Dysproporční děti

Dysproporční děti jsou děti, které se nějakým způsobem odchylují od normy svými individuálními zvláštnostmi. Učitelka ze Základní školy Štross Maria Vlčková, kterou systém v době jejích školních let z běžného vzdělávání vylučoval a dokonce hrozilo, že se stane žákyní zvláštní školy, vnímá, že množina takových dětí v českém školství je stále početnější. Díky tomu, co prožila, má pro ně pochopení. Děti a rodiče, zápasící s problémem odlišnosti, uvidíme ve filmu v nejrůznějších situacích. Třeba Šarlotku, která statečně bojuje s dyslexií a dysgrafií a stojí za ní houževnatá maminka, která se nikdy nevzdává. Další děti, které uvidíme společně s jejich rodiči, trpí třeba dysortografií, dyskalkulií a nebo dyspraxií. Ve filmu kromě odborníků hovoří také František Rada, ředitel Základní školy Štross, Olga Zelinková, docentka speciálně pedagogických věd, Václav Mertin, psycholog, Michaela Kostelejová, učitelka a speciální pedagožka a další. Dokumentaristka Markéta Oddfish Nešlehová si svým filmem klade otázku, co to vlastně je dobrá škola, zda v českém vzdělávacím systému vůbec probíhá inkluze nebo ne a zda všichni školáci musí být nutně stejní, aby uspěli. Zeptala se na to i analytika vzdělávací politiky Karla Garguláka či ředitele Odboru rovného přístupu ke vzdělávání a podpory pracovníků v regionálním školství MŠMT Jana V. Mušuty. Celkovým poselstvím filmu je přání, vyřčené jednou z maminek, aby se na děti, které potřebují pro svůj vývoj a vzdělávání především pocit jistoty a bezpečí, nehledělo prizmatem žádné nálepky či diagnózy.