Za ruku

Důvodů, proč se děti ocitají v nemocnicích sami, bez doprovodu jednoho z rodičů nebo blízkých je celá řada. Může se jednat o děti samoživitelů, kteří musí pečovat o další sourozence v domácnosti nebo o děti, které přicházejí z ústavní péče. Problémem ale může být dlouhodobá hospitalizace i v úplných rodinách, ve kterých si nemohou z finančních důvodů dovolit ztrátu jednoho příjmu. V některých případech se proti přítomnosti rodičů staví i sami nemocnice, například na psychiatrii.

Na problém osamělých dětí v nemocnicích upozornila před několika lety Petra Jirglová, zakladatelka spolku Za ruku. Spolu se svými kolegy se od té doby snaží hledat možná řešení, spolupracovat s nemocnicemi a nacházet cesty, jak dětem chybějící doprovod zajistit a pobyt co nejvíce ulehčit. Osamělé děti totiž mohou v nemocnicích propadat do úzkostných stavů a depresí, u mladších dětí může dojít i k narušení psychomotorického vývoje a v neposlední řadě mohou komplikovat péči zdravotníků tím, že s nimi nespolupracují. Je také známo, že v přítomnosti rodičů nebo blízkých se děti uzdravují rychleji. A nemocnice si to uvědomují. V některých z nich působí na dětských odděleních například herní terapeuti nebo herní specialisté. Za dětmi také docházejí dobrovolníci. Sám spolek Za ruku bude v blízké budoucnosti testovat projekt nemocničních průvodců, kteří by se o osamělé děti starali a zároveň fungovali jako jakási spojka mezi dítětem, rodičem a personálem nemocnice.