První citové vzplanutí a zklamání v romantickém filmu podle knihy Václava Kršky Odcházeti s podzimem (1939). Hrají: V. Sova, L. Baarová, A. Nedošinská, O. Beníšková, Z. Janů, S. Beneš, J. Stadler a další. Kamera K. Degl. Scénář a režie F. Čáp a V. Krška
00:03:00 ŽENSKÝ HLAS VYPRÁVÍ:
00:03:03 Od břehu ku břehu proplouvám s písní, dýchám, žiji a rostu.
00:03:09 Léto mne objímá v horoucím náručí, bělostní ptáci vzlétají nade mnou,
00:03:17 slunce mne spaluje vášnivou vůní a měsíc je můj stříbrný žal.
00:03:25 Jsem život, který uplývá v čeřený pramen jara i v široký tok.
00:03:33 Jsem láska, síla, klid a chlad.
00:03:39 Písni má, kam dopluješ? Ach škoda tě, mládí, nastokrát.
00:04:07 Co dělá Rosa, bábo? Když mě byla navštívit, byla to holka s copy.
00:04:12 To už je dávno, Julio. Asi bys ji nepoznal. Rosa je teď mladá slečna.
00:04:19 -A co Petr? -Ó jé! Ten povýšil. Paní teta mu svěřila park.
00:04:25 Ale přitom je to pořád stejný holomek.
00:04:30 -A co můj koníček a moji psi?
-To jsem ti ani nepsala.
00:04:35 Nechtěla jsem tě rmoutit. Všechno pomřelo.
00:04:39 Vždyť je to už 8 let, co jsi nebyl doma, můj maličký..
00:04:44 -Osm let...
-A vidíš, jak to uteklo.
00:04:48 Vracíš se teď z ciziny jako studovaný pán.
00:04:52 Škoda, že se toho milostiví rodiče nedočkali. Ti by měli radost.
00:04:59 Všechno by tu bylo jiné, kdyby... Teta je divná.
00:05:05 Pro nikoho nemá dobré slovo, ani pro Rosu.
00:05:10 Jako by nebyla její dcerou. A já? Já tu už vůbec nic neplatím.
00:05:18 Copak se starou chůvou, která už není k ničemu?
00:05:23 Všechno se změnilo, jen ty stromy tu zůstaly.
00:05:29 A ty jsi trochu ztloustla a přibylo ti pár šedivých vlasů.
00:05:34 Ale proto tě mám rád čím dál tím víc, ty moje bábo.
00:07:11 Teto, jsem tak rád, že jsem doma.
00:07:18 Vítám tě i jménem zemřelých rodičů. kteří by z tebe měli radost.
00:07:29 Jsi dospělý a jistě uznáš, že jsem tvůj majetek spravovala poctivě.
00:07:39 Věnovala jsem této povinnosti všechno, i sebe,
00:07:45 abych ti svěřený bratrův majetek odevzdala neporušený.
00:07:51 Ale teď máš prázdniny, užívej jich, ale byla bych ráda...
00:07:58 Já neodjedu. Nebyl jsem tady osm let. Chci být konečně doma.
00:08:05 Rád bych ti pomohl a převzal část svých starostí na sebe.
00:08:10 Zdá se, že jsi svědomitější, než byl tvůj otec, který nepochopil...
00:08:18 -Prosím, byl to můj otec!
-Jak si přeješ.
00:08:25 -Julio se už vrátil?
-Ano. Ticho, teď mluvím já.
00:08:33 Julio je teď mladým mužem, kterému vyrážejí vousy pod nosem
00:08:38 a kterému všichni říkají pane.
00:08:42 A pak nemám ráda důvěrná přátelství,
00:08:46 z nichž jeden by se dovolával klukovských let.
00:08:50 Doufám, že jsi pochopil, holomku!
00:08:53 Jo. Dříve než jste promluvila, drahoušku.
00:08:58 O jedno tě prosím: nevyhledávej společnost zdejších lidí.
00:09:31 Maminko, já jsem se vrátil.
00:09:52 -Už přijel maličký?
-Ano.
00:10:25 Jsi to opravdu ty, maličký? A mě nepoznáváš?
00:10:31 -Poznávám. -Ani ruku mně nepodáš?
-Dobrý den, Roso.
00:10:39 Ani mě nepolíbíš na uvítanou?
00:10:46 Julio, jak jsi vyrostl, vždyť ty už jsi dospělý.
00:10:52 Jaká máš široká ramena. Podívej se na mě. Jaké máš krásné oči.
00:10:59 -Kolika dívkám jsi už popletl hlavu? -Ale, Roso...
00:11:04 -Snad se nestydíš? Už jsi mluvil s mamá? -Ano.
00:11:12 -Pojedeš na prázdniny nebo zůstaneš tady? -Zůstanu.
00:11:17 -Výborně, alespoň nebudu sama. Nemáš oheň? -Nekouřím.
00:11:30 Ty nekouříš?
00:11:39 A nemiluješ? To jsi těch 8 let jen studoval?
00:11:48 Jak je to dávno, co jsme běhali parkem a u řeky. Pamatuješ?
00:11:55 Co teď budeš dělat? Nechceš se jít koupat do řeky?
00:12:00 Ne, mám mnoho práce. Musím ještě vybalit zavazadla.
00:12:06 -A moje knihy budou zpřeházeny. A sbírka motýlů... -Pomohu ti.
00:12:12 -To bude dlouho trvat.
-Nevadí, nemám co dělat.
00:12:17 -Odpusť, jsem nejraději sám.
-Aha, ty jsi nejraději sám...
00:12:26 No dobrá, tak u večeře na shledanou.
00:12:37 -Dobrý den, pane Julio.
-Dobrý den.
00:12:41 -Petře, ani bych tě nepoznal.
-Já vás poznal hned.
00:12:46 -Jsem takovým velikánem jako ty?
-Jo, Paulina o vás mluvila s úctou.
00:12:51 Pamatuješ, jak tě častovala holomku, že jsme podráždili vosy,
00:12:56 které ji poštípaly.
00:12:59 Jak bych se nepamatoval, ale to už je dávno.
00:13:04 Vy jste zatím vyrostl v pána a já se stal zahradníkem,
00:13:08 co ošetřuje vaše květiny.
00:13:11 -Ale nenaříkáš si. -Pročpak? Já mám rád květiny a stromy.
00:13:16 -Jsem rád na světě.
-A víš, že máš pravdu, holomku?
00:13:20 A víš, že jsi pořád padavka jako jsi býval?
00:13:24 -Tak přijdeš nebo nepřijdeš?
-Přijď potom do parku. -Jo.
00:14:19 Přijď večer na druhou stranu k převozníkovi, tam je krásně.
00:14:25 Každý večer tam jsou voraři a dřevaři.
00:14:28 Chlapci z vesnice přinesou harmoniku a děvčata zpívají.
00:14:32 -Vzal bych tě mezi ně.
-Nemohu, teta si to nepřeje.
00:14:38 To přece není nic zlého. A pak to nemusí nikdo vědět.
00:14:42 -Budeš se koupat? -Nemám plavky.
-Ty hloupej, k čemu je potřebuješ?
00:15:11 -Už máš srovnané knihy a motýly?
-Ne, udělám to až večer.
00:15:19 -Doprovodíš mě k večeři, maličký?
-Já nemohu.
00:15:22 -Proč?
-Petr nemá plavky.
00:15:26 Jdu tedy sama, přijď brzy.
00:15:33 To je za ty plavky!
00:15:40 -Dobrou noc. -Dobrou noc, teto.
-Dobrou noc, mamá.
00:16:02 -Kolik?
-Dvě.
00:16:12 Děkuji.
00:16:50 -Konečně! Už jsem myslela, že se na mě nepodíváš. -Proč?
00:16:57 Nevím, ale bojíš se mě. Zvedni čelo a podívej se mi do očí.
00:17:06 Ty jsi se spálil. Co to děláš, ty nešiko?
00:17:12 -Bolí to? -Pálí.
-Kde? Tady?
00:17:18 Nebo tady?
00:19:16 Můj maličký...
00:19:24 Roso, Roso...!
00:19:28 Pusť!
00:19:34 Nestydo!
00:20:13 TETIN HLAS: Nestydo! Nestydo!
00:20:27 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:20:35 -Otevři, maličký! To jsem já, Rosa. -Ne, já se bojím.
00:20:46 -Hlupáčku, čeho se bojíš?
-Ne, chci být sám. Jdi pryč!
00:20:54 Prosím tě, jdi pryč!
00:21:45 -Julio, snídaně. -Dnes nebudu.
-Copak je to za novoty?
00:21:51 Otevři, jíst se musí!
00:21:58 -Co chceš?
-Julio, co je? Máš uplakané oči.
00:22:03 To není pravda.
00:22:15 -Jsi nevyspalý, co se ti stalo?
-Nic. Co si mě tak prohlížíš?
00:22:26 Julio, víš přece, jak tě mám ráda a jak se o tebe bojím.
00:22:31 -Pojď, vystydne ti snídaně.
-Nebudu jíst! -Musíš přece jíst.
00:22:37 -Řekl jsem nebudu jíst!!
-Julio!
00:22:58 -Maličký.
-Bábo!
00:23:09 Copak se stalo, kdo ti ublížil?
00:23:14 -Bábo, já jsem tak nešťastný.
-Co to říkáš, maličký?
00:23:22 Z tebe mluví horečka. Život je krásný a pro tebe teprve začíná.
00:23:34 Podívej se, venku je slunce, léto, stromy, řeka a vše čeká na tebe.
00:23:44 To všecko je tvoje, protože jsi mladý.
00:24:14 Julio, čekám tě už od východu slunce, celý park jsem proběhla.
00:24:21 -Já jsem zaspal.
-Poběžíme o závod, chceš? -Ano.
00:24:52 -Zuj se! -Ne!
-Podívej se, jsem také bosa.
00:25:31 Julio!
00:25:47 Ne, já chci být první!
00:26:17 TETIN HLAS: Nestydo!
00:26:43 Nedívej se na mé nohy!
00:26:50 Chtěla bych se také koupat, ale nesměl by ses dívat.
00:26:57 Nemůžeš dát pozor! To je schválnost.
00:27:37 -Ty jsi Julio, viď? -Jak to víš?
-Tak, myslím si to.
00:27:43 Znám všechny lidi kolem dokola, ale tebe jsem tady ještě neviděla.
00:27:49 -Ty jsi o mně slyšela?
-Petr mi o tobě vyprávěl.
00:27:53 Ty jistě nedokážeš věci jako Petr. Lézt po stromech, chytat veverky,
00:27:59 umět chytat ryby a plavit koně pod splavem, kam se nikdo neodváží.
00:28:05 To nic není, já umím francouzsky a německy.
00:28:08 A dovedu všechna zvířata pojmenovat latinsky.
00:28:12 A vůbec dovedu spoustu jiných věcí, o kterých Petr nemá zdání.
00:28:15 Co je ti to platné, když nevíš,
00:28:18 že tamhle za přívozem mají hrdličky na dubu hnízdo i mláďata,
00:28:21 a když nevíš, že nad jezem jsou štiky a v noci tady létají sovy.
00:28:26 No, a ťukají nám na okna. Dědeček říká, že chtějí dovnitř.
00:28:31 -Jaký dědeček? -Ty ho neznáš?
-Je převozník. -A mě neznáš?
00:28:37 -Ne. -Já jsem Červená Klárka.
-A já Střevlík. -Červená, proč?
00:28:44 Asi že nosím stále červenou sukni.
00:28:50 Jenom Petr mi říká Beruško a koupil mi prstýnek se srdíčkem.
00:28:55 A perníkové srdce. Je na něm napsáno: Tvé srdce je mé srdce.
00:29:02 A vyřezává mi veverku. To ty bys nedokázal s tou svou latinou.
00:29:08 Ale Petr jistě neumí střílet, zpívat a jezdit na koni jako já.
00:29:14 -A umíš hrát na kytaru? -Ano.
-Tak přijď někdy večer mezi nás.
00:29:21 -Ukáži ti hrdličky.
-A Petr tě naučí střílet prakem.
00:29:27 -Klárko!
-Dědeček volá, pojď honem!
00:29:34 -Tak večer na shledanou.
-A nezapomeň na kytaru.
00:29:49 -Byl jsi u řeky? -Ano. Petře, rád bych se na něco zeptal.
00:29:55 -Je to těžké lézt po stromech?
-To umí každé malé dítě.
00:30:01 -A což chytat veverky?
-To ne, to už se musí umět.
00:30:07 -A naučil bych se to?
-To se ukáže. Proč to chceš umět?
00:30:13 Myslím, že člověku nestačí jen latinská slovíčka a hrát tenis.
00:30:19 Chtěl bych umět chytat ryby, lézt po stromech, skákat do jezu,
00:30:23 střílet prakem, plavit koně a vůbec všechno, co umíš ty.
00:30:28 -Naučil bych tě to, kdybys chtěl.
-Já chci. -Dobrá.
00:30:34 -Tak holomku, co je s těmi růžemi?
-Á, drahoušek.
00:30:42 -Copak se stalo? -Bábo, měla jsi pravdu, život je tak krásný.
00:30:57 MLÁDEŽ ZPÍVÁ PÍSEŇ O TÁLINSKÉM RYBNÍKU
00:31:05 Nevolej, ať nás neslyší v parku. Myslím, že bych se měl vrátit.
00:31:12 Nejde, abys toho litoval. A pak nezapomeň, že jsi se chtěl učit.
00:33:44 -Podívej, jak je krásný.
-Krásná. -Co se na mě tak díváš?
00:34:02 Já nevím, ale ty máš tak krásné oči, modré jako ten zvoneček.
00:34:11 To neříkej. Vždyť já mám ošklivé oči. Alespoň Petr mi to neřekl.
00:34:25 Ba ne, tvoje oči jsou hezčí než všechny kytičky na světě.
00:34:31 -Ale já jsem ti to nikdy nemohl říct. -Proč?
00:34:36 Protože takovéhle řeči se neříkají nahlas.
00:34:47 MLADÍK ZPÍVÁ PÍSEŇ O MRACÍCH PLYNOUCÍCH V DÁLI
00:36:09 HŘMÍ
00:37:15 KLEPÁNÍ NA DVEŘE ŠTĚKÁNÍ PSA
00:37:47 Kdo je?
00:37:50 Jářku, kdo je to?
00:38:07 Co je s vámi, člověče? Vodu!
00:38:50 Mat. Hraješ nepozorně, Roso. Bude lepší, když půjdu spát.
00:38:56 -Ne, ještě ne.
-Už je skoro 12 hodin.
00:39:00 Neodcházej, copak se bojíš být chvíli se mnou o samotě?
00:39:07 Roso, já už se tě nebojím.
00:39:11 Já vím, díváš se na mě docela jinýma očima.
00:39:16 Nevím, co to se mnou bylo. Jsem toho sama vinna, odpusť.
00:39:22 -Já už na všechno zapomněl, Roso.
-Děkuji ti. Jsi hodný.
00:39:30 -Dobrou noc. -Zůstaň ještě, já dnes nemohu spát.
00:39:36 Mám v sobě takovou tíseň, jako by se něco mělo stát.
00:39:45 -Já se bojím.
-Čeho se bojíš?
00:39:51 Já nevím, jak by se tady ve mně všechno trhalo.
00:39:58 Snad je to ta bouřka venku. Člověk nemůže ani dýchat.
00:41:17 Vodu!
00:41:35 -Co se vám to stalo?
-Spadl jsem, ale už je dobře.
00:41:43 Já jsem se o vás tolik bála.
00:42:12 Šimone, pojďte s námi!
00:47:05 -Odpusťte, ale dál nepůjdu.
-Proč?
00:47:07 Nejsem dobře oblečený, kdyby nás někdo potkal.
00:47:10 Na tom přece nezáleží.
00:47:12 -Ale zítra večer přijdete.
-Velmi rád.
00:47:15 Alespoň jeden večer budu dělat něco jiného než hrát šachy.
00:47:19 -Přijdete ještě na jez?
-Ovšem.
00:47:58 -Jděte pryč! Nedívejte se!
-Vždyť nic nevidím.
00:48:02 Jděte pryč! To je od vás hanebné. A vůbec, co tady hledáte?
00:48:07 -Vás.
-Jak to?
00:48:10 Jste to přece vy, co mě prve tak poděsila, ta splašená amazonka?
00:48:15 -Už jsem myslel, že jste si srazila vaz, vy Pentesielo. -Cože?
00:48:21 -To je ta, co taky tak bláznivě jezdila na koni. -Jděte pryč!
00:48:27 Sluší vám to, když se zlobíte. A jak dlouho tam chcete zůstat?
00:48:32 -Třeba až do rána, abyste věděl, vy...! -Pššt!
00:48:36 -Snad tu nezůstanete sedět?
-Chytejte! -Vy...! -Cože?
00:49:12 -A podruhé řekněte, kdo jste!
-Až podruhé, Pentesielo.
00:49:35 -Podívej, voraři.
-Kam plujete, kapitáne?
00:49:42 Na Borneo. Nebo byste raději viděl skandinávské fjordy, plavčíku?
00:49:50 Kam chcete.
00:49:53 Zdvihněte plachty a vytáhněte kotvy!
00:49:56 My bychom rádi viděli celý svět!
00:51:00 Pentesielo!
00:51:09 -Vy se znáte? -Tak trochu. Vyhnala mě z parku. Kdo to je?
00:51:17 -Rosa, moje sestřenice.
-Krásná ženská. -Líbí se vám?
00:51:25 -Uvidím ji zítra u vás?
-Ano. Bude ráda, že má společníka.
00:51:32 -A proč jsme nejeli s nimi?
-Vždyť se na nás ani nepodívali.
00:51:39 -Tobě je to líto, viď?
-Ba ne, já jsem radši s tebou.
00:51:45 Tak jsi mi zůstal jen ty, Střevlíku. Všichni od nás odešli.
00:51:51 I Beruška na nás zapomněla. Je jí teď asi líp.
00:51:57 Snad ani tu veverku ode mě nebude chtít.
00:52:02 -Myslel jsem si, že budeme jen my dva: ona a já. -A já.
00:52:12 Nikdy by mě nenapadlo, že by mohl přijít někdo, kdo by mi ji vzal.
00:52:18 Vždyť ona se nikdy na nikoho nepodívala.
00:52:21 Vždyť já jsem ji opatroval jako ty kytky v zahradě.
00:52:27 Ona přece ví, že ji mám rád, že na ni myslím, kudy chodím,
00:52:33 a že bych pro ni i do ohně skočil.
00:52:36 Vždyť já ji mám taky rád a taky na mě zapomněla.
00:52:41 To všechno pro toho Šimona, kterého vlastně nikdo ani nezná.
00:52:46 Bylo by lepší, kdyby šel, odkud přišel.
00:52:50 Bylo to tady bez něj lepší.
00:53:36 -Proč pláčeš, Beruško?
-To ti nikdy nemůžu říct.
00:53:45 No vidíš, na mě jsi docela zapomněla, jako bych tu už nebyl.
00:53:53 Přece jsem stále u tebe jako tvůj stín. Já všechno vím.
00:54:00 Mně nemusíš nic zapírat.
00:54:05 Zbloudila jsi a já ti nemůžu pomoct.
00:54:10 Máš v srdci jiného, protože mě už neznáš.
00:54:34 -Chcete ještě černou kávu?
-Ne, děkuji.
00:55:13 To člověk pozná, ač chce žít, že vlastně nežije.
00:55:29 ZPÍVÁ PÍSEŇ O LÁSCE
00:58:04 -Děkuji za krásný večer. A teď dobrou noc. -Už odcházíte?
00:58:11 Doprovodím vás.
01:00:03 Přijď zase zítra. Budu na tebe myslet celou noc a celý den.
01:00:09 Přijdu.
01:00:34 Co tady děláš, proč pláčeš, Červená Klárko?
01:00:41 Proboha, ty se celá chvěješ. Co se ti stalo, co ti kdo udělal?
01:00:48 Neplač, bude zase dobře. Zavři oči.
01:01:07 Tvoji rodiče by s tím jistě nesouhlasili.
01:01:12 Vybral sis pěknou společnost! Voraře a zahradníky.
01:01:17 K tomu jsi potřeboval 8 let studia v cizině?
01:01:20 To s tím nemá nic společného!
01:01:23 Vy jste o tom také věděla a mlčela jste!
01:01:27 To museli přijít cizí lidé, abych se dozvěděla, s kým se stýkáš.
01:01:31 Na tom přece není nic špatného.
01:01:34 Ovšem, to si myslíš ty. Jste oba stejní!
01:01:38 Vám stačí přivandrovalec. Kdo je ten člověk, kterého jste pozvali?
01:01:43 -Co na tom záleží, kdo je?
-Šimon je čestný člověk.
01:01:48 -Šimon je vzácný člověk.
-Čemu vy říkáte vzácnost a čest?
01:01:53 Je vidět, že oba máte v sobě krev mého bratra.
01:01:59 -Také neznal společenských rozdílů.
-Jsi krutá, teto!
01:02:05 To proto, že zavíráš okno před celým světem
01:02:08 a žiješ ve tmě za staženými záclonami.
01:02:11 Co víš o lidech a jejich srdcích?
01:02:14 Žiješ jen svému prázdnému sobectví.
01:02:18 Nikoho nemáš ráda, a proto nikdo nemůže mít rád tebe.
01:02:23 -To není život, to je hrob.
-To není pravda.
01:02:28 Odpusť, mamá, ale v tom je příliš mnoho pravdy,
01:02:32 kterou jsem se ti nikdy neodvážila říci.
01:02:35 Spikli jste se proti mně. To jsem od vás nečekala.
01:02:39 To není spiknutí. Ne, i já jsem tu byla nešťastná,
01:02:44 víc než si sama můžeš myslet. Byla jsem tu sama.
01:02:48 Tak sama a ty jsi kolem mě chodila jak vzdálená bytost,
01:02:53 jako bych tu ani nebyla. Kdybys mě aspoň tloukla nebo křičela.
01:02:58 Vždyť sis ani neuvědomovala, že jsem tvoje dcera.
01:03:03 Rostla jsem tu jako kůl v plotě a nikdo se o mě nestaral.
01:03:08 A já už jsem někdy nedovedla rozeznat dobro a zlo.
01:03:13 -Mě se taky nikdy nikdo neptal.
-Já vím, že jsi tu trpěla.
01:03:19 Ale ty jsi matka a tvoje utrpení bylo možno vykoupit tím,
01:03:24 že bys byla milovala mě.
01:03:27 Kdybys věděla, jak jsem toužila, aby mě měl někdo rád
01:03:31 a abych i já mohla někoho milovat. Tebe, Julia, vás všechny.
01:03:35 I já bych se tu byl zadusil.
01:03:38 A proto jsem musel ven, mezi lidi, kteří mají otevřená srdce.
01:03:41 Pro tebe to jsou jen zahradníci a nádeníci,
01:03:44 ale oni mají rádi slunce, vzduch a všechno to, čemu se říká život.
01:03:48 A to je jejich čest a také moje, protože jsem mezi nimi našel srdce.
01:03:53 Vidíš, jak je to groteskní?
01:03:56 Tam, kam jsme měli zakázaný přístup, jsme našli sami sebe.
01:04:01 A toho, kterého nazýváš přivandrovalcem, mám ráda.
01:04:06 Ovšem to ty nikdy nepochopíš. Pojď, Julio, tady jsme zbyteční.
01:04:28 -Paulíno, oni mě nenávidí.
-Ba ne, to není nenávist.
01:04:40 Oni nejsou zlí, chtěli by jen něco, co tady nikdy nenašli, domov.
01:04:49 Aby je někdo vedl, aby je někdo měl aspoň trošku rád.
01:04:57 Jsou mladí, stateční. Mají před sebou otevřený celý svět.
01:05:05 Ale oni jednoho dne odejdou a už se nikdy nevrátí,
01:05:12 protože tu nemají kořeny a nikdo je tu neměl rád.
01:05:19 Ubohé děti.
01:05:29 Je tu zima. Otevřete okno, Paulíno.
01:05:51 Snad mají pravdu. Je třeba více slunce do života, pro nás všechny.
01:06:38 Pentesielo!
01:06:54 Jsi to opravdu ty? Tvoje ruce, tvář, tvoje oči?
01:07:01 Co všechno je ve tvých krásných očích?
01:07:05 Jedině ty. Celý svět, celý můj život, navždycky.
01:07:11 Věděla jsem, že přijdeš. Každý den jsem tě čekala.
01:07:17 Já už jsem tě vlastně dávno znala, Šimone.
01:07:22 Ale nikdy jsem neviděla tvoji skutečnou tvář.
01:07:25 Vždycky to byl někdo jiný, vzdálený.
01:07:30 Bála jsem se, že jsi někam zabloudil, že tě nikdy nepotkám.
01:07:35 Našel jsem tě. Rostla jsi tu pro mě. Věřím, že půjdeme spolu.
01:07:44 Ano, vyrostla jsem pro tebe, dočkala jsem se. Léto tě přineslo.
01:07:52 Červenec nám požehnal. Šimone, jak je krásný červenec.
01:08:01 Jak je krásná láska, Roso. Co je to vlastně láska?
01:08:09 Láska je slunce, řeka a stromy, vůně a ptáci - a život.
01:08:18 Láska jsi ty, má krásná Pentesielo.
01:08:37 -Neviděla jsi Šimona?
-Tady ho nenajdeš. Ten se změnil.
01:08:46 To už není on. Býval celý den s námi na řece.
01:08:53 Teď se toulá bůhví kde. Večer vždycky ležel na jezu.
01:09:00 Teď je tady prázdno.
01:09:04 Když přijeli voraři, tak se jich pořád na něco vyptával
01:09:09 a pořád byl s nimi.
01:09:12 Vím, že nás brzy opustí, protože se nám vyhýbá.
01:09:18 Myslím, že musím umřít.
01:09:21 A proč chceš umřít?
01:09:26 Já sama nevím. Já nevím, co je to.
01:09:34 Vedli se za ruce a dívali se do očí.
01:09:39 Já bych se mu nikdy tak dlouho nemohla dívat do očí.
01:09:45 -Snad je to láska.
-Láska? Co je to láska?
01:09:53 Nevím. Láska je snad to, když se jejich ruce sevřou
01:09:59 a když se líbají.
01:10:03 Nechci, aby Šimon někoho líbal.
01:10:07 Viděla jsem ho s Rosou.
01:10:10 Ležela jsem v loďce, oni o mně nevěděli.
01:10:14 On řekl: "Přijď zas zítra. Budu na tebe myslet celý den a celou noc."
01:10:21 Ona řekla: "Přijdu."
01:10:24 V tu chvíli bych se raději pustila po proudu a utopila se.
01:10:30 Mluvil se mnou jako s dítětem. Jako kdybych byla malá holčička.
01:10:35 "Neplač, zavři oči." Zavřela jsem oči a přála jsem si umřít,
01:10:44 abych na něho zapomněla, abych ho už nikdy neviděla.
01:11:07 -Co se tak mračíš? -Nemám vás rád. Ublížil jste Klárce.
01:11:15 Čím jsem jí ublížil?
01:11:18 Protože jste ji ani jednou nepohladil, když to chtěla.
01:11:22 Říkal jste jí zavři oči a ona chtěla umřít, protože vás má ráda.
01:11:27 -Klárka mě má ráda?
-Kvůli vám zapomíná na Petra.
01:11:32 Ten se proto souží a já se také soužím, protože mám Petra rád.
01:11:37 A pan Julio se taky souží, protože Červená Klára pláče, kudy chodí.
01:11:42 A to všechno kvůli té slečně ze zámku a kvůli vám.
01:11:46 Dříve to tady bylo docela jiné. Teď jste tady všechno pokazil.
01:11:51 Vůbec nejlepší by bylo, kdyby jste šel pryč.
01:12:17 ZPÍVAJÍ LIDOVOU PÍSEŇ
01:15:58 Nikdo mě sem nevolal, nikdo mě sem nelákal, a přece jsem zůstal.
01:16:08 Krásná země! Mám ji tolik rád, a přece jsem do ní přinesl bolest.
01:16:16 -Ale i lásku.
-Já vím.
01:16:22 Ale brzy přijde podzim, mě volají povinnosti, ty zůstaneš tady.
01:16:28 -Podáme si ruce a rozejdeme se.
-Ne, půjdu s tebou.
01:16:36 -Vždyť ani nevíš, kdo jsem.
-Co na tom záleží. Mám tě ráda.
01:16:43 Ne, takhle nesmíme mluvit. Snad to bylo jen léto.
01:16:49 Musíme mít rozum. Co by sis se mnou počala?
01:16:52 Vždyť bych tě sotva uživil.
01:16:55 Musím ještě hodně pracovat, abych něčím byl.
01:16:58 Pomohu ti, mám tě ráda.
01:17:01 Já vím, co tím chceš říct. Máš peníze pro celý náš život,
01:17:06 ale to bych od tebe nemohl nikdy přijmout. Svoji ženu uživím sám...
01:17:11 Co na tom záleží, jestli chceš nebo ne.
01:17:16 Já tě mám ráda a půjdu s tebou. Ty jsi mi otevřel srdce.
01:17:22 S tebou jsem poznala skutečný život,
01:17:26 a proto tě nepustím, máš-li i ty mě rád.
01:17:58 Klárko!
01:18:37 Petře! Petře!
01:18:48 Petře!
01:18:53 -Tady už nevyplavali.
-Utíkej pro pomoc!
01:18:57 Petře...!
01:19:00 Petře!
01:20:25 Kde je Petr?
01:20:36 Beruško!
01:20:40 Jdi pryč! Vy jste je zabili!
01:20:47 Beruško, otevři oči. Panebože, prosím tě!
01:21:00 Já vás oba zabiju, jestli neotevře oči.
01:21:40 SMUTEČNÍ ZVONY PÍSEŇ NA ROZLOUČENOU
01:23:31 Tak vidíš, holoubku.
01:23:53 -Já nejsem vinen, Julio.
-Já vím. Odpusťte mi.
01:24:00 Bude vám tu zase dobře. Já odjedu a Klárka na všechno zapomene.
01:24:10 Opatrujte ji, bude vás nyní potřebovat.
01:25:13 Šimone!
01:25:21 Řekni, že neodcházíš. Máš-li mě rád, nesmíš odjet.
01:25:26 Musím. Celý život tě budu mít rád, ale musím. Už se nikdy neuvidíme.
01:25:30 Sbohem, Roso.
01:25:32 Ne, já tě nepustím, já půjdu s tebou.
01:25:35 Copak to nechápeš? Nebyli bychom spolu šťastni.
01:25:39 Mezi námi stojí Petr, to by bylo prokletí. Sbohem.
01:25:55 -Šimone, já budu mít dítě!
-Roso!
01:27:52 Skryté titulky: Luboš Bulander
Dětství a mládí prožil nadaný režisér František Čáp v Jižních Čechách. Okouzlení touto jímavou krajinou se projevilo i v jeho režijním debutu. Společně s Václavem Krškou, také jihočeským rodákem, natočil v roce 1939 snímek Ohnivé léto podle Krškova románu Odcházeti s podzimem. Vypráví příběh mladého chlapce Julia, který se po studiích vrací do rodného zámečku na břehu řeky Otavy. Jeho rodiče již zemřeli, na zámku žije jen přísná teta s dospívající dcerou Rosou. Chlapec však přilne k bývalému kamarádovi z dětství Petrovi a k mladičké převozníkově dcerce Klárce. Do těchto dvou světů vstoupí jako exotický živel zraněný student Šimon, který do života mladých lidí na obou březích krásné řeky přinese lásku i smrt…
V lyrickém příběhu o prvních citových vzplanutích a zklamáních se divák setká s velmi zajímavým hereckým obsazením – svůj debut v českém filmu zde měla tehdy šestapadesátiletá výborná divadelní herečka Otýlie Beníšková, hrály zde sestry Lída Baarová a Zorka Janů, dále Svatopluk Beneš a Antonie Nedošinská. Kouzlo Pootaví zachytil svou emotivní kamerou Karel Degl a neméně působivá byla i hudba Jiřího Srnky, vycházející z jihočeských lidových písní.
