Hana Maciuchová a Milan Lasica v lyrické komedii o nečekaném průběhu jedné stříbrné svatby. Uvádíme jako vzpomínku na oblíbenou divadelní a televizní herečku, která zemřela 26. 1. 2021 ve věku 75 let (1994). Dále hraje: P. Zedníček. Scénář M. Stieber. Kamera J. Nekvasil. Režie J. Kos
00:01:51 Alberte, večeře!
00:02:43 Madam, život je nádherná, fantastická, jedinečná...
00:02:49 -Skvostná!
-Úžasná! -Úchvatná...
00:02:53 -Je to obrovská příležitost.
-K čemu?
00:02:57 Jak bych vám to nejlépe...
00:03:01 Být, se vším všudy žít.
00:03:06 Nemám pravdu?
00:03:09 Já myslím...
00:03:13 Ne, jsem přesvědčen,
00:03:17 že život je obrovská šance si své bytí zasloužit.
00:03:37 Zdržela jsem se hledáním památečního svícnu. Bála jsem se...
00:03:42 Prodat svícen po vaší prababičce Glorii?
00:03:46 Uprostřed jedné noci bylo horko k zalknutí, říkala.
00:03:50 Svítila si s ním cestou do stáje.
00:03:53 -Bylo to nebezpečné.
-Nebezpečné a krásné.
00:04:00 -Zapálíte jej?
-Jistě, je-li to vaše přání.
00:04:05 Není to přání nás obou? Dnešní večer patří jen a pouze nám.
00:04:12 Jako všechny večery v posledních letech.
00:04:17 Prababička Gloria byla nejúžasnější člověk.
00:04:23 -Au!
-Vy jste se spálil?
00:04:26 Měla jsem pošetilý nápad.
00:04:29 -Zlobím se na sebe.
-Ne!
00:04:31 Byla to znamenitá myšlenka.
00:04:35 Uklidnil jste mě. Dovolíte?
00:04:38 Prosím, posaďte se.
00:05:08 Není to krása?
00:05:11 Jistě, madam. Jsem velice rád, že se vám tu líbí.
00:05:15 Jako bychom spolu prožili celou věčnost.
00:05:19 Naše láska je věčná.
00:05:22 Prožili jsme spolu stovky příběhů lásky.
00:05:27 Miloval jsem vás jako bludný rytíř.
00:05:31 Vybojoval jsem pro vás mnoho klání a turnajů.
00:05:36 Byla jsem zakletou princeznou, uvězněnou ve věži uprostřed lesa.
00:05:42 Zabil jsem devítihlavou saň. Sršela oheň a síru.
00:05:48 Můj rytíři!
00:05:50 Kláro, chtěl bych pro vás vybojovat souboj.
00:05:56 Ochránit vaši čest, zasloužit si vás.
00:06:01 -Zemřít.
-Ne, zemřít ne.
00:06:07 Ano, máte pravdu. Světla není nikdy dost.
00:06:13 Kdepak by mě napadlo, že jednou budu muset vařit.
00:06:19 Když jsem byla malá, tetinka mě vyháněla z kuchyně.
00:06:23 To není pro mladé dámy, říkala.
00:06:26 Velice mě mrzí, že k tomu muselo dojít.
00:06:29 -Jiní dopadli ještě hůř.
-Ano, mnohem hůř.
00:06:34 Vzpomínáte ještě na tetinku?
00:06:36 Moc jste se jí líbil, když jste jel na koni se zavřenýma očima.
00:06:42 Víte přece, že trpím závratí.
00:06:45 Takový krásný muž, říkala. Dívala se na mě, jak se červenám.
00:06:50 Stála jste za záclonou a vaše paní tetinka...
00:06:54 Byla příšerně tlustá! Šňupala tabák.
00:06:57 Ale ve vlasech nosila korunku.
00:07:00 Lala la, lala la...
00:07:03 -Nevadí vám, že zpívám?
-Ne, vůbec mi to nevadí, madam.
00:07:09 Naopak, velice rád vás poslouchám.
00:07:28 Proboha...
00:07:32 Co se vám stalo?
00:07:41 Proboha!
00:07:45 Co mám dělat?
00:07:48 Tetinko! Proč jsi mě nepřipravila na takovou chvíli?
00:08:08 Já jsem to zapomněla osolit. Teď už je to jedno.
00:08:13 Bramborová. Tu jste měl vždycky nejraději.
00:08:22 Hoří!
00:08:29 Vaše žena je kurva.
00:08:33 -Kurva!
-Kde je?
00:08:37 -Kdo?
-Zdálo se mi, že vás někdo urazil.
00:08:42 To se vám asi opravdu zdálo.
00:08:45 Na okamžik jste si zdříml.
00:08:47 Já jsem si zdříml?
00:08:50 -Tady?
-Tam.
00:08:54 Promiňte.
00:08:57 Je mi to velice trapné. Ještě nikdy jsem takhle nespal.
00:09:02 -Jako pes.
-Můj drahý!
00:09:06 Ještě nikdy jsme také neměli stříbrnou svatbu.
00:09:10 -Skutečně.
-Dnes poprvé a naposled.
00:09:17 V tom případě si vás dovolím požádat,
00:09:22 abyste se otočila.
00:09:27 Překvapení?
00:09:40 Už?
00:09:43 Už.
00:09:47 Ach, ta je překrásná.
00:09:52 Vzhledem k naší přechodné insolventnosti,
00:09:56 natrhal jsem je na dolní louce v parku.
00:09:59 Vy sám? Vlastnoručně?
00:10:02 -Těmahle rukama.
-To je úžasné!
00:10:07 Předstíral jsem, že hledám ztracenou portmonku.
00:10:11 Obávám se, že peněz lační jedinci tam lezou po kolenou ještě teď.
00:10:17 Obávám se, že nenajdu dostatečně velkou vázu.
00:10:22 -Když dovolíte...
-Co?
00:10:26 -Dovolil bych si...
-Kam?
00:10:32 Tam?
00:10:36 Zde se bude vyjímat nejlépe.
00:10:40 Teď jste ze mě udělal princeznu Frézii.
00:10:45 Princezna Frézie má největší láska je.
00:10:53 -Hrabě, vy jste básník.
-Příliš mi lichotíte.
00:10:59 Úžasný balík. Smím to rozbalit?
00:11:04 Uděláte mi neobyčejnou radost.
00:11:07 Ale dovolil bych si upozornit,
00:11:09 že se kouř nad tou znamenitou krmí jaksi rozplynul.
00:11:14 Proboha! Naše slavnostní bramboračka.
00:11:20 Musím zkrotit svou nezřízenou zvědavost.
00:11:24 Prosím, posaďte se.
00:11:28 Dovolíte?
00:11:39 -Prosím.
-Děkuji.
00:11:42 Těch zemáků... Jeden, dva, tři.
00:11:48 Madam, vy se zapomínáte.
00:11:50 Za to může naše výročí.
00:11:55 -Přeji vám dobrou chuť.
-Já vám také. Bon apetit.
00:12:03 -Je vynikající.
-Skutečně?
00:12:05 Nezasloužím si vás.
00:12:08 -Špetku soli?
-Když budete tak laskavá.
00:12:11 Prosím.
00:12:15 -Pepř?
-Děkuji.
00:12:23 -Špetku másla?
-Bude mi potěšením.
00:12:31 -Trochu pórku?
-Buďte tak laskavý.
00:12:34 Děkuji.
00:12:39 A což trochu mrkve?
00:12:44 Ale my mrkev nemáme.
00:12:55 -Pozdrav od sněhuláka.
-Hrabě!
00:13:00 Vy jste toho chudáčka oloupil kvůli naší polévce?
00:13:04 Ne, to bych si nikdy nedovolil.
00:13:07 To jaro. Jaro už opět přichází.
00:13:12 Jaro... Na jaře, na jaře, na jaře...
00:13:33 -Můj pane...
-Ano, má drahá paní?
00:13:39 -Jsem tak šťastná.
-Máme překrásnou stříbrnou svatbu.
00:13:47 O to víc mě mrzí, že jsem doposud...
00:13:54 Škoda, že nás nemůže vidět moje prababička.
00:14:00 Její šperk!
00:14:03 Zapomněla jsem na její šperk.
00:14:17 V tomto šperku projela koňmo celé město.
00:14:32 Nic jiného na sobě neměla.
00:14:36 Jen tento šperk.
00:14:43 -Úžasná žena.
-Ale madam!
00:14:47 Promiňte, ale vy přece také máte svůj kord.
00:14:51 Ale to je přece něco jiného.
00:14:54 Můj pradědeček Theodor s ním vybojoval přes tři sta soubojů.
00:14:59 Dovedete si to představit? Pro jednu jedinou ženu.
00:15:04 Vaše polévka.
00:15:06 Byl to obdivuhodný muž.
00:15:09 Tři sta soubojů na život a na smrt.
00:15:13 Ano, je to úžasné.
00:15:15 Můj pradědeček si mou prababičku zasloužil.
00:15:21 Až ten poslední souboj prohrál.
00:15:26 Jeden řezník ho udeřil pěstí.
00:15:29 Velmi smutná smrt, madam. Nedůstojná muže.
00:15:37 Ano, velmi nedůstojná,
00:15:39 ale moje prababička zcela obnažená...
00:15:43 Madam, vaše polévka.
00:15:49 Stejně to byla obdivuhodná žena.
00:15:52 Ta polévka je vynikající.
00:15:56 Napadlo vás, madam, kolikátou mísu už takhle spolu jíme?
00:16:01 Někdy se mi zdá, že celou věčnost.
00:16:04 -Ale pak zase...
-Nikdy vám nebudu dost vděčný.
00:16:10 Prožili jsme spolu nejkrásnější čtvrt století.
00:16:13 Nebýt toho, že nás již opustili všichni příbuzní...
00:16:18 Ale oni jsou s námi.
00:16:21 I když jejich pomoc, jak bych to řekla...
00:16:26 V určité situaci se jeví jaksi nedostatečnou.
00:16:30 -Ano, tak bych to řekla.
-Ale naše situace není tragická.
00:16:35 Musíte věřit, madam. A s pomocí boží...
00:16:39 Ale já jsem věřit nepřestala.
00:16:42 Ovšem prababička Gloria vždycky říkávala:
00:16:48 Člověče, přičiň se a Bůh ti pomůže.
00:16:55 Člověče, přičiň se.
00:17:03 -Bože, jak jste překrásná.
-Ano.
00:17:10 -Ano, vzpomínám si.
-Ano?
00:17:16 Vaše prababička uměla překrásně vyšívat.
00:17:25 To tedy uměla.
00:17:27 Vyprávěla jste,
00:17:29 že nakonec všechny ty výšivky darovala nějakému podkonímu.
00:17:35 Jmenoval se Alfons. Měl jizvu přes tvář.
00:17:39 Byl to jediný muž, který ji učinil šťastnou.
00:17:43 -Ale to je strašné, madam.
-Velice pohoršující.
00:17:48 Nikdy nezapomenu na ty její oči, když mi to vyprávěla.
00:17:52 -Plakala lítostí?
-I tak by se to dalo vysvětlit.
00:18:00 Alfons... K stáru byl poloslepý a kulhavý.
00:18:05 Nosil jí slunečník s červenými pruhy.
00:18:08 Za to všechno mu darovala své výšivky.
00:18:11 -Bylo jich dvě stě šedesát.
-Co s nimi proboha dělal?
00:18:16 Propil je všechny za jedinou noc. Žalem.
00:18:21 Velmi miloval mou prababičku Glorii.
00:18:26 -Vy jste nikdy nepil.
-Je mi to velmi líto.
00:18:32 Někdy lituji, že jsme nikdy neměli koně.
00:18:35 Koně jsou velmi ušlechtilá zvířata. Zvláště pak stavba jejich těla.
00:18:41 Alfons spával v posledním stání na slámě.
00:18:45 Jednou se vrátila až ráno.
00:18:47 Musela říct, že omdlela v růžovém sadě.
00:18:50 Velmi nebezpečné. Mohla snadno nastydnout.
00:18:54 Pradědeček Evžen z toho mohl mít smrt.
00:18:59 Jistě si jí vážil tak, jako já vás.
00:19:03 Ano, tak jako vy mě.
00:19:07 Stejně tak, jako vy mě.
00:19:09 Ale nebýt toho, že pradědeček Evžen koupil ty koně...
00:19:14 Madam, vás něco trápí.
00:19:19 Poručte a já pro vás opatřím z nějaké stáje koně.
00:19:24 -Vy byste toho byl schopen?
-Pro vás ano. Nevěříte?
00:19:30 -Ono by to stejně nestačilo.
-Já vím.
00:19:35 I koně potřebují z něčeho žít.
00:19:40 Co kdybych...
00:19:44 Hrabě!
00:19:46 Madam, já udělám cokoli, abyste byla šťastnou.
00:19:53 Ano, já se nechám zaměstnat.
00:20:06 Od šesti od rána? To nemohu připustit.
00:20:11 Co kdybych tam šel jen na půl úvazku?
00:20:15 Tak od devíti nebo od deseti do oběda.
00:20:19 Madam, nesmíte plakat, to ne.
00:20:26 Já vám slibuji, že nikam pracovat nepůjdu.
00:20:32 Ale řekněte, co mám udělat, abyste byla šťastná.
00:20:41 Vždyť já jsem.
00:20:46 Já jsem šťastná.
00:20:54 Mohu už konečně rozbalit ten balík?
00:20:57 Ano, jistě. Uděláte mi tím obrovskou radost.
00:21:04 Ach...
00:21:07 Copak v tom bude?
00:21:16 Housle...
00:21:19 -To je pro mě?
-Ano, pro vás.
00:21:22 Ale vždyť já přece neumím hrát.
00:21:26 Ne, housle jsou pro mě.
00:21:33 Pro vás je koncert.
00:21:36 -Koncert?
-Koncert.
00:21:39 -Madam, jakou píseň si budete přát?
-Já nevím.
00:21:45 Opravdu nevím, překvapil jste mě.
00:21:49 Kde jste vzal peníze?
00:21:52 -Nehrajte teď!
-Uvolnila se struna.
00:21:56 -Dlužíte mi odpověď.
-Struna G.
00:21:58 Na něco jsem se vás ptala!
00:22:01 -Hrabě!
-Prodal jsem hodinky.
00:22:10 No ne, vy jste prodal moje, svoje, naše...
00:22:15 Byly stříbrné, dvouplášťové. S věnováním!
00:22:19 -Od France Josefa.
-Byl to císař!
00:22:22 -To jste neměl dělat!
-Chtěl jsem vám udělat radost.
00:22:26 -Tak ji dělejte!
-Opravdu smím?
00:22:30 Bože můj, hrajte.
00:22:36 Koncert.
00:22:39 Koncert, věnovaný hraběnce Kláře,
00:22:42 u příležitosti pětadvacetiletého výročí
00:22:45 naší věčné, nesmrtelné lásky.
00:22:50 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE.
00:22:54 Neotvírejte, nejsme doma.
00:22:57 NALÉHAVÉ BOUCHÁNÍ NA DVEŘE.
00:22:59 -Madam, schovejte ten obraz.
-Vašeho pradědečka?
00:23:03 Je to poslední cenná věc, která nám zbývá.
00:23:07 Ne, to je nedůstojné. Nechte ho tam.
00:23:10 -Raději bych...
-Vy jste si půjčila peníze?
00:23:13 Velice se omlouvám, ale stříbrná svatba něco stála.
00:23:17 Tak ho přece jen schovejte.
00:23:27 Ach! Promiňte.
00:23:31 Teď záleží jenom na vás, kam mě položíte.
00:23:39 BOUCHÁNÍ NA DVEŘE.
00:23:41 Ne, prosím vás!
00:23:43 Madam, přísahal jsem při Bohu a své cti.
00:23:47 Nikdy neodmítnu pomoc člověku v nouzi.
00:23:51 Alberte, prosím vás.
00:23:55 Snažte se mě pochopit, Kláro.
00:24:26 Člověče, co je? On snad umírá.
00:24:30 Ne, ten člověk spí.
00:24:39 -Haló, pane!
-Co to děláte?
00:24:41 Maminka mě vždycky budívala klepáním na čelo.
00:24:45 Aby se duše mohla včas vrátit.
00:24:52 To není možný! Já jsem v minulosti.
00:24:57 Jako ten Svatopluk Brouček Čech.
00:25:02 -To je Matěj!
-Vy mě znáte?
00:25:06 Tohle musejí být kouzelný dveře, nebo co.
00:25:13 Co tomu říkáte?
00:25:18 Mám takové tušení...
00:25:24 Funguje to. Zaklepeš na cizí dveře,
00:25:27 vejdeš dovnitř a najednou jsi v jiným století.
00:25:31 Myslel jsem, jestli ty dveře neproměnily i mě.
00:25:34 Protože já jsem to jediný, co mám.
00:25:38 Jsem nějakej Matěj.
00:25:43 To je hraběnka Klára. Moje paní.
00:25:48 A sakra, opravdická hraběnka!
00:25:52 Takže tvrdá realita.
00:25:57 -Těší mě, hrabě...
-Albert.
00:26:17 Matěj, Albert a Klára.
00:26:20 Hrabě, hraběnka a já.
00:26:24 Není to pádnej důvod k napití?
00:26:45 Tak na co?
00:26:48 Těžký rozhodování, na co dneska připíjet dřív.
00:26:52 Na zdraví a na naději.
00:26:56 -Směl bych se zeptat...
-Ale co!
00:26:59 Napijeme se na setkání.
00:27:01 To stojí za to, když se lidi sejdou, ne?
00:27:04 -Tak šup tam s tím, paninko!
-Pane! Madam!
00:27:08 Tak na to setkání!
00:27:10 Smím se zeptat, čemu vděčíme za vaši návštěvu?
00:27:14 S tím si nelamte hlavu. Je to skvělý.
00:27:20 Jen tu schází názornej výklad, bílá paní a poddanej lid,
00:27:26 z jehož krve všechna tahle nádhera vznikla.
00:27:30 Pamatuju si na jednu učitelku. Vykládala o tom tak procítěně,
00:27:35 že z ní ten pot lidu byl přímo cejtit.
00:27:38 Byl jsem tak rozčilenej,
00:27:40 že kdyby se na stupínku objevil nějakej hrabě pán,
00:27:45 vrazil bych mu kružidlo do břicha a pravítkem usekl hlavu.
00:27:49 Máte obrovský štěstí, že už nechodím do školy.
00:27:54 Ale on měl ten nesvobodnej a poddanej lid obrovský štěstí.
00:28:02 Něco pěknýho po něm zůstalo, narozdíl od nás.
00:28:07 Chtěla jsem studovat medicínu, pediatrii.
00:28:11 To jsem si chtěl vždycky dát, tu pedikúru.
00:28:15 Pane Matěji...
00:28:17 Myslela jsem věnovat se dětem. To byl vždycky můj sen, děti.
00:28:22 Ne, děti teď ne.
00:28:27 Pane, my jsme s vaší návštěvou vůbec nepočítali.
00:28:31 Lidi pořád počítají a nikdy se nemůžou dopočítat.
00:28:35 Chci říci, že máme s hraběnkou takovou malou rodinnou slavnost.
00:28:41 Hele, housle! To je báječný, miluju šmytce.
00:28:47 Můžeme si dát dueto ve dvou, co?
00:28:52 -Nemáme další housle.
-To je škoda.
00:28:58 Nedávno jsem se šel ohřát do kostela.
00:29:01 Hrály tam varhany a nějakej chlápek na trumpetu.
00:29:11 Řeknu vám, Kláro, to bylo něco tak pěknýho.
00:29:16 Ta trumpeta a ty varhany...
00:29:24 Málem jsem v tý chvíli tomu věřil.
00:29:32 Málem jsem v tý chvíli uvěřil, že existuje nějakej ten Bůh.
00:29:37 -Ale on existuje.
-Vy tomu vážně věříte? -Vy ne?
00:29:42 Chtěl jsem vám odpovědět na úrovni. Hudbou.
00:29:49 Jenže ten váš nástroj se hodí akorát tak na krouhání zelí.
00:29:57 Nekonečný rodný lány... Jedna hlávka zelí vedle druhý.
00:30:02 Jak lidský hlavy. Tisíce, miliony lidskejch hlav.
00:30:09 A uprostřed toho lánu ztracená babka s motykou.
00:30:15 Znáte ji dobře.
00:30:17 Nahoře šátek, přes tepláky květovaný šaty a dole důchodky.
00:30:22 -Smrt.
-Kláro!
00:30:25 Tou motykou bere ty lidský hlavy jednu za druhou.
00:30:30 Baba jedna.
00:30:34 Ta bude mít práce vždycky dost.
00:30:37 Vám se to tady nikdy neusadilo? Ten tlak, taková tíha.
00:30:44 Najednou máte pocit, že už ji nedokážete dál unést.
00:30:48 Stojíte venku jako blbec, doma vás nikdo nečeká.
00:30:52 Ulice jsou prázdný, polovina kandelábrů nesvítí.
00:30:58 Řeknu vám, to je taky pěkná blbost, šetřit na světle.
00:31:02 -Kterej blbec...
-Ano, máte pravdu. -Kláro!
00:31:07 -Světla není nikdy dost.
-Moje řeč, panička má pravdu.
00:31:11 -Proto chodím na návštěvu tam...
-Ale k nám jste nebyl pozvaný.
00:31:16 -Zde je váš kabát.
-Ale... -Díky, Kláro.
00:31:20 -Nejsem nikdy pozvanej. Zvu se sám.
-Bylo nám potěšením.
00:31:25 Víte, podle čeho si vybírám? Podle světla.
00:31:29 Mám vysoce vyvinutej čuch na záře, co z oken vycházejí.
00:31:33 To se vám takhle postavím a začnu sát.
00:31:38 Celým tělem, každým pórem.
00:31:41 A zrovna dneska u vašeho okna jsem pocítil...
00:31:45 -Co?
-Že to je ono.
00:31:50 Jsem rád, že jsem se nemýlil.
00:31:53 Netušila jsem, že něco takového může existovat.
00:31:57 Madam, nesmíte hned všemu věřit.
00:32:02 Z vašeho okna vycházela obzvlášť podivná záře.
00:32:06 Rozehřívá mý promrzlý srdce a přetahuje ten příšernej smutek.
00:32:14 Co to vidím? To není možný.
00:32:16 -To se mi stává.
-Dovolte, abych vám utřel slzy.
00:32:21 Sakra práce!
00:32:26 Á, tady je. Mám ji.
00:32:32 Co je? Co tak koukáte?
00:32:34 Jednou jste nahoře a pak zase...
00:32:37 -Ano, my vás chápeme, pane Matěji.
-Vůbec nic nechápete!
00:32:42 Netušíte, co to je topit se v penězích.
00:32:45 Nevíte co s nima a rozhazujete plnejma hrstma.
00:32:49 Kouříte nejtlustší Havana.
00:32:51 Kaviár nabíráte lopatou, ale pak se stane...
00:32:55 -Vy jste umělec?
-Cože? Já a umělec?
00:32:59 Vlastně... Víte, že jo?
00:33:02 -Protože umět žít v tomhle světě, k tomu je potřeba kus... -Umění.
00:33:08 Jo, když je člověku blbě, stačí se jen rozhlídnout.
00:33:12 Třeba ten šperk. Přímo k popukání!
00:33:15 -To u nás nosily krávy na krku.
-Pane! -A navíc to zvonilo.
00:33:20 Ten šperk je po prababičce Glorii. Jela v něm koňmo úplně nahá.
00:33:25 -Úplně ne!
-Byla nahá!
00:33:29 Co se smějete? Co se tak nešťastně smějete?
00:33:33 -Byla asi zcákaná, prabába Gloria.
-Byla absolutně střízlivá!
00:33:38 Andula jezdila taky úplně nahá. Na krávě. Pásla je u rybníka.
00:33:43 -Musel jsem ji přikrejt kvůli komárům. -Ano?
00:33:46 Vlastním tělem. Byla to divoká holka, víte?
00:33:50 Pane, vaše milostné příběhy nás vůbec nezajímají, viď?
00:33:56 Vás ne, ale hraběnku ano. Nemám pravdu?
00:33:59 Důrazně vás žádám, abyste opustil náš dům.
00:34:03 Naopak, milej Albertku, mně se tu začíná líbit.
00:34:07 Klárko, že se vám líbí, že se mi tu líbí?
00:34:10 -Pane, jsem hrabě Albert z Března.
-A já jsem Matěj...
00:34:19 Hergot, ono to má něco do sebe, vědět, odkud člověk je, kam patří.
00:34:27 -Hrabě Matěj z Března.
-Okamžitě mi vraťte můj kord!
00:34:32 -Můj pradědeček tímto kordem...
-Kláro, to vás bude zajímat.
00:34:37 -Madam!
-Ty se do toho nepleť.
00:34:41 Pardon.
00:34:45 To bylo jednou... Hergot, kde to vůbec bylo?
00:34:49 Jo, rozvážel jsem brambory. Byla taková horká letní noc.
00:34:55 Vzduch se tetelil a já nesl jedný ženský brambory do sklepa.
00:35:01 Bože, to byla překrásná baba.
00:35:05 Já měl na zádech půl metráku brambor
00:35:08 a vedle sebe padesát kilo živýho ohně.
00:35:11 Klárko, na devátým schodu jsem chytnul, prostě jsem vybouch.
00:35:18 Jako bych byl kanystr benzínu a ona sirkou v ruce zvědavýho šoféra.
00:35:23 A ona, zasažená výbuchem, mi u toho sklepa řekla,
00:35:27 jestli bych jí ten pytel dal nahoru do špajzu.
00:35:32 Poklesl jsem v kolenou, což si vyložila jako souhlas.
00:35:37 Vydala se přede mnou na cestu vzhůru.
00:35:41 Ze sklepa do přízemí, pak do mezaninu, z mezaninu...
00:35:46 -Kolik pater?
-Klárko, čtyři.
00:35:49 Čtyři patra se mi takhle přímo před očima
00:35:53 kroutily a převalovaly dvě obrovský, nádherný...
00:35:57 -Nezlobte se, ale to už by stačilo.
-Ne, ne.
00:36:01 -Alberte, prosím vás.
-A pak otevřela dveře do bytu.
00:36:05 Další byly do špajzu. Řekla: Položte to tam.
00:36:09 Hodil jsem tam pytel a najednou jsem se vznášel.
00:36:13 -Jak?
-Zbavil jsem se bramborový tíže.
00:36:16 Lítal jsem kolem lustru, jako bych nic jinýho neuměl.
00:36:21 A ona najednou řekla: Přece byste mi neuletěl?
00:36:25 -Klárko...
-Ona vám tohle řekla?
00:36:29 Tohle řekla a rozprostřela se v kuchyni na otomanu tak,
00:36:34 že jsem okamžitě podlehl zákonům gravitace
00:36:37 a dopadl mezi ty dvě vzrušující, nádherný...
00:36:42 -Pane!
-Klárko, to byla divoká noc.
00:36:48 Dovoluji si vás důrazně požádat, abyste laskavě opustil náš domov.
00:36:53 -Opustil váš domov?
-Ano, náš domov.
00:36:56 Váš domov.
00:36:59 Ale že je někdo ve tmavý noci sám, to je vám úplně jedno.
00:37:06 Hlavně, že máte svůj domov s pořádným řetězem na vratech.
00:37:11 Promiňte, žádný řetěz nemáme.
00:37:13 Hnízdo, kde se zastavil čas.
00:37:15 Pevnost, kam nemůže studenej, nebezpečnej svět.
00:37:19 Tak se na mě vykašlete!
00:37:22 Pane, já... Tedy my...
00:37:26 Promiňte, špatně jste si to vysvětlil.
00:37:30 Vám se nemá co stát. Vám ne.
00:37:33 Proč si myslíte, že právě vám ne?
00:37:37 Zůstaňte, prosím vás.
00:37:40 -To myslíte vážně?
-Ano.
00:37:45 A co vy?
00:37:49 Dovolíte, abych vám pomohl?
00:37:51 Neochutnali jsme slavnostní dort. Posaďte se, prosím, pánové.
00:38:02 -S dovolením, smím si zapálit?
-Jistě, ovšem.
00:38:08 Jste velice laskavý.
00:38:11 Chtěl jsem se vás na něco zeptat, pane hrabě.
00:38:17 Měl jste někdy souboj?
00:38:23 -Ne, neměl.
-Ale váš pradědeček měl.
00:38:27 Ano, pradědeček Theodor měl tři sta souborů na život a na smrt.
00:38:33 Prosím, tady je dort.
00:38:35 To jsem si myslel. Dřív ještě byli chlapi.
00:38:38 Něco se jim nelíbilo a už rachotily zbraně.
00:38:44 A pak, ještě celý od potu a krve, popadli ženskou a skočili na ni.
00:38:50 A pak shora, zdola, zespoda...
00:38:55 -Pane, je tu dáma.
-A co vy?
00:39:01 Celej čas jen čekáte.
00:39:03 Náš rod má ve znaku jedno heslo. Trpělivost vítězí.
00:39:08 Dali jsme to tam místo pravdy. Viďte?
00:39:17 Klárko, byla jsi vůbec někdy šťastná?
00:39:22 Ano, byla. Jistě, že jsem byla.
00:39:25 -A jsi teď šťastná?
-Pane...
00:39:31 Chtěl bych tě udělat šťastnou. Alespoň jednou.
00:39:36 -Víš, co tím myslím?
-Vím.
00:39:59 Hele, rukavice. Ještě jednu a můžu chodit do tanečních.
00:40:04 -Víte, že jsem nebyl v tanečních?
-O nic jste nepřišel, ale on...
00:40:09 Můj Albert! Vyzval vás na souboj.
00:40:14 -Ano.
-A sakra!
00:40:17 Jen nevím, jestli váš údiv znamenal strach o můj život,
00:40:22 nebo že se hrabě odvážil k činu.
00:40:25 Pane, doufám, že přijímáte vyzvání.
00:40:28 Chci odčinit urážku, které jste se dopustil na mé choti.
00:40:32 Jakou urážku? Chci ji udělat šťastnou!
00:40:36 -Budete se bít, pane?
-Ale jo.
00:40:39 -Klárko, znal jsem umělkyni...
-Vstaňte!
00:40:43 Já se nemám čím bít. Kdyby to nevadilo, tak vidličkou.
00:40:48 Promiňte. Zapomněl jsem.
00:40:51 Vidíte, souboj se nekoná. Kde jsme to přestali?
00:40:54 -U nějaké umělkyně.
-Jo, u tý umělkyně.
00:40:59 Ten váš manžílek je vážně chtivej boje.
00:41:02 Jo, ta umělkyně. Kláro, ta umělkyně psala básně.
00:41:09 Aby se to rýmovalo. Můj milý, nezapomeň na tu chvíli.
00:41:14 Rozumíte? Ta chvíle, ten okamžik.
00:41:17 Protože život je jeden okamžik vedle druhýho. Pink, pink, pink.
00:41:23 Než přijde bába s motykou, ať neprošvihneme správnou chvíli.
00:41:31 -Vstaňte!
-To je dobrý, já můžu sedět.
00:41:34 -Pane, takto se s vámi nemohu bít.
-Tak se nebijte, já vás nenutím!
00:41:40 Následujte mě.
00:41:52 Problém je milá hraběnko v tom,
00:41:59 jak poznat, že je to ta pravá chvíle.
00:42:39 Alberte...
00:42:45 Vyhrál jste svůj první souboj.
00:43:02 Prosím vás, běžte pryč.
00:43:05 Běžte pryč.
00:43:29 Klárko, chtěl jsem tě udělat neskonale šťastnou.
00:43:56 Je to kurva, ten život.
00:44:09 Doufám, že jsem tu nebyl zbytečnej.
00:44:49 Madam, je mi to líto.
00:44:52 Ale obávám se, že dnes v noci budu velmi divoký muž.
00:45:34 Ne, ne... Ne!
00:45:41 Prosím vás, ještě ne.
00:45:45 -Slíbil jste mi koncert.
-Teď?
00:45:50 Ještě jste mi nezahrál. Prosím vás.
00:46:24 Promiňte, madam. Žijeme spolu už čtvrt století.
00:46:30 Já vám ještě nikdy neřekl, jak moc vás mám rád.
00:46:46 Zase se mi uvolnila ta struna G.
00:47:01 HRAJE.
00:47:27 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Slovo koncert nemusí vždy jen označovat hudební produkci. V přeneseném smyslu nám někdy pomáhá si představit virtuózně zvládnuté životní situace. Trio Hana Maciuchová, Milan Lasica a Pavel Zedníček nám teď sehrají romanticko – erotickou sonátu o zamilované dámě, stárnoucím manželovi a nezvaném hostu. Jak všechno dopadne? Odpovědí je až finále televizního filmu, který natočil v roce 1994 režisér J. Kos.
Uvádíme jako vzpomínku na oblíbenou divadelní a televizní herečku, která zemřela 26. 1. 2021 ve věku 75 let.
