Giovanni Falcone

Na počátku osmdesátých let 20.století se dva palermští prokurátoři, přátelé z dětství Giovanni Falcone a Paolo Borsellino, pustili do lítého boje s mafií. Proti organizovanému zločinu se nebáli využít spolupráce se zatčenými teroristy. Falcone získal důvěru Tommasa Buscetty, bývalého mafiánského bosse, kterému ostatní pohlaváři z pomsty povraždili celou rodinu. Buscetta jako první porušil příkaz mlčenlivosti a začal spolupracovat, a tak se v osmdesátých letech mohl na Sicílii konat takzvaný „maxiproces“ se stovkami mafiánů.

Pro mafii se tímto Falcone stal zcela nepřijatelnou osobou, která musela být odstraněna. Žil pod neustálým policejním dozorem, byl hlídán na každém kroku, ztratil osobní svobodu. V květnu 1992 se však i tato opatření ukázala jako nedostatečná – pod Falconovým autem cestou z letiště Punta Raisi explodovala dálkově řízená nálož. Spolu s ním zahynula i jeho žena a tři členové ochranky.

Italští tvůrci v čele s režisérem Giuseppem Ferrarou se ihned pustili do filmového zpracování otřesných událostí. Scénář filmu režisér konzultoval s Paolem Borsellinem; i toho však brzy potkal totožný osud jako jeho přítele a spojence Falconeho. Přežil jej o pouhé dva měsíce.

Film, ve kterém se rolí Falconeho a Borsellina zhostili Michele Placido a Giancarlo Giannini, se tedy opírá o informace z první ruky a je tak detailním, téměř paradokumentárním ztvárněním bouřlivých událostí, které měly nezměrný vliv na moderní italské dějiny.