00:00:34Bylo jedno království, ve kterém vládl zlý panovník.

00:00:39Vládl tvrdě a bezohledně.

00:00:42Všechny své poddané nutil lhát.

00:00:46Kdo se lži vzepřel, toho uvrhl do labyrintu,...

00:00:51...odkud se nikdo nikdy nevrátil.

00:00:55Staré knihy a mapy dal zakopat do hlubokých jam.

00:01:06Tak lidé zvolna zapomínali, co je pravda.

00:01:10Báli se.

00:01:13Jeden se bál druhého, bál se ukázat svou pravou tvář.

00:01:18Málem by už lež zaplavila celou zemi.

00:01:22Prožrala ji jako červotoč dřevěný zvon.

00:01:27Ale teď poslechněte, jak se věci měly.

00:01:38Růže.

00:01:43Tak krásně voní.

00:01:46-Je bez vůně, to se ti jen zdá.
-Ne, pane! Opravdu voní.

00:01:55Opravdu? Do labyrintu s ní.

00:02:03To je nová mapa, Výsosti.

00:02:06Jak vidíte, naše království je největší.

00:02:10A nejmocnější.

00:02:12Velmi správně! Je vlastně jediné na světě. Co je tohle?

00:02:18Podle naší nové mapy jsou to maličká království.

00:02:22Taková, jako bývalo naše království.

00:02:26Ale na bývalé hranice si už nikdo nepamatuje.

00:02:31Ta malá království nemají žádný význam.

00:02:35-Chtějí jen splynout s naším královstvím. -Správně!

00:02:41Máme tak velké království, že se v něm dá zabloudit.

00:02:46Vždycky se mi líbila bludiště.

00:02:49Tatínku!

00:02:51Tatínku, slyšela jsem na zahradě, že prý má každý nějakou maminku.

00:02:57-Já bych taky chtěla jednu.
-Kdopak ti to řekl?

00:03:03-Co to bylo za hlupáka?
-Nevím, nikoho jsem neviděla.

00:03:08Okamžitě prohledejte zahradu a najděte mi ho.

00:03:13Ty poslouchej. Narodila ses ze vzduchu, tmy a z rosy.

00:03:18Z tymiánu, sklenice vína a z hrsti mouky.

00:03:22-A taky z pepře a petržele, milá dcero. -Ano, tati!

00:03:28-Pamatuj si! Ty jsi žádnou matku neměla. -Budu si to pamatovat.

00:03:35-A z labyrintu opravdu nevede žádná cesta ven? -Naštěstí ne!

00:03:41-Pro lásku Boží, nezdržuj mě!
-Co je to láska?

00:03:46-Hloupost, nesmysl. Láska není!
-Dobře, tati!

00:03:50Pokračujme, pánové!

00:03:53-Něco nového v království?
-Všechno v pořádku, Výsosti.

00:03:58Lidem stačí, že mají plné žaludky. Přece něco... Slyšeli jsme,...

00:04:05...že je ve městě mladík, který předčítá ze starých knih.

00:04:11Říká, že v nich je ukryta pravda.

00:04:15Co je to pravda?

00:04:18Co je to pravda? Jediná pravda jsem já sám.

00:04:24Já určuji osud tohoto království. Já určuji, co je bílé a co černé.

00:04:31Co voní a nevoní. Do týdne mi najdete toho holobrádka.

00:04:36-Je hbitý jako had. -Je jako stín. Bude těžké ho lapit.

00:04:42-Je mrštný jako ještěrka.
-Je nebezpečný.

00:04:49Čerstvé ryby, kupujte!

00:04:54Čerstvý chlebíček.

00:05:00Kupujte, lidičky.

00:05:04Kupujte chleba.

00:05:06Čerstvá vejce.

00:05:09Čerstvá vejce.

00:05:12Džbánečky kupujte.

00:05:16Čerstvé preclíčky.

00:05:21Kupujte zelí, je nejlevnější na celém světě.

00:05:26K radosti bolesti, kdo by chodil bos. Kupujte boty.

00:05:32Kupujte Boží ptactvo, bude vás obveselovat, bude vám zpívat.

00:05:38Doma nepřekáží, je jako nic. Je překrásný. Kupujte!

00:05:45Pane, nechcete si koupit krásného ptáčka?

00:05:50Tenhle se mi líbí, koupím ho!

00:06:02Co je to? Je pryč! Za poctivé peníze jsem takhle nakoupil?

00:06:08-Ticho, nekřič!
-Ty podvodníku! -Pomalu!

00:06:12-Ty šejdíři, vrať mi peníze!
-Co je to tady?

00:06:16-Zaplatil jsem ptáka a on ulítl.
-No a co? Koupil jsi nic, ulítl.

00:06:22-Je to v pořádku, pane?
-Ano, v pořádku.

00:06:26Ale já zaplatil, byly to těžce vydělané peníze.

00:06:31Chceš říct, že prodavač tě ošidil?

00:06:35Ne, je to v naprostém pořádku, pane.

00:06:42Kupujte kůže, kožešinky. Je pevná, jemná a vydrží vám sto let.

00:06:49-Koupím ji.
-Ale napřed zaplatit.

00:06:54Když ještě přidáte, může být vaše.

00:06:58Tak prosím. Budete určitě spokojen.

00:07:01Kůže, kožešinky...

00:07:05Ty lháři, tomuhle ty říkáš poctivé zboží?

00:07:09Ty lháři jeden, lháři prolhaná!

00:07:15-Stráž!
-Pusťte mě, nechte mě!

00:07:2250 vajec jsem od tebe koupila a podívejte se, co mi prodala.

00:07:28Já prodala a tys koupila. Neříkala jsem, že je tam žloutek.

00:07:34-Podvodnice! Měla jsi mi říct pravdu. -Pravdu? Zavolám stráž.

00:07:47-Tady máš.
-To nejde, pane! Jak vám to vrátím?

00:07:53Je-li ti milejší pravda než lež,...

00:07:57...přijď někdy do domu u Modrého stromu a řekni heslo: Pravda.

00:08:28Co to máš? Ukaž!

00:08:37Stará kniha?

00:08:40Ale ty přece už neexistují.

00:08:45Zamilovali se do sebe a brzy se konala svatba.

00:08:52Co je to za nesmysl?

00:08:57Ty jsi smutná?

00:08:59Nebuď, má chůvičko, němá rybičko.

00:09:05Láska je nesmysl, říkal mi to tatínek.

00:09:11Všichni to říkají.

00:09:20To je divné.

00:09:27Chůvo, počkej, pusť mě!

00:09:45Počkej!

00:10:05Kdo tu bydlel?

00:10:11Byla to žena.

00:10:22Měla fantazii.

00:10:28Děťátko.

00:10:34Knihy.

00:10:42Jakoby odtud utíkala.

00:10:47Nebo ji někdo vyhnal. Co se tu vlastně stalo?

00:10:56Kdo to byl?

00:10:59Musím tu záhadu vyřešit, pomůžeš mi?

00:11:05Dobře, bude to naše tajemství.

00:11:11Začala bych tímhle.

00:11:31Jsi moc hodná chůvička, němá rybička.

00:11:48Hledejte na půdách, ve sklepích, každá stará kniha je důležitá.

00:11:54A nebojte se!

00:11:56Zkuste nejdřív doma říkat pravdu, mezi svými blízkými.

00:12:01Není to lehké, nemáme tolik odvahy.

00:12:05Už to, že jsi tady mezi námi je odvaha. KLEPÁNÍ.

00:12:12-Kdo je? -Pravda.

00:12:26-Řekl jsi, abych přišla, pane.
-Ano, posaď se.

00:12:33Myslela jsem, že se nás zastaneš. Kdo má věčně snášet to bezpráví?

00:12:39Nechat na sebe křičet na tržišti,...

00:12:43...když chceš za poctivé peníze poctivé zboží.

00:12:48A když se bráníš, skončíš... však víš kde.

00:12:53-V labyrintu.
-Prokleté bludiště.

00:12:57Co se píše ve starých knihách o labyrintu tohoto království?

00:13:08Nevídaná stavba, zbudovaná vznešenými předky naší královny.

00:13:14Z mnoha zemí přicházeli lidé prostí i vznešení,...

00:13:19...aby se sklonili před umem a důmyslem lidského ducha.

00:13:25Na cestě labyrintem je provázel panovník této země.

00:13:30Neboť on jediný zdědil tajemství cest, tajemství návratu.

00:13:36A náš král?

00:13:38Z krásného lidského díla udělal bludiště bez východu.

00:13:43Pane, z tvých slov mám strach. Snad je lepší být podvodníkem a lhářem.

00:13:50Žilo by se nám lépe.

00:13:52Jen na nás záleží, zda zvítězí pravda nebo lež.

00:13:58Proč nepřišla hospodyně?

00:14:02Vybírejte zelíčko.

00:14:06Čerstvé zelíčko.

00:14:12Kupte preclíčky!

00:14:14Čerstvé preclíčky.

00:14:32Vyberte si!

00:14:41Knihy!

00:14:43Staré knihy!

00:14:46Kupujte knihy.

00:14:50Staré knihy. Kupujte!

00:14:54Zbláznila ses? Ihned zmiz nebo tě chytí. To se nesmí!

00:15:00Vyčítám já tobě, že prodáváš cibuli? Nestarej se!

00:15:05-Co chtěla?
-Nevím, je asi pomatená.

00:15:17Koupíme tvé knihy.

00:15:29-Jsou překrásné. Jak jsi k nim přišla? -Už ani nevím.

00:15:38-Co za ně chceš? -Za každou si budeš se mnou hodinu povídat.

00:15:47-Není to nebezpečné? -Jen klid!
-Tak platí!

00:15:51-Vezmi si knihy a zítra večer se tu setkáme. -Abys nelitovala.

00:15:57To je zvláštní, tvá ruka je horká a měkká.

00:16:02-Jako mech na slunci v lese.
-Nezapomeň, zač jsem knihy prodala.

00:16:17-Pojď! Knihy máme a ona nás už nikdy neuvidí. -Cože?

00:16:22Měl bys být opatrnější. Kdoví, co je zač.

00:16:32Každou z těch knih jsem prodala za hodinu rozhovoru.

00:16:37Ale nevím jistě, zda je to ten muž, co mluví pravdu.

00:16:43Nebezpečný se mi nezdá. A víš co mi řekl?

00:16:47Že mám dlaň horkou a měkkou jako mech na slunci.

00:16:59Ale o tom mém obchodu ani muk!

00:17:04Princezno, dceruško, hledal jsem tě.

00:17:10Pověz mi, co jsi dělala dnes ráno.

00:17:15Dnes ráno?

00:17:19Trochu jsem lhala, potom zase lhala a pak se bavila.

00:17:25-Pak mi šnek řekl, že rád špek...
-Dost! Kde jsi byla?

00:17:34-Vždyť ti to říkám.
-Mně nebudeš lhát!

00:17:39Kdybych věděla, co je pravda a co lež, mohla bych ti odpovědět.

00:17:45Ale takhle...

00:17:47Mám ruce měkké jako mech, kdopak mi to jenom řekl?

00:17:53Přejít na druhý břeh, je jako vzdech.

00:18:01Nakonec bych měl být spokojen. Lže dokonale.

00:18:50Moje drahá, moje milovaná dcero!

00:18:55Mít křídla, už dávno bych za tebou přiletěla.

00:19:02Být rybou, vodou bych si k tobě našla cestu.

00:19:13Trápíš se, královno.

00:19:17Jsem nevděčná. Mám u vás vše, co potřebuji.

00:19:22Dobře víš, že princezně tvé dopisy nedají. Spálí je.

00:19:33Pošklebují se tvému smutku.

00:19:36Vyměnila bych zdejší klid za strádání.

00:19:41Jen, kdybych mohla být se svou dcerou.

00:19:45Vím, jste příliš dlouho odloučeny.

00:19:51Podívej, rozkvetly keře.

00:19:56Když jsem sem přišla poprvé, ten keř byl tak malý...

00:20:01...jako moje dcera, když jsem ji viděla naposled.

00:20:07Mám výčitky svědomí, že jsem ji opustila.

00:20:11Jaké výčitky? Všichni vědí, že tě král vyhnal.

00:20:16Děsí mě pomyšlení, že žije tak, jak si přeje její otec.

00:20:21A že já nezmůžu nic.

00:20:44Musím s ní mluvit a vidět ji. Už nemůžu čekat.

00:20:56Vždy, když jdu kolem labyrintu, naskáče mi husí kůže.

00:21:02Kdo se tu prý ztratí, nikdy už nenajde cestu ven.

00:21:07Říkal mi to tatínek.

00:21:14-Slyšel jsi krále, co říkal?
-Slyšel.

00:21:18Máme hlídat princeznu, ale mohla by z nás udělat hlupáky.

00:21:23A navíc bychom mohli skončit tady.

00:21:29Leda, že bychom měli plánek bludiště.

00:21:34Blázne, ten nemá ani král. Říká se,...

00:21:37-...že ho dal kdysi královně jako důkaz lásky. -To není pravda!

00:21:44Královna byla dědičkou království a plán má ona.

00:21:49Královna zmizela a král ten důkaz lásky musí oželet.

00:21:54Ale je to jedno. Koho pošle do labyrintu, ten tam zemře.

00:21:59Král může být spokojen.

00:22:02Slyšela jsi? Král dal nějaký důkaz nějaké královně.

00:22:07Ale jaký důkaz lásky? Vždyť žádná láska není.

00:22:14Počkej! Chtěla bych tomu rozumět.

00:22:21Dobře, nemůžeš mi to říct. Tak se radši vrať.

00:22:38Ne, nic jsem neudělal. Nechte mě! Vrahové!

00:22:42Proč jste vybrali právě mě? Nikam nepůjdu!

00:22:46Ty nevíš? Dej si pozor na jazyk! Teď je to jen dětská hra.

00:22:52-Jaké máte důkazy, že jsem říkal pravdu? -Tak přece něco víš.

00:22:58-V paláci ti rozvážeme jazyk. -Ne!
-A dokonale! -Nechte mě!

00:23:11-Kde je ten druhý?
-Čeká tě ve svém domě.

00:23:16Nejsem zvyklá na takové jednání. On tu měl čekat na mě.

00:23:22Nevěděl jsem, že prodavačka knih je pyšná jako princezna.

00:23:27-Tak půjdeš se mnou nebo ne?
-Dobře! Ukaž mi cestu.

00:23:33Račte, Výsosti!

00:23:39Ale pamatuj si!

00:23:41Sliby se musí plnit prodavačce knih stejně jako princezně.

00:23:56Nikdy jsem neviděla dům, jako je tenhle.

00:24:00-Mým přátelům se tu líbí.
-Co je to přítel?

00:24:05-Ty to nevíš? -Ne!

00:24:10Přítel je člověk, kterého máš ráda a na kterého se můžeš spolehnout.

00:24:18S tím koho máš ráda, můžeš mlčet, můžeš si s ním i povídat.

00:24:25Můžeš se s ním i pohádat, ale to na věci nic nezmění.

00:24:30Máš ho ráda a on tebe.

00:24:33Proto mu můžeš říct všechno, co jinému člověku nikdy neřekneš.

00:24:39Nikdy nezneužije tvou důvěru.

00:24:42Nikdy jsem neměla přítele. Řekni mi, co je to mít někoho rád.

00:24:49Jinak máš ráda přítele, jinak člověka,...

00:24:53...se kterým chceš prožít celý svůj život.

00:24:58Jinak otce nebo matku. Láska má tolik podob.

00:25:02-Nemám matku. -Umřela ti?
-Nikdy jsem žádnou neměla.

00:25:07-Každý má matku. -Já ne!

00:25:10Narodila jsem se z rosy, tymiánu, petržele a mouky.

00:25:17Posmíváš se mi.

00:25:19Podle toho, jak se tváříš, jsi se narodil z kyselých okurek.

00:25:29A co když se neposmívám?

00:25:32Tak bych si myslela, že jsi se narodil z čisté vody.

00:25:37Z motýlích křídel, ze sladkého medu.

00:25:59Hodina už uplynula.

00:26:05Ještě jsme neskončili.

00:26:36Kolik už jich odtud odletělo a žádný se nikdy nevrátil.

00:26:50Leť chytře, vyhni se střelám a sítím, vyhni se labyrintu.

00:26:56Najdi dům s dobrými lidmi.

00:27:03Ti už si poradí, co s dopisem.

00:27:15V ničem se nevyznám. V hlavě mám teď zmatek.

00:27:20Hučí v ní všechna nová slova.

00:27:23-Lituješ, že jsi se mnou uzavřela obchod? -Nelituji, naopak.

00:27:29Bojím se, že nebudu mít dost času, abych se všemu od tebe naučila.

00:27:36A ta nová slova v sobě poskládala.

00:27:41To je zvláštní.

00:27:43Srdce mi tluče, jako bych s chůvou běhala po paláci.

00:27:53Musím ti něco říct.

00:27:56Vím to, jsi princezna.

00:28:00Dcera krále. Nebojíš se, že se se mnou bavíš?

00:28:04-Proč se mám bát?
-Jsi přece ten, který učí pravdě.

00:28:10Musíš být opatrný, hrozí ti nebezpečí.

00:28:18Miřte přesně!

00:28:24Daleko nedoletí, má střela ho zasáhla. Hněte s sebou!

00:28:29Jestli má zas dopis od královny, chci ho mít.

00:28:38Holoubek.

00:28:41Zabloudil až sem. Přinesl dopis.

00:28:47Tak na co čekáš? Čti!

00:28:55Moje drahá, milovaná dcero!

00:28:58Mít tak křídla, dávno bych už za tebou přiletěla.

00:29:03-Nerozumím tomu. Mám vůbec právo to číst? -Jen čti!

00:29:08Král je mocný, ale všemocný není. Věřím, že tě brzy uvidím, má dcero.

00:29:15Holuba, který ti přinesl psaní opatruj. Zná ke mně cestu.

00:29:22Královna, tvá matka.

00:29:28Král? Jiný král než můj otec tady není.

00:29:33Jestliže jsem dcerou té, která mi píše,...

00:29:37-...potom to znamená, že mi píše...
-Královna. Tvá matka!

00:29:44Matka?

00:29:48Já mám matku? Já mám maminku.

00:30:00Myslel jsem, že už jsi sám.

00:30:09-Právě odcházím. -Doprovodím tě!

00:30:45Takhle je to tedy. Jan a princezna.

00:30:58Tolik let se spolu v bídě plahočíme...

00:31:02... a on si za mými zády najde cestičku na královský trůn.

00:31:11Jestli je to opravdu princezna, proč by ji měl mít právě on.

00:31:21Holub uletěl.

00:31:24Princezna je bůhví kde a ten mládeneček...

00:31:28-Bouří lidi...
-Chce, aby četli staré knihy.

00:31:32Je to vaše chyba! Zítra ho tu chci mít!

00:31:36Jinak půjdete všichni do labyrintu.

00:32:09Už nikdo nikdy nemůže zvrátit osud této země!

00:32:15Já jsem ji pokřtil dokonalým hříchem.

00:32:19Moje vůle je zákon!

00:32:22Každý bude lhát!

00:32:24Každý se napije, aby aspoň jedním douškem zkazil svou čest.

00:32:30Já dokáži, že se každý trochu namočí.

00:32:34Aspoň cípkem potřísní svoje svědomí. A to je moje síla!

00:32:42Ani němí nebudou bez viny, ani slepí. Ani hlušší, bez rozdílu.

00:32:49Musíš mít žízeň po tak dlouhém letu.

00:32:53Až se posilníš a odpočineš si, odneseš dopis mamince.

00:33:06To jsi ty, chůvo.

00:33:11-Představ si, už vím, že mám maminku. -Bože...

00:33:21Ty mluvíš?

00:33:30Kdysi jsem si řekla, že je lepší být němý, než muset lhát.

00:33:41Ale teď i mlčení by bylo lží.

00:33:46Pojď! Musím ti toho spoustu říct.

00:34:01Tady v té kolébce tě maminka houpávala.

00:34:12Co se stalo pak? Proč už tady není?

00:34:21Když v této zemi přestala platit pravda,...

00:34:26...protože tvůj otec si násilím a lží upevňoval moc...

00:34:32...rozhodla se královna, že s tebou tajně uprchne.

00:34:38-Nechtěla, abys byla vychovávána v království lži. -A dál?

00:34:46Utíkaly jsme v noci zahradami,...

00:34:50-...ale jak jsi zaplakala, chytili nás. -Byla to má vina!

00:34:56Jakápak vina u nemluvněte?

00:35:00Mně pak pohrozili smrtí, jestliže cokoliv prozradím.

00:35:05Tak jsem začala předstírat, že jsem z té hrůzy oněměla.

00:35:12Jenomže tvou maminku vyhnali ze země.

00:35:21Král už dávno čekal na záminku, jak se královny zbavit.

00:35:28Nechtěla nikdy lhát.

00:35:37Taky už nechci!

00:35:41Napíši dopis mamince a utečeme s Janem za ní.

00:35:46-Ale na Jana se chystají teď rádci.
-Musíme ho varovat.

00:36:01-Kde je? -Nevím.

00:36:04-Tak ty nevíš? Půjdeš s námi. Pak si vzpomeneš. -Ne!

00:36:11-Nikdo nic neví. Samá neviňátka!
-Samí slepí.

00:36:30Nesmíš tu zůstat, chtějí tě chytit.

00:36:35Zůstanu, protože tě mám rád.

00:36:38Kdybych utekl, tvůj otec by nad námi vyhrál. Vyhrála by lež.

00:36:44-Bojím se o tebe, musíš hned pryč. Nebo utečeme spolu. -Ne!

00:36:52Půjdeme za tvým otcem a já mu řeknu, že se máme rádi.

00:36:57Zahyneš v labyrintu. Otec se nesmí dovědět, že se máme rádi.

00:37:04-Tolik se bojíš pravdy?
-Už nechci lhát.

00:37:11Já sama řeknu králi o nás dvou.

00:37:19Tak ty se chceš stát zetěm krále?

00:37:23Už tě omrzel nuzný dům a chudá strava.

00:37:27-Vyčítáš mi lásku? -Lásku? Vychytralosti říkáš láska?

00:37:34Tak ty ses zamiloval do princezny? Máš pravdu, kdo by odolal trůnu?

00:37:42Hrone!

00:37:49-Hrone!
-Všechno jsi zradil.

00:38:03Tolik jsme byli spolu. Myslel jsem, že se známe.

00:38:10A teď? Kvůli mně... Nelituješ toho?

00:38:47-Někoho snad hledáte?
-Princezno!

00:38:57-Zase nás doběhla.
-Dlouho se smát nebude.

00:39:02-Dnešní noc je temná.
-Temná!

00:39:07-Měsíc tak krutě svítí.
-Svítí!

00:39:12-Pánové, co říkáte téhle večernici?
-Krása!

00:39:19-Zmýlil jsem se, je to zářící Slunce. -Ano, Slunce.

00:39:25Lháři jste výteční, ale nudíte mě k smrti.

00:39:32Kde je moje dcera? Od rána jsem ji neviděl.

00:39:36Tvoje dcera, králi, se zamilovala.

00:39:40Cože? Kdo na krále takhle křičí? Kdo si troufá?

00:39:47-Ten, který když budeš chytrý ti může pomoci. -Ihned se ukaž!

00:39:53Pojď sem ty, jsem příliš líný.

00:39:56Taková drzost! Kdo se to opovažuje?

00:40:00-Králi, nemám moc času, sbohem!
-Počkej!

00:40:13Řekni, co víš. Ale mluv rychle nebo tě dám oběsit.

00:40:18-Můžeš mě potřebovat.
-K věci nebo...

00:40:21-Můžeme spolu udělat dobrý obchod.
-Kdo jsi?

00:40:27Řeknu ti jméno člověka, který učí lidi říkat pravdu.

00:40:32-Člověka, který se zasnoubil s princeznou. -Dost!

00:40:38Jsem ochoten ti posloužit, králi.

00:40:44Štědře se ti odměním. Teď jméno toho člověka.

00:40:53Jan.

00:41:06Výsosti!

00:41:08-Výsosti, princezna se vrátila.
-A odkud se vrátila?

00:41:13-Nejdřív zmizela a pak....
-Stačí!

00:41:24Máme hosta.

00:41:27Králi!

00:41:30Už dlouho jsem s tebou chtěl mluvit, ale teprve teď mám důvod.

00:41:39-Opravdu?
-Jsem Jan, přítel tvé dcery.

00:41:45Máme se rádi a nechceme ti lhát. Zapírat a schovávat se.

00:41:51Utíkat a překrucovat slova.

00:41:54Tak ti říkám přímo, chtěl bych si princeznu vzít.

00:42:02Tak ty si ji chceš vzít?

00:42:06Chci být upřímný k tobě stejně jako k jiným.

00:42:10Vodu téci vzhůru králi nedonutíš. I když možná chvíli,...

00:42:16...vydržíš-li chvíli stát na hlavě, se to tak může zdát.

00:42:26Mám na to jiný názor.

00:42:29I to nejdivočejší zvíře, šelma, dravec, se dají zkrotit.

00:42:36Vodit na řemínku. Zobají pak z ruky.

00:42:41-Naučí se, jak se chovat v kleci.
-A co královna? Co tvoje žena?

00:42:48Je šílená. Jen blázni jako ona nebo ty se těžko krotí.

00:42:54I v přírodě jsou vadné kusy.

00:42:57Musí se pochytat a zničit, aby se nákaza nešířila.

00:43:02To bych pak řekl, že celé království je země bláznů.

00:43:08A i když tví rádci nutí lidi ke strachu,...

00:43:12...tak nepřestali rozeznávat pravdu od lži. To mi věř!

00:43:17No dobře!

00:43:25Ukáži ti tvou pravdu!

00:43:31Hrone, co tu děláš?

00:43:34Přišel dobrovolně. Tvůj přítel tě zradil.

00:43:39-To není pravda. -Ubožáku! Ty nutíš vodu téct nahoru.

00:43:45-Ty, ne já! -Přesto věřím...
-Věřit můžeš v labyrintu.

00:43:51Tam tě nikdo rušit nebude, ani moje dcera.

00:43:57Snad jen smrt tě bude trochu obtěžovat.

00:44:02Ale to už je jenom tvoje věc. Odveďte ho, ztrácím čas.

00:44:13Ty zůstaneš!

00:44:16Doufej, že tě budu potřebovat.

00:44:22Maminko, kdybys mi tak mohla pomoct.

00:44:29Ano, královna, tvoje matka nám pomůže.

00:44:33Ona jediná zná cestu z labyrintu. Pojď! Vezmi si pero a piš!

00:45:04Leť chytře! Vyhni se všem střelám a sítím.

00:45:16ŠÍLENÝ SMÍCH.

00:45:24NÁŘEK.

00:45:29Vrazi!

00:46:06Je tam, střílejte!

00:46:16Ty přece víš víc, než jsi zatím řekl.

00:46:20Čekám.

00:46:23Jsem ti oddaný, králi.

00:46:26Ukáži prstem na všechny, které Jan učil pravdě.

00:46:35Princeznin dopis pro královnu.

00:46:39Od ní se tedy princezna pomoci nedočká.

00:46:52-Jsi chytrý. Tebe si budu hledět.
-Hledět?

00:47:00-Za kolik?
-Chtěl bych...

00:47:08Tvou dceru, králi!

00:47:13Bude tvoje, bude-li souhlasit.

00:47:37-Ne! -Nekřič! Chtěla bys odtud na svobodu?

00:47:45-Přišel jsem ti pomoct. -Ty mně?
-Ano! Jenom mi podepiš tohle.

00:47:59Vzdávám se dobrovolně Jana, nikdy ho už nechci vidět.

00:48:04-Podepiš to a budeš volná. -Nikdy!

00:48:09To radši do konce života tu budu zavřená.

00:48:14Odejdi, chci být sama.

00:48:18Brzy se uvidíme, za týden bude svatba.

00:48:23-Jaká svatba? -Naše.

00:48:29Zmiz! Jsi odporný, hnusný!

00:48:33Zradil jsi svého přítele, zradil jsi všechny.

00:48:38-Jsi vůbec člověk? -Kopej si do mě, plivej mi do očí,...

00:48:44...ale přesto všechno se bude brzy slavit svatba.

00:48:49-Nikdy! -Kdo se tě bude ptát?

00:48:53Tváře napuchlé hořem se schovají pod závoj a nikdo nic nepozná.

00:48:59Lidé budou jásat a tvé vzlyky si vysvětlí jako šťastný smích.

00:49:05A potom pomalu si zvykneš.

00:49:11Řekla jsem ti, zmiz!

00:49:17Jeho život je ve tvých rukou, když podepíšeš, bude žít.

00:49:23Rozmysli si to, ale nemáš moc času.

00:49:30Lidičky, slyšeli jste to?

00:49:33-Zavřeli ho, je v labyrintu.
-Musíme něco udělat.

00:49:38-Ale co? -Hlavně se nesmíme bát.
-Už nechceme prolhaného krále.

00:49:44-Ne! -Nechceme lež!

00:49:46Nechceme krále, který zná jenom lež.

00:49:50-Král musí propustit Jana.
-Ano!

00:49:54-Musí nám vrátit královnu.
-Ano!

00:49:58Král nemusí nic!

00:50:00Jediné co teď udělá je, že vás všechny zavře do labyrintu.

00:50:06Chopte se jich!

00:50:21Brzy pominou tyhle vášně. Smrt rozpustí odvahu té lůzy.

00:50:27A ty se staneš manželem princezny.

00:50:36Jsme tady, Jene! Slyšíš nás?

00:50:41Odpověz, ať k tobě najdeme cestu tím hrozným bludištěm.

00:50:47Vyvedeš nás odtud.

00:50:52Všechno je to moje vina.

00:50:55Měl jsem vůbec právo budit v těch lidech naději?

00:51:00Máme strach. Cesty labyrintu se nikdy nesetkají.

00:51:05Žádná nevede ven. Měli jsme držet jazyk za zuby.

00:51:10Co je nám platná pravda, když vypustíme duši.

00:51:14Buď zticha! Nechci to slyšet!

00:51:17Všechny nás přece nemůžou zavřít.

00:51:21Slyšíte?

00:51:26Všechny nás nemůžou zavřít.

00:51:30-A král se dočká trestu.
-Král se nás nebojí.

00:51:35Sedí si v paláci a chystá svatbu princezně.

00:51:41-Princezna se vdává? Koho si má vzít? -Hrona, pane.

00:51:51Je konec, Jene! Konec!

00:52:01Ne!

00:52:13Nikdo na světě nemůže mít takovou moc,...

00:52:18...aby celé království uvěznil v labyrintu.

00:52:23Dokud dýcháme, musíme hledat cestu z labyrintu ven.

00:52:30Najdeme ji!

00:52:34Věřte mi!

00:52:54-Královno! -Chůvo! -Paní!

00:52:58-Pomoz nám! -Co se stalo?
-Král zešílel, všechno ničí.

00:53:05-Celé království mizí v labyrintu.
-Moje království?

00:53:12A tvou dceru chce provdat za strašného člověka.

00:53:17-Ale princezna miluje Jana.
-Kdo je Jan? -Všechno ti povím.

00:53:23Věř, že volila dobře. Ale teď ho zachraň!

00:53:27A všechny, které král poslal na smrt. Prosím!

00:53:34Vím, co uděláme. Musíme rychle jednat. Pojď!

00:53:40-Opouštíš nás? -Za všechno děkuji.

00:53:43Pomohla jsi mi překonat nejtěžší dobu.

00:53:47-Bude to nebezpečné. -Nebojím se!
-Připraví ti věci!

00:53:52Ne, nic nepotřebuji. Jen plánek labyrintu a ten mám.

00:54:05Děkuji vám všem!

00:54:16Budu se za vás modlit.

00:54:53Ještě dnes bude princezna mojí ženou.

00:55:09Všem se dává na vědomost, že se dnes královská dcera vdává.

00:55:22Všichni se musí radovat a veselit.

00:55:26Na počest ženicha a nevěsty, na počest krále.

00:55:45-Královno!
-Je to ona. Říkali, že je mrtvá.

00:55:49Lhali nám, jako vždy. Vítáme tě, naše dobrá paní!

00:55:54-Vy jste na mě nezapomněli.
-Jak bychom mohli.

00:55:59-Ale vracíš se v těžké době.
-V těžké době, já vím.

00:56:04Královno, musíme k labyrintu, každá minuta je drahá.

00:56:11Slyšel jsi? Nechtějí prolhaného krále. Ta sprostá drzost.

00:56:17Královna se vrátila a lidi se za ní táhnou jako ovce. Ten nevděk!

00:56:24Uklidni se, králi.

00:56:26Královna chce vyvést lidi z labyrintu. Co si o sobě myslí?

00:56:32-Svatba už měla začít.
-Princezna počká, pojď!

00:56:40Musím ji chytit, musím dostat plánek za každou cenu.

00:56:50-Může nás to stát život.
-Radši by ses vzdal? Ne!

00:56:56Jednou jsi zradil, ale mě nezradíš.

00:57:17Najdeme tu zmiji! Ty hloupé ovce teprve uvidí, kdo je jejich král.

00:57:25SLYŠÍ HLASY.

00:57:33Nejsou daleko, za chvíli je máme. Rozmáčknu je jako štěnice.

00:57:39A plánek bude jenom můj!

00:57:49-Jsou tam! -Ne tam!

00:57:56Utíkejte!

00:58:27Sám pro sebe jsem si připravil past.

00:58:31Nikdy ji nenajdeme.

00:58:39To je ten nádherný trůn, moc a sláva? Proto jsem zradil?

00:58:46Živil sis hada.

00:59:01Všechno jsem prohrál.

00:59:13Jak se to vlastně stalo, že moc mi proklouzla mezi prsty jako voda?

00:59:21Jako hladká ryba.

00:59:24Nic už nechápu. Kde se vzala v lidech ta síla mi odporovat?

00:59:31Jak to, že už nemají strach?

00:59:49Tak jsme to přece dokázali.

00:59:54-Tak tebe miluje má dcera?
-Ano, paní, milujeme se.

01:00:03Buďte spolu šťastni a šťastnou udělejte i tuto zemi.

01:00:12Aby byla pro všechny dobrým domovem.

01:00:19A v království zas bylo vejce vejcem, slunce sluncem,...

01:00:25...a láska láskou.

01:00:28Pomalu se zapomínalo, že téhle zemi se říkalo prolhané království.

01:00:41Růže.

01:00:45Pravá růže, tak krásně voní!

01:00:59Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.