Planeta opic
George Taylor je velitel americké vesmírné expedice, která se vypravila ze Země 20. století do vzdáleného vesmíru daleké budoucnosti. Tříčlennou posádku z hluboké hibernace probudí ztroskotání na nehostinné planetě roku 3978, kde vládnou inteligentní opice a lidé jsou zaostalá stvoření bez schopnosti řeči, na něž opice pravidelně pořádají nájezdy jako na lovnou zvěř. Po jednom z těchto útoků je trojice kosmonautů rozdělena a Taylor se s poraněnými hlasivkami dostává do opičího zajetí. I přesto, že mu jeho zranění neumožnuje mluvit, svou inteligencí ihned zaujme vědkyni zkoumající psychologii lidí, doktorku Ziru. Stejně tak si jej však všimne i bigotní doktor Zaius, vrchní ochránce víry, jenž v inteligentním člověku spatřuje hrozbu pro opičí rasu…
Slavný film z roku 1968 se ve své době stal kasovním trhákem, milníkem žánru vesmírné opery a zapříčinil vznik i dalších čtyřech pokračování a televizního i animovaného seriálu. Rovněž se jednalo o trefnou politicko-sociální satiru, která reflektovala živá témata hýbající americkou společností 60. let – strach z jaderné hrozby i hnutí za lidská práva.
Původní novelu napsal Pierre Boulle inspirovaný fantastickými příběhy Jonathana Swifta a Julese Vernea roku 1963. Námět o planetě, na níž vládnou opice a lidé jsou drženi v klecích, zaujal amerického producenta Arthura P. Jacobse natolik, že se rozhodl skoupit práva na zfilmování knihy ještě před jejím samotným vydáním. Film původně zamýšlel produkovat se studiem Warner Bros., k realizaci ale nakonec došlo se studiem 20th Century Fox a natáčelo se v rozmezí května a srpna roku 1967. Režie se chopil Franklin J. Schaffner a scénář nejprve zpracoval Rod Serling a výslednou podobu mu poté dodal Michael Wilson. Do hlavní role George Taylora byla obsazena hvězda první velikosti Charlton Heston, který stanul vedle shakespearovského herce Maurice Evanse v roli doktora Zaia a Roddyho McDowalla a Kim Hunterové v rolích vědců Cornelia a Ziry.
Při přepisu se tvůrci rozhodli text přizpůsobit americkému publiku a udělat několik klíčových změn – kvůli rozpočtu např. změnili technologicky vyspělou civilizaci opic do podoby poloprimitivní kultury horlivě následující dogma svatých knih. Zásadní rozdíl oproti předloze je ale spojen se známým koncem díla – knižní protagonista utíká z planety zpátky na Zem, aby nakonec zjistil, že i zde začaly vládnout opice, zatímco ve filmu Taylor odhaluje zdrcující pravdu ohledně Planety opic. Tento šokující a ikonický konec dodnes patří k největším zvratům filmového plátna. Výtvarně se na něm také podílel i malíř, scénograf a autor zvláštních efektů česko-francouzského původu Emil Kosa.
Snímek stál 5,8 milionů dolarů a rovnou 1,5 milionů se investovalo do tehdy revolučních a přesvědčivých masek, co se významně podílely na úspěchu snímku a které měl na svědomí John Chambers. Právě jemu byl také za jeho práci udělen čestný Oscar, samostatnou kategorii masek totiž začala americká akademie oceňovat poprvé až v roce 1981. Vedle toho byl snímek nominován za kostýmy a za inovativní hudbu Jerryho Goldsmitha.
Filmová série po úspěchu původního filmu, který vydělal 33 milionů dolarů, na sebe nenechala dlouho čekat a stala se zlatým dolem studia. Následná pokračování: Do nitra Planety opic (1970), Útěk z Planety opic (1971), Dobytí Planety opic (1972) a Bitva o Planetu opic (1973) ovšem doprovázel odchod většiny štábu, nižší rozpočet, kompletní odpoutání se od předlohy i následné špatné kritické přijetí. Divácky šlo však o velmi vítanou sérii, která se stala fanouškovským kultem. Z jejího odkazu po několika desítkách let těžil také remake Tima Burtona Planeta opic (2001) i prequelová série Zrození Planety opic (2011), Úsvit Planety opic (2014), Válka o Planetu opic (2017) a Království Planeta opic (2024).
Film uvádíme s původním kino dabingem studia Barrandov Dabing v režii Ireny Skružné.
