Paní domu vládne slabošskému manželovi i mladičké schovance až příliš pevnou rukou. Mistrovské milostné drama s Miroslavem Doležalem v hlavní roli, od jehož narození zítra uplyne 100 let (1957). Dále hrají: J. Šejbalová, J. Brejchová, J. Průcha, L. Skrbková, A. Soukupová a další. Kamera V. Hanuš. Scénář J. Weiss a J. Glazarová. Režie J. Weiss
00:03:07-Vy jste slečna Jana?
-Ano, prosím.
00:03:15Vítám vás u nás.
00:03:19Já jsem Robert Riegel. Tady je moje žena.
00:03:23Kláro!
00:03:30Můj ubohý sirotečku.
00:03:39To je naše Martina.
00:03:49Pojďte!
00:03:50U nás budete mít náhradu za tatínka i za maminku.
00:04:28Pojďte dál, Jano.
00:04:32Tady jste doma.
00:04:36Zamkni, Roberte.
00:04:39Pojďte.
00:04:46A to je naše stará Petronela. Je u nás už pomalu 40 let.
00:04:51Slečinku přivítej!
00:04:57Tož jich vítám. Ať se jim tu líbí.
00:05:07Chudák vaše maminka. Ta nešťastná válka...
00:05:12Uvidíte, rány se zacelí a život půjde dál.
00:05:16Vemte si jabko. Jsou z našeho sadu.
00:05:19Ovoce je zdravé.
00:05:21Jak si to jen zasloužím, milostivá paní?
00:05:24Vždyť máme srdce.
00:05:26Počkej! Máš ještě jablíčko.
00:05:30Víš co, Bobe?
00:05:31Když je Jana naše, já jí budu tykat.
00:05:34-Chceš, Jano?
-Ano, milostivá paní.
00:05:39Milostivá paní...
00:05:42Říkej mi teto Kláro. Ne! Tetičko!
00:05:45Ať mi říká tetičko.
00:05:49Ano, budu vám říkat tetičko.
00:05:53-Teď už smím?
-Tak si vezmi, Bobe.
00:05:58Já už děvčeti tykám, nezkusíš to taky?
00:06:06-Jen jestli Jana o to bude stát.
-Co by...
00:06:15Ale potom si také musíš ty něco pro mě vymyslet.
00:06:19Jistě si něco vymyslím, pane starosto.
00:06:22Později...
00:06:24A ruku mně nepodáš?
00:06:35Jsem tak ráda, že mi oba tykáte.
00:06:51-Dobré jitro.
-Dobré ráno, slečinko.
00:06:57Můžu?
00:07:22-Dobré ráno, roby.
-Dobré ráno, paničko.
00:07:25Dobré jitro.
00:07:30Tak...
00:07:35-Na to tady máme personál.
-To já jsem nevěděla.
00:08:16Robertku, tajtrlíčku!
00:08:20-Copak bys chtěl k obědu?
-Co myslíš ty.
00:08:54Počkej, počkej!
00:08:59Sedni si.
00:09:01Všechny škraloupy Robertovi. Robertek rád škraloupy.
00:09:06Kláro, prosím tě...
00:09:07Bobe, Jana se musí seznámit se svými povinnostmi.
00:09:10Musí se moc učit!
00:09:12Aby z ní byla hodná, skromná, měšťanská domácí dcerka.
00:09:16Budu se činit, tetičko.
00:09:18Budeš uklízet, háčkovat, vyšívat, plést...
00:09:22Musíš si naháčkovat krajky do výbavy!
00:09:25Robertku, vezmi si med. Med čistí hlas.
00:09:29V první řadě tě naučím vařit.
00:09:32Doufám, že v domácích pracech najdeš zalíbení.
00:09:35Já budu přísně bdít nad tvými pokroky.
00:09:38Udělám všecko, abyste byli se mnou spokojeni.
00:09:41-Přísný otčíme...
-Otčíme?
00:09:45Tak vidíš, Bobe, už máš jméno!
00:09:54Co je?
00:09:57Tetička mi dovolila...
00:10:16To je červenka, nakažlivá nemoc vepřového dobytka.
00:10:22Tak se podívej. Oko blíž... no...
00:10:26Blíž oko.
00:10:34Vidíš ty štíhlé modré tyčinky?
00:10:42A to jsou bacily?
00:10:46Řekni Petronele, ať hned nasype chlorové vápno před chlévy.
00:10:53KOSTELNÍ ZVONY
00:11:17HRAJE DECHOVÁ HUDBA
00:11:36-Služebník, pane starosto.
-Dobrý den, pánové.
00:11:41Tomu příště neděkuj. Notář je odporný klepař.
00:11:45-Ale Kláro...
-Nevzpomínáš, jak mě urazil?!
00:11:48Dobrý den, pane starosto!
00:11:51To jsou Grygarovy. Taky nedovedou nic než pomlouvat.
00:11:58Dobrý den, pane doktore.
00:12:01Doktor! Honorace! Vydřiduch!
00:12:05Na každém vidí spoustu nemocí. Myslí jen na vlastní kapsu.
00:12:09Bobe, je to hnízdo, odporné hnízdo!
00:12:13Pane starosto!
00:12:15-Dobrý den.
-Dobrý den. Copak se stalo?
00:12:18To se rozumí, pan Frýdecký! Zase nějaká schůze!
00:12:21Milostivá paní, epidemie je už na Opavsku.
00:12:24Přijel pan senátor. Čekají jen na pana starostu.
00:12:27-Musím jít...
-Pojďte, pane starosto.
00:12:32Paní starostová!
00:12:34Áááá...
00:12:36Paní Schillingerová.
00:12:39Jen si pomyslete, za Robertem přijel pan senátor z Opavy.
00:12:43Ano, náš starosta je důležitá osoba.
00:12:47To je naše Jana.
00:12:49Trochu hubená. Ale to se časem poddá.
00:12:53Tak máte konečně milou a poslušnou dcerušku.
00:12:58Gratuluji.
00:13:03To všechno je závist.
00:13:06Ale nic jim to není platné. Robert mě má rád.
00:13:09Časem sama poznáš, jak mě má rád.
00:13:17-Tetičko!
-Co je?
00:13:19-Nevíte, jak se tohle jmenuje?
-To nevím. -Ukaž!
00:13:23-To je šalvěj.
-Aha...
00:13:26A tohle?
00:13:29Která? Tahle? To je smolnička.
00:13:33To je pryskyřník, tady... to nevím.
00:13:39A jitrocel. Pamatuješ přece: rány hojí otevřené...
00:13:44Tady rozrazil...
00:13:46Podívej! Bělásek! Letos první.
00:13:49Já ho chytnu!
00:13:52Podívej se na tu Janu, Bobe, měla by se napomenout.
00:13:56A proč?
00:13:57-Co řeknou lidi?
-Vždyť tu nikdo není.
00:13:59Tady jde o zásadu, Bobe.
00:14:10Zde je má kořist, spravedlivý vládče města.
00:14:16Děkuji ti, milý panoši.
00:14:20Pojďme domů. Už jsem unavená z toho jarního vzduchu.
00:14:24Bobe, pojď!
00:14:52HRA NA HARMONIUM
00:14:54ZPÍVÁ:
00:14:57Když jsem šel jednou úzkou uličkou, potkal jsem děvče jako kytičku,
00:15:08a ty přec moje musíš být, za muže si mě musíš vzít.
00:15:21Udělám já se hvězdou na nebi, budu já svítit po celé zemi.
00:15:29A já přec tvoje nebudu, za muže si tě nevezmu.
00:15:42A já mám doma bratra hvězdáře a ten mi každou hvězdu ukáže.
00:15:49A ty přec moje musíš být, za muže si mě musíš vzít.
00:16:02Udělám já se malou rybičkou, uteču já ti bystrou vodičkou.
00:16:08A já přec tvoje nebudu, za muže si tě nevezmu!
00:16:22A já mám doma bratra rybáře a ten mi každou rybu ukáže.
00:16:29A ty přec moje musíš být, za muže si mě musíš vzít.
00:16:36Pečte, matičko, pečte koláče, ať už ten synek za mnou nepláče.
00:16:42-Vždyť já už jeho musím být...
-Chloupek!
00:16:48Ale, ale... Zase vyrost!
00:16:53Ošklivý chloupeček, zlobivý chloupeček.
00:16:57No tak... Jano, podej mi nůžky.
00:17:01Tak co je, Jano? Nůžky mi podej!
00:17:22Tak.
00:17:24A pojď už spát, Bobe, pojď můj tajtrlíčku.
00:17:47Bobe...
00:17:52Bobe!
00:17:57Kláro...
00:18:09Dostal jsem dopis od zemského prezidenta.
00:18:16Mám jít do Opavy.
00:18:20A proč?
00:18:22Ta zatracená epidemie. Reorganizuje se veterinářská služba.
00:18:31A to na den? Na dva?
00:18:37Až se to vyřeší.
00:18:42Ale to bys zůstal tam! Na dlouho!
00:18:48Ne! Já tě nepustím!
00:18:52Já tě nedám! Nikomu tě nedám!
00:18:59VESELE SI ZPÍVÁ
00:19:30Co je?
00:19:33Já do té Opavy pojedu.
00:20:21-Kláro...
-Mlč!
00:20:23Bobe, mlč!
00:20:26Představ si, Jano, Robert nás chce opustit.
00:20:32Vždyť je to jen na pár měsíců a budu tady každou chvilku.
00:20:38Já se tu bez něho utrápím.
00:20:46Kláro, pochop, tady jde o moji kariéru!
00:20:50Mlč, Bobe, mlč! Já tě tam samotného nepustím!
00:20:54A kdo říká samotného?
00:20:58Odjedu do Opavy a začnu pro vás hledat byt.
00:21:03A pak tam za mnou přijedete, ne?
00:21:05Opustit náš dům? Jít do cizího?
00:21:08Sama říkáš, jak je to tu hnízdo.
00:21:10Jsem zvyklá bydlet ve svém.
00:21:13Stěhovat se do činžáku jako nějaký vagabund...
00:21:15Ne a ne! K tomu mě nepřinutíš!
00:21:27OSTRÁ HÁDKA ZA DVEŘMI
00:22:12No, kdyby to bylo tak, jak Robert říká...
00:22:17Ovšem...
00:22:21Byt bude v nejlepší čtvrti, mezi honorací,
00:22:25budeš paní zemského veterinárního rady!
00:22:29To je přece postavení, ne?
00:22:31S paní zemskou prezidentovou budeš ve výboru Českého srdce.
00:22:36Je tam divadlo, koncerty... Předplatím křesla...
00:22:38Křesla ne. Když, tak lóži.
00:22:41Prosím!
00:22:43Mohli bychom chodit k Jelínkovi na čokoládu...
00:22:47No ovšem!
00:22:49Když je to všechno tak daleko!
00:22:54Já se tu bez tebe utrápím.
00:22:58Kláro, to uteče.
00:23:04Tady jde o naši budoucnost.
00:23:12Ano, Kláro, o naši budoucnost.
00:23:16Ty přece se mnou půjdeš všude. I vzhůru!
00:23:25S tebou...
00:23:34Ty můj tajtrlíčku!
00:23:53V koši máš máslo, slaninu, krupici a mouku.
00:23:56Aby tě někdo neokradl, ty jsi tak důvěřivý...
00:23:59Co si beze mě počneš?
00:24:01Vždyť budu v nejpelších rukou. Znáš přece paní Švarcovou!
00:24:04Já vím, ale...
00:24:07Jana! Rozluč se přece s Janou!
00:24:50Dobré jitro, pane sousede. To se udělalo krásně, viďte?
00:24:59Ten by chtěl taky bohatou nevěstu.
00:25:02Ráda uvidím tu, co si ho vezme.
00:25:08Už abychom byly v té Opavě.
00:25:13Představ si, Jano...
00:25:17Ráno doprovodíme Roberta do kanceláře,
00:25:21pak bude oběd, odpoledne půjdeme k Jelínkovi na čokoládu,
00:25:28pak se převlékneme do divadla, do společnosti...
00:25:33To bude život!
00:25:36Paní starostová! Jak se vám vede?
00:25:41Dobré ráno. Velmi dobře.
00:25:44A co pan starosta? Nestýská se mu?
00:25:47Stýská. Píše nám každý den.
00:25:51Ale už tady dlouho nebyl...
00:25:54Ale psal právě dnes. Máme za ním přijet, že, Jano?
00:26:00Ach, Opava, krásné město.
00:26:03Pojedeme tam na Matiční slavnost. To víte, bude tam celé Slezsko.
00:26:09To vám ale závidím.
00:26:22No pojď, Jano. Tak co tomu říkáš?
00:26:29Seznamte se, děvčátka. To je Gertruda, Robertova neteř.
00:26:34A to je naše Jana.
00:26:36U vás doma se jistě o ní hodně mluvilo, co?
00:26:39Podejte si ruce!
00:26:45Vítám vás.
00:26:49-A tohle je pro tebe, Jano.
-Pro mě? -No!
00:26:56Moje první hedvábné šaty! Jééé!
00:27:00Tetičko!
00:27:03Gertruda ti to přešije. Na!
00:27:09Podej mi klobouk!
00:27:21Tak jak se ti líbím, Jano?
00:27:25Já nevím... Možná něco tmavého by bylo elegantnější.
00:27:32Tmavého! Copak mám smutek?
00:27:36Poslouchej, ty...
00:27:39-Myslíš, že mi to nesluší?
-Ale sluší, to jo!
00:27:43Jen ta bílá barva se mi zdá trochu křiklavá.
00:27:49Ty tomu rozumíš! Horší je, že trochu tlačí.
00:27:56Neměla bych ho trochu povolit?
00:27:59Nesmysl! Zkazila bys fazonu. Však povolí sám.
00:28:10Dědic... Už rozumíš?
00:28:16Ale nic! Všechny je vydědím. Do jednoho.
00:28:28STÉNÁ ZE SPANÍ
00:29:17Dávej pozor, jak ta hloupá holka na sebe všechno prozradí.
00:29:23-Ještě chodíš s tím Franclem?
-Ano.
00:29:32-Kdy jste se viděli naposled?
-V pondělí.
00:29:40A jaké to bylo?
00:29:45No tak... Jaké to bylo v lese?
00:29:51-Jestlipak tě políbil?
-Políbil.
00:29:58A pak? Slyšíš? Co bylo potom?
00:30:11Stydíš se, Trudinko? Nemusíš se stydět.
00:30:16Tak mluv...
00:30:18-Sedli jste si...
-Ano.
00:30:20-On tě objal...
-Ano.
00:30:24A potom?
00:30:30-Potom mi začal rozepínat...
-Trudo!!!
00:30:35Co je?
00:30:39Tetičko, mně se zdál strašný sen.
00:30:43Huso!
00:31:14Já už nemůžu! Co jsem udělala?
00:31:19Copak člověk za to může, že má zlý sen?
00:31:23To je neslýchané! To je nesnesitelné...
00:31:28Co?!
00:31:30Ty budeš kritizovat moje chování?
00:31:32Ty? Marš! Ven! Ihned!
00:32:01A doma vyřiď, že jsme spolu hotovy!
00:32:05Já na sobě dříví štípat nenechám! A to dědictví si můžete sežrat!
00:32:18Jen samé nepřátele má člověk kolem sebe.
00:32:21Ani ve vlastním domě si není jist!
00:32:27Co se tak kysele tváříš? Ty se té holky budeš zastávat?
00:32:33Tetičko, vždyť ona za nic nemůže.
00:32:36Nebuď drzá!
00:32:39Tu jí dám šít nové šaty. Do Opavy, na slavnost.
00:32:45Ještě se mi z tebe udělá špatně.
00:32:47Jdi pryč! Jdi si za ní!
00:32:51Jak může být někdo takhle nevděčný!
00:33:11-Dobrý den, pane poslanče.
-Buďte zdráv.
00:33:14Rukulíbám.
00:33:23Ten klobouk! POSMĚCH
00:33:26Podívej ty naparáděné opice. Všechno je to na dluh.
00:33:33-Uctivá poklona, pane prezidente.
-Dobrý den, rukulíbám, dámy.
00:33:38Dovolte, abych představil: naše schovanka Jana.
00:33:43-Slečna je opravdu rozkošná.
-Paní radová nemožná!
00:33:50-Robertku, pan senátor Kůrka.
-Rukulíbám, milostivá.
00:33:55-Služebník, pane senátore.
-Dobrý den.
00:34:07-Tetičko, je vám něco?
-Ten klobouk přece jen tlačí.
00:34:15-Dobrý den.
-Tak jste se přijel podívat!
00:34:19Promiňte...
00:34:21Kláro!
00:34:23Pan doktor Valenta z ministerstva zemědělství.
00:34:27Rukulíbám!
00:34:33Bylo mi ctí.
00:34:36Milostivé paní matce není dobře?
00:34:49Promiňte, prosím. Mám tam známé, musím jít...
00:34:57POCHODOVÁ DECHOVÁ HUDBA
00:35:14Tetičko, sundejte ten klobouk, bude vám líp.
00:35:20Prosím tě... Budu chodit vlasatá po ulici...
00:35:26Ježíši, to je bolest!
00:35:50-Kde je Robert?
-Zůstal někde vzadu.
00:35:58Musíme jít. Robert mě bude hledat.
00:36:04Pojď.
00:36:08Musíme jít.
00:36:17Támhle je!
00:36:21Mně se z toho horka zamotala hlava. Neměl jsi starost?
00:36:41Kláro...
00:36:45-Neměli bychom jít domů?
-Proč, prosím tě?
00:36:52-Není ti něco?
-Ty můj veterináři.
00:37:02-Prosím tě, sundej ten klobouk.
-Co máte pořád s tím kloboukem?
00:37:10Už toho mám dost!
00:37:12Sedí snad trochu ležérně, ale je to pořád solidní klobouk.
00:37:15A sedni si, Bobe!
00:37:24SRKÁ POLÉVKU
00:37:36Lidi, proč nejíte? Zaplatit se to stejně musí.
00:38:26To bylo!
00:38:32-Kde je Robert?
-Teď tu ještě byl...
00:38:37-Roberte!
-Nemůže být daleko.
00:38:42Roberte!
00:38:49Roberte!
00:38:56Roberte!
00:39:05Pane prezidente!
00:39:08Prosím vás, neviděl jste Robertka?
00:39:11Ne, ne, milostivá paní, jen dopoledne s vámi.
00:39:17Roberte!
00:39:21-Ro...
-Óóó!
00:39:24Pane řediteli, prosím vás, neviděl jste mého tajtrlíčka?
00:39:27Je mi líto, neviděl jsem pana radu.
00:39:33Pane senátore, prosím vás, neviděl jste mého bobečka?
00:39:38Neviděl, neviděl...
00:39:42Roberte! Roberte!
00:39:50Roberte!
00:39:54Tetičko, uklidněte se. Určitě je někde nablízku.
00:40:04Tetičko, já vám ho najdu.
00:40:10PLÁČE
00:40:35Otčíme, co je vám?
00:40:46Zůstaň tak ještě chvíli, Jano...
00:40:58Pojď, půjdeme.
00:41:16HRA NA HARMONIUM
00:41:29-Bobe, je ti něco?
-Mám teď moc práce.
00:41:41Ale teď jsi doma, Bobe, teď mysli na nás.
00:41:52Hledáš něco, Bobe? Řekni si, Jana ti to podá.
00:41:58-Ne, nic, jenom jsem unaven.
-Tak si pojď lehnout.
00:42:06Jenom vleže si odpočineš. Pojď, můj tajtrlíčku.
00:42:11Půjdu si ještě zakouřit, Kláro. Přijdu za chvilku.
00:42:18Pojď spát, Jano.
00:42:20Ráno si přivstaneme a všechno dohoníme.
00:43:39Jano...
00:43:56Z LOŽNICE: Roberte, kde jsi tak dlouho?
00:44:06Co ty víš...
00:44:11Ty jsi vše, co má být, a nikdy nebude.
00:44:30Jano, probuď se!
00:44:34Robert už nebude v Opavě. Jede do Prahy!
00:44:38-A proč?
-Zeptej se ho sama. Já už nemůžu!
00:44:45Já to nedovolím! Já to nechci!
00:44:52Já to nechci!
00:44:55To se nesmí stát! Ne! Ne! Ne!
00:44:59Nesmí se to stát!
00:45:04Ne - ne - ne - ne!!!
00:45:09HRAJE DECHOVÁ HUDBA
00:45:23Roberte, musíš přece pochopit, jak mně je. Tak sama...
00:45:29Kláro, uvaž, vždyť mě volá sám pan ministr.
00:45:37-A co náš byt v Opavě?
-Á, ten byt...
00:45:42Ten zatím zařídíš a já se pak vrátím.
00:45:46-Co já si tam bez tebe počnu?
-V Opavě?
00:45:50To je přece úplně jiný život.
00:45:53Půjdeš do parku na koncert, sednete si k Jelínkovi na čokoládu,
00:45:58večer půjdete do divadla... Promiň, Kláro...
00:46:05Pane Frýdecký!
00:46:08-Už se pánové sešli?
-Ano, račte, prosím...
00:46:12Kláro, pak si to dopovíme.
00:46:17Slečna Jana! Paní starostová.
00:46:23Tak pan starosta zase přijel mezi nás.
00:46:26To je teď vzácná návštěva.
00:46:30Co tomu říkáte? Robert byl přeložen do Prahy.
00:46:36-Byl jmenován sekčním šéfem.
-Sekčním šéfem?
00:46:40Ale to je nádherné. Gratuluji. Srdečně.
00:46:47Dobře.
00:47:15Co to děláš? Ty zlodějko času.
00:47:20To se rozumí, z cizího krev neteče.
00:47:22Ale tu lampu mi zaplatíš.
00:47:25NADÁVÁ
00:47:28Co si to dovoluješ, ty starý čerte?
00:47:31Polepši život. Nebuď taková vzteklina!
00:47:35Komu ty budeš nadávat?
00:47:38Proč bych nemohla nadávat svému pantofli?
00:47:44-A tu lampu koupím!
-Budeš už mlčet!
00:48:01To je málo platný, všechno se musí dělat s láskou.
00:48:06Robert hned pozná naše zelí.
00:48:11Přidej sem ještě!
00:48:29No víc, víc!
00:49:37Jano!
00:49:43Co to je?
00:49:45To je asi z námahy. Pojďte si odpočinout.
00:49:49-Martina to za vás dodělá, viď?
-Ne!
00:49:54Nic se nebude dodělávat. To počká.
00:50:01-Já skočím pro doktora.
-Doktora ne. Já nejsem nemocná.
00:50:13Cítím takovou strašnou úzkost.
00:50:19To je z únavy, tetičko. Do svátků to určitě přejde.
00:50:24Na jaře dostaneme v Opavě byt a bude zase všecko v pořádku.
00:50:31Jano, ty to nepočítáš. Robert je už 10 neděl pryč.
00:50:40A 9 neděl nepsal.
00:50:42-Možná, že už zítra přijde dopis.
-Co ty víš...
00:50:53Tolik vypočítavých ženských je v těch kancelářích...
00:50:59Ale tetičko, otčím vás má přece rád.
00:51:07Má.
00:51:10Má mě rád, viď?
00:51:17Má mě rád! Viď, že mě má rád!
00:53:16HRAJE NA HARMONIUM
00:53:55Jen hraj. Moje písnička.
00:54:01Už jsem myslela, že přijel Robert.
00:54:04Tetičko, prosím vás, jděte si lehnout.
00:54:06Tobě taky schází Robert, viď?
00:54:10Tak hraj. No hraj!
00:54:34KLEPÁNÍ NA DVEŘE Kdo je to?
00:55:13Robertku, chlapečku, ty můj tajtrlíčku!
00:55:20Taková radost!
00:55:23Tys nepsal a teď takové překvapení.
00:55:26Vítej doma!
00:55:30Taková radost...
00:55:45Jenom chvilinku a bude večeře.
00:55:50Víš, co je nového? Mlýn jsem prodala.
00:55:54A hádej komu! Starému Grygarovi.
00:55:58To bylo řečí, že nemá, že mu nikdo nedá úvěr,
00:56:02ale to víš, Bobe, kam s tím na mne.
00:56:06Zaplatil i s hypotékou.
00:56:09Jano! Přines talíře. A tu parádní skleničku!
00:56:16A na dům už mám taky nájemce. Hádej koho! Pan soused.
00:56:23Co se nabrečí, abych mu slevila.
00:56:28Ale tento týden podepíše.
00:56:33A ještě jedna novinka.
00:56:36-Jano, jdi. Zahraj písničku.
-Né, tetičko, prosím vás, ne!
00:56:43Co?!
00:56:46-Já ještě nic neumím.
-Vždyť jsi to tolikrát hrála!
00:56:51Podívej, jakou má Jana trému.
00:56:55Přede mnou ji nemá a před tebou ji mít nemusí.
00:56:58Až budeme v Opavě, tak Jana bude hrát, viď?
00:57:11Že se ti chce kazit takový večer. Ty náno!
00:57:26HRAJE NA HARMONIUM
00:57:34Jano...
00:57:43Prosím tě, Jano, důvěřuj mi. Buď trpělivá. Čekej.
00:58:03A já přec tvoje nebudu, za muže si tě nevezmu.
00:58:10ZPÍVÁ SVOU OBLÍBENOU PÍSEŇ
00:58:22A já znám taky jednu písničku!
00:58:25Já má doma bratra proroka, chce vědět, kdy se budeme stěhovat.
00:58:30-Hned jak mi přidělí úřední byt.
-A kdy to bude?
00:58:37Na jaře.
00:58:46Budu tě vyprovázet do kanceláře, večer budeme chodit na promenádu,
00:58:53to bude život... Bobe, to bude život!
00:59:07Že už nás tady dlouho nenecháš? Já bez tebe nevydržím!
00:59:15Kláro, už musím jít.
00:59:19S Janou se rozluč.
00:59:33Jano, já tě miluji.
01:00:02Támhleten!
01:00:06Ten přijde do jídelny.
01:00:09Pod ním se bude vyjímat naše rodinné stříbro.
01:00:13-7 850,-, 8 300,-
-Počkat!
01:00:18Tenhle červený!
01:00:24-10 020,-.
-Ten přijde do salonu.
01:00:28Co říkáte tomuhle, milostivá paní?
01:00:31Hmmm... Ne.
01:00:33To je fádní! Něco živého!
01:00:36-Tak prosím, třeba tohle, ne?
-Ne, tohle mi ukažte.
01:00:41Tak, paní Dvořáková, hněte sebou, no tak...
01:00:52Jano, to je, co? To bude Robert koukat!
01:01:01Bobeček píše!
01:01:22Jano! Robert se nevrátí. Musí zůstat v Praze ještě půl roku!
01:01:31Půl roku!
01:01:41Já už vím, co v tom je. Robert mě klame. Je v tom ženská!
01:01:47-Tetičko, to já...
-Že já ho kdy pustila!
01:01:53Ježíši Kriste! Že já ho kdy pustila!
01:01:58-Má v Praze nemanželské dítě!
-To není pravda!
01:02:02S nějakou zmalovanou courou, nesvědomitou, kancelářskou!
01:02:06-To není pravda!
-Mlč! Já to vím! Já...
01:02:14Tetičko, prosím vás, to není pravda!
01:02:20Zatracená tvrdohlavost. To mi věř. Kdepak dát se prohlédnout!
01:02:29Kolikrát to mám říkat? Proč ke mně nepřišla dříve?
01:02:35Ale to bude do posledního dechu pořád něco předstírat.
01:02:45Klid, milostpaní, jen klid. Za dva tři dny budete v pořádku.
01:02:51Teď hezky spát. Hned ráno se přijdu podívat.
01:03:05A vy si jděte odpočinout.
01:03:09V domě je plno bab. Tak ať si k ní některá sedne.
01:03:13-Nebýt mě, tak se to nestalo.
-O čem to mluvíte, slečno?
01:03:18Sklerotický proces! Za to nikdo nemůže.
01:03:24-Dobrou noc.
-Dobrou noc, pane doktore.
01:03:33Tak, paničko. Teď tu ležíš a neporoučíš!
01:03:40Žádný strom neroste do nebe!
01:03:46Zkus! Jenom to zkus! Ještě nás poznáš, paničko!
01:03:56Jděte spát, děvuchy. Až bude třeba, zavolám vás.
01:04:52Myslím, že je všechno v pořádku. Robert nepozná nic.
01:05:01To je ten náš mlynářský kořen.
01:05:08Jano, ještě tady vzadu, rychle!
01:05:14Hůlku!
01:05:37Robertku!
01:05:47Vítej, chlapečku.
01:05:54Vítej doma! Co jsem se na tebe načekala...
01:06:01Máš mě rád? Máš mě pořád rád? Líbím se ti ještě?
01:06:12Slečno Jano, prý je pan starosta zase doma.
01:06:19To má paní starostová radost, viďte?
01:06:24Ano.
01:06:27Co je vám? Vy se netěšíte?
01:06:37Ano.
01:07:25Jano!
01:07:36Mně pukne srdce. Já už nemůžu lhát.
01:07:44A co myslíš, jak je mně?
01:07:49Otčíme, pošlete mě pryč!
01:07:53Jak bych mohl?
01:07:55Teď teprve vím, co pro mě znamenáš!
01:07:58Jano, Janko... Já tě mám rád!
01:08:06Nebýt tebe, nepoznal bych ani štěstí, ani bolest, ani lásku.
01:08:13Jano, já už bez tebe nemohu žít.
01:08:18Co se mnou uděláš? Co bude dál?
01:08:23Na to teď nemysli. Život všechno sám vyřeší.
01:08:30Jano, jenom mě neopouštěj. Neopouštěj mě, Jano!
01:08:44Konečně budeme všichni pohromadě. Konečně rodina a pořádný život.
01:08:51Mám takové tušení, že půjdeš dál.
01:08:54Nic nestojí v cestě tomu, abys byl zemským prezidentem.
01:08:59Ano, Bobe.
01:09:01Možná nás čeká ještě jedno stěhování - do paláce.
01:09:07-Ten velký balkón...
-Kláro, prosím tě, přestaň.
01:09:23Prosím, milostpaní... Račte, pane rado.
01:09:30Tak tady budeme bydlet.
01:09:41Tady bude jídelna.
01:09:45Do výklenku přijde palma, krásná dracena.
01:09:50Do oken dáme krajkové záclonky. Ženské puknou, až se to dozvědí.
01:10:00-Co je tohle?
-Telefon do prádelny, milostpaní.
01:10:06Jano, to je, co?
01:10:09Tady bude koupelna se zelenými kachlíky.
01:10:15Jano, to bude život.
01:10:19Račte dál za mnou, milostpaní.
01:10:32Já jinak nemohu.
01:10:35Ty tomu nerozumíš, Jano. Nemůžeš rozumět.
01:10:39Robertku...
01:10:49Za 10 neděl se stěhujeme!
01:11:02Už jenom 7 neděl. Opava... Opava...
01:11:10Těšíš se, viď?
01:11:13-Jano!
-Ano.
01:11:23Petrulo, teď ty!
01:11:29Zase budeme pohromadě celá rodina. Robert už se jistě nemůže dočkat.
01:11:38Můj Bobeček... Má mě rád, viď?
01:11:44-Jano!
-Ano, tetičko.
01:11:51Martino!
01:11:57Petrulo! Nechrápej!
01:12:07To je zábava...
01:12:11Starýho čerta si přece nevezmu s sebou do Opavy.
01:12:15Najdu si mladý děvče.
01:12:18Bílá zástěrka, čepeček... Žádný "paničko"!
01:12:25Hezky "milostpaní"!
01:12:32Opava - to bude život.
01:12:37Přijde zemský prezident s chotí, v jídelně svítí křišťálový lustr,
01:12:45naše stříbro na stole...
01:12:48Uvidíš, Jano, nebude dlouho trvat a zemským prezidentem bude Bobeček.
01:13:00Zemský prezident...
01:13:06...bude svítit křišťálový lustr, na stole naše stříbro...
01:13:54Áááá!!!
01:13:55Já nechci! Já nechci!
01:13:58-Co je?
-Já nechci!
01:14:02Já nechci!
01:14:08DRAMATICKÁ HUDBA
01:14:10Otčíme!
01:14:12Otčíme!
01:14:25SLYŠÍ PLÁČ
01:14:46Tak co? Už je vám líp?
01:14:53Ošetřujete tetičku, a sama byste potřebovala ošetřovatelku.
01:14:58Jak vy vlastně žijete? Co děláte celý den?
01:15:03Já...
01:15:05Já pomáhám v domácnosti. Vařím, ošetřuju tetičku...
01:15:12Co vlastně jste? Služka, kuchařka, ošetřovatelka...
01:15:17Nikdo mě nic nenaučil.
01:15:18Nenaučil, nenaučil... Vy sama se musíte naučit!
01:15:27To není recept, to je adresa...
01:15:33Doktor Vyskočil, můj spolužák ze studií.
01:15:40Znamenitý doktor v Brně. Potřebuje sekretářku.
01:15:46Ještě dnes mu o vás napíšu.
01:15:55Prosím.
01:16:00-Já nemohu jet.
-Jak to? Vy musíte!
01:16:04Přece víte, jak je to s tetičkou.
01:16:07Tetičku si beru na starost já. Tak co tedy?
01:16:12-Na mně nezáleží.
-To si právě myslí paní starostová.
01:16:18Teď hezky půjdete domů a řeknete: Tetičko, já jedu do Brna.
01:16:25-Ale...
-Žádné ale. To je lékařský předpis.
01:16:31Musíte pryč. Teď hned.
01:17:01Jano! Proboha, kde jsi tak dlouho. Už mám zase to srdcetřesení.
01:17:06-Já vám musím něco říct!
-Nic mi neříkej. Mně je zle!
01:17:24-Pojďte, uložím vás do postele.
-Ne. Do postele ne!
01:17:29-Já napíšu otčímovi.
-Opovaž se!
01:17:33-Tetičko, potřebujete lék!
-Opava. Opava.
01:17:40Až budu v Opavě, já se uzdravím.
01:17:51Dělejte, dělejte! Zítra je tady stěhovací vůz!
01:17:56Vy děláte jako...
01:17:59Petrula! Slečince pomáhej!
01:18:05Zítra je tady stěhovací vůz!
01:18:09Ten míšenský... ten... ten přijde do salonu.
01:18:16Ta váza do jídelny na kredenc.
01:18:22Ty vídeňské svícny Robertovi na harmonium.
01:18:26Martino! Nazahálej! Já tě dobře vidím!
01:18:31Zítra je tady stěhovací vůz!
01:19:18-A co panička?
-Spí.
01:19:38Lokni si, Martino! Hned ti bude lepší.
01:19:44Otčíme, okamžitě přijeď! To už se nedá vydržet!
01:19:49Otčíme, přijeď. Já jsem tady tak sama...
01:19:56Tak co mám dělat?
01:20:04Ano.
01:20:09Ano.
01:20:20Sbohem.
01:20:34Jano!
01:20:38-Kde jsi tak dlouho?!
-Už jdu, tetičko.
01:20:48Kdes byla?
01:20:50Kdes byla?
01:20:52Jedeme do Opavy a ty nejsi k nalezení!
01:20:56Od tebe jsem čekala víc ohledů. To je vděk!
01:20:59To mám za to, že jsem tě vytáhla z kláštěra?
01:21:03Že jsem ti dala domov? Že se starám o tvou budoucnost?
01:21:13Ty ožralo!
01:21:23Šufte! Já vás proženu!
01:21:28Dělej, dělej, dělej, dělej...
01:22:14Tetičko...
01:22:17Tetičko!
01:22:24A teď řvi, paničko! Teď se vztekej!
01:22:29Bij!
01:22:32Vidíš?
01:22:36POSMĚŠNĚ:
01:22:38Polepši život! Nebuď taková vzteklina!
01:22:43Ty...
01:22:49POHŘEBNÍ PÍSEŇ
01:24:44Moje jediná přítelkyně...
01:24:48Pane starosto, jaké strašné neštěstí...
01:24:56A ubohá Jana...
01:25:01Teď má už jen vás.
01:25:12Čas zhojí všechny rány.
01:25:46Vidíš, Jano, člověk se rodí, člověk umírá a život jde dál.
01:25:56Já vím, cos tu zkusila.
01:26:01Muselo to být hrozné. Já si to dovedu představit.
01:26:08Tak co jsem měl dělat? Ministr by mě nepustil.
01:26:16Jano...
01:26:20Už je to za tebou. Teď se všechno samo vyřešilo.
01:26:28Odjedeme někam.
01:26:32Vždyť ty ještě nevíš, co je to život, společnost...
01:26:38Budeme spolu chodit do divadla, na koncerty...
01:26:42Řeknu Martině, aby přinesla kávu.
01:27:16Co to znamená, Jano?
01:27:18Nikdy nezapomenu, co jste pro mě udělali.
01:27:22Teta Klára a ty. Sbohem...
01:27:26Jano!
01:27:32Co se stalo, Jano? Já vím, cos tu zkusila.
01:27:38Tak co jsem měl dělat?
01:27:43-Já ti nic nevyčítám.
-Vyčítáš.
01:27:47Měl jsem opustit nemocnou ženu, která pro mě tolik udělala?
01:27:53Jano!
01:27:56Já jsem tě miloval od prvního okamžiku.
01:28:00Zapomeňme na všechno a začněme znovu.
01:28:12-Já jsem tě přestala mít ráda.
-Jano!
01:28:35Ne. Už ne...
Volná adaptace stejnojmenného románu Jarmily Glazarové, realizovaná režisérem Jiřím Weissem, zachycuje nerovné manželství dvou povahově protichůdných lidí, starší, citově prázdné ženy a jejího mladšího manžela, milovníka přírody, umění a krásy. Jako třetí, rozhodující činitel, vniká mezi tyto dva lidi mladičká schovanka Jana, která hluboce přilne k otčímovi. Také on k ní chová jiné city než jen otcovské. Prokletí maloměstského domu však nedovedou překonat.
Režisér Jiří Weiss dokázal nejen sugestivně vylíčit dusné a nelaskavé prostředí, ale především velmi pečlivě vybral herecké představitele tohoto zvláštního trojúhelníku. Křehká krása Jany Brejchové, strhující herecká kreace Jiřiny Šejbalové a rovněž skvělý výkon Miroslava Doležala zaujaly diváky i kritiky hned při premiéře v prosinci 1957. Film získal na MFF v Benátkách 1958 cenu FIPRESCI.
Kromě zmiňovaného 100. výročí narození Miroslava Doležala, si tímto filmem také připomínáme 15 let od úmrtí režiséra Jiřího Weisse.
