Kytice

Nejslavnějším titulem z dílny Semaforu je bezesporu Kytice, inspirovaná sbírkou Erbenových balad. Jiří Suchý s Ferdinandem Havlíkem ji přitom napsali v době, která byla pro divadlo obzvláště těžká - v nejtužších letech normalizace. Premiéra se uskutečnila v roce 1972, režie se ujal Jiří Císler a brzy se stala hitem. Nejen pro hity, které se tu zpívaly, ale také pro texty, které s mimořádnou básnickou invencí přetvořil Jiří Suchý. A jednu baladu sám dopsal. O dva roky později vyšla dokonce gramofonová deska, která dnes patří k sběratelsky ceněným kusům. Kytice se v Semaforu hrála ve čtyřech různých nastudováních, počet repríz už dávno přesáhl 900 a prošla jimi plejáda herců a zpěváků. Za všechny alespoň Josef Dvořák, J. D. Novotný, H. Zagorová, M. Prokop, J. Helekal, T. Trapl, L. Machálková, V. Kopta, J. Štědroň, P. Janů. Anebo třeba J. Molavcová, první Panna v baladě Svatební košile, v poslední inscenaci z roku 2025 Františka.