Ran
Akira Kurosawa patří mezi nejuznávanější režisérské osobnosti v dějinách světové kinematografie, jeho filmy se nadlouho staly synonymem japonské kinematografie na Západě a on sám výrazně obohatil výrazové prostředky kinematografie. Během své tvůrčí dráhy natočil několik filmů, které se staly předobrazem pro západní remaky či reinterpretace – jmenovitě na základě legendárních Sedmi samurajů (1954) vznikl klasický western Sedm statečných (1960), Ochránce (1961) předělal Sergio Leone do Pro hrst dolarů (1964) a Tři zločinci ve skryté pevnosti (1958) posloužili jako dějová kostra pro Hvězdné války (1977) George Lucase. Na druhou stranu Kurosawa hojně adaptoval kanonická díla západní kultury i moderní euroamerické prózy, včetně F. M. Dostojevského, Maxima Gorkého i Williama Shakespeara.
První Kurosawovou adaptací Shakespearova díla byl jeho strhující snímek Krvavý trůn (1957), v němž děj Macbetha přesadil do feudálního Japonska v období válčících států. Podruhé se k dílu věhlasného dramatika vrátil ve filmu Ran (1985), jenž náleží do pozdního období režisérovy tvorby. Kvůli proměnám v rámci japonského filmového průmyslu, k nimž došlo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, Kurosawa nemohl během sedmdesátých let sehnat v Japonsku finance na nový projekt. Podobně jako v případě jeho předchozího snímku Kagamuša (1980), který u amerického studia 20th Century Fox pomohli prosadit mistrovi západní obdivovatelé George Lucas a Francis Ford Coppola, také vznik Ranu Kurosawovi umožnila koprodukce, konkrétně s proslulým francouzským producentem Sergem Silbermanem, jenž také produkoval pozdní filmy Luise Buňuela, Jacquese Beckera či Jeana-Pierra Melvilla. Za jeho přispění mohl Kurosawa realizovat opulentní projekt, který se stal jeho nejvýpravnějším dílem. Režisérův pověstný perfekcionismus tentokrát našel realizaci mimo jiné v opulentních exteriérových sekvencích vojenských tažení a bitev, které inscenoval jako velká malířská plátna s barevně odlišenými šiky.
Ačkoli bývá Ran považovaný přímo za adaptaci Shakespearova Krále Leara, Kurosawa původně vycházel z vlastní premisy inspirované mocným japonským daimjóem Mórim Motonarim, jenž měl tři věrné syny. Kurosawa vycházel z otázky, jak by asi tento proslulý vládce dopadl, kdyby jeho synové nespolupracovali. Až posléze se z výchozího nápadu stal základ pro vyprávění výrazně obohacené o prvky ze Shakespearova kanonického dramatu. Ostatně také díky tomu ústřední postava stárnoucího knížete Hidetory není jen důvěřivý dobrák jako Lear, ale mnohoznačná osobnost, která je na stará kolena nucena nahlédnout následky své vlastní krutovlády.
V hlavní roli bývalého panovníka, který se postupně vlivem činů svých synů propadá do šílenství, exceluje japonský charakterní herec Tacuja Nakadai. Jeho věrného šaška vynikajícím způsobem ztvárnil herec, tanečník a zpěvák vystupující pod pseudonymem Pítá. Ran svého času získal desítky mezinárodních ocenění a dnes je řazen mezi vrcholná díla Akiry Kurosawy.