Před úsvitem

Americký nezávislý režisér Richard Linklater (nar. 1961, Houston, Texas) zaujal už svými dvěma prvními filmy, které se odehrávaly ve školním prostředí - komedií Flákač (1990, Slacker) i nostalgickým pohledem na 70. léta Omámený a zmatený (1993, Dazed and Confused). Jeho třetí snímek Před úsvitem (1995) je zralým dílem nevšedního filmaře, což bylo zohledněno i porotou 45. MFF v Berlíně, která mu udělila Stříbrného medvěda za nejlepší režii.

Linklater natočil velmi jednoduchý příběh dvou lidí, kteří se setkají, prožijí spolu několik hodin a zase se rozejdou, možná navždy. Vídeňské exteriéry, v nichž celý snímek vznikl, nejsou použity jako turistické lákadlo, ale jako přirozené pozadí vznikajícího citového vztahu. Kromě dvou hlavních protagonistů se tu objeví jen pár epizodních postav. Tíha celého filmu tak leží na herectví Ethana Hawkea a Julie Delpyové, kteří působí přirozeným, civilním a díky dobře napsaným dialogům i přesvědčivým dojmem. Film působí velmi neamericky, nejen proto, že se odehrává v Evropě, ale také pomalým způsobem vyprávění, důrazem na drobná gesta, pohledy i nevyřčené věty. Kdybychom nestihli titulky a začali film sledovat jen o pár minut později, klidně bychom ho mohli zaměnit např. za některý ze snímků Erica Rohmera. Tato "love story 90. let", jak ji překřtili někteří filmoví kritici, je sice notně umluvená, ale také až staromódně romantická a chvílemi nečekaně poetická.