Lisabonský příběh
Režisér Wim Wenders natočil tento snímek při příležitosti vyhlášení města Lisabon hlavním kulturním městem Evropy pro rok 1994. Ačkoliv mělo jít původně o dokument, Wenders scénář dotvářel přímo při natáčení, fascinován a okouzlen tímto tajemným městem. Po předchozích snímcích Stav věcí (1982) a Až na konec světa (1991) je to již jeho třetí "lisabonské" setkání, na jehož konci je nejen film o tajemném městě, ale zároveň meditace o možnostech filmu a zachycení neopakovatelného okamžiku. Sledujeme pouť německého "lovce zvuků" Phillipa, kterého jeho lisabonský přítel a režisér pozve ke spolupráci na novém filmu. Po překonání mnoha obtíží cestou po Evropě se Phillip konečně ocitá v opuštěném lisabonském bytě. Místo přítele zde najde jen útržky z jeho černobílého filmu a několik videozáznamů. Začne po zmizelém filmaři pátrat a zároveň pracuje na nahrávání zvukové stopy pro jeho film. Prožívá zde několik zvláštních týdnů, aby nakonec pochopil pravý důvod přítelova zmizení... Wendersův snímek velmi prostými prostředky, jakoby mimochodem s dávkou improvizace, zachycuje atmosféru města, jeho zvuků, křiku dětí na ulici, cinkotu tramvají i ticha starých křivolakých uliček. To vše nevyhnutelně vyústí v autorovu závěrečnou meditaci, týkající se samých kořenů filmařské práce. Z hereckých osobností zaujme Rüdiger Vogler, který s režisérem spolupracoval již několikrát v postavách váhavých, někam a za něčím putujících hrdinů.