Váš dům se vám ponechává pustý

„Váš dům se vám ponechává pustý.“

Rád bych tohle krátké zamyšlení uvedl biblickým citátem. Jde o úryvek z dvacáté třetí kapitoly evangelia podle Matouše: „Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak, jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! Hle, váš dům se vám ponechává pustý.

Stručně na vysvětlenou: ti bibličtí proroci, to nebyli žádní věštci předpovídající budoucnost. Biblická proroctví, to v žádném případě není něco jako starořecké Delfy. Bibličtí proroci vstupovali do tehdejší doby a hovořili k aktuální situaci, ve které se ocitl jejich národ a také varovali. Historie se samozřejmě neopakuje, ale protože lidská povaha zůstává stále stejná, přivoláváme si velice často my sami mnohé z toho, co jsme si již vícekrát v historii způsobili. A právě z toho důvodu mohou být ta slova dávných proroků tak aktuální.

Váš dům se vám ponechává pustý.“ – Tato Ježíšova slova mají nesmírný význam, klidně je můžeme zařadit mezi ta slova prorocká. Pojem „dům“, tak jak je užíván v bibli, nemusí vždycky znamenat stavbu, čtyři zdi, ve kterých se bydlí, ale mívá i přenesené významy; mezi jinými je jím za určitých okolností míněn národ; a nějak tak jej užívá v tomto případě i Ježíš. Obrací se k Jeruzalému – to znamená k „hlavě“ národa a především touto cestou k jeho představitelům. A následně samozřejmě jde i o to, jak tito představitelé svým jednáním nejenom vedou, ale také ovlivňují celý národ, jak se jejich jednání následně odráží v životě národa.

Pustý dům. Za jakých okolností může dům zůstat prázdný, pustý? Je toho samozřejmě víc; obyvatelé se mohou vystěhovat; může to být také vážnější, dokonce tragičtější – mohou zemřít, mohou být třeba i zabiti; ale je také možné hovořit o „pustém domě“ je-li sice stále obýván, ale dávno již zmizela pouta mezi jeho obyvateli, pouta, která z domu dělají domov. Pak je opravdu pustý.

A – přejdeme-li k tomu přenesenému významu – kdy lze hovořit o „pustém národě“? Tady už asi nevystačíme s prostým konstatováním, že jeho příslušníci vymřeli. Řekl bych, že v tomto případě bylo přesnější hovořit ne o „pustém národě“, ale o zpustlém národě. A tak nějak to myslel i Ježíš, když naříkal nad Jeruzalémem.

Ne, není to o žádném „náboženství“, je to o obecných lidských hodnotách. Národ zpustne tehdy, když pro něj ztratí smysl pojmy pravdaláska, anebo když se dokonce stávají posměšnými nadávkami. Národ zpustne tehdy, když začne lež a nenávist považovat za něco docela normálního, když na první místo postaví osobní výhody, úspěch a zisk. Národ zpustne tehdy, když zapomene na základní mravní hodnoty. „Zpustlost“ národa, to není problém například ekonomický, materiální, ale jen a jenom mravní a duchovní.

Ježíš tenkrát v tomto smyslu hovořil sice k Jeruzalému, ale, jak jsem již zmínil, tato jeho slova lze vnímat jako prorocká a tedy hluboce nadčasová. Má smysl vzít je vážně a zamyslet se nad nimi i tady a teď.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2018
 P ZJ ST HD