Minulost Jany Kosinové
Filmem Minulost Jany Kosinové debutoval v roce 1940 režisér Jan Alfréd Holman, který u filmu začínal ve dvacátých letech jako dokumentarista a spolupracoval s režisérem Slavíčkem na filmu Zborov či s Hugo Haasem na filmu Děvčata, nedejte se! Pro samostatný debut mu byla přidělena filmová povídka Vladimíra Neffa Romance, vybraná z námětové soutěže Filmového studia.
Minulost Jany Kosinové je v podstatě psychologický příběh s dramatickými až kriminálními prvky, bohatý na různá prostředí, s mnoha vedlejšími postavami a postavičkami, které dodávají filmu zajímavou atmosféru. Tíživý ústřední motiv - herečka v rukou vyděrače - je vylehčen obrázkem bohémského života dvou studentů a jejich nervózního staromládeneckého souseda. Po maličké roli v Čekankách se v tomto filmu poprvé a ihned s velkým úspěchem objevila ve velké roli mladá divadelní herečka Vlasta Matulová, v té době nová členka Národního divadla. Ústředním hudebním motivem je píseň Modravé dálky Jiřího Srnky na slova K. M. Walló v podání šansoniérky Míly Spazierové-Hezké. Píseň se stala evergreenem, prototypem filmových šlágrů 40. let.