00:02:26 Tu je máme, to malé, pokojné, spící a počestné,

00:02:31 co tu vyrostlo na březích řeky.

00:02:35 Už je to velmi dávno, jako by to nebyla ani pravda.

00:02:41 Jen otisky vysokých podpatků, úsměvů a šepotů tu zůstaly,

00:02:45 šustot dlouhých sukní, které zametaly prach,

00:02:49 otevřená okna do intimity počestných domácností

00:02:54 a klevetné jazyky, které si potrpí na dobrou pověst tradice města.

00:03:00 A náhle se objeví nějaká neznámá vůně.

00:03:05 A už vůbec ne vůně, která pobuřuje ty nejctihodnější,

00:03:12 ale jakési vřelé proudění složené z tichého smíchu a zvědavosti,

00:03:20 mladistvého okouzlení rozpuštěných vlasů a šelestících šatů.

00:03:29 Ano, ta pobledlá tvář sympatizuje s dobrodruhy, v prsou mu to voní

00:03:36 jako zahřátá jarní hlína, pláče pro nespatřené

00:03:40 a jím nedotknuté ženy, chystá své chlapecké ruce k odvážným činům,

00:03:47 vítr mu zvoní v zubech a zní jako vášnivá trumpeta

00:03:51 chystající se zavolat k útoku.

00:03:59 -Co to máte?
-Motýla.

00:04:01 -Letí!
-Kde? -Tam!

00:04:05 Jdeme za ním na luka, k řece.

00:04:17 Počkej.

00:04:20 -Slyšíš?
-Co?

00:04:26 -Teď, slyšíš?
-Slyším.

00:04:34 -To je krásné.
-A co?

00:04:38 -Vždyť víš.
-Nevím. -Všechno je krásné.

00:05:20 Poplach! Všude vzadu jsou ženské!

00:05:29 Buďte zticha!

00:05:40 Co kdybychom tam mezi ně...

00:05:46 Ty by pištěly!

00:05:48 Jsou rády, když se na ně chlap podívá.

00:05:54 -Tiše!
-Pojďte zpátky.

00:05:57 Tohle se musí využít.

00:06:04 -Co tam děláte, mlíčňáci?
-Nejsme mlíčňáci, už jsme vyrostli.

00:06:10 -Tak plavte, nebo vás potopím.
-To by se potápělo, kdyby to šlo.

00:06:17 -Jen pojď, ať si tě prohlédneme.
-Valento, nechoď.

00:07:02 Opravdová dáma se za mužem nikdy neotočí.

00:07:05 -Jdou za námi, přejdeme.
-Přece nepoběžíme. -Studenti!

00:07:13 -Dobrý den. Můžeme se připojit?
-Právě jsme se loučily.

00:07:18 -Smíme vás doprovodit?
-Máme se dát doprovodit?

00:07:23 -Půjdete se mnou, pane Valento, pro památník? -Až někdy jindy.

00:07:29 Pan Ratkin pro mě napsal do památníku krásnou báseň.

00:07:33 -Ta nebyla ode mě. Opsal jsem ji.
-Ale mně se líbí.

00:07:38 -Valenta teď píše nebezpečné básně.
-Jaké?

00:07:42 O rozhalených ňadrech a polibcích pod platany.

00:07:46 -Pěkné básně. Na shledanou.
-To je nestydaté.

00:07:50 -Proč? -Pozor, Valento, takové verše se nevykřikují nahlas.

00:07:55 -To nejsou mé verše, to je Zach.
-Tím hůř. Profesoři Zacha odsuzují.

00:08:03 -Zach je pašák, pane profesore.
-Každý víme své.

00:08:08 Aničko, vyřiďte panu otci mé pozvání k zítřejšímu výletu.

00:08:13 -Vyřídím.
-Rád bych, abyste také šla.

00:08:18 -Ráda bych, ale slíbila jsem přítelkyním... -Snad tedy jindy.

00:08:30 -Ramler je dobrý učitel.
-Má takový zvláštní parfém...

00:08:37 -Ale teď už opravdu na shledanou.
-Mohl bych se vám nabídnout?

00:08:42 Děkuji, nemám žádný památník.

00:09:09 -Slečno Aničko, nezlobte se.
-To jsou chlapecké nápady!

00:09:16 Nejsem takový diplomat jako Ramler. Vždyť je to starý chlap!

00:09:26 Nezdá se mi tak starý. Co se tak staráte o cizí věci?

00:09:32 -Žárlím, když si vás namlouvají.
-No dovolte! Ale odmítla jsem ho.

00:09:41 Neodcházejte. Chtěl jsem vám říct něco vážného, ale nenacházím slova.

00:09:50 -Pošeptejte to vodě v kašně.
-Aby to řekla celému městu?

00:09:54 Mám ráda tajemství.

00:09:58 Je někde cosi, a já bych se chtěl k tomu plížit po špičkách

00:10:02 a zatajovat dech.

00:10:04 Najednou bych tomu stál tváří v tvář. Bylo by to jako zázrak.

00:10:08 Rozepjalo by to náruč a já bych cítil dlouhý polibek.

00:10:13 Jak jste to řekl? Celé noci se mi zdá, jako by někdo takhle volal.

00:10:19 Ale jednou se stane ten zázrak. Já to vím. Budete jen vy a já.

00:10:25 -Vezměte mě s sebou.
-Aničko! Slibte mi to.

00:10:33 Neslibuji, nedržím slovo. Třeba to všechno byla lež či rozmar.

00:10:50 Aničko posedlá!

00:11:03 Mladý pán jde domů! Už vás sháněli. Šel jste za slečinkami?

00:11:10 -Slunce tak svítilo...
-Ano, krásně svítilo.

00:11:16 Večer by se tak krásně sedělo a povídalo. Kdybyste chtěl...

00:11:26 -Jistě už na mě čekají.
-Přijďte zítra, přijedou herci.

00:11:32 -Pronajala jsem jim...
-Možná. Dobrou noc.

00:11:44 -Dobrý večer.
-Kde jste se toulal, pane Ratkine?

00:11:48 Napíšu rodičům, aby věděli, jakého mají syna!

00:11:52 Dobrou noc.

00:11:57 Milostpaní vydala zvláštní nařízení, baba stará!

00:12:05 -Neříkala, že napíše otci?
-Mně je to jedno.

00:12:09 Držte huby, ať se můžu učit!

00:12:13 Ať napíše!

00:12:23 -Co je tohle? Pěkně vás vychovali!
-Já jen, abyste lépe slyšela.

00:12:31 Ty vaše žvásty tak budu poslouchat!

00:12:35 -Kometa špehounská!
-Může se tady člověk učit?

00:12:42 Aby se ti Augustus nepopletl s Lucianem, Sokrate.

00:13:44 -Co to píšeš?
-To nic není.

00:13:49 Nestyď se. Verše, viď? Neboj se, oni už spí.

00:14:03 Těch neznám slov, jichž řekl bych a plakal.

00:14:11 Však zahrádku mám krásnou, z růží sad.

00:14:17 Kdyby vás tam někdy v noci slavík vlákal,

00:14:21 tam z oněch slov je růží sad.

00:14:27 Snad máte...

00:14:32 Dál už to nemám.

00:14:34 Tam z oněch slov je růží sad... Je to pěkné. A jdi už spát.

00:14:44 Dobrou noc.

00:15:28 ZPÍVAJÍ

00:17:06 To je krámů! Co všechno je k živobytí zapotřebí!

00:17:10 -Jaképak živobytí!
-A všechno je to nakonec k ničemu.

00:17:16 Člověk už na to nemá hlavu.

00:17:22 -Co je to?
-To už je dávno.

00:17:28 -Salome.
-Salome?

00:17:40 Jsem Salome, princezna judeiská. Kde je syn člověka?

00:17:48 Je pro mě krásný jako ty...

00:17:54 Miluji tvé tělo.

00:17:57 Je bílé jako polní lilie, jehož se nedotkla ruka žencova.

00:18:02 -Jako...
-Cedry libanonské...

00:18:07 -Dál už nevím. Je to strašně dávno.
-Jsou to jen takové nesmysly.

00:18:14 Ne, paní Haudová, to je krásné.

00:18:19 Každý víme své. Jdi si hrát na dvorek, Kamilko.

00:18:28 -A co je tohle?
-Necítíte vůni oliv a vavřínu?

00:18:33 Ve stínu mramorových sloupů a s loutnou na rameni.

00:18:37 Co bych řekla? Navštívím tě jak poutník zaslíbenou zem.

00:18:44 Podmínka vám budiž dána, že nehet z palce chána,

00:18:48 důkaz lásky, přinesete sem.

00:18:52 -To je Vrchlický!
-To jsou komedie!

00:18:57 -Žehlička už bude!
-Už jdu!

00:19:02 Víte, že vám ze všeho nejvíc sluší tenhle kostým?

00:19:05 To není kostým, ale starý župan. Má ovšem slavnou minulost.

00:19:11 -Jakou?
-To není nic pro vás.

00:19:15 -Mně by se líbilo jezdit s vámi.
-Blázínku!

00:19:23 Chlapečku...

00:19:30 Staňku, vstaňte!

00:19:35 -Kdo rozlil na chodbě vodu?
-Nevím.

00:19:40 Kdo se dal od vás svést k takovému uličnictví?

00:19:44 Celá třída je od vás nakažena a znemravněna od odporného života,

00:19:50 od celé vaší prostopášné rodiny.

00:19:55 Při každé mé hodině budete stát tady.

00:20:00 Aspoň při hodinách náboženství, když mluvím o nejsvětějších věcech,

00:20:05 chci uchránit ostatní od styku s prašivou ovcí.

00:20:11 -Rozuměl jste vy...
-Plivnul bych...

00:20:17 Co je? Neumíte odpovídat? Sednout!

00:20:40 -Proč se necháš tak týrat?
-Jsem už na to zvyklý.

00:20:49 -Nechtěl bys k nám večer přijít?
-Přijdu.

00:20:58 -Máma má hosty, to se pobavíš.
-Já přece nemůžu.

00:21:02 V tomhle podniku je každý vítán.

00:21:19 -Mami, to je můj spolužák Ratkin.
-Chcete koňak nebo vodku?

00:21:24 Ratkin pije jen grenadinu.

00:21:29 Z toho si nic nedělejte, mladíku, všechno vás ještě čeká.

00:21:35 Prosím, pánové!

00:21:38 Pijeme na věčné přátelství.

00:21:46 Takhle ne, mládenče. Po vojensku se připíjí do dna a chlapsky.

00:22:21 -Ach, Kurte!
-Poručík Gervič.

00:22:25 -To je můj kamarád Ratkin.
-Ratkin? Znám!

00:22:31 Ratkin byl kolega, poručík v Temešváru.

00:22:33 Antický vozataj, skvělý kamarád.

00:22:39 Koně, víno, karty, dovedl zabít pro vůni ženských vlasů.

00:22:44 -Sem s ním! -Není. Zběhnul, ztulačil. Degradace.

00:22:54 -To je můj strýc.
-Pardon.

00:22:59 To se vám povedlo. A co je s tou vaší anekdotou?

00:23:06 -Doufám, že řeknete i pointu.
-Kdyby snad slečna...

00:23:11 Jen povídejte! Erno, chcete-li můžete odejít.

00:23:17 Jedna krásná dáma...

00:23:34 -Tak co, napijeme se? -Ne.
-Alkohol ti spraví chuť.

00:23:42 Eliško!

00:23:44 -Řekni si o hubičku, až sem přijde.
-Přestaň s tím!

00:23:51 -Vy tu máte návštěvu!
-Tenhle pán si přišel pro hubičku.

00:23:58 -Kdepak se tu rozdávají hubičky?
-Na to ještě dojde. Zatím ukliďte.

00:24:17 Postel!

00:24:22 -Já vám pomůžu!
-To není práce pro muže.

00:24:26 Mysíte, že to neumím? -Eliško, skočte pro víno. -A potom?

00:24:30 -Potom tu hubičku.
-Já si počkám, až bude mít vousy.

00:24:37 Nepomlouvejte mě tu!

00:24:41 To je holka, co? Já ji mám rád. Kdybys věděl, jak umí líbat.

00:24:52 -Staňku, ty jsi ji už...
-Proto ji sem máma vzala.

00:24:58 To se tak dělá v dobrých rodinách, aby byla holka při ruce.

00:25:08 -To se vám povedlo.
-Jeden desátník mi povídal,

00:25:12 že kdybych dělala něco pořádného...

00:25:15 Desátník, to jako ta tvoje Anička. Copak, copak?

00:25:24 -Nic.
-A na zdraví!

00:25:40 Staňku, takhle se dělají únosy!

00:26:04 -Co tu tak řvete, mládeži?
-Rukulíbám, pane Zach.

00:26:10 To je dost, že si na nás vzpomeneš.

00:26:12 -Eliško, kde máte rum?
-Tady.

00:26:16 -Oktaván Zach, septimán Ratkin.
-To jsou ruce! Drobné...

00:26:25 Růžovoučké... A ty oči, Staňku!

00:26:31 -Ratkine, vy píšete básně, že?
-Nepíšu.

00:26:35 To je jedno, ale budete. Každý student píše básně.

00:26:40 Může psát, ale vy musíte. Podívejte se na své čisté ruce.

00:26:45 Nemůžeme psát, když máme špínu za nehty.

00:26:51 -To je žvást! -Eliško, Staňku, Ratkine, ať nám srdce nic nezlomí.

00:27:08 Paní domu nás vyhodila, prý překážíme!

00:27:16 Madam nás posílá k tobě, máš se nás ujmout.

00:28:10 Strýčku, strýčku...

00:28:14 Ratkine!

00:28:19 Půjdu s tebou. Taky mě to už nebavilo.

00:28:29 Tak co? Ani mluvit se ti už nechce? To já znám.

00:28:38 Ten dům tam u řeky, to je veselá loď.

00:28:42 Nezáleží jim, jak to s nimi dopadne.

00:28:48 Měšťácký kolotoč. A čím je tvůj táta?

00:28:54 -Soudní v Mírově.
-9. úřednická generace, že?

00:29:01 U mě je to jinak. Máma služka, tátu ani neznám.

00:29:11 Máš to napsané na čele a zavání to hřbitovem.

00:29:17 Co dělat? Zločincem se člověk stává, ale soudním se musí narodit.

00:29:28 Uteč z domu, synu, dezertuj, dokud je čas.

00:29:34 -Jako můj strýc Jiří.
-Co je s ním?

00:29:37 Utekl od všeho na světě a prožil desítky životů.

00:29:45 V Evropě, Africe, na moři... Vždycky za sebou spálil mosty.

00:29:51 Pro tvého strýce bych chtěl s tebou uzavřít přátelství, Ratkine.

00:29:57 -Vidím tě teď trochu jinak.
-To dělá ten rum.

00:30:12 -Pane Zach...
-Hele, Anděla!

00:30:19 -Na koho tu čekáš?
-Na vás.

00:30:23 -Co chceš?
-To víte. Čekám tu už několik dní.

00:30:30 -To nemusíš.
-Já vím. Milostpaní mě varovala.

00:30:37 -Mně nemusíš nic vyčítat.
-Karle, neměla jsem nikoho nahoře.

00:30:45 -Dobře, já někdy přijdu.
-Karle, prosím tě, aspoň na chvíli.

00:31:01 Venuše krásná mě zavolala. Dobrou noc.

00:31:31 -Pomohu vám, paní Heleno. Chcete?
-Vy umíte skládat kostýmy?

00:31:37 -Hrajete dnes naposledy?
-Je to hladová štace.

00:31:43 Paní Heleno, nechcete si se mnou zopakovat dnešní roli?

00:31:47 -To nestojí za to.
-Nejvíc jste se mi líbila v tomhle.

00:31:53 -Taky v tom nejraději hraju.
-Umím tu roli skoro zpaměti.

00:31:58 Jste ještě tak mlád, ale musím mít s vámi slitování.

00:32:02 Přijďte dnes večer.

00:32:05 -To by byl milovník, že?
-Ale muselo by se mu napovídat.

00:32:11 Žádný strach, celého Romea umím zpaměti.

00:32:17 To už je dávno. To jsem tenkrát začínala.

00:32:23 Při mně mi přísahej, miluj mě nestále...

00:32:33 -Nač přísahat máme?
-Nepřísahej na nic, nebo chceš-li,

00:32:38 přísahej na svou vlastní spanilou bytost, a já uvěřím.

00:32:44 -Jestli mé duše náklonnost...
-Dost! Nepřísahej.

00:32:48 Již dobrou noc, Romeo.

00:32:52 A mír a sladký oddech dej mi tvé srdce, jako mé mi v prsou bije.

00:32:58 -Chceš mne bez útěchy opustit?
-Jakou útěchu chceš?

00:33:02 -Tvé lásky věrný slib chci výměnou.
-Dala jsem ti ho,

00:33:08 než jsi o něj žádal...

00:33:12 Už se na nic nepamatuji, Člověk těmi fraškami zpitomí.

00:33:19 -Už jsem tam měla být!
-Kdy odjíždíte, paní Heleno?

00:33:26 Dnes v noci po představení.

00:33:45 Manžel tam čeká s holčičkou. Jak jsem mohla zapomenout?

00:33:51 Sbohem, pane Ratkine! Přijdete do divadla na rozloučenou?

00:33:56 Aspoň se zasmějete.

00:34:03 ZPÍVÁ

00:34:05 Slečna Mina, slečna Berta vyšly sobě na špacír,

00:34:10 nebály se ani čerta, to je možná oficír.

00:34:15 Obě k sobě přituleny, ani jedna nedutá,

00:34:21 závistivá slečna Berta, šeptá mi do ucha:

00:34:27 Jaký to rajský cit, s oficírem v houští být...

00:34:36 -Ta by stála za hřích!
-Jak můžeš takhle...

00:34:39 Co ty víš? Všechny jsou stejné.

00:36:22 -A přijeďte zase brzy!
-To nevím kdy.

00:36:26 A co vzkáže Kamilka panu Ratkinovi?

00:36:35 Pane Ratkine!

00:36:42 -Ani jste se nepřišel rozloučit.
-Dobrou noc, čekají mě.

00:36:50 Kdo?

00:36:54 Nikdo.

00:37:01 Snad jste se do ní nezamiloval?

00:37:05 Nebo si myslíte, že by dělala drahoty? No tak!

00:37:12 Přece nebude mladý muž plakat pro nějakou takovou?

00:37:18 Jděte, raději na ni nemyslete.

00:37:22 Potřebujete pořádnou ženskou, zachovalou, která má porozumění.

00:37:31 Ať si nikdo nemyslí, že lze hřích utajit.

00:37:36 Na tváři každého je napsán černým písmem

00:37:40 a hanba jeho je zřejma očím kněze.

00:37:44 A to je ta nejčernější skvrna, která je každému nesmazatelně

00:37:49 vpálena jako Kainovo znamení, pro které nikdy nebude odpuštění.

00:37:58 Kdo na to zapomněl, měl by si uvědomit,

00:38:01 že Kristus zemřel na kříži za vás všechny,

00:38:06 kteří se tu válíte v hříchu a neřestech.

00:38:10 Neboť se hrozím v hloubi duše, že je tu mezi vámi někdo,

00:38:18 jenž ďáblu propůjčil své tělo k hanbě!

00:38:26 A proto spravedlivý trest ať provází každého hříšníka!

00:38:55 Děkuji, pane profesore.

00:38:57 -Tak co?
-Musel jsem odtamtud odejít.

00:39:01 V kapli je ošklivý vzduch.

00:39:03 Proč je u něho vše tak špatné? Není na nás nic dobrého?

00:39:09 I on byl mladý!

00:39:15 Kdybyste věděl, jaká jde z něj ošklivost!

00:39:21 Přitom se na nás pase a svléká nás z kůže, aby se nasytil.

00:39:27 Ale nenasytí se. Je třeba si postavit hlavu.

00:39:31 -Vymýšlet si a lhát, aby...
-To není moudré, Ratkine.

00:39:39 Nemám ještě patent na moudrost, pane profesore.

00:39:47 S vámi bych rád mluvil, Ratkine.

00:39:53 Pro celý život zůstaňte přímým a čestným člověkem.

00:40:07 Pozoruji vás už delší dobu. Přede mnou nic neukryjete.

00:40:12 -Nic neskrývám.
-Lžete!

00:40:15 Pozoroval jsem vás a přesvědčil jsem se.

00:40:18 -Udělalo se mi špatně.
-Právě proto. Vím všechno.

00:40:24 Staněk, Zach, Valenta. Ale já s vámi zatočím.

00:40:29 -Oni ne!
-Kdo tedy?

00:40:32 -Já jsem přece nic neudělal.
-Udělal! A neudělal-li, uděláte.

00:40:38 -Přiznejte se! Musíte se přiznat!
-K čemu? -Ke všemu! Mluvte!

00:40:47 Trápil jsem zvířata! Škrtil jsem ptáky a kradl jsem!

00:40:54 Šaty a knihy! Posmíval jsem se rodičům a všude jsem lhal!

00:41:02 Pitomost!

00:41:14 Běžte na vzduch, Ratkine. Někam na řeku. Na lodičky.

00:41:24 -To si zodpovíte, pane profesore. -Prosím.

00:42:02 Takový je zákon, milostpaní.

00:42:05 Jen ošklivé ženy mají právo na počestnost a jen muži bez ducha

00:42:09 a fantazie se ohánějí morálkou.

00:42:11 Proto jsem nešťastná.

00:42:14 Vdala jsem se za dokonalého muže a teď jsem za to potrestána.

00:42:20 Žena je nešťastná jen tehdy, když její milenci jsou věrní.

00:42:29 Pardon.

00:42:33 -Dovolíte, abych se k vám připojil?
-Děkuji, jdu na lodičky.

00:42:38 Jen ošklivé ženy mají právo na počestnost.

00:42:41 Spálil jste se, pane podporučíku.

00:43:06 Dobrý den.

00:43:09 -Já jsem sklouzla.
-To jsem viděl.

00:43:14 -Vy taky musíte být všude, pane...
-Jan Ratkin, studující gymnázia.

00:43:23 Narozen dne toho a toho, tam a tam, tamtéž pokřtěn.

00:43:26 -Matka Jarmila, otec Rudolf...
-Směšné jméno.

00:43:30 Nemohu za to, že jste spadla právě sem.

00:43:38 -Aspoň kdybyste mi pomohl.
-Prosím.

00:43:45 -Nedívejte se na mě.
-Mohu se dívat, jak chci.

00:43:48 -Zakazuji vám to.
-Pyšná, povýšená, zlá... Ctnostná.

00:43:57 Jen ošklivé ženy mají právo na počestnost.

00:44:01 -Hloupá, chytrá, posedlá.
-Zbláznil jste se?

00:44:07 "Nemám památník." Máte ho někde v prádelníku.

00:44:15 Jsou v něm poznámky od tetiček, slečna učitelka vám tam napsala

00:44:19 rady do života a studenti vám tam píšou veršíčky.

00:44:23 Až v něm budete jednou listovat, bude vám smutno. Spokojena?

00:44:33 Co tady vůbec děláte? To je moje místo, můj les.

00:44:38 Můj, můj. To jste celá vy. Patříte na korzo s panem kadetem.

00:44:46 -Jste protivný.
-Jsem protivný a hloupý.

00:44:51 Ještě před chvílí jsem na vás myslel a psal vám verše.

00:44:57 -Kam jste je dal?
-Utopil. -Dobře jste udělal.

00:45:02 -Měl jsem utopit raději vás.
-Sbohem. Na neshledanou.

00:45:13 -Jděte pryč!
-Ale prosím!

00:45:32 Kam kormidluješ? Zastav se u nás.

00:45:39 Loučíme se tu s maloměšťáky. Vzali jsme Andělu na slunce.

00:45:46 -Já slečnu znám.
-Odkud?

00:45:50 Veršíčky, že? Znáš to?

00:45:54 -Co je to? -Dějiny konfliktu mezi náboženstvím a vědou.

00:45:58 -Kacířská kniha.
-Nečetl jsem ji.

00:46:01 Tak si ji vezmi a přečti. Totiž, studuj.

00:46:08 Studuj, chlapče, abys věděl, že je na světě něco jiného než verše.

00:46:15 -Karlíčku, nechcete cigaretu?
-Co je to za ženskou?

00:46:20 Neznámá pevnina! To se musí vyšetřit.

00:46:27 -Pan Valenta je komický...
-Každý jsme jinak směšný.

00:46:33 -Kdy odjíždíš?
-Zítra. -Tak šťastnou cestu.

00:46:57 Vítám tě.

00:47:01 -Kde je maminka?
-Jako vždycky, stůně.

00:47:07 -A kde je?
-Tam, u sebe.

00:47:29 Maminko!

00:47:36 -Už jsi přijel?
-Přijel, maminko.

00:47:40 Moc se mi stýskalo.

00:47:48 -Ani už bych tě nepoznala.
-Celé prázdniny budu doma.

00:47:52 -To je dobře. Jsem tu tak sama.
-Copak on... -Už jsem si zvykla.

00:48:04 -Dívám se, vzpomínám, modlím se.
-Ty se modlíš?

00:48:12 Za sebe, za tebe, za tatínka, za všechny. Pro Boží spravedlnost.

00:48:21 Spravedlnost?

00:48:31 Babička mi jednou vyprávěla, jak ošetřovala pruského vojáka.

00:48:36 -Ano, říkala to.
-Stvořil Bůh všechny lidi?

00:48:44 -Všechny.
-Toho nepřátelského vojáka taky?

00:48:49 -Taky.
-Kdo mu prostřelil nohu?

00:48:53 -Některý náš voják.
-A toho Bůh taky stvořil?

00:49:00 -Taky.
-Bůh chtěl, aby střelil?

00:49:05 -Nevím. Chtěl, bez jeho vůle...
-Celou noc prokřičel. Bůh to chtěl?

00:49:18 Snad.

00:49:21 Ten voják, říkala babička, měl prý dobré oči.

00:49:48 -Vždyť jsi nic nejedl.
-Nemám hlad.

00:49:54 Aspoň neubyde. Mařenko, odneste ty jahody paní.

00:50:30 Je to lepší. Včera večer bylo hůř.

00:50:34 Nic zlého o tvé matce, ale člověk si to má důkladně rozmyslet,

00:50:44 dokud je mlád.

00:51:03 Jdeš spát? A jak se daří, studente?

00:51:11 Ani neřekneš dobrou noc?

00:51:17 Takový cucák!

00:51:23 -Ratkine, co pořád děláš?
-Jak vidíš.

00:51:28 Nechceš se napít? Pojď, zaplatím. Paní Samsonová, dejte nám sklenici.

00:51:35 -Konečně jsi přijel.
-Maminka je nemocná.

00:51:40 -A jak to jde ve škole?
-Pořád totéž. Propadl jsem.

00:51:45 -Co teď budeš dělat? -Nic. Proč se musím trápit s učením?

00:51:51 -Doma to s tebou myslí dobře.
-Právě že ne. Táta má doktorát,

00:51:56 tak já musím taky.

00:52:00 -Proč jim to neřekneš?
-Pěkně vítám.

00:52:10 Ale tady je mi dobře. Lesy, když se na pasece slunce slévá.

00:52:19 -Rozumíš mi?
-Rozumím.

00:52:21 Taková malá hájovna a kolem lesy a sníh.

00:52:28 Jdeš mezi stromy, někdo se dívá z okna a ty se usmíváš.

00:52:35 V chodbě setřepeš sníh, a ve dveřích stojí mladá

00:52:39 hezká žena, sejme ti z ramene pušku...

00:52:46 To je tak krásné, že bych o tom napsal báseň, kdybych to dovedl.

00:52:52 -Přečti si tohle, jestli chceš.
-Aha, básnička!

00:53:01 Proběhni lesem křížem kráž a každý strom ji skrývá,

00:53:07 šepotem vroucím zaklínáš, čermáčkem odpovídá.

00:53:15 Taky mi takové věci někdy přijdou do hlavy, když jsem v lese.

00:53:21 Myslím na krásnou lesní vílu a na mladého myslivce.

00:53:27 Ten myslivec jsem já... Ale já to nedovedu.

00:53:33 Vždyť to není nic těžkého. Možná napíšu báseň o tvé víle.

00:53:40 -Proč? Co je ti po ní?
-A napíšu!

00:53:44 -Ratkine, nenapíšeš!
-Napíšu!

00:53:47 -Nic o ní nevíš!
-Vím.

00:53:53 -Půjdeme!
-Kam? -Musím s tebou mluvit.

00:53:58 Mně se zdá, že se motám. Pojď!

00:54:05 Tak půjdeš nebo ne?

00:54:09 Jdeš?

00:54:13 -Počkej! Máš taky nůž?
-Mám. -Ukaž!

00:54:22 -Kudlička! Vezmi si můj.
-Proč? -Ber!

00:54:33 Vyzývám tě na souboj!

00:54:40 Tak bodni!

00:54:43 Šepotem vroucím... a každý strom ji skrývá...

00:54:50 Proč jsi nebodnul?

00:54:54 Vidíš ji? Jak se jmenuje ta tvá?

00:54:58 Ty nevíš? Ty pitomče hloupá!

00:55:10 -Ta nebo ta?
-Ta vpravo.

00:55:14 -Tahle?
-Ano.

00:55:18 -Jak se jmenuje?
-Anička.

00:55:24 Anička posedlá.

00:55:30 Tumáš, aby se ti neztratila.

00:55:39 A tu báseň napiš. Proč bys nenapsal?

00:55:44 Ratkine, pojďte s námi!

00:55:53 To je sestřenice Ema z Prahy. Půjdete s námi na skály?

00:56:00 Dobrá, půjdeme na skály.

00:56:07 Co prázdniny? V městě je jiný život. Jdeš do divadla...

00:56:17 -Znáš tohle?
-Co je to? -Taková o církvi.

00:56:27 On je v těchto věcech ještě hloupý. Nerozumíme něčemu tak hlubokému.

00:56:37 -Čím chcete být, až dostudujete?
-Snad básníkem.

00:56:43 -On dokonce píše básně!
-Někdy.

00:56:47 -A jaké? -Všelijaké. Podle nálady a toho, co se v životě přihodí.

00:56:56 -Ono se už něco přihodilo?
-Ledacos.

00:57:01 -To budou velkolepé básně, že?
-To nevím.

00:57:11 -Je možno si některou přečíst?
-Prosím.

00:57:18 Nikdy už více, kdybych umíral hladem,

00:57:21 špinavý hrozen nezdvihnu z bláta.

00:57:25 Na ňadra milenky hlavu když kladem, chvíle to asi musí být svatá.

00:57:33 -Ukaž, přečtu si to.
-Ne, je to nemravné.

00:57:44 -Tak co, chlapci, urazíme tu skálu?
-Urazíme!

00:58:04 -Emo!
-Vidíš ji, jak je malinká?

00:58:10 Já bych jí zahnal do vody, aby ječela. Kámen na krk.

00:58:16 -Myslí si, když je z Prahy...
-Počkej, teď já.

00:58:25 -Co je? -Líbejte mě.
-Zbláznil jste se?

00:58:31 Líbejte mě.

00:58:44 Vždyť jsem to věděl, ani líbat neumí.

00:59:18 -Dobrý večer.
-Pojď sem.

00:59:26 -Kde ses toulal?
-Na skalách.

00:59:30 Někde za neřestmi! Však víme, jakou společnost sis vybral!

00:59:37 -Kamarády zvrhlíky a prašivé ženské! -To je lež!

00:59:41 Tady je důkaz! Paní bytná poslala spis.

00:59:45 Herečky, komediantky, vdovy v domě. Samá špína a bláto!

00:59:52 -Na to jsou ti studia!
-Nerouhej se!

00:59:56 -Neudělal jsem nic špatného.
-A copak je tohle?

00:59:59 Pěkné knížky čteš! Rozdílu v původu lidí není.

01:00:10 Ty hanbáři nestydatý!

01:00:18 Já ho zabiju! Vymlátím mu to z hlavy!

01:00:27 Mami!

01:00:35 Zítra s chlapcem odejdu.

01:00:43 -Nepřijel jsi zrovna vhod.
-Strýčku!

01:00:54 Jarmilo...

01:01:03 Strýčku...

01:01:09 Je to ještě chlapec, ale objímat dovede jako muž.

01:01:14 -Mám z tebe radost, Jane.
-Ale já ne. Tady si to přečti.

01:01:24 Za děvčaty už chodíš, a tatínek v tom vidí konec světa.

01:01:29 Bystrou a vřelou krev mají Ratkinové.

01:01:33 Jaká krev? Žít se má pořádně, vyhovět zákonům a zvyklostem.

01:01:40 Měl jsi drezírovat psy a ne vychovávat 17-leté syny.

01:01:45 Ty mě budeš poučovat? Protulačil jsi celý život.

01:01:53 Jediné místo nezůstalo před tebou čisté!

01:01:57 -Všechno jsi prohrál.
-A přece je strýček lepší.

01:02:03 Ovšem, já můžu jít. Ven. Táhni, lotře!

01:02:14 Ještě si něco udělá. Jiří, jděte za ním.

01:02:45 Nejsem tak špatný, jak on říká.

01:02:52 Budeme hovořit o jiných věcech. Třeba o hvězdách nebo o téhle růži.

01:03:04 -3 roky jsem tě už neviděl.
-Přijel jsem se rozloučit.

01:03:09 Když jsem byl malý, slíbil jsi mi, že mě odtud odvedeš.

01:03:13 Zklamu tě, neodvedu.

01:03:24 Strýčku, mezi námi je něco, o čem nechceš hovořit.

01:03:32 A já tě tolik čekám.

01:03:36 Čekám a říkám si - vítr duje.

01:03:41 Cítím jej, slyším jej, něco povídá a já mu nerozumím.

01:03:48 -I život je takový.
-Nevycházím z údivu.

01:03:55 Poslouchám a cítím radost nebo bolest...

01:04:01 Těžko říct, proč právě radost nebo bolest.

01:04:05 Něco mohutného tuším a nerozumím. Jen někdy.

01:04:14 Venku na kopcích slyším takovou krásnou melodii ve svém srdci.

01:04:21 -Stříbrný vítr.
-Ano, docela tak.

01:04:27 Takové poselství krásné, slibování mámivé.

01:04:32 Odněkud zdaleka, a přece nadosah. Ještě tu není, a už je blízko.

01:04:41 Já už je neslyším. Ale ty za ním jdi. Musíš.

01:04:47 To jsem chtěl slyšet, ale musíš mě aspoň kousek doprovodit a říct mi,

01:04:53 co je za těmi jmény, která jsem četl na pozdravech od tebe.

01:04:57 Marseille, Celebes, Santiago, Nairobi, Itapagipe.

01:05:11 -Doprovodíš mě do hotelu?
-Nezůstaneš u nás?

01:05:19 Chtěl bych se ještě rozloučit s maminkou. Zastav se pro mě.

01:05:33 -Kde je bratr?
-Odešel. A Jeník?

01:05:38 Nechme ho chvíli. Styděl by se za uplakané oči.

01:05:43 -Není to už chlapec.
-Kde jste byl celá léta?

01:05:47 Na tom už nezáleží. Dnes mám jen pocit velké viny a lítosti.

01:05:55 -Teprve dnes? -Proč jsem tenkrát bratrovi ustoupil?

01:06:01 Měl jsem se o vás bít.

01:06:06 Ale vy sám jste nevěděl, co chcete. Domov či svět. Nic mezi tím.

01:06:13 Vzpomínala jsem na naše loučení. Záviděla jsem vám svobodu, lehkost.

01:06:22 A přece byly doby, kdy se mi vedlo dobře. Stačilo jen slůvko.

01:06:27 To už bylo pozdě.

01:06:34 -Tichý večer, viďte?
-Tichý.

01:06:39 A louky jak voní.

01:06:44 Sbohem, Jarmilo. Jeník mě doprovodí do hotelu.

01:06:55 Odpusť maminko, dobrou noc.

01:06:59 Trochu jsme tu vzpomínali. Nechám vás už a půjdu spát.

01:07:04 Aspoň si popovídáte.

01:07:10 Ty víš, mami, co si myslím.

01:07:24 Promluv si se strýcem. Snad ti poradí.

01:07:30 Já asi neumím dávat rady dospívajícím mužům.

01:07:51 Viděli jste? Nic se tu nezměnilo.

01:07:56 -Ženské jsou tu pořád stejné.
-Nic se tu nedá dělat.

01:08:00 -Pojďte na kolotoč.
-Už jsem ho viděl 10-krát.

01:08:04 Ale jsou tam pěkné holky.

01:08:12 Viděli jste? Pan lékárník si namlouvá.

01:08:16 -Tuhle ji viděli, jak šla k němu.
-Lžeš! -Neblázni, Ratkine.

01:08:22 -Rozmáčknu tě, jestli budeš říkat takové věci. -Neblázněte!

01:08:27 -To si vyřiď s ní, ne se mnou.
-Všechny jsou stejné,

01:08:30 ale hlavně když mají...

01:08:36 Tak co, Ratkine! Tomuhle se říká život.

01:08:42 Kdyby to byla pravda, požádal bych tě o tvou pistoli.

01:08:47 Však ty se neztratíš. Hele, lékárník!

01:09:20 Aničko! Aničko posedlá!

01:09:23 Hledala jsem vás celé prázdniny. Najednou jsem vás potkala v parku.

01:09:29 Byla jsem jako bez krve, a vy jste mě ani nepozdravil.

01:09:35 Musela jsem za vámi. Našla jsem vás.

01:09:40 Nejsem ještě u vás. Podívejte, jak mi tluče srdce.

01:09:44 -Jak je k vám daleko! -Napsal jste na řece báseň a utopil ji,

01:09:48 ale já ji znám, sama jsem ji vymyslela, ale napsal jste ji vy.

01:09:55 -Bylo to krásné.
-Chtěj, aby to bylo krásnější.

01:09:59 -Jak?
-Stále mne čekej.

01:10:03 -Čekej.
-Proč máš tak veliké oči, Aničko?

01:10:09 Protože vidím teď víc.

01:10:15 -Slyšíš?
-Slyším.

01:10:18 -Co je to?
-Naše svatba. Vítr se na ni pozval.

01:10:24 -Děkuji ti, Jeníčku.
-Zač mi děkuješ?

01:10:30 -Za to, že jsem to mohla udělat.
-Aničko posedlá!

01:10:48 Nechtěl byste mě pustit, pane Ratkine?

01:10:52 -To všechno, co jste říkala...
-Snad to byla jen hra, vítr,

01:10:57 co jste slyšel. Děkuji vám, pane lékárníku. Na shledanou.

01:11:23 -To je dobře, že jste přišel, Zachu. -Dobře?

01:11:44 -Černý den, že? -Jen vojáci a lékárníci mají dnes štěstí.

01:11:49 Lékárníci? Ach tak! Pojď, jdeme se napít.

01:12:03 Teď ještě křížem. Co máte v hlavě, co na srdci, o čem nevíte...

01:12:14 Už tady zase stojí ten blondýn. Ale to je faleš.

01:12:19 -Rukulíbám, milostpaní!
-Hosti jdou!

01:12:22 -Jak se daří, bohyně?
-Pěkně vítám, pánové!

01:12:27 Sem si nesedejte! Dovnitř, pánové, aby vás tu nikdo neviděl.

01:12:37 Ale coby, milostpaní. Zámecké víno!

01:12:42 -Pán tu ještě nebyl?
-Přísné inkognito.

01:12:47 To je levoboček našeho Katechety. Toho přece znáte?

01:12:52 Nepamatuji si, mám špatnou paměť.

01:13:06 -Zachu, já už si nevím rady.
-S čím?

01:13:12 Nesmíte se mi smát, ale já už nevím kudy kam.

01:13:16 Všechno na mě padá. Nosím v sobě krásný obraz.

01:13:22 Je to ve mně jako namalované, chtěl bych tak žít.

01:13:27 A čekám. Život prý přijde. Co je to "život přijde"?

01:13:35 -Jsi ještě chlapec.
-Co je to chlapec?

01:13:38 Sedím ve škole, proto chlapec.

01:13:43 V Boha nevěřím a ženská mě už dostala.

01:13:47 A to vám chci právě říct. Nechce se mi žít.

01:13:51 Nosím v sobě krásný obraz a nemohu krásně žít.

01:13:54 A nepodobá se ten obraz krásné slečně? Dejme tomu Aničce Karasové?

01:14:02 -Poradím ti. Obrať obraz k zdi.
-Jak to?

01:14:09 -Přivedl jsem ti nápadníka, Lorčo.
-Tady máte dopis od Anděly. Odešla.

01:14:19 -Kam? -To nikdo neví. Je to tak trochu vaše vina, pane Zachu.

01:14:35 Přečti si to! I tak vím, co je v něm.

01:14:40 Jen čti.

01:14:52 Blahorodí pan Zach, studující.

01:14:56 Nemyslete, ještě dávno nejsem pro vás tak špatná.

01:15:00 Milostpaní mě varovala, měla jsem si dát s vámi pokoj.

01:15:03 Mohla jsem si uspořit mnoho slz. Zarazil jste nůž do mého srdce.

01:15:09 Na své ruce se podívej, musí ti být líto, že jsi to udělal.

01:15:15 Dobrou noc, Karlouši. Dobrou noc, štěstí.

01:15:22 Tvá jediná milující Anděla.

01:15:29 Ukaž.

01:15:36 Já jsem i tomu rozuměl.

01:15:42 Taky nevím kudy kam. Ale tebe mám rád, Ratkine.

01:15:47 Jsi horké srdce, a to se v životě neztratí.

01:15:53 Život! Na bratrství smutku i radosti!

01:16:05 -Divte se, bozi, ona zalévá myrtu.
-Kdoví, zda ji nebudu potřebovat.

01:16:11 Dovolili jsme si udělat malou návštěvu.

01:16:18 Odlož, chlapče, na ceremonie si tu nepotrpíme.

01:16:22 Což kdyby...

01:16:25 -Co říkáš Lorčiným očím?
-Pěkné jsou.

01:16:31 -Dělej si blázny z někoho jiného.
-Vy už se domluvíte. Pospíchám.

01:16:38 -A proč?
-Srdce mě od tebe chytilo.

01:16:44 Ale ty poseď, bratře. Dívej se do těch očí až do rána.

01:17:14 To jsem se vás lekla! To bude mít Lorča radost.

01:17:22 Nikdo u ní není, hned ji zavolám.

01:17:25 Co prosím? Student? Ne, děti bych tam nepustila.

01:17:37 -Věděl jsem, že vás tu dopadnu!
-Na mou duši musel vlézt oknem.

01:17:42 Na vaši duši se neptám, záleží mi na této nešťastné mládeži.

01:17:47 -Zaplatil jsem si, zůstanu.
-Zítra o mě uslyšíte!

01:17:59 Teď jste si to natropil. On je... Tady není divadlo!

01:18:05 -Co to říkal o básničkách?
-Píšu.

01:18:09 -Pěkné?
-To nevím.

01:18:12 -Něco o měsíčku nebo o lásce?
-Taky.

01:18:18 Pamatuješ si něco?

01:18:21 Představ si bílou družičku, ta měla kvítí v košíčku,

01:18:26 vždycky se dáme někomu, to kvítí jenom jednomu.

01:18:32 Vysměj se malé družičce a tomu kvítí nejvíce.

01:18:38 Jediný bloudí, nevím kde. Jediný nikdy nepřijde.

01:18:49 -Čemu se směješ?
-Je mi u tebe dobře.

01:18:55 -Proto se směješ?
-Proto.

01:19:02 -Kolik je ti vlastně let?
-Právě dnes 18.

01:19:09 Jediný bloudí, nevím kde. Jediný nikdy nepřijde.

01:19:16 -Jak je to dávno?
-Už nevím.

01:19:26 Co je?

01:19:29 -Někdo vystřelil.
-To se ti jen zdá.

01:19:31 Jako by někdo daleko vystřelil.

01:19:35 V noci vůbec nepřišel. Je to spoušť. Nezlobte se na mě.

01:19:41 -Nejlepší by bylo říct to ve škole.
-Ne, prosím, paní. Kde asi je?

01:19:47 -Někde s nějakou...
-To by nebylo tak hrozné.

01:19:50 -Může být něco hroznějšího?
-Může. Například...

01:19:58 Paní, nechte mě tu o samotě. Snad se ho tu dočkám.

01:20:05 To bude synáček koukat.

01:20:33 -Tati!
-Jeníku! Konečně.

01:20:38 Nebudu se tě ptát, kde jsi byl celou noc. Jsem rád, že jsi tu.

01:20:43 -Stalo se něco?
-Co by bylo...

01:20:49 -Přijdu pozdě do školy.
-Omluvím tě. -Není třeba.

01:20:56 -Co to hledáš?
-Básničky, které nemusíš číst.

01:20:59 -Nemáš tu schovanou pistoli?
-To je nápad!

01:21:05 Já mám rád život. Teprve začínám žít.

01:21:09 To je dobře.

01:21:14 -Tati, proč jsi přijel?
-Jeníku, tvůj strýc...

01:21:31 Zastřelil se.

01:21:34 Byl tam u nás. Chodil po kopcích v rodném kraji, byla tam nějaká

01:21:39 slavnost, koupil si lampión a...

01:21:47 Jeníku, tolik se s matkou o tebe bojíme. Tolik se mu podobáš.

01:21:55 Mám tě rád, Jeníku. Jsi přece moje krev.

01:22:01 Tatínku...

01:22:03 Všechno bude jiné. Odstěhuješ se z této špíny.

01:22:07 Je to moje vina. Člověk někdy nepochopí...

01:22:14 -Je třeba pomoct a podat ruku.
-Dopis nezanechal?

01:22:25 Ani mně ne?

01:22:29 Všechno je jiné.

01:22:40 Ratkine!

01:22:45 Dobře, že vás vidím. Co jste tu dělal?

01:22:49 Chtěl jsem vytlouct okna.

01:22:52 Právě vyloučili Zacha. Prý jste byl jeho nejlepší přítel.

01:22:57 -A co má být?
-Tiše. Pojďte, projdeme se.

01:23:06 Pánům se nezdá, že by Zach navštěvoval podobné domy sám.

01:23:11 Mají podezření na vás. Došlo udání, že se touláte po nocích.

01:23:18 Znám vás, a proto vás chci varovat.

01:23:26 Já vím, chtěl byste vykřiknout. Rozumím tomu.

01:23:34 Měl by tu zaznít výkřik, až by se všechna okna vysypala,

01:23:38 aby se rozklížily všechny lavice a nadřazené katedry.

01:23:44 Dnes žádné knihy, přátelé.

01:23:47 Půjdeme pod kvetoucí stromy, budeme mluvit o lásce a čestnosti.

01:23:56 Byla by to slavnost nového vysvěcení školy. Květiny a zpěv.

01:24:06 A zpívající dívky by přišly k jinochům a řekly by jim,

01:24:11 že by chtěly, aby byli krásnými, silnými a šlechetnými muži.

01:24:17 -Ano, jednou... -Určitě. Zatím vás mohu jen varovat.

01:24:24 Budou vás zítra vyslýchat. Nesmíte jim lézt pod nůž. Slibte mi to.

01:24:30 -Počkejte si na život.
-Zach není život?

01:24:35 Svázali ho do pytle a hodili do řeky.

01:24:39 Nebudu lhát! Zach je čestný člověk. To já byl u ní nahoře.

01:24:47 Budete mlčet, Ratkine. Oni nejsou hodni pravdy.

01:24:53 -Znal jste dobře oktavánem Zachem?
-Ano. -Často jste se scházeli?

01:24:58 -Skoro denně. -A kde?
-Na ulici. -A kde ještě?

01:25:01 -Na korze v parku.
-A kdy? -Večer.

01:25:04 -Nelákal vás někdy někam?
-Kam jste spolu chodili?

01:25:08 -Na kolotoče.
-O čem jste spolu mluvili?

01:25:12 -O různých věcech.
-Například?

01:25:16 -Například o rybářství.
-Přiznejte se, hochu.

01:25:20 Nemyslete si, že nic nevíme. Jsou tu jisté důkazy.

01:25:25 -Dovolte, pane řediteli.
-Okamžik, prosím. Přiznáte se?

01:25:29 -K čemu? -Ke všemu! Stýkal jste se se Zachem,

01:25:34 a to je stejný zvrhlík, nemrava a lhář! Horší než prašivý pes.

01:25:41 Spíše bych strpěl styky svých žáků s malomocnými.

01:25:45 -To je otázka hygieny, pane kolego.
-Neopovažujte se mi říkat kolego.

01:25:50 O vašich názorech odmítám diskusi.

01:25:54 Kam jste šel večer s tím zkaženým poběhlíkem?

01:26:00 -Ano, šel jsem...
-Okamžik.

01:26:07 Dovolte, pane řediteli, abych i já něco podotkl.

01:26:11 Ratkin je rozhodnut říct vám o sobě i nejhorší smyšlenky,

01:26:15 jen aby kryl svého přítele Zacha. Mluvil jsem s ním, řekl mi to.

01:26:23 Osobní zakročení bylo předčasné.

01:26:27 Šel jsem k němu jako přítel, k někomu, komu se stalo neštěstí.

01:26:33 To je zbytečné hýčkání. Mládež se sama musí připravovat na život.

01:26:39 Ano, mládí má zápasit, ale netřeba mu ten zápas stěžovat.

01:26:47 Kolem mládí se má chodit po špičkách, ne řinčet řetězy.

01:26:51 Protože tam, kde je skutečné mládí, tam je bolest. Mládí klesá a trpí.

01:27:00 Spikli se proti němu. Zdraví se mrzačí, ranění se neobvazují,

01:27:09 A zbloudilým se cesta neukazuje.

01:27:14 Mládí má zápasit, snad i krvácet. Padne-li, má se vztyčovat.

01:27:21 Musí i ledacos ztratit, jenom když stále slyší svůj stříbrný vítr.

01:27:33 -Cože?
-Stříbrný vítr?

01:27:37 Ratkine, můžete jít.

01:27:42 -Mohu se vzdálit, pane řediteli?
-Prosím.

01:28:15 Když jdou ledy, vždycky se někde utrhne kus břehu.

01:28:22 Náhodou jsem tam stál já, ne ty. Děkuj osudu, že jsi tam nestál.

01:28:40 Ten dopis dejte mému bratrovi, ujme se vás.

01:28:44 -Děkuji, pane profesore.
-Veselou tvář a šťastnou cestu.

01:28:52 Vy se nezlobte, že jsem vám zkazil to přiznání. Muselo to být.

01:28:57 I s vámi se vlastně loučím.

01:29:00 Příhoda nás na okamžik svedla, a teď je zas každý sám.

01:29:07 Takže i vám přeji šťastnou cestu.

01:29:37 -Děkuji, Ratkine.
-Děkuji, Zachu.

01:30:27 Kdo hvězdy miluje...

01:30:36 Uprostřed hrob, a po stopách od něj pak jdeš,

01:30:42 z perel krásnou hvězdu nalezneš, jež na hrob nasypali ptáci...

01:31:01 -Aničko!
-Co je to za nápad, zvát mě až sem?

01:31:06 Jdu za vámi, abych vám to řekla. Stejně pořád obcházíte náš dům.

01:31:12 -Nemohu ani na krok z domu.
-Psal jsem vám, co se se mnou děje.

01:31:16 -Mluvíte i píšete hlouposti.
-Hlouposti?

01:31:26 A jak to vypadáte? Směšně!

01:31:31 V očích vám vidím, co se s vámi děje, a už se mi to přestalo líbit.

01:31:36 To se vám povedlo, Aničko.

01:31:39 Takhle si čekejte na slečinky, ne na Aničku posedlou.

01:31:43 Ta přijde jednou, a pak už neví, proč by měla přijít podruhé.

01:31:47 A zvlášť se studentem. Co tak na mě hledíte?

01:31:52 Ještě mi nabídnete, abych na vás počkala, než vystudujete?

01:31:58 Kdo se ve vás vyzná?

01:32:06 Včera v noci jsem tě čekala. Naposledy.

01:32:13 Doposud jsem byla jen tvá, ale nepřišel jsi, a to bylo dobře.

01:32:23 -Už je nadosmrti konec.
-Aničko... -Ne...

01:32:35 Napíšete básničku o našem rozloučení?

01:32:39 -Schovám si ji do památníku.
-Aničko posedlá.

01:32:49 Na rozloučenou.

01:33:34 Život!

01:33:37 Jeho slávě se pokloňme, jeho chválu zpívejme.

01:33:44 Posly už vyslal, a my složili sliby své oddanosti.

01:33:49 Chceme milovat vašeho velikého a krásného pána,

01:33:54 chceme jeho barvy nosit a v jeho barvách vítězit.

01:34:00 Vyřiďte mu to, poslové.

01:34:04 Ale ať nás nezradí, ať nás neprodá.

01:34:12 I s ním se chceme dát v zápas, i s ním. Vyřiďte mu to.

01:34:21 A chválu jeho, že zpíváme.

01:34:43 Na tvůj hrob, Jene Ratkine, včerejší a pošetilý.

01:35:01 Skryté titulky Tomáš Pechoušek