Antonín Raymond, architekt s duší dobrodruha

21. listopadu 2026 jsme si připomněli 50 let od úmrtí proslulého českého architekta Antonína Raymonda. Tento architekt, který je mnohem více znám v zahraničí než u nás doma, se narodil na Kladně v roce 1888 (tehdy ještě jako Antonín Reimann) v rodině židovského obchodníka. Ještě před první světovou válkou z historicky malicherných příčin v době svých studií na pražské technice opustil Habsburskou monarchii a usadil se ve Spojených státech amerických. Prošel významnými americkými architektonickými ateliéry, podílel se na projektování prvního newyorského mrakodrapu. Po první světové válce se jako architekt dostal do Japonska. Jeho první stavební realizace tokijského hotelu přežila bez újmy devastující zemětřesení. Od té chvíle se začal Japonskem šířit věhlas mladého architekta Antonína Raymonda. Ale jeho životní osudy byly mnohem složitější. Za druhé světové války opustil Japonsko a přesídlil zpět do USA, kde se podílel svými znalostmi japonského prostředí na porážce japonského fašistického režimu. Mezitím v Evropě kvůli holocaustu přišel o celou svoji rodinu včetně pěti sourozenců. Do Československa ho již nic netáhlo. Po válce se vrátil do Japonska a podílel se na stavební obnově země. V novém životopisném dokumentu Olgy Struskové můžete navštívit řadu Raymondových významných staveb v Japonsku, mezi kterými jsou kromě řady venkovských vil i budovy univerzit a zejména řady kostelů, kterých v Japonsku navrhnul devět. Architekt a herec David Vávra o Antonínu Raymondovi řekl: „To, co byl pro výtvarné uměni Pablo Picasso, to byl pro architekturu Antonín Raymond. On ve svém životě svojí tvorbou dokázal projít všemi významnými architektonickými styly 20. století. Od historismu ke konstruktivismu, funkcionalismu a dospěl až do sochařské architektury, tento záběr je srovnatelný jen s Le Corbusierem.“