Jak to, že byly pro někoho ideje fašismu tak přesvědčivé? Jean-Louis Trintignant v hlavní roli italského filmu podle románu Alberta Moravii (1970). Dále hrají: S. Sandrelliová, D. Sandaová, G. Moschin, P. Clémenti a další. Režie Bernardo Bertolucci. V italském znění s titulky

Co je vlastně na totalitních systémech, používajících teror a násilí jako legální zbraň moci, tak přitažlivého, že nacházejí své stoupence a vykonavatele a tím i reálnou možnost vládnout? Otázka nijak nová, přesto stále inspirující k hledání odpovědí. Každá země má svá dějinná traumata a Itálie má svou fašistickou historii a svého Mussoliniho. Jeden z nejvýznamnějších italských spisovatelů 20. století Alberto Moravia se na tuto otázku snaží najít odpověď ve svém románu Konformista z roku 1961.

Námět o mladém muži, zatíženém traumaty z dětství a nedostatečnou sebedůvěrou, pro nějž jediným přijatelným východiskem z vlastních nejistot je splynutí s davem, natolik zaujal režiséra Bernarda Bertolucciho, že se rozhodl vytvořit jeho filmovou podobu. Jak sám říká: „Na jeho románu mě zajímala možnost rozbíjet tradicionální situaci (Moravia můj záměr znal a souhlasil s ním) – a také příležitost natočit studii italské buržoazie našeho století. Zejména mě fascinovala a přitahovala intuice, s níž Moravia vytvořil hlavní postavu – tragickou, i když opovrženíhodnou, velkou, i když nicotnou.“

Studie muže, jenž v jiné době mohl prožít jen banální život, protože nechtěl nic jiného než splynout s většinou, se odehrává v tragickém období italského fašismu. Tím dostává fatální rozměry, neboť důsledky mnohých osobních rozhodnutí přinášely smrt. Marcello Clerici, absolvent filosofie, čerstvý snoubenec krásné, ale hloupoučké Julie, přijíždí do Paříže za svým bývalým profesorem, politickým emigrantem. Má jasný úkol a ačkoliv není žádný fanatický fašista, má pocit, že jedná správně. Je tu ale ještě profesorova mladá žena Anna.

Za vlastní scénář byl Bertolucci nominován na Oscara a podobně jako později v mnoha svých dalších slavných filmech (Poslední císař, Malý Buddha, Poslední tango v Paříži a další) spolupracoval s legendárním kameramanem Vittoriem Storarem. Výkon Jeana-Louise Trintignanta v hlavní roli slabošského intelektuála patří rovněž k nepřehlédnutelným kladům tohoto, dnes již klasického, díla italské kinematografie.

Napište nám