00:00:01 -Napijeme se na to.
-To musíme sundat ale.
00:00:06 -To už sundej úplně. Já nevím, jestli ti někdo říkal,
00:00:11 že přes fousy to proleze, ten virus.
00:00:17 -Slyšels to?
-Ne. Ne.
00:00:18 -Jasně. Odborníci řekli, že přes fousy...
00:00:22 Tak já nevím, jestli se kvůli tomu oholíš.
00:00:24 -To ne. Já už to měl. Už to mám za sebou.
00:00:28 -Ty už to máš za sebou.
00:00:30 Mě tak napadlo, oholil jsi se kvůli roli.
00:00:34 -To jo.
-Do Samoty u lesa, že jo.
00:00:36 -Taky.
00:00:37 -Ty to máš opravdu hustý ale. Rejdění virů! Napijeme se.
00:00:55 Dobrý večer, vážení diváci.
00:00:58 Opět jsme tady, ve vylidněném divadle Semafor, ale ne tak úplně.
00:01:02 Protože, a já mám velkou radost,
00:01:04 že dneska je tady se mnou Zdeněk Svěrák.
00:01:08 Scénárista, herec, spisovatel. Mimochodem, Zdeňku, mě napadá,
00:01:15 když jsou tyhlety vizitky, ty encyklopedický,
00:01:18 herec, scénárista, textař,
00:01:21 že u tebe nikdy nebylo napsáno, že režisér.
00:01:25 -Já jsem taky nikdy nic nerežíroval.
00:01:28 -Já vím, že ne. Ale že jsi neměl to puzení. Herci to někdy mají.
00:01:32 Zarežírovat si. Ty jsi nikdy nechtěl?
00:01:35 -Já jsem to jednou zkoušel,
00:01:38 když jsem učil v Měcholupech u Žatce,
00:01:42 tak jsme tam nacvičovali hru a já jsem ji režíroval.
00:01:45 Mně to opravdu nešlo. Já jsem třeba
00:01:48 nedokázal odmítnout herce, který koktal.
00:01:53 -Tys byl moc hodnej.
-Hodnej.
00:01:55 Já jsem si říkal, že by mu to bylo líto.
00:01:59 -Režírování už...
-Ne, ne, ne.
00:02:02 -Ale tak řekni mi, byl jsi vždycky jako herec
00:02:05 tím pádem odkázanej na nějakýho režiséra.
00:02:08 Nebyl to jeden. Nebyl to vždycky Láďa Smoljak.
00:02:11 Vždycky jsi poslušně plnil to, co po tobě režiséři chtěli?
00:02:15 Nebo jsi se někdy zsmyslel a řek jsi,
00:02:17 hele, tohle je mně proti mysli?
00:02:19 Vzepřel ses někdy něčemu?
00:02:22 -Já myslím, že ne.
00:02:24 Akorát, když po mně chtěli něco, co neodpovídá mý povaze,
00:02:29 tak jsem řek, do toho mě nenuťte, to není moje parketa.
00:02:34 -Ozval ses.
-Myslím, že jo.
00:02:37 Ale už si nevzpomínám komu jsem to odmítal.
00:02:40 Já jsem poslouchal docela rád,
00:02:43 protože já jsem si byl vědom, že herec nejsem.
00:02:48 Takže jsem byl vděčnej za každou radu a pomoc.
00:02:53 -Já si vybavuju jednu věc, kterou když jsem ve filmu viděl,
00:02:58 tak jsem si říkal,
00:02:59 nevím, jestli jsem se tě pak na to ptal.
00:03:01 Jsem si říkal, tohle Zdeněk napsal do scénáře?
00:03:04 Mám na mysli scénu ve filmu Vesničko má středisková,
00:03:09 kdy tam, každej to viděl nejmíň 10 x.
00:03:12 Tam dojde k tomu, že ti podlehne učitelka
00:03:15 a teď vás puberťák jako šmíroval a tam je záběr,
00:03:19 kdy za oknem vykoukne tvoje hlava a na hlavě máš...
00:03:24 -Mám kalhotky.
-Dámské kalhotky.
00:03:26 To jsem si říkal, to si Zdeněk napsal?
00:03:29 Co to mělo znamenat? Fetiš, nebo co?
00:03:31 -Ne. To mi nařídil Jiří Menzel, zřejmě ze své vlastní zkušenosti.
00:03:38 -Já jsem si říkal, co to může znamenat?
00:03:41 Jako, že vyhrál?
00:03:42 -Ne, ne, milostné dovádění.
-A s tím jsi problém neměl.
00:03:46 -Ne. Mně to připadalo na pokraji erotična a srandy.
00:03:52 -Tam jsi byl vidět sám.
00:03:53 Asi jsi tam byl sám při tom záběru, ne?
00:03:55 -To už nevím.
00:03:58 -Tak jsem si říkal, že mu to doma nedělá trošku starosti.
00:04:01 Že takovou scénu, tvoje manželka věděla, žes to napsal.
00:04:05 Říkal jsem si, hergot...
00:04:07 -Ne, to mi nařídil pan režisér. To jsem doma takhle hlásil.
00:04:10 A je to pravda.
00:04:13 -Jiří Menzel režíroval několik filmů
00:04:15 a já ti musím říct jednu věc.
00:04:17 Já jsem se s Jiřím Menzlem v životě potkal asi jen jednou,
00:04:21 ale pamatuju si, co mně řek.
00:04:23 Řek mně: Mým životním neštěstím je,
00:04:27 že se Zdeňkovi Svěrákovi narodil režisér.
00:04:31 Takhle doslova to řek.
00:04:32 -Já jsem to slyšel.
00:04:33 -Mluvili jste spolu někdy o tom, že on byl výhradním režisérem
00:04:36 a ve chvíli, kdy se stal režisérem tvůj syn Honza,
00:04:40 že s ním jsi přestal dělat?
00:04:42 Vyříkali jste si to někdy?
00:04:44 -Ne, on mi řek, že to chápe,
00:04:47 že mám tak nadanýho syna, že pro něj nepíšu.
00:04:51 Ale on Jirka nebyl se mnou svázanej natěsno.
00:04:57 On mi řadu věcí odmít.
00:04:59 Třeba já jsem Vrchní, prchni! napsal pro něj.
00:05:03 A on to nechtěl. Jemu to připadalo příliš anekdota atd.
00:05:10 A když to pak viděl, jak to Láďa natočil, tak řek,
00:05:13 mi stisknul ruku, jsme spolu seděli a říkal,
00:05:16 vidíš, takhle pěkně bych to ani nenatočil.
00:05:19 -Já myslel, že jste do tý doby byli...
00:05:21 Ty jsi točil i s jinejma.
00:05:23 -I Lotrando a Zubejda jsem psal pro něj.
00:05:25 -A taky to nechtěl.
-Nechtěl.
00:05:28 Chyběla mu obrazová koncepce. Nevěděl jak to výtvarně pojmout.
00:05:38 Tak mi musel odpustit, že já jsem ho pak taky nechtěl.
00:05:44 -Ale svým způsobem,
00:05:47 když začal režírovat Honza, tvůj syn, co tak jako vím,
00:05:51 ta spolupráce byla možná tvrdší
00:05:54 z jeho strany vůči tobě, jako autorovi,
00:05:56 než možná by byla s tím Menzlem.
00:05:58 Ale ty jsi určitě takhle nepřemejšlel.
00:06:00 Vratné lahve. Kolikrát tě Honza
00:06:01 nechal přepsat scénář Vratných lahví?
00:06:05 -Asi 10 jich bylo.
00:06:06 -To by si Jirka Menzel...
-Ale on je přísnej i k sobě.
00:06:09 Teďka dělá film a už dělá 9. verzi.
00:06:15 -Furt není s něčím spokojenej.
00:06:17 -On to dá někomu přečíst, komu věří
00:06:20 a on mu řekne nějakou připomínku a on se dá do předělávání.
00:06:26 -Ale potom na place už posloucháš všecko co říká.
00:06:32 Tvým souputníkem, jak v divadle, tak částečně i ve filmu,
00:06:37 byl Láďa Smoljak.
00:06:38 Vy jste byli rovnocenná dvojice. On jako režisér na divadle.
00:06:44 Režíroval tě jako všechny ostatní herce?
00:06:47 Že byl přísnej? On byl pedant.
00:06:49 Nebo jako svýho parťáka tě nechal dělat ty věci, jak chceš?
00:06:53 -Ne, ne. Láďa měl dvojí období.
00:06:58 Nejdřív napsal hru Vyšetřování ztráty třídní knihy
00:07:02 a ta byla taková havlovská.
00:07:05 A tam nás nutil, abychom to jen říkali.
00:07:09 Nedávali do toho srdce.
00:07:10 Protože ty absurdní texty vycházejí takhle dobře.
00:07:14 U týhle hry to šlo, ale u dalších už to nešlo.
00:07:20 Čili on povolil a přiklonil se k té metodě,
00:07:26 že si sedne do hlediště, nechá nás to hrát
00:07:29 a pak říká, tohle se mi líbilo, tohle se mi nelíbilo.
00:07:33 -Jo takhle! A vy jste si museli pamatovat...
00:07:36 -To říkám povšechně. Ale že prostě nechával ty lidi, neherce, nás,
00:07:44 abychom to říkali jak si to představujeme
00:07:47 a něco schválil, něco neschválil.
00:07:49 To je dobrá metoda.
00:07:51 -Vím, že ve vašem souboru Divadla Járy Cimrmana
00:07:56 tak se jako šuškalo,
00:07:58 když už se hrajou ty reprízy. 50. a 100.,
00:08:02 že představení, kde je přítomen fyzicky Láďa a kde není,
00:08:06 že se trošku lišily.
00:08:10 Vy jste většinou spolu alternovali,
00:08:13 tak jako, že jste si víc dovolili zaimprovizovat.
00:08:16 V čem to bylo jiný, než když tam byl Láďa?
00:08:20 -Láďa neměl rád, když jsme podlehli nadšení publika.
00:08:25 A tomu podlehneš snadno.
00:08:27 To víš, když lidi řáděj a líbí se jim to, tak ty přidáš.
00:08:31 Pak to bejvá třeba moc někdy, přes čáru.
00:08:35 Když tam byl, tak k tomu nedocházelo
00:08:39 a když tam nebyl, tak jsme si to užili.
00:08:43 A já jsem tam dělal i věci za jeho zády.
00:08:46 Třeba ve hře Záskok jsem si vymyslel gag s jabkem.
00:08:53 Že z kulisy sejmu jabko jako kouzelník
00:08:57 a lidi se tomu divěj.
00:08:59 Ono to tam teda nepatří, ale mně se to tak líbilo
00:09:02 a lidem se to hlavně líbí.
00:09:03 Já jsem se o tom bál Láďovi říct, že to dělám, pak jsem mu to nabíd
00:09:10 a on říkal, takovou blbost dělat nebudu.
00:09:13 -Takže jabko jsi tam dělal v tý hře jen ty.
00:09:15 -Dělám pořád.
-Děláš pořád jen ty.
00:09:18 Pojďme si říct, já nevím, kolikátý výročí divadlo slaví?
00:09:24 Vy vždycky ty půlkulatý slavíte.
00:09:26 -Já myslím, že 54.
-V r. 67?
00:09:30 -Jsme vznikli.
-V r. 67.
00:09:33 Když jste založili divadlo, odehráli jste první hru.
00:09:36 Která to byla?
00:09:37 -Akt.
-Akt je první hra.
00:09:40 Napadlo vás vůbec tenkrát,
00:09:42 že někdy budete slavit 30., 40., 50. sezónu?
00:09:47 Odhadovali jste mezi sebou, třeba s Láďou,
00:09:50 jak to dlouho může vydržet ten humor Cimrmanův?
00:09:53 -My jsme to brali jako pokus zpříjemnit si život.
00:09:58 To divadlo založil Jiří Šebánek,
00:10:01 když šel po Malostranským náměstí, tak někde viděl,
00:10:08 že baráčníci hrajou divadlo.
00:10:12 Tak přišel do redakce, říkal, já jsem si kluci říkal,
00:10:15 když baráčníci si můžou založit divadlo,
00:10:17 proč bysme my si ho nemohli založit?
00:10:20 Čili takhle lehce to vzniklo.
00:10:24 A je tam spousta náhod, který kdyby nebyly,
00:10:27 tak by to divadlo vypadalo jinak a možná by se tak neproslavilo.
00:10:32 Třeba my jsme měli v plánu, on to tak plánoval,
00:10:35 že začneme hrát jednu hru, pak bude přestávka
00:10:39 a pak bude druhá jednoaktová hra.
00:10:42 Jenže díky tomu, že on nebyl s tou svou hrou hotovej,
00:10:46 tak jsme měli jen jednu.
00:10:49 A ta schvalovačka se blížila.
00:10:51 Tak jsme se sešli v hospodě U trojek
00:10:54 a z nouze jsme si říkali, my tu první půli vyplníme
00:10:57 nějakým povídáním o tom neznámým autorovi.
00:11:00 Ty napíšeš todle, já todle, aby to dalo skoro hodinu.
00:11:04 A tím jsme vlastně byli nucený toho Cimrmana objevit.
00:11:08 My jsme nevěděli, kdo to je, ten neznámej autor.
00:11:12 A když jsme to zahráli v té podobě,
00:11:15 tak ten Seminář tzv. měl větší úspěch, než ta hra.
00:11:20 Protože her viděli lidi hodně.
00:11:22 Ale takhle pseudovědecky mluvit o zapomenutém Čechovi
00:11:28 bylo pro ně něco nového.
00:11:30 Tak vznikl model, podobně, jako u Osvobozených,
00:11:34 že je poslali před oponu z nouze, na forbínu
00:11:38 a ukázalo se, že to lidi chtěj.
00:11:40 Tak takhle vznikly naše Semináře a hry.
00:11:44 -To je určitě světovej unikát. Seminář a pak hra.
00:11:46 -Asi jo.
00:11:49 -Taky je, mimochodem hezký, že jste to přehodili.
00:11:51 To já miluju. Že je napřed, jakože dotazovna, ptejte se.
00:12:00 -Jestli jste něčemu nerozuměli.
00:12:03 -Ale ptal jsem se, jestli tak mezi sebou jste si říkali,
00:12:06 tak 3, 4 roky, jak to dlouho může vydržet?
00:12:10 Mimochodem, já ti řeknu jednu věc.
00:12:12 Já jsem se tenkrát, v těch letech 60. bavil s Láďou,
00:12:17 jsme se přes Jardu Uhlíře, vlastně i s tebou
00:12:19 přes Jardu Uhlíře jsme se seznámili.
00:12:23 A já jsem se ho na to ptal tenkrát.
00:12:25 A on říkal, my máme takovou ctižádost, nevím, jestli oba,
00:12:30 že někde rekord v počtu repríz
00:12:33 drží hra Agathy Christie Myš, která řvala.
00:12:36 To byl nějakej šlágr divadelní. Asi v Londýně.
00:12:39 -Pořád to hrajou.
-A pořád to hrajou?
00:12:43 Láďa říkal, že tohleto, kdyby se vám podařilo překonat,
00:12:46 že to byste považovali opravdu za vítězství.
00:12:49 Tak zatím ne?
00:12:50 -My to překonáváme jinak. Tam mají sice prej betonový kulisy,
00:12:56 ale nedělají to titíž herci.
00:13:01 Tam se střídaj.
00:13:02 Ale my zatím ještě jsme někteří tam
00:13:06 od začátku až do konce, dodneška.
00:13:08 Ale když se ptáš, jestli jsme tomu věřili.
00:13:11 Když jsme v Malostranské besedě zkoušeli,
00:13:14 tak jsme opravdu blbli jak malí kluci.
00:13:17 A jediná Helena Filipová, ta naše režisérka první, říkala:
00:13:22 Pánové, prosím vás, neblbněte, vždyť se s tím jednou budete živit.
00:13:27 A my jsme se tomu smáli, že bychom se tím mohli živit.
00:13:31 -To vás nenapadlo do tý doby!
-Ale počkej! Ještě ti řeknu.
00:13:35 Když jsme měli asi desetiletou praxi už,
00:13:39 tak jsme zjistili,
00:13:40 že se na nás byl podívat Bohumil Hrabal.
00:13:44 A Láďa říkal, pojď se Hrabala zeptat,
00:13:46 co s tím do budoucna,
00:13:49 jak takový divadlo může dlouho vydržet.
00:13:52 A tak jsme za ním jeli do Kerska, on nám půjčil holiny
00:13:56 a šli jsme na procházku podle Labe a na tu naši otázku on odpověděl:
00:14:02 Já myslím, že divadlo, stojící na tomhle nápadu,
00:14:06 by mohlo vydržet takových 7 let.
00:14:08 A my už jsme hráli 10! Tak nás trošku zklamal.
00:14:16 Ale my jsme si toho byli pořád vědomi,
00:14:19 že na ten nápad musíme dohlížet, aby byl pořád něčím novej.
00:14:28 A tak jsme si dali cíl,
00:14:31 že ten divák musí v každým představení najít něco,
00:14:35 co ještě v tom minulým nebylo.
00:14:39 -Když jsem narazil na to, že, kolik her vlastně vy máte?
00:14:44 -15.
-15 her.
00:14:47 Když se tam sešla, jak říkáš, spousta různejch náhod,
00:14:51 kdyby se nesešly, jak by to dopadlo?
00:14:55 Že bys učil? Protože jseš přece jen učitel
00:14:58 a nějakou dobu jsi učil.
00:14:59 Zůstal bys u toho učitelského povolání,
00:15:01 nebo bys stejně nějaký takovýhle tvořivý povolání,
00:15:06 hraní a psaní našel?
00:15:07 -Já nevím, Karle, já o tom často v noci přemejšlím, o těch náhodách.
00:15:13 A došel jsem k závěru, že podstatný bylo,
00:15:17 že zkoušky na Vysokou školu pedagogickou
00:15:22 udělal Svěrák, Smoljak, Čepelka a Božena Němečková,
00:15:29 moje pozdější žena, nyní Svěráková.
00:15:32 Tato konstelace je osudová!
00:15:35 Protože Čepelka je pro mě člověk, který stojí na kolejích
00:15:40 a přehodil mi výhybku jinam.
00:15:45 Jednak Smoljak tam na tý škole ved soubor dramatickej,
00:15:50 přijal nás, Čepelku i mě.
00:15:53 A když jsme se rozprchli učit, tak jednoho dne Čepelka,
00:15:58 který už přestal učit,
00:15:59 z rozhlasu zavolal že potřebujou redaktora.
00:16:03 A já jsem se ptal ženy:
00:16:06 Pustíš mě do Prahy,
00:16:08 když máme spolu 2 děti a ty jsi v Žatci?
00:16:11 Kdyby to byla jiná žena, tak řekla, to zapomeň, kamaráde.
00:16:15 Já tady budu a ty si budeš v Praze!
00:16:17 Ne, ona řekla: Jdi, vrátit se můžeš vždycky.
00:16:23 -To je hezký.
-To jsou osudový chvíle.
00:16:26 Čili, Čepelka zavinil, že jsem jel do Prahy.
00:16:28 Tam zavinil, že jsem se seznámil v rozhlase s Jiřím Šebánkem.
00:16:34 -V armádní redakci.
-V armádní redakci.
00:16:36 Šebánek, Čepelka, já, jsme byli redaktoři
00:16:39 a když Jirka řek, založíme divadlo, tak jsme řekli,
00:16:42 u toho nesmí chybět Smoljak.
00:16:43 Ten jedinej má zkušenosti s divadlem.
00:16:46 Tak takovýhle náhody.
00:16:48 -Tak se to nabalovalo na sebe.
00:16:50 Mimochodem, když jsi zmínil svoji ženu Boženku,
00:16:53 co já jsem slyšel,
00:16:55 jednu osudovou větu taky řekla po premiéře Aktu.
00:16:59 Je to pravda?
00:17:00 -Ano, je.
00:17:01 -Když mluvíme o tom, kolik už jste odehráli sezón.
00:17:05 -Ona to nerada slyší. Říkala mi,
00:17:07 doufám, že to nebudeš zase vyprávět.
00:17:10 Ona viděla to představení první, schvalovací, Aktu,
00:17:16 šli jsme domů a když jsem otevíral domovní dveře, tak jsem říkal,
00:17:20 no, Boženko, příště už to bude bez trémy a mnohem lepší.
00:17:24 A ona řekla: Neblbni. Vy to chcete hrát ještě jednou?
00:17:32 -No jo, tak ale, nějaký představení
00:17:36 Myš, která řvala, který jsme zmínili,
00:17:37 tam se generace herců střídaj, u Cimrmanů je to trošku jiný.
00:17:43 Taky obměňujete soubor řekl bych "ne vlastní vinou",
00:17:48 ale přece jenom doplňujete.
00:17:50 Jak se to daří?
00:17:53 Většinou čerpáte, já nevím, syn herce,
00:17:57 teď nevím, jak to dopadlo,
00:17:59 Ondra Vetchý projevil velkej zájem hrát s váma.
00:18:02 -Už hrál.
-A stačil hrát ještě před pandemií?
00:18:05 -Ano, ano, už jsme byli na zájezdech.
00:18:09 -Ty jsi vždycky říkal, že opravdoví herci
00:18:11 u Cimrmanů se těžko můžou ujmout, protože vy jste neherci.
00:18:15 Jak on ze sebe udělal, já se na to,
00:18:18 až to zase budete hrát rád půjdu podívat,
00:18:20 ale jak on to neherectví ze sebe dostal?
00:18:24 Můžeš to takhle zhodnotit?
00:18:27 -Když váháme koho mezi nás přijmout,
00:18:30 tak je musíme znát, že jo.
00:18:34 Čili i Táborskýho i Vetchýho já jsem znal.
00:18:38 My jsme se seznámili nejvíce asi na Koljovi.
00:18:47 A já jsem věděl, že to jsou herci, kteří by mezi nás, měli nás rádi,
00:18:53 který by byli schopni do toho vklouznout tak,
00:18:58 aby nečouhali.
00:19:01 Který mají tolik inteligence, aby věděli, že mají silnější hlas,
00:19:06 mají víc zkušeností,
00:19:07 ale divákům by byli protivní, kdyby se nad námi nějak vyvyšovali.
00:19:13 Oni jsou schopní jet na půl plynu.
00:19:17 -Tak to je úžasný. Ne každýmu se to povedlo.
00:19:20 Já si vzpomínám z historie divadla, že některý si na tom vylámali zuby.
00:19:24 Už jmenovanej Menzel!
00:19:26 -Ano, Menzlovi to moc nešlo s náma.
00:19:30 -Že ty Semináře se snažil hrát, nebo co. Takhle nějak to bylo.
00:19:33 -Ano. On chtěl, když se postaví k pultíku, tak má být za sebe.
00:19:39 Já to říkám jako dr. Svěrák. Ale on chtěl roli řečníka.
00:19:45 I Táborák takhle začal. Já jsem mu říkal, Mirku, takhle ne.
00:19:50 Normálně si představ, že ti přišla do divadla exkurze
00:19:56 a ty jim vyprávíš, jako Táborák, jak to tady chodí.
00:19:59 A ne, že hraješ roli řečníka.
00:20:02 Oni jsou zvyklí ten text brát jen jako takovou osnovu
00:20:07 a na ní udělají parádní nějakej výklad.
00:20:09 Ale tady to potřebuje jen přečíst.
00:20:11 -Jasně. Ono to vypadá jednoduše.
00:20:13 Ale když ten text je opravdu nabitej,
00:20:16 tak co to ještě ilustrovat.
00:20:18 -Tomu neprospěješ tím, když budeš nějak gestikulovat.
00:20:20 Naopak mu uškodíš.
00:20:22 -To je úžasný, že tihleti kluci se tomu dokázali přizpůsobit.
00:20:28 Já bych se ještě, Zdeňku, chtěl vrátit přece jen k filmu,
00:20:32 protože i já pamatuju, jsem se zase kdysi, v těch letech,
00:20:37 potkal s Láďou Smoljakem,
00:20:40 mimochodem, oba jsme komparzovali u režiséra Papouška
00:20:45 v těch Homolkách, v tom Homolkovi.
00:20:47 Nevím proč Láďa, já už jsem ho znal,
00:20:50 tam asi se učil to režisérský řemeslo,
00:20:54 že se nechal tam, drobnou epizodu nějakýho rozhádanýho manžela
00:20:59 a já jsem, někde mě tam posadili za piano,
00:21:02 já tedy na piano hrát neumím, že jsem takovej
00:21:05 ten barovej muzikant, co ni tam ti rekreanti.
00:21:08 A jeli jsme spolu domů v autokaru. A já jsem říkal, Láďo, a co film?
00:21:11 To jste ještě neměli natočenej.
00:21:13 Říkal, my máme výbornej scénář, 7 případů inspektora Trachty.
00:21:19 Takhle se to jmenuje?
00:21:20 -Ano.
-Ale oni nám to nevzali.
00:21:21 -7 zásad.
00:21:23 -Nebo 7 zásad inspektora Trachty. Ale Barrandov nám to nevzal,
00:21:26 že musíme napřed udělat něco současnýho.
00:21:29 -Ano. Tak jsme udělali Jáchyme, hoď ho do stroje.
00:21:32 -To zase musím ten Barrandov pochválit.
00:21:36 Že takhle vás nechali, abyste ukázali, nejen divadelní,
00:21:40 co jste měli ošahaný z divadla.
00:21:43 Těch současnejch jste pak ale udělali víc.
00:21:47 -Láďa odjakživa tíhnul k filmu.
00:21:52 Začal jako filmový recenzent. Pro časopis Kultura.
00:21:58 Pak se nějak zamiloval do středometrážních filmů.
00:22:05 A říkal, že by rád natočil středometrážní film.
00:22:09 Až jsme mu s Čepelkou říkali Středometrážník.
00:22:14 Ale pak jsme mu s Miloněm pomohli v tom, že jsme pro něho napsali,
00:22:19 nebo, že jsme požádali,
00:22:21 aby režíroval televizní hříčku Dveře.
00:22:27 To byla jeho první režie.
00:22:29 On potřeboval mít něco za sebou, aby se moh stát filmovým režisérem.
00:22:35 Takže to byla první pomoc.
00:22:36 -FAMU neměl.
-Neměl, neměl.
00:22:38 To byl profesor fyziky a matematiky.
00:22:42 Jako my češtináři jsme.
00:22:44 Druhou pomoc mu poskyt režisér Podskalský,
00:22:48 když Láďa měl točit svůj první film Kulový blesk,
00:22:54 tak na Barrandově trvali na tom, to byl úzus,
00:22:57 že musí mít supervizora.
00:22:59 A nikdo to nechtěl.
00:23:00 Až Zdeněk Podskalský řek, že to teda veme
00:23:05 a nechal ho to natočit, akorát točil části, kdy Láďa hrál.
00:23:12 A protože mu udělal tuhletu službu,
00:23:15 tak jsme nemohli odmítnout Podskalskýho nápad,
00:23:19 abychom mu napsali scénář, parodii na muzikál.
00:23:24 Tak jsme napsali Trhák. Takhle je to pospojovaný.
00:23:28 -Takhle to vzniklo.
00:23:31 Tam jsi krásně, jako herec popsal, vlastně i jako autor,
00:23:38 ten úděl těch scénáristů.
00:23:40 Jak se jim někdy mění, to co napíšou, před očima.
00:23:43 To je asi, když něco napíšeš a pak vzniká ten film,
00:23:48 ten pocit jsi asi zažil víckrát, žes to myslel jinak.
00:23:51 -Párkrát jo.
00:23:54 -Ale první samostatnej film toho Ládi byl, to je zajímavý,
00:23:58 Vrchní, prchni!
00:23:59 A zároveň to byl tvůj první samostatnej scénář.
00:24:03 Proč jste to nepsali spolu?
00:24:05 -Já jsem to Vrchní, prchni! napsal, když Láďa něco točil a já měl čas.
00:24:13 -Jo takhle!
00:24:15 -On když točil, tak já jsem měl víc času, než jindy.
00:24:20 -A řek jsi mu, já teda budu psát...
00:24:22 -Já jsem to natočil, teda napsal a nabíd Jirkovi Menzlovi.
00:24:27 A on to nechtěl.
00:24:29 -To jsi řek potom Láďovi, Menzel to odřek?
00:24:32 -To on věděl.
-To věděl.
00:24:35 Ale já si myslím, že to, měl takovej smysl pro to.
00:24:39 Tam bylo vidět, že jste opravdu na jedný vlně.
00:24:42 Pokud jde o humor atd. To ne každej režisér.
00:24:46 Já jsem kritickej divák a někdy je to mimo mísu tzv.
00:24:51 A tady, Vrchní, prchni!, to můžeš vidět po dvanáctý,
00:24:54 po patnáctý a nevidíš tam nic, co by bylo tzv. přes čáru.
00:24:58 Furt jsou tam prostě, víš, věci, kdy cejtím toho Láďu.
00:25:02 Předjíždění toho autobusu. Jinej režisér by řek, je to dlouhý.
00:25:07 A von furt ho předjíždí.
00:25:09 -Oni mě režiséři překvapí tím,
00:25:12 že to udělají vždycky líp, než jsem to napsal.
00:25:16 Mně připadá, no.
00:25:19 Jak Honza, tak Menzel, tak Láďa. Třeba, čím to povýšil.
00:25:25 Třeba ta honička vrchních po Karlových Varech.
00:25:28 To je obrazově tak nádherný, že já jsem to takhle nepopsal.
00:25:32 Já jsem napsal, že ho honěj.
00:25:36 -A on to takhle rozpracoval. Jak se schovávají, sednou si.
00:25:41 -Anebo, že řek, Zdeňku, ten film by potřeboval ústřední písničku.
00:25:46 A já jsem říkal, jaká by měla bejt? To nemusí bejt přímo o tom vrchním.
00:25:51 Aby to nějak postihovalo tu jeho touhu zbohatnout.
00:25:56 Tak vznikl Severní vítr.
00:25:59 -Taková náhoda. To jsou ty náhody, o kterých jsi mluvil.
00:26:03 Nakonec ještě ke všemu musíme říct, protože já ten příběh znám,
00:26:07 že Láďa chtěl, aby to zpíval Pavel Bobek.
00:26:11 -No my jsme to chtěli! S Uhlířem!
-Tu písničku. Bobek.
00:26:15 A on tenkrát zpíval jen anglicky.
00:26:18 -Já myslím, že se mu to ani moc nelíbilo.
00:26:23 Ale pak ho potkal Uhlíř a on mu to pochválil,
00:26:28 že to je pěkná a on mu říkal, vidíš, ty vole, moh's to zpívat.
00:26:36 -To jsou takový ty náhody.
00:26:39 Taky jsem se někde dočet,
00:26:42 jsem si říkal, to bude nějaká novinářská kachna.
00:26:45 Že ani ten Abrhám neměl původně hrát toho vrchního.
00:26:48 -Já jsem toho vrchního psal pro Petra Nárožnýho.
00:26:53 Mně připadalo, že by to bylo krásný.
00:26:57 Ale on tenkrát ještě nebyl známý jako dobrej herec, jako teď.
00:27:04 Ono se nevědělo, že není jen komik, kterej dělá potrhlý pohyby
00:27:10 a rozčiluje se v tý trojici, co tam hráli.
00:27:14 Já jsem to ale tušil.
00:27:16 Ale Láďa říkal, hele, když obsadíme Nárožnýho,
00:27:19 tak lidi od toho budou čekat řachandu, a kdy už bude ta sranda.
00:27:24 Kdežto tady to bude od nuly pěkně.
00:27:27 Ten Pepa Abrhám se začne pomalu projevovat jako komik.
00:27:32 -Mimochodem, při vší úctě k herectví Petra Nárožnýho,
00:27:35 samozřejmě, když o tom zpětně mluvíme, tak si,
00:27:39 těžko asi bych si představoval ten milostnej vztah s tou Libuškou.
00:27:45 -To by asi nemusela bejt Libuška.
-Že ona by si takovýho vzala.
00:27:50 Abrháma jo, ne proto, že opravdu si ho vzala.
00:27:54 Tam se mi to zdá uvěřitelný.
00:27:56 -No dobře, ale tam nemusela bejt Libuška.
00:27:59 -Já myslel, že ta byla daná.
-Ne, ne.
00:28:01 -Myslíš, že nějaká Myslíková?
-To ne, ne.
00:28:06 Láďa vybral tuhle dvojku, no.
00:28:09 -Ale když už mluvíme o obsazování rolí ve filmu.
00:28:15 Jednou jste se taky trošičku...
00:28:18 -Sekli.
-Ne, že sekli.
00:28:20 7 zásad inspektora Trachty
00:28:25 se potom film jmenoval Rozpuštěný a vypuštěný.
00:28:28 Ty jsi na divadle hrál už toho Trachtu.
00:28:32 Jak došlo k tomu, že Láďa ti tu roli
00:28:34 toho Trachty ve filmu nesvěřil?
00:28:36 Nebyl jsi překvapenej? Nebo to byla domluva?
00:28:41 -Podívej, my jsme s Láďou, jako scénáristi
00:28:45 vždycky se radili s režisérem.
00:28:48 Obraceli se na nás.
00:28:50 Co byste říkali tomu, kdyby tu roli hrál ten a ten.
00:28:53 My jsme řekli buď, takhle jsme to nemysleli,
00:28:55 nebo to je bezvadný.
00:28:56 A Láďa, jak byl oslněn tím, že se konečně stal režisérem,
00:29:00 tak se začal chovat trošku jinak, než jsem čekal.
00:29:04 Čili on si obsadil ten náš film, aniž se se mnou radil. Vůbec.
00:29:10 A mě to trošku, říkal jsem, tak ty jsi vyrost, chlapče.
00:29:16 Se mě nezeptáš.
00:29:18 Tak jsem tiše počítal s tím, že když hrajeme na divadle
00:29:23 tu dvojici Hlaváček, Trachta,
00:29:25 to hraje Čepelka, nebo Brukner a já a Smoljak,
00:29:30 takže nějak nás tam obsadí.
00:29:33 A ono ne a ne.A nakonec mi slíbil jednu roli a pak,
00:29:39 když jsem se na ni připravil, tak řek, ježíš, já jsem zapomněl,
00:29:42 já už jsem to dal Hrušínskýmu.
00:29:45 Takže v týhle situaci to bylo určitý rozkmotření.
00:29:49 On mi dal potom roli průmyslového básníka Jelínka.
00:29:54 -Čurdu.
00:29:56 -On tam měl pěknej kostým, ten básník.
00:30:01 Ale byla to čurda. A já jsem to neodmít jen proto,
00:30:05 že byla tradice, že v těch filmech co jsme napsali,
00:30:07 jsme se taky objevovali.
00:30:10 Zklamání to bylo, ale bylo to dobrý.
00:30:13 Protože v tu dobu mě volal režisér Olmer,
00:30:19 že by mě chtěl do velký role.
00:30:23 A já jsem říkal, až hlavní? On říkal, až hlavní.
00:30:26 A já jsem si řek, jdu do toho! Já Láďovi ukážu, kdo tady umí hrát.
00:30:31 -Jo takhle! Na truc! Šel bys do toho asi stejně.
00:30:35 Ale přišlo to vhod.
00:30:36 -Přišlo to vhod, no.
-Asi ti nevěřil, ten Láďa.
00:30:38 -On mi řek, Zdeňku,
00:30:41 já bych to chtěl obsadit opravdovými herci.
00:30:46 -Tak to zase je hezký, že jsi natočil, co?
00:30:49 Jako jed jsi natočil s Olmerem a Co je vám, doktore?
00:30:52 -Taky.
-Já jsem všecky ty filmy viděl,
00:30:56 ale když zmíníme film Co je vám, doktore?,
00:31:02 zároveň si vybavuju, že vy jste s Láďou, jako autoři
00:31:05 u filmových scénářů vždycky trvali na tom,
00:31:08 aby to byl ten text říkanej přesně, jak je napsanej.
00:31:12 Že ve filmu se neimprovizuje.
00:31:14 Že herec, kterej je na place 5 minut,
00:31:17 že ho těžko napadne jiná formulace,
00:31:19 než vy, kterou celej den vysedíte, aby to opravdu sedělo.
00:31:24 Ale mám pocit, že ve filmu Jako jed,
00:31:27 a to ty jsi nepsal, že ne?
00:31:28 -Nepsal, ale on mi tam dovolil, Olmer, udělat si svoje dialogy.
00:31:33 Čili já jsem si je napsal.
00:31:35 -Ty sis je napsal. Takže tam nebyla žádná improvizace.
00:31:38 Já mám pocit, jestli jsme o tom někdy mluvili, tam je krásnej,
00:31:42 na spadnutí celýho kina,
00:31:44 jak s tou svojí manželkou, právničkou, uléháš k spánku.
00:31:48 -Tak to vzniklo při natáčení.
-To vzniklo při natáčení?
00:31:53 -Jsem řek, můžu tam říct tohle? Oni se zasmáli, tak to tam nechali.
00:31:58 -Řekni to.
-Ona říká, že má zítra stání.
00:32:02 -Ty jsi spíš byl ten loudil jako, v tý posteli.
00:32:05 -Ano, ano.
-A ona tě odbyla tím...
00:32:08 -Že má zítra stání, jako právnička.
00:32:11 A já jsem odpověděl, myslím, že mám stání teď.
00:32:17 -Spadlo kino Blaník. To já si pamatuju.
00:32:20 To bylo úžasný. Takže to byla improvizace.
00:32:24 Ale nemůžeme pominout, mimochodem,
00:32:27 když už jsme mluvili o těch filmech,
00:32:29 nevím, jestli všichni diváci vědí, jakou náhodou vzniknul
00:32:33 jeden z nejvyhledávanějších filmů Vesničko má středisková.
00:32:38 Že to vzniklo administrativně někde...
00:32:42 -Ano, nedopatřením.
00:32:44 -A to ti řekl Menzel, abys něco takovýho udělal.
00:32:47 -Ne. Chceš to vyprávět?
-Jen řekni, jak to vzniklo.
00:32:51 Jednoho dne zazvonil telefon a z Barrandova,
00:32:54 ze skupiny dramaturgický mi říkal pan Vydra,
00:32:59 Zdeňku, stala se taková věc, jak jste dělal Na samotě u lesa,
00:33:04 tak my jsme vám to omylem zaplatili 2 x.
00:33:06 Ten námět! To nebylo moc peněz. Námět. To bylo asi 7 stránek.
00:33:14 A prosím tě, přijde revize do archivu,
00:33:18 my bychom potřebovali tam mít to druhý podložený.
00:33:22 Kdybys napsal takový scénář, který nebude schválenej,
00:33:25 teda námět, který nebude schválenej.
00:33:28 Já jsem říkal, do kdy to mám udělat?
00:33:30 On říkal, do zejtřka. Ale netrap se tím, Zdeňku.
00:33:33 Vůbec se tím netrap. Nikdo to nebude číst.
00:33:39 Tak já jsem sed a přes noc jsem napsal příběh o řidiči,
00:33:44 kterýho jsem znal, a jeho závozníkovi.
00:33:50 Kostra toho filmu už tam byla.
00:33:53 Nelámal jsem si ani hlavu s jménama.
00:33:55 Tam vystupujou lidi pod jménem Hrabětová,
00:33:58 protože máme v divadle Hrabětu, Rumlena a tak.
00:34:02 A když jsem to udělal, odevzdal,
00:34:06 tak jsem jel na zájezd do Ústí nad Labem
00:34:09 a řídil Jirka Menzel, který s náma hrál.
00:34:12 A já jsem mu to vyprávěl.
00:34:13 A on říkal, přečti mi to! Těch pár stránek.
00:34:16 A já jsem mu to přečet
00:34:17 a on řek, člověče, z toho by byl film.
00:34:21 No ale dal práci.
00:34:22 Protože v té skupině, když jsem to dopsal,
00:34:26 tak to odmítli, poněvadž jednou z hlavních postav
00:34:32 byl retardovaný člověk.
00:34:34 Tvrdili mi, že to do komedie nesmí.
00:34:37 Že se tomu lidi smát nebudou.
00:34:40 A tu se mě chopil člověk z jiné skupiny,
00:34:43 dr. Václav Šašek a řek, jde to!
00:34:47 Zaměříme se na to, aby ten Otík, ten závozník,
00:34:52 byl takovej lakmusovej papírek.
00:34:54 Podle toho, jak se k němu budou chovat, takoví jsou.
00:34:59 Tak tahle dramaturgie vyšla.
00:35:01 -Takže to nakonec povolili.
-Ale jiný skupině.
00:35:05 -Tak nakonec, zaplacený už to bylo. Cifršpióni mohli takhle přemejšlet.
00:35:13 Tak to jsou opravdu takový náhody.
00:35:18 Nemůžeme samozřejmě pominout, ani nechci pominout,
00:35:21 protože bych to tak jako rozdělil, ty tvoje tvůrčí činnosti.
00:35:27 Herectví, divadlo, film, ale písničky.
00:35:33 -To máme společný! Máme společnýho skladatele!
00:35:36 -Ale vy jste toho napsali podstatně víc.
00:35:40 Ta moje doba, kdy já jsem psal s Jardou byla desetinová.
00:35:45 Kolik vůbec? Máš to spočítaný? Někdo takhle počítá.
00:35:47 -Já bych řek, že ke 400.
-Ke čtyřem?
00:35:51 -No.
-To bych řek, že víc.
00:35:53 -Ne, ne. Opravdu ne.
00:35:55 -Píšete písničky pro děti.
-Hlavně.
00:35:59 -Já vím. To jste si na začátku řekli?
00:36:01 -Ne.
-Jak to vzniklo?
00:36:03 -My jsme chtěli bejt opravdoví skladatelé a textaři,
00:36:06 aby nás zpívaly hvězdy!
00:36:09 A tak jsme pro ně to zkoušeli.
00:36:11 Ale sám víš, ty jsi taky s Jardou zkoušel pro Gotta.
00:36:15 A on řek, přijďte, třeba po páté se to podaří.
00:36:20 Ale pak se nějak stalo,
00:36:22 že jsme dělali pro rozhlasový pořad Pionýrská jitřenka se jmenovalo
00:36:29 a ti potřebovali písničky do každýho pořadu.
00:36:32 Třeba o řemeslech. Sklář, hodinář.
00:36:36 A my jsme takový písničky začali dělat a zalíbilo se nám to.
00:36:41 Taky moje písnička první, s kterou jsem Jardu oslovil,
00:36:47 byla pro děti.
00:36:49 Jmenovala se Strašidýlko Emílek.
00:36:53 A další náhoda, nebejt Čepelky, neseznámil jsem se s Uhlířem.
00:36:57 Protože on měl v tom rozhlase pořad Polní pošta,
00:37:03 strašně oblíbenej.
00:37:04 -Já, jako voják jsem to poslouchal.
00:37:06 -A Jarda zvítězil v soutěži ASUT. Armádní soutěž umělecké tvořivosti.
00:37:12 A Miloň ho tam pozval, seznámil se s ním,
00:37:17 oslavil ho jako vítěze.
00:37:19 -To přišel v uniformě Jarda?
-No jasně.
00:37:22 A Miloň je textař taky a výbornej.
00:37:26 Tak jsem slyšel, že tam spolu kutěj.
00:37:29 Tam bylo křídlo dole v tý vile, kde jsme natáčeli.
00:37:32 A dělali spolu písničky. A některý z nich byly šlágry.
00:37:37 Pro Naďu Urbánkovou udělali.
00:37:40 -To já bych si vzpomněl jakou.
-Volej na celou kolej, nebo...
00:37:45 (Svěrák zanotoval) Slova už nevím. Bylo to populární.
00:37:52 A jednoho dne já jsem...
00:37:54 -Nemám zájem, nemám zájem. Teď jsem si vzpomněl.
00:37:59 -A já jsem jednou přistoupil k vojínu Uhlířovi a říkal jsem...
00:38:02 -On byl vojín?
-No nemoh to nikam dotáhnout.
00:38:05 Ani na svobodníka. On byl promítač.
00:38:11 -V kinosále vojenským.
-V kinosále byl promítačem.
00:38:15 On, který špatně vidí! Já jsem mu jednou přines text
00:38:21 a říkal jsem, pane Uhlíř, kdybyste někdy měl opušťák,
00:38:26 přijďte a řekněte, jestli je to dobrý, nebo ne.
00:38:29 A on přišel, zahrál mi to a říkal, mně se to docela líbí.
00:38:32 Tak vznikla naše první spolupráce
00:38:35 a toho Čepelku jsme postupně, chudáka, eliminovali,
00:38:42 až jsem mu zůstal jen já.
00:38:44 Ale Miloň říká, že ho to nemrzí.
00:38:49 -A ty jsi do tý doby psal texty, nebo s někým jiným?
00:38:53 -Ano, já jsem chtěl být textař a nikdo to nechtěl,
00:38:59 jenom můj nevlastní strýc Ulrich,
00:39:02 který měl orchestr Antonína Ulricha a byl to smyčcový orchestr.
00:39:07 Ale hrál takový skladby, který byly populární před válkou.
00:39:13 Pro starší generaci. To byly polky a valčíky.
00:39:17 A já jsem jich několik otextoval
00:39:19 a protože jsem se za ty texty trochu styděl,
00:39:22 jako, že nejsou moderní, mně bylo 30 necelejch,
00:39:27 tak jsem to podepisoval jménem Emil Synek.
00:39:31 -Pseudonym. Ten se ti pak ale hodil!
00:39:33 -Ten se mi hodil, když jsem nesměl pod svým jménem.
00:39:35 -Nesměli v rádiu pouštět tvoje písničky, tak Emil Synek.
00:39:38 Možná málokdo z diváků ví,
00:39:42 že jsi napsal řadu písniček pro Ivana Mládka.
00:39:46 To bylo ještě před spoluprací s Jardou?
00:39:49 Protože všeobecně se ví, že Ivan si všechny písničky
00:39:53 texty i hudbu psal sám a ty jsi psal pod pseudonymem.
00:39:56 A takový krásný tituly, jako Láďa jede lodí
00:39:59 a Dáša jedla cukroví atd.
00:40:02 -Dívka s modrou matrací.
-Dívka s modrou matrací.
00:40:05 To jsi taky napsal?
00:40:06 -Asi 10 nebo 12.
00:40:09 -Některý jsou vyložený šlágry toho Ivana.
00:40:14 Ale tím pseudonymem. I Holubí dům jsi napsal pod pseudonymem.
00:40:18 S Jardou. Mimochodem, Holubí dům byl asi
00:40:22 jedna z mála písniček, když vemu tvoji spolupráci s Jardou Uhlířem,
00:40:26 kde jsi dostal hudbu, abys ji otextoval.
00:40:29 Protože je všeobecně známo, minimálně já to vím,
00:40:33 že Jarda zásadně chce zhudebňovat hotové texty.
00:40:38 To přeci musí bejt někdy svízel. To tak děláte dodneška. Že jo?
00:40:42 Ty napíšeš text a dáš mu ho zhudebnit.
00:40:47 Já myslím, že takovej autor
00:40:50 je trošku ochuzenej o ten, tý hudby.
00:40:52 Já jsem mockrát dostal hudbu, třeba od Karla Svobody
00:40:56 a to už byla hudba a teď se strefuješ
00:40:59 do tý nálady tý hudby.
00:41:00 Ty sis tu náladu musel sám nějak vyrobit
00:41:05 a pak čekat, že se do ní strefí skladatel.
00:41:08 -Karle, většinu písniček
00:41:10 jsme udělali tím způsobem, jak jsi řek, že já jsem začal.
00:41:15 Ale několik jsme udělali tímhle obráceným,
00:41:19 že jsem dostal hudbu a ty jsou tutový.
00:41:22 To je třeba Holubí dům, nebo Chválím tě, země má.
00:41:27 A jiný a jiný. Je jich víc.
00:41:31 Když si s tím dáš práci, to víš, jsi to dělal,
00:41:35 tak je to jako křížovka, ale nesmí to ten posluchač poznat.
00:41:41 Že to je tak pracný.
00:41:43 Že ty osazuješ dlouhé tóny dlouhými slabikami
00:41:48 a krátký krátkými, že to je práce, při který se zpotíš,
00:41:52 protože pořád to musí zůstat trošku poetický.
00:41:57 I když je to takhle svázaný.
00:41:59 Ale když se to povede, tak pak to funguje,
00:42:02 že tomu zpěvákovi se to dobře zpívá.
00:42:05 -Že ta radost se dostaví, když to slyšíš už s tou hudbou.
00:42:09 To je jinej druh vjemu, jinej druh zážitku.
00:42:13 Mám pocit, žes mně to ve slabý chvilce sám říkal,
00:42:17 že sis občas pomohl,
00:42:20 když jsi měl napsat text, kterej jsi dával Jardovi zhudebnit,
00:42:23 nějakou jinou písničkou.
00:42:25 Že jsi prostě otextoval nějakou... To si nepamatuješ?
00:42:29 -Ne.
-Já ti to klidně připomenu.
00:42:30 Protože všecko, co jsi mně říkal, já si pamatuju.
00:42:34 Ty jsi mně říkal, že jsi u písničky Severní vítr,
00:42:39 že ty sloky, ty verze,
00:42:41 že jsi vlastně si pomoh písničkou Lásko, mně ubývá sil.
00:42:46 On do sálu vstoupil... Jdu s děravou patou...
00:42:51 -Á, vidíš! To jsem zapomněl!
00:42:53 Mně se hrozně líbila tahleta písnička.
00:42:55 -Jasně. Tak jsi ji otextoval ještě jednou!
00:43:00 -Já jsem si říkal, takovou nějakou, kdyby Jarda složil.
00:43:03 -To je totožný! Ty sloky. On do sálu vešel...
00:43:10 Tak to jsi zapomněl.
00:43:11 -To už jsem zapomněl.
00:43:12 -Co jsi říkal, jsem si vtesal do hlavy.
00:43:15 Že sis takhle pomoh.
00:43:18 Ale ty jsi říkal, že pro ty hvězdy, potom že už jste jen pro ty děti.
00:43:21 Ale víš co já si pamatuju a vybavuju?
00:43:24 Vy jste napsali písničku, nevím, jak k tomu došlo,
00:43:26 kterou nazpíval Karel Gott.
00:43:28 Jé, jé, jé, to je hezky, pár tónů humoresky.
00:43:34 Já jsem, on to nazpíval, nevím jak k tomu došlo, proč.
00:43:38 Jestli pro nějakej pořad, ale on tu písničku opravdu miloval.
00:43:41 On byl úplně nadšenej.
00:43:43 -Jo?
-Já jsem byl tenkrát u něj.
00:43:45 A zrovna byla nějaká akce, kde měl zpívat a on říkal,
00:43:49 je to čerstvý, ale já to tam budu zpívat, naučím se to.
00:43:52 Protože, to miloval, protože,
00:43:54 já si říkám, že on zase takovejch textů
00:43:58 moc jaksi v repertoáru neměl.
00:44:01 A miloval to. Jak k tomu došlo, že nechtěli jste hvězdy
00:44:06 a dali jste písničku Karlovi?
00:44:08 -Já už nevím.
-Nepamatuješ si.
00:44:10 -Nepamatuju.
-On tím byl nadšenej.
00:44:13 Ale zajímavý je, že do jeho běžného koncertního repertoáru,
00:44:16 co já vím, tak se ta písnička nikdy nedostala.
00:44:19 Přestože ji měl strašně rád. A já ji mám rád taky.
00:44:24 Protože všecky vaše CD mám. Já jezdím autem často sám,
00:44:28 takže třeba Jé, jé, jé to je hezky, s Karlem,
00:44:31 si pustím na D1 třeba 4 x za sebou.
00:44:35 To je opravdu nádherná čeština. Ne už tak, abych pravdu řek,
00:44:40 udělali jste písničku, kterou zpívá Lucie Bílá.
00:44:44 -Láska hory přenáší.
-Láska hory přenáší.
00:44:46 Hezkej text, musel jsem si ho přečíst,
00:44:48 tam jsem nerozuměl přesně,
00:44:50 díky všem těm kudrlinkám světový zpěvačky,
00:44:56 tak už ten text mně unikal.
00:44:58 Ale to jsou asi jen 2 výjimky,
00:45:00 jinak moc pro ty zavedený hvězdy jste pak nic nepsali.
00:45:04 -Naposledy pro Annu K. jsme napsali písničku Prokřehlá.
00:45:10 -Jo.
-Někdy ji hrajou.
00:45:13 -V rádiu. Tak to mi uteklo.
00:45:16 To jsem asi zrovna poslouchal vaše CD, rádio jsem měl vypnutý.
00:45:20 Zdeňku, v jaké době žijeme, to všichni víme.
00:45:25 Jsem rád, že se v tom nemusíme příliš topit.
00:45:30 Doba je taková, že divadla jsou prázdný,
00:45:33 vaše divadlo je prázdný, kultura je úplně utlumená.
00:45:38 Ty jseš starší, než já o něco.
00:45:41 Já si nepamatuju, kdy takhle za mýho života
00:45:44 byla utlumená kultura.
00:45:45 Akorát snad, když umřel Brežněv. Jinak ne.
00:45:49 -To bylo pár dní jenom.
-Než byl funus a tak.
00:45:53 To bylo, to nehrály kina, to si pamatuju, divadla.
00:45:57 Jak tomu čelíš, tomuhle tomu...
00:45:59 -Promiň, že se směju, ale když umřel Brežněv,
00:46:03 tak jsme natáčeli film Jára Cimrman ležící, spící.
00:46:08 A tam šla sokolská kapela po Starým Městě.
00:46:13 Dva důchodci, jsem slyšel, jak říkají:
00:46:15 Vidíš, Brežněv zaklepal bačkorama a Sokolové už se rojej.
00:46:25 -To je hezký.
00:46:28 Tak se tě chci zeptat,
00:46:29 protože hodně lidí nejen z našeho oboru
00:46:34 je stresovanejch, jak tomu čelíš?
00:46:38 Tý nepřízni tohoto typu.
00:46:42 -Já jsem napsal, za tu dobu, kdy nebylo do čeho píchnout,
00:46:48 scénář filmovej k pohádce.
00:46:52 Ale mému synovi se ještě nezalíbil, takže to zůstalo u 3. verze.
00:47:00 A pak on přišel s nápadem, že zfilmuje 3 moje povídky.
00:47:07 A napsal scénář tak obdivuhodně, že kdybych to napsal já,
00:47:14 tak bych jednu vyprávěl, druhou a pak třetí.
00:47:17 Ale on je táhne všechny 3 najednou
00:47:21 a ty postavy z těch povídek se i setkávají.
00:47:26 A do závěrečné fáze tzv. proveselování scénáře,
00:47:32 jsme to dělali spolu.
00:47:33 A já jsem si vzpomněl, že jsem se vrátil vlastně
00:47:37 do spolupráce s Láďou.
00:47:39 My se kolikrát při tom tak smějeme, kam se hrabe divák.
00:47:48 Takže nám to strašně šlo, to společný psaní,
00:47:52 seděli jsme asi na tom 15 x, nebo 10 x
00:47:56 a vzniknul z toho scénář, který už se bude teď točit.
00:48:01 -Teď na jaře se bude točit.
-Ano, 29. března začínáme.
00:48:06 -29. března.
00:48:08 -Bude se to jmenovat Betlémské světlo.
00:48:11 -Betlémské světlo. A tak se jmenuje povídka?
00:48:12 -Jedna z povídek se tak jmenuje.
00:48:14 -Ty jsi vydal 2 sbírky svých povídek.
00:48:18 -A teď bude třetí.
-A to píšeš v pandemii?
00:48:21 -Ne. To píšu taky, asi 3 jsem udělal v tý pandemii.
00:48:26 -V pandemii 3.
00:48:27 Takže už je zaděláno na další knížku.
00:48:29 -Knížka vyjde každou chvíli.
00:48:30 -Aha. Já jsem myslel, že poslední je Strážce nádrže.
00:48:36 -To byla. Teď bude, ta se bude jmenovat
00:48:42 Povídky jedna báseň.
00:48:45 Ale ono to je tím, že, to jsou povídky
00:48:48 a opravdu jedna báseň.
00:48:50 Ale na titulu jsem řek grafikovi, aby to a umenšil.
00:48:55 Takže jsou to Povídky a jedna báseň,
00:48:57 ale vypadá to, jakože jsou to krásný povídky.
00:49:02 -To je hezký! Já vím jenom, to ještě chci dodat,
00:49:05 že ty jsi míval, možná, že máš pořád, notýsek,
00:49:10 kam sis psal různý, někde jsi něco slyšel.
00:49:13 Takhle pracuješ pořád?
00:49:14 -Pořád.
-A to není deník.
00:49:17 -Ne, nápadník.
-Tam si píšeš ty nápady.
00:49:22 -Nebo co zaslechnu.
00:49:24 -V tý době jsi toho moc nemoh zaslechnout.
00:49:27 -Ne, ne. Je to mrtvý.
00:49:29 -O pandemii určitě nic psát nebudeš.
00:49:31 To budeme všichni rádi až bude pryč.
00:49:33 -Až to vyvane.
00:49:36 -Zdeňku, já jsem strašně rád,
00:49:38 že jsem moh ten čas s tebou strávit tady.
00:49:42 I když ani jeden nejsme zvyklí na prázdný hlediště.
00:49:46 Ale věřím, že to naše posezení potěšilo televizní diváky,
00:49:51 který toho novýho moc na obrazovkách neviděj.
00:49:54 Já nevím, jestli ty jseš optimista,
00:49:57 ale společně si možná můžeme přát, aby už konečně bylo líp.
00:50:02 -Já jsem vždycky měl to světýlko v tunelu v tý vakcíně.
00:50:08 Tak jsem říkal, na to musej něco vymyslet!
00:50:10 Dyť je to ohrožení lidstva! Tak to se mi splnilo.
00:50:14 Teď ještě, abychom z toho tunelu
00:50:17 vyjeli tady před sedadla, která budou plná.
00:50:22 Protože smích, to je taky co chybí, ale co by potřebovali.
00:50:27 Nevím, jestli jsme jim ho trochu dali dneska.
00:50:29 -Ani jsme se moc nesnažili. Bez diváků je to těžký.
00:50:34 Dobře. Tak doufejme, že lepší časy se dostavěj.
00:50:41 Abysme skončili nějak optimisticky. Děkuju ti, že jsi přišel.
00:50:45 Vážení diváci, mým hostem byl dneska Zdeněk Svěrák!
00:50:48 -Díky.
00:50:49 Skryté titulky Eva Svobodová
Rozhovor na dva metry s hercem a scenáristou panem Zdeňkem Svěrákem, který letos slaví 85. narozeniny. Režie M. Čech
Divadla jsou pro diváky zatím pořád uzavřená, ale natočit v prázdném hledišti rozhovor dvou lidí lze. A toho využil Karel Šíp k natočení milého povídání s hercem a scenáristou, letošním jubilantem, panem Zdeňkem Svěrákem na jevišti osiřelého Divadla Semafor.
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 3
