00:09:58 Tenkrát jsem se s ním sešla, ale řekla jsem mu,
00:10:01 že se na to cítím příliš mladá
00:10:03 a že bych ráda ještě jela do Itálie studovat zpěv.
00:10:09 On mi dal nějaké dopisy, abych našla správného učitele.
00:10:14 Jeden z nich byl také dirigent z La Scaly
00:10:22 a když jsem přijela do Itálie,
00:10:25 šla jsem s tím dopisem k němu a předzpívala jsem mu.
00:10:29 On řekl, že je to velmi pěkné,
00:10:32 že bych mohla zpívat Gildu v Rigolettu ve veronské Aréně.
00:10:37 Já jsem měla pocit, že si na to nemohu ani troufat,
00:10:41 ale on že ano, že zná znamenitého učitele a že to bude dobré.
00:10:48 Tak se to také skutečně stalo.
00:10:56 Ale také se tam stalo mnoho ohromných věcí,
00:11:01 ale to já nemohu vypravovat, protože toho bylo opravdu mnoho.
00:11:06 Hned nato jsem dostala nabídky z Berlína a z Vídně,
00:11:09 dokonce také z Metropolitní opery, kterou jsem ale nepřijala,
00:11:12 protože jsem byla zamilovaná do mého manžela
00:11:14 a bála jsem se, že bych ho dlouho neviděla.
00:11:18 Ale šla jsem do Berlína, to byla dobrá škola.
00:11:22 Měla jsem trochu strach, ale moc jsem se tam naučila.
00:11:29 Také v té době, to bylo v roce 1933,
00:11:36 když Hitler byl už u moci,
00:11:40 to bylo tak nepříjemné,
00:11:42 že jsem s radostí přijala nabídku do Vídně,
00:11:45 zpívat Butterfly v Květnových slavnostech.
00:11:50 Pak jsem zůstala ve Vídni a zpívala jsem hodně Mozarta.
00:11:57 To mně otevřelo cestu do Salcburku,
00:12:01 kde v roce 1937 přišel Arturo Toscanini s nabídkou,
00:12:08 abych zpívala Paminu v Kouzelné flétně.
00:12:14 Tak se mi opravdu splnil můj sen,
00:12:19 to byla opravdu překrásná doba
00:12:25 a ta nejkrásnější práce.
00:12:30 Když potom v roce 1938 Hitler zabral Rakousko,
00:12:40 Maestro už žil v Americe a nechal zprávu,
00:12:46 že se do Rakouska nevrátí, dokud tato situace bude trvat.
00:12:51 Já jsem od něj dostala koncem roku 1938 dopis,
00:12:56 jestli bych chtěla zpívat Violettu a také ve Falstaffovi
00:13:02 na Světové výstavě v New Yorku v květnu 1939.
00:13:11 Samozřejmě jsem to hrozně ráda přijala.
00:13:17 Přijela jsem tam přesně 15. března,
00:13:21 v den, kdy Hitler okupoval Prahu.
00:13:25 Umíte si představit, jak to pro mě bylo strašné,
00:13:29 ale pak mě Toscanini vzal do Metropolitní opery
00:13:35 a ihned jsem dostala angažmá na léta 1939 a 1940.
00:13:42 S tímto krásným výsledkem jsem se vrátila do Prahy
00:13:48 a pak jsem hleděla, jak se dostat zase pryč,
00:13:53 protože Němci by mi jistě tak lehce nedovolili,
00:13:58 abych odjela do Ameriky.
00:13:59 Ale slyšel jsem,
00:14:01 že vaše druhá cesta do Ameriky byla velmi dobrodružná.
00:14:04 To je pravda.
00:14:05 Já jsem vzala své děti, holčičku a chlapečka,
00:14:12 jejich vychovatelku,
00:14:16 a ve vlaku blízko Mariánských Lázní byla velká nehoda,
00:14:23 takže jsme museli z vlaku vystoupit.
00:14:27 Řekli nám, že máme vzít všechna zavazadla a jít kus dál,
00:14:32 že tam na nás čeká jiný vlak.
00:14:35 Našla jsem někoho, kdo mi s těmi zavazadly pomohl,
00:14:39 ale jak jsem přišla k druhému vlaku,
00:14:42 zjistila jsem, že jeden kufr je pryč.
00:14:45 Já jsem ten kufr nutně potřebovala, protože jsem tam měla všechny noty.
00:14:49 Jela jsem totiž do Ostende zpívat na koncert,
00:14:52 to jsem zapomněla říct.
00:14:55 Tak ten kufr byl pryč.
00:14:57 Poprosila jsem vedoucího vlaku, aby zjistil, jestli se to dá najít.
00:15:05 Ale museli jsme nastoupit do vlaku a už se mělo jet.
00:15:10 Prosila jsem, že nemůžu bez toho kufru odjet,
00:15:13 ale trval na svém, že to nejde.
00:15:16 Tak jsem se postavila před lokomotivu
00:15:18 a řekla jsem, ať mě třeba přejedou,
00:15:21 že se nehnu, dokud nedostanu ten kufr.
00:15:24 Tak potom skutečně někoho poslali a kufr se našel.
00:15:29 Po této dramatické situaci bychom si měli trochu oddychnout.
00:15:32 Možná poslechem ukázky z některé filmové operety.
00:15:38 Znamenitě. Já jsem dělala několik filmů.
00:15:43 Byl to Žebravý student, potom Noc velké lásky,
00:15:48 také Prodaná nevěsta, Poslední valčík,
00:15:54 Požár v opeře
00:15:56 a potom jednu ve Vídni, znamenitou Lehárovu Frasquitu.
00:16:01 Tak snad tu Frasquitu, protože pokud vím,
00:16:04 tak ji režíroval náš režisér Karel Lamač.
00:16:07 V té ukázce se také mihne slavný rakouský komik Heinz Rühmann.
00:16:32 ZPÍVÁ NĚMECKY
00:18:47 Ale vraťme se tam, kde jsme přestali.
00:18:49 Byla jste v Americe,
00:18:51 stala jste se členkou Metropolitní opery.
00:18:54 Co jste tam zpívala?
00:18:57 Když jsem mluvila s ředitelem opery Johnsonem,
00:19:01 nabídl mi, abych zpívala Prodanou nevěstu.
00:19:05 To víte, že jsem byla šťastná.
00:19:07 Ale on mi řekl, že se to zpívá německy.
00:19:13 Řekla jsem mu, že v této situaci to nejde, že to musí pochopit.
00:19:19 On to uznal a dal to přeložit do angličtiny,
00:19:24 takže to se pak dělalo později.
00:19:27 Místo toho to byla Bohéma, ve které jsem začala,
00:19:31 potom jsem zpívala Taťánu v Evženu Oněginovi,
00:19:37 pak jsem účinkovala v Růžovém kavalírovi,
00:19:42 ve Figarově svatbě... A ještě mnoho věcí to bylo.
00:19:46 Ale nejlépe ze všeho dopadla Violetta.
00:19:51 Kritici napsali,
00:19:53 že takovou Violettu ještě neviděli ani neslyšeli.
00:20:00 ZPÍVÁ
00:20:35 Violetta, to byla skutečně vaše stěžejní role.
00:20:39 Zdá se, že ano.
00:20:40 Já už jsem ji tady v Čechách milovala
00:20:43 a také ji tu dobře přijali.
00:20:45 Ale měla bych poděkovat za to,
00:20:49 že jsem tu roli také hrála, to nebyl jen ten zpěv.
00:20:54 Já jsem se ji naučila prožívat, ne jen recitovat nebo zpívat.
00:21:04 Když jsem byla v Berlíně,
00:21:08 dostala jsem nabídku hrát Krásnou Helenu
00:21:12 a později jsem hrála v Hoffmannových povídkách.
00:21:15 Tam jsem se opravdu neobyčejně moc naučila.
00:21:18 Jestli dovolíte, rád bych se ještě vrátil ke gramofonovým deskám.
00:21:23 Kromě nahrávek operních árií
00:21:26 máte také nahrány lidové písně za doprovodu Jana Masaryka.
00:21:31 To je pravda.
00:21:32 To bylo v roce 1927,
00:21:35 kdy jsem zpívala v Národním divadle
00:21:38 a pan prezident se přišel podívat.
00:21:41 Já jsem hořela touhou, aby se mu to líbilo.
00:21:45 Příští den už jsem byla pozvána do Lán,
00:21:48 kde byl také přítomen Jan Masaryk.
00:21:52 Po večeři se pan prezident zeptal,
00:21:55 jestli bych nechtěla něco zazpívat
00:21:57 a já jsem litovala, že nemám žádný hudební doprovod.
00:22:01 Pan prezident řekl, že Jan hraje znamenitě na piáno,
00:22:05 že mě bude doprovázet.
00:22:06 Tak jsme se domluvili, že budeme zpívat národní písně
00:22:11 a od té doby, kdekoliv jsme se potkali,
00:22:16 jsem vždycky zpívala a on hrál.
00:22:20 Všichni lidé to milovali.
00:22:23 -Vy jste je potom nahráli.
-Ano, to se stalo tak,
00:22:27 že jsme v roce 1942 byli v New Yorku u nějakých známých
00:22:35 a jako vždycky, zase jsem zpívala tyto písně.
00:22:39 Byl tam také hlavní kritik z New York Times
00:22:44 který trval na tom, že tyhle písně musíme nazpívat,
00:22:48 že to je poklad, který Amerika ještě nezná.
00:22:55 Tak jsme se domluvili s firmou RCA Victor
00:23:04 a ty písně byly nahrány.
00:23:07 Ale něco jsem zapomněla říct.
00:23:08 Když jsme byli u pana prezidenta,
00:23:11 tak jsem se zeptala, která je jeho zamilovaná píseň.
00:23:17 Pan prezident řekl, že píseň Ach synku, synku.
00:23:21 Že když se něco poláme, tak se to má spravit.
00:23:26 Ta píseň je teď opravdu velice známá,
00:23:30 všude ji člověk může slyšet.
00:23:33 Vydání těch písní jste věnovali památce Lidic.
00:23:39 A tak se také ta deska jmenuje. Lidické písně.
00:23:43 Ano, to bylo právě po zničení Lidic,
00:23:46 tak na jejich památku jsme to udělali.
00:23:50 ZPÍVÁ
00:23:54 Ach synku, synku, doma-li jsi.
00:24:06 Ach synku, synku, doma-li jsi,
00:24:13 tatíček se ptá, oral-li jsi,
00:24:20 tatíček se ptá, oral-li jsi.
00:24:33 Tady na té fotografii jste se svým manželem.
00:24:38 Jak k tomu vlastně došlo,
00:24:40 že jste se stali americkými občany?
00:24:43 Můj manžel se hned po válce, v roce l945, vrátil do Čech,
00:24:52 protože doufal,
00:24:56 že se vrátíme zase zpátky a že budeme žít v našem domově.
00:25:01 Ale když přišel domů a chtěl si vlastním klíčem otevřít,
00:25:08 řekli mu, že to je národní majetek.
00:25:12 Šel za prezidentem Benešem a ptal se, jak se to stalo.
00:25:18 Bylo mu řečeno, že musíme mít trpělivost,
00:25:22 že to je jen taková doba, ale že nám všechno bude vráceno,
00:25:28 že to jen nějaký čas bude trvat.
00:25:32 Jiří se vrátil do Ameriky,
00:25:35 a bylo to v červnu v roce 1946,
00:25:39 kdy platnost jeho prvních papírů už měla vypršet.
00:25:44 S těžkým srdcem se rozhodl,
00:25:47 že přijme to americké státní občanství.
00:25:54 Já jsem měla jen pár měsíců potom to samé dilema.
00:26:01 Ještě jsem o tom mluvila s Janem Masarykem,
00:26:03 jestli mám počkat, nebo co bude.
00:26:06 A on říkal, že mi nemůže radit,
00:26:09 ale že asi bude lepší, když také přijmu americké občanství.
00:26:16 A tak jsme se v roce 1946 stali oba americkými občany.
00:26:23 A co vám v poslední době udělalo radost?
00:26:26 Musím říct, že opravdu velikou radost jsem měla,
00:26:29 že film, ve kterém jsem hrála v roce 1947,
00:26:36 byl konečně teď, 20. září 1991, ukázán zdejšímu publiku.
00:26:47 Sice byl také vloni v Karlových Varech
00:26:51 a bylo mi slíbeno, že se bude promítat jako film v kinech,
00:26:58 ne v televizi,
00:27:00 ale když jsem to viděla, tak jsem skoro plakala radostí.
00:27:03 Ten film je báječný.
00:27:05 Já myslím, že bychom si měli alespoň malou ukázku
00:27:09 zařadit teď do našeho pořadu.
00:27:12 To by bylo krásné.
00:27:15 ZPÍVÁ
00:27:16 Když se večer stmívá, dříve než jdu spát,
00:27:21 ráda si sedávám vedle našich vrat.
00:27:28 Hledím po nebíčku, hledám svou hvězdičku,
00:27:36 kde jsi, kde jsi, hvězdo má,
00:27:44 kde jsi, kde jsi, hvězdo má.
00:27:56 Mnozí byli překvapeni vaším výkonem v tomto filmu.
00:27:59 Děkujeme vám za něj a děkujeme i za to,
00:28:02 že jste přijala pozvání do našeho televizního Alba.
00:28:05 Bylo nám s vámi dobře a myslím, že našim divákům také.
00:28:10 A teď, jestli dovolíte, mám takový návrh.
00:28:12 Uděláme výjimku a místo závěrečné znělky
00:28:15 si pustíme ještě jednu z vašich nahrávek.
00:28:17 To by bylo krásné.
00:28:19 -Co by to mohlo být?
-Já mám moc ráda Smetanovu Hubičku.
00:28:24 Tak ty ukolébavky, kdybychom mohli.
00:28:27 A k tomu bychom si mohli prohlédnout
00:28:28 i některé z fotografií, na které se zatím nedostalo.
00:28:31 Dobře.
00:28:33 Děkujeme vám a těšíme se, že zase brzy přijedete do Prahy.
00:28:37 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:28:42 ZPÍVÁ
00:29:22 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
V pořadu z cyklu Album se setkáte s operní pěvkyní Jarmilou Novotnou, s níž si vyprávěl v roce 1991 Milan Friedl.
Jarmila Novotná (23. 9. 1907 Praha – 9. 2. 1994 New York) studovala zpěv studovala soukromě u E. Destinnové, H. Vávry a v Miláně. Několikrát pohostinsky vystoupila v Národním divadle v Praze (Mařenka v Prodané nevěstě), kde byla od roku 1926 angažována, ale účinkovala zde pouze jednu sezonu. Poté působila v Berlíně, od roku 1933 ve Vídni, v roce 1939 odešla do USA a zpívala především v Metropolitní opeře v New Yorku. Zde upoutaly zejména její kreace mozartovské – Donna Elvíra (Don Giovanni), Cherubín (Figarova svatba) a Pamina (Kouzelná flétna) – a další role, mezi nimi především Violetta (La traviata) i Mařenka.
Novotná byla vzácným příkladem komplexní operní umělkyně. Vyznačovala se muzikalitou a obdivuhodně lehkým, nosným, stříbrným hlasem se zářivými výškami a virtuózní koloraturou, k tomuto se družilo i herecké nadání – to vše otevřelo umělkyni cestu k mimořádnému mezinárodnímu úspěchu.
Její pěvecký záběr byl neobyčejně široký – od rolí subretních a koloraturních až k mladodramatickým. Kromě výše uvedených to byla ještě např. Karolina (Dvě vdovy), Massenetova Manon, Nanetta (Falstaff), Čo-Čo-San (Madama Butterfly), Oktavián (Růžový kavalír), Taťána (Eugen Oněgin) a další. Natočila též několik filmů.
(čerpáno z: Slavní pěvci Prozatímního a Národního divadla v Praze)
