Otrokyně lásky

Snivé oči ruské herečky Jeleny Solovjejové jsou jako stvořené pro nostalgický tón Michalkovových retro-příběhů. Ve filmu Otrokyně lásky z roku 1975 ztělesňuje slavnou filmovou divu Olgu Vozněsenskou /předlohou scénáře byly skutečné epizody ze života hvězdy ruského němého filmu Věry Cholodné/, oslepenou leskem filmových rolí a zbožňováním davů. Citlivou, romantickou dívku, již před vichry skutečného života chrání částečně její vlastní okouzlující naivita a částečně svět, ve kterém žije. Dokonce ani když za občanské války musí moskevské filmové ateliéry i s vybavením evakuovat na jih do Alma Aty, natáčení se zdržuje, není materiál a dokonce nedojel hlavní milovník, nepřikládá tomu Olga téměř žádný jiný význam, než že je to trochu mrzuté a... nudné. Až do chvíle, než nalezne jakési vzrušující zalíbení v záhadném kolegovi Potockém...Na scénáři druhého filmu Nikity Michalkova se vedle Fridricha Gorenštejna podílel i Nikitův starší bratr Andrej Michalkov-Končalovskij. Za kamerou černobílého retro-snímku stál samozřejmě Michalkovův dvorní kameraman, mistr pastelových, měkkých obrazů Pavel Lebešev.