Žárlivost může být někdy roztomilá, nesmí se však brát tak vážně… Lubomír Lipský, od jehož úmrtí uplynulo pět let, a Josef Větrovec v hlavních rolích televizní komedie (1974). Dále hrají M. Dvorská a V. Zavřel. Scénář N. Tanská. Kamera J. Novotný. Režie O. Haas
00:02:06 ZVONEK
-Jo.
00:02:10 Hned.
00:02:13 -Ahoj.
-Konečně, že jdeš.
00:02:16 Letím kvůli tobě domů a ty stojíš frontu na lízátka.
00:02:20 -Zrovna dostali játra, víš? Vzal jsem víc, kdybys taky chtěl.
00:02:25 -Dobrý, beru.
00:02:28 Dej si tu tašku do ledničky, kape z tebe jako z Volšovečka.
00:02:32 -Kdy přijde Lidka?
-Přesně v pět.
00:02:36 Říkal jsem ti, když se mnou chceš soukromě mluvit, musíš přijít dřív.
00:02:41 Tak co se děje?
-Když honem, tak honem.
00:02:45 Eliška někoho má.
00:02:48 -Ne?
-Koukáš, co?
00:02:50 -To je nesmysl.
-Nesmysl.
00:02:53 -Počkej, je to jistý?
-Jistý, nejistý, já to vím.
00:02:57 -Další, co má podezření.
00:02:59 Copak jsem ti neříkal, abys to nebral?
00:03:02 -A co?
-Tu fušku.-Ale.
00:03:04 -Můžete se kvůli koruně přetrhnout. Nejíte, nespíte, ničíte si nervy.
00:03:08 Podívej se na sebe, jak vypadáš.
00:03:11 Čím víc máš peněz, tím větší jsi ubožák.
00:03:14 Štvanec a teď ještě psychopat.
-Ty mně budeš něco povídat.
00:03:18 Co ty se navyvádíš, když Lidka rozbije hrníček.
00:03:22 -Klid, Čendo, klid, všecko se spraví.
00:03:25 Ale jedno mi musíš slíbit. Že nebudeš užívat prášky.-Ale.
00:03:29 -Barbituráty je neřád. Švagr z nich byl vyřízenej.
00:03:33 -Co měl dělat, chudák?
-Co? Jógu, jógu.
00:03:37 Perfektní po ránu stoj na hlavě. Pomůžeš si rukama nohama.
00:03:42 Nebo něco jednoduššího. Vyzkoušenýho a osvědčenýho.
00:03:46 Důležitý, aby hlava byla dole. Zalehneš, odkrvíš mozek.
00:03:50 Takhle čtu, takhle snídám.
-Já ti říkám vážné věci a ty...
00:03:54 -To je nesmysl, co mi říkáš. Eliška,
00:03:57 ta se na mužskýho nedívá jako na mužskýho, ale jako na člověka.
00:04:01 -Máš tady málo cibule.
-Tu mám tady, tu musíš nakrájet.
00:04:05 -To jsou klasické příznaky, rozumíš?
00:04:08 Přímo klasické.
-Například?
00:04:11 -Například začala chodit pozdě domů.
00:04:15 Vždycky přilítne zchvácená, zmatená, podezřele milá.
00:04:20 A pokaždé měli podnikovou schůzi.
-Za druhý?
00:04:24 Za druhý.
00:04:26 Ty víš, že Eliška nemá moje kamarády v lásce.
00:04:30 -Zato tebe Lída přímo zbožňuje, co?
00:04:33 -A teď je ráda, když u nás někoho najde.-Jo?
00:04:36 -Protože to se nebudu na nic vyptávat
00:04:39 a v tom zmatku se to ztratí.
-Tak vidíš.
00:04:42 -Je taková nějaká velkorysá. Každému všecko odpustí.-Jo?
00:04:47 -Představ si, nabízí pití. Eliška nabízí pití.
00:04:50 -Šťastní to muži. Za třetí co?
00:04:53 -Sotva zazvoní telefon,
00:04:55 vrhne se k němu, abych ho nevzal já.
00:04:58 -Jo, co říká?
-To je právě to.
00:05:01 Jenom ano, ano.
00:05:03 Ne, ano, ne, ne, ne, ne, ano, ne. Na shledanou.
00:05:07 -Správně, správně, ano.
00:05:10 Telefonický rozhovor má být stručný a jasný.
00:05:14 Za čtvrté co?
-Za čtvrté.
00:05:17 Tvoje Lidka taky nekouří, viď?
-Nekouří.
00:05:21 -A co by sis pomyslel, kdybys u ní našel cigarety?
00:05:24 Dva balíčky.
-Jaký?-Sparty.
00:05:27 -Kupuje mu je, já to vím.-Jo.
-Je to chudý stipendista.
00:05:31 A za páté, představ si, že jí vadí, že má větší žaludek.
00:05:35 -Elišce?-Přestala dělat moučníky a chodí na Klárov cvičit.
00:05:40 -Ne?
-Ano.
00:05:42 -Takže z Elišky bude kočka.
-Kočka, už ji vidím.
00:05:49 Jenomže ne pro mě.
-Ne, to je pod maso.
00:05:52 Nech toho.
00:05:54 Vezmeš cukr, uděláme si kafíčko.
00:05:57 Já dneska pít nemůžu,
00:06:00 protože v noci jedu na nádraží pro tchýni.
00:06:03 Ty uděláš jednou výjimku.
00:06:06 Přece víš, že Lída nesnáší, když nás najde spolu u flašky.
00:06:11 Vem ten podnos, cukr a půjdem vedle do pokoje.
00:06:16 -Na to nádraží by mohla jet Lidka, ne?
00:06:20 -Lidka? Blázníš? Já mám jedny nervy.
00:06:23 Lidka je ženská a ženský nemaj cit k motoru.
00:06:26 Běž, já ti otevřu.
00:06:29 PROZPĚVUJE SI
00:06:36 -Tak.
00:06:38 Cukr?
-Ne, já nesladím, podívej.
00:06:42 Ale zapálil bych si, když dovolíš?
-Samozřejmě jako vždycky.
00:06:46 -Aby Lidka mně nenadávala.
-Ale Lidka, prosím tě.
00:06:50 Lidka vydrží moje kouření, vydrží i tvoje kouření.
00:06:53 -Co to je?
-Fotky, ne?
00:06:55 -To vím. To jsi dělal v neděli?-Jo.
00:06:59 -Ukaž.
00:07:02 -Tahle je trošku vyšisovaná. Co říkáš téhle, podívej?
00:07:07 Co?
-To je dobrý.
00:07:11 To má být Lidka s autem nebo auto s Lidkou?
00:07:14 -Prosím tě, nezačínej ještě ty.
00:07:17 Já se nestydím za to, že mám k majetku vztah.
00:07:23 -Hele, tady bych udělal výřez.
-To já nemůžu.
00:07:28 Já se dívám na věci přímo a pak to cvaknu.
00:07:34 Teď toho nech, fotek.
00:07:37 Chtěl jsi mi něco říct, za chvíli je tady Lidka.
00:07:40 -V kolik jsi říkal, že má přijít?
-Přesně v pět.
00:07:43 -Je čtvrt na šest.
-Tak vidíš, tak dělej.
00:07:46 Honem, povídej.
-Víš, to je...
00:07:49 To je právě to, že já vlastně nemám co.
00:07:53 -Jak to?
00:07:55 -Nejhorší na tom je, že se vůbec nic neděje.
00:07:59 Eliška je milá jako dřív, dokonce milejší.
00:08:03 Ale přitom to není ona. Mojmíre, já nevím,
00:08:07 jak bych ti to řekl, ale já mám pocit, že ta moje Eliška je pryč.
00:08:13 -Jako úplně?
-Rozumíš? No.
00:08:15 -Nepovídej?
-A tady, že mi zůstala maketa.
00:08:19 Chápeš? Maketa.
00:08:21 Že když ji obejdu, bude zezadu ze špejlí a z plátna
00:08:27 zkrátka maketa, rozumíš mi?
-Jo, jistě.
00:08:31 To víš, to není zase tak složité. Samozřejmě.
00:08:36 Ale Čeňku, všechno se dá do pořádku.
00:08:40 Jóga, ta dělá zázraky.
-Nedělej ze mě blázna, prosím tě.
00:08:44 -Nedělej ho sám ze sebe ty. Všechno, co povídáš, jsou nesmysly.
00:08:48 Podívej, za prvé,
00:08:50 že Eliška chodí pozdě a utahaná z práce, to je normální.
00:08:54 Ženské jsou dneska přetažené.
00:08:57 -Tvoje Lidka přece...
-Ta má nervy ze železa.
00:09:00 Za druhé, když ti Eliška říká, že měla schůzi, tak ji měla.
00:09:04 Přece ty by ses mohl někde zeptat.
-Ona ví, že bych to neudělal.
00:09:08 -Za třetí, dovoluje ti doma pít, rozumíš?
00:09:11 Každý normální mužský by zajásal.
00:09:14 Za čtvrté, říká do telefonu ano a ne.
00:09:18 Zázrak mezi ženami, beru.
-No.
00:09:20 -Za páté, začíná cvičit,
00:09:23 takže ty budeš mít doma přímo legálně zajíčka.
00:09:26 To je nadělení, co? Cos to říkal dál?
00:09:30 -Za páté nekouří
-a má v kabelce cigarety.-Ano.
00:09:34 -To je toho, prosím tě. Ty hned vyvozuješ teorie.
00:09:38 -Snad nechceš, abych si to ověřoval v praxi?
00:09:42 To mám začít slídit, čuchat?
-Takhle ne, Čeňku, sedni si.
00:09:46 Začneme od začátku.
00:09:49 Jo?-No
00:09:51 -Kdy se ti začalo zdát to... Ta maketa, ty špejle.
00:09:57 -To je asi dva měsíce.
00:10:00 Sedím doma sám.
-Jo.
00:10:02 -Najednou slyším klíč. ODEMYKÁNÍ
00:10:06 -Lidka přišla.
-Nemůžeme někam jít stranou?
00:10:09 -Uklidni se, já to zařídím. Má mně zkorigovat nějakou zprávu.
00:10:14 Ahoj.
-Ahoj, ahoj.
00:10:17 No ne, ahoj, Čeňku. Snad jsi mi nepřinesl
00:10:20 tu detektivku, co jí čteš půl druhýho roku?
00:10:23 -Odpusť, já zase zapomněl. Zejtra ji tady máš i s kytkou.
00:10:27 -Proč jdeš tak pozdě?
-Měli jsme schůzi.
00:10:30 Co tady sedíte na sucho?
-Máme kávu.
00:10:33 -Od kdy Lidka nabízí alkohol?
-To jsou pokroky, co?
00:10:37 Jsi celá uhřátá. Tolik pospíchat jsi nemusela.
00:10:41 -Uhřátá?
00:10:43 Jo tak, mám pocit, že na mě jde chřipka.
00:10:46 Dám si s váma frťana na ty bacily.
-No vidíš, Lidko, tak se mi líbíš.
00:10:50 -Moment, my tady máme nějakou věc.
-Co?
00:10:53 -Já pít nemůžu, když jedu na nádraží,
00:10:56 Čeňkovi dám, tomu bude stačit frťánek.
00:10:59 -Přidej.
00:11:01 -Bohatě stačí a ty vem acylpirin a jdi dělat tu korekturu.
00:11:05 Vacek volal, že to musí být do zítřka hotovo.
00:11:08 -Vidíš, Čeňku, jednou mám chuť se s tebou pobavit a on mě vyhání.
00:11:12 -Ty tvoje korektury.
-Neblázni, do noci máš daleko.
00:11:15 -Ne, Lído, já tu korekturu potřebuju.
00:11:19 -Mám ti to říct? Nemám, mám, nemám, mám.
00:11:23 -A co? Povídej?
-Budeme brát prémie.
00:11:27 -Už zase?
-Jak to, zase?
00:11:30 -Říkala jsi v pondělí 640 korun.
-V pondělí?-No.
00:11:35 -V pondělí jsem se to dozvěděla neoficiálně,
00:11:38 potvrdili nám to na schůzi.
-Jo ták.
00:11:41 -S dovolením, my na nádraží nemusíme.
00:11:44 -Ne, Lído, opravdu korektura musí být zítra hotová.
00:11:48 Já to nezvládnu.
-Nech mě vydechnout.
00:11:51 Všude tlačenice. Ve čtyři je na ulici celá Praha.
00:11:54 -To jistě.
-Ve čtyři?
00:11:57 -A do šesti to nepoleví. Já už jdu, Mojmíre.
00:12:01 Ale připít na šest stovek, to bychom si měli, čekali jsme tři.
00:12:05 -Mě vynech.
-No ták.
00:12:07 -Nebuď takovej morous, prosím tě.
-Já opravdu nemůžu.
00:12:11 TELEFON
-To je moje.
00:12:18 Palousová.
00:12:20 Ano, ne, ano.
00:12:22 Ne, ne, ne, ano.
00:12:26 Ne, ano, na shledanou.
00:12:29 -Kdo volal?
00:12:32 -Co byste řekli uheráčku s okurčičkou a feferonkou, co?
00:12:36 -Kdo to volal?
-Kolega z účtárny.
00:12:39 Nedostalo se k nim vyúčtování.
-Abys to zase nedoplácela.
00:12:44 -A sakra.
00:12:46 -Tady to je, ber si Čeňku.
-Děkuju.
00:12:49 -Já už jdu na ty korektury.
-No, proto.
00:12:52 -Jenom si trošičku naleju.
00:12:54 Ježiši, to jsem to přehnala.
00:12:57 -Prosím tě, proč nedáváš pozor.
-Mojmíre, dopij to, je to škoda.
00:13:01 -Já jsem ti říkal, že nebudu, nemůžu.
00:13:04 -Tak dobře, já už jdu.
00:13:06 Ale prosím, tě, nechoď ke mně do pokoje.
00:13:09 Já potřebuju absolutní klid.
-Samozřejmě.
00:13:12 -Klid, soustředit se.
-Běž, Lído.
00:13:14 -Nezapomeň na ty roštěnky.
-Ne, samozřejmě.
00:13:19 -No tak,
00:13:21 já snad, abych pomalu šel.
00:13:26 -Blázníš? Teď, když máme konečně klid.
00:13:30 Ty jsi říkal, že před dvěma měsíci, když jsi byl doma sám...
00:13:34 -Mojmíre, prosím tě, nechme toho. Když to srovnám s tvými starostmi.
00:13:38 -S jakými mými starostmi? S jakými mými starostmi?
00:13:42 -No přece...
-No?
00:13:45 -Já myslím, jako co máš v zaměstnání.
00:13:49 -Ty jsi něco slyšel?
-To ne, ale...
00:13:51 -Tak ano nebo ne? Něco naznačíš, potom cukáš.
00:13:55 Jestli jsi něco slyšel a nic mi neříkáš, to je po kamarádství.
00:13:59 -Já jsem vážně nic neslyšel. Řekl jsem to jen tak.
00:14:02 -Počkej, Čeňku.
00:14:04 Takové věci se neříkají jen tak.
00:14:23 Čeňku?
00:14:26 Tak co je?
-Nic, Mojmíre, nic.
00:14:29 Já jsem koukal tam na balkón. To jsou glycinie.
00:14:33 Že to jsou glycinie?
-Aha, já vím, to jsou glycinie.
00:14:38 Eliška je maketa. Špejle, plátno jen klid.
00:14:42 Dáš se do pořádku, budeš zase chlapík.
00:14:44 Uklidni se, sedni si.
-Sedím.
00:14:47 -Jsi klidný?
-Jsem.
00:14:49 -Tak mi řekni, co jsi o mně slyšel.
-Co blbneš, já jsem nic neslyšel.
00:14:54 -Tohle od tebe není hezký.
00:14:57 To jsem od tebe nečekal. Mně je to jasný.
00:15:01 Ty se znáš s naším ředitelem, ano?
00:15:04 Ten ti něco naznačil,
00:15:06 zavázal si tě, abys mi nic neříkal, protože to není definitivní.
00:15:10 To si dovedu představit. Ale Čeňku,
00:15:13 postav proti sobě ředitele a naše dvacetileté přátelství.
00:15:17 Udělej to a řekni mi na rovinu. Nesměj se.
00:15:20 -Já se nesměju.
-Řekni, přeloží mě nebo ne?
00:15:24 Proboha, Čeňku.
00:15:26 -Dobře, povídal ředitel, že drobátko polevuješ.
00:15:33 -Já, že polevuju? No tohle?
00:15:36 Já, že polevuju?
00:15:39 Kamaráde...
-Prosím tě.
00:16:08 DIALOGY NENÍ SLYŠET
00:16:52 -No tak.
00:16:54 Potřebovala si něco zařídit, no.
00:16:57 Buď fit, tak si skočila z okna.
00:17:00 Udržuje se v kondici. Cvičí.
00:17:02 Tu pevnou vůli bych já potřeboval.
00:17:10 Ty cigarety, to mohla koupit jako bakšiš.
00:17:15 DIALOGY NENÍ SLYŠET
00:17:18 -A to, že telefonuje ano, ano, ne, ne, to se dá vysvětlit.
00:17:22 Má tady návštěvu, mě, pospíchá.
00:17:29 A na té schůzi určitě byla. Já bych ji nepodezříval.
00:17:33 -A barbituráty neber, co?
00:17:43 Já idiot.
00:17:45 Já debil.
00:17:49 To ale není možný. To přece není možný?
00:17:52 -Jó, hochu.
00:17:55 -Ona mně před očima skáče z okna jako nějaká dorostenka.
00:18:00 Všiml sis toho vycmrdlíka?
-To víš, Lidka jde do let.
00:18:04 -Ten drzoun se nestydí přijet mi rovnou před dům.
00:18:07 Viděl jsi to?
-Tak si to tak neber.
00:18:10 Všecko se dá do pořádku.-To ne.
-Jóga dělá zázraky.
00:18:13 -Ty jógo, počkej.
00:18:15 U mě se do pořádku nic dávat nebude.
00:18:17 Nejsem pápěrka jako ty, abych dva měsíce koukal
00:18:20 a potom dumal, jestli Eliška je ze špejlí.
00:18:23 Jaký špejle, je to jasný, ne? To ale přece není možný?
00:18:27 -Jo, kamaráde.
-To chce jasnou hlavu, to nech.
00:18:31 Protože já teď udělám krátký proces.
00:18:51 -Prosím tě, co to děláš?
00:18:53 -To, co má udělat každý pořádný mužský!
00:18:56 -Počkej, Mojmíre. Ty myslíš, že bych já měla taky?
00:18:59 -Podívej se na mě.
00:19:01 Ženské si myslí, že můžou všecko, když přinesou pár stokorun.
00:19:05 Tak to teda ne. Kamaráde, to ne.
00:19:08 -A víš, že máš pravdu? Já udělám taky řez.
00:19:11 Chirurgický, ale ta se bude divit, Mojmíre.
00:19:15 Ta moje se bude divit.
-Ony se budou obě divit.
00:19:18 -To budou.
-Tak.
00:19:40 Lidka tohle mně, mně zrovna.
00:19:44 Kterou jsem miloval víc než sebe. Věřil víc než sobě.
00:19:50 -Ty si myslíš, že Eliška bylo horší?
00:19:53 Charakter a k tomu ještě kus.
-Ale Lidka líp vařila.
00:19:58 -Ale jdi.
-Čendo, vařila.
00:20:00 -No jó.
-Jen si vzpomeň její moučníky.
00:20:06 Ta dělala tak
00:20:09 tak lehké, kdybys do nich foukl, tak by letěly jak z bublifuku.
00:20:14 Elišce se každé těsto srazilo.
-Co povídáš?
00:20:18 -Každý.
-Není to pravda, pálené uměla.
00:20:22 -Ty jsi sám říkal, že každé. Tak si ji teď nevylepšuj.
00:20:26 -Povídám, že pálené uměla. Co je pravda, to je pravda.
00:20:29 Křivdit jí nebudu ani v tuhle chvíli, jsem objektivní.
00:20:33 -Já vím, já se nepřu.
00:20:36 Ale parmské řízky, jako jsi jedl u nás by Eliška nedokázala.
00:20:41 -V tom byl podraz.
00:20:43 Vy jste jí nechtěli prozradit, v čem je ten fór.
00:20:46 Já se na to pamatuju.
-Počkej, výrobní tajemství.
00:20:49 -Tak jí to nevyčítej. Snahu měla.
00:20:52 -Já jí to nevyčítám.-No tak.
-Vždyť je to jedno, Čeňku.
00:20:56 Holky jsou pryč.
00:20:59 Parmský řízky jsou pryč. To mi je fuk.
00:21:06 Pro koho já se vlastně dřel?
00:21:10 No?
00:21:13 Když si vzpomenu,
00:21:15 jak jsem vloni odmrštil v Poděbradech tu blondýnu.
00:21:20 -Kamaráde, člověk lituje vždycky toho, co neudělal.
00:21:24 To já znám.
-Jo.
00:21:27 Ty budeš bydlet tady.
-Cože, já?-Ano.
00:21:32 Přece bys nešel teď k Elišce? Přece by ses neponižoval?
00:21:36 -To bych si musel zajít pro věci.
00:21:39 -Půjdeme spolu, by na tebe Eliška nemohla.
00:21:42 Udělá na tebe kukuč, ty roztaješ.
-Kukuč to ona uměla.
00:21:46 Vždycky se natočila z boku, pohled dolů, pak očička nahoru.
00:21:50 A už jsem byl na radnici.
-To jsou zmije.
00:21:54 Tak vem za to.
-Za co?-Za postel.
00:21:57 Přece bys nechtěl spát v jednom pokoji?
00:22:00 -To je těžký.
-No jo.
00:22:06 Kam to chceš?
-To je jedno, támhle k oknu.
00:22:10 -Blázníš? Máš přece revma, ne?
00:22:12 -Aha, tak sem.
-Tady ano.
00:22:16 Moment, tady to nepůjde, kdybys v noci kopnul do kredence,
00:22:20 tak by na tebe spadlo nádobí
00:22:22 a já bych měl popotahování s prokurátorem.
00:22:25 Kousek dál.
-Co tady?
00:22:27 Sem vedle.
-Tady je výborný místo.
00:22:30 Počkej, tam to nejde. Sem se otvíraj dveře.
00:22:33 -Tak buď doprostřed, nebo k oknu.
-Tak doprostřed.
00:22:36 Ne, k oknu.
00:22:38 -A co moje revma?
-Chtěl jsi k oknu nebo ne?
00:22:43 Počkej, já vím co.
00:22:45 Dám ti přes okno deku, aby to na tebe nefoukalo.
00:22:51 V létě pojedeš do Piešťan. Vezmi stůl, uděláme stěnu.
00:22:57 My si, kamaráde, budeme žít.
00:23:01 -Ale když to všechno není moje.
00:23:05 Mně tady není útulno.
-Něco útulnýho tady mám.
00:23:13 Tohle bude tvoje.
00:23:16 To si naše bábinka nemůže vynachválit.
00:23:19 To je, co? To je útulná věc.
00:23:22 A tady, pojď.
00:23:25 Nádobí dej tam.
00:23:51 Tady budeš mít košile, spodní prádlo, ponožky, kapesníky.
00:23:56 Prostě to bude všechno tvoje.
00:23:59 Jo, tady. Víš, co bude stát tady?
00:24:02 -Ne, hodiny?
-Prosím tě.-Socha.
00:24:06 -Moment. Každé ráno, sotva otevřeš oči,
00:24:11 copak tam uvidíš stát?
00:24:16 -Košťata.
-Prosím tě, Čendo.
00:24:19 -Rybářské pruty. Mojmíre, ty jsi...
00:24:22 To mi Eliška nikdy nedovolila, abych měl v pokoji pruty.
00:24:26 -Proč ne?
-Já nevím.
00:24:28 -Když tu může být fikus, proč ne bambus?
00:24:32 Co hledáš?
-Fotky, fotky.
00:24:35 Kam dáme tvoje fotky?
-Moje fotky.
00:24:37 -No ano.
-Moje, fotky, no jo.
00:24:40 Já si můžu rozvěsit svoje fotky. Já si můžu udělat v ložnici...
00:24:46 -Temnou komoru. To ti zase dovolím já.
00:24:49 -Vidíš, Čeňku, že jenom muži mají jeden pro druhého pochopení.
00:24:54 -To je fakt. Tak pojď.
00:24:57 -Já ty fotky, jo?
00:25:00 Tuhle sem?
-Dobrý, jo. Vejš.
00:25:04 Dobrý, fajn.
00:25:07 -Tady mám pěkný zátiší. To jsem dělal loni, podívej.
00:25:11 Se pstruhem, víš?
-Fajn, dobrý.
00:25:15 -Vidíš to?
00:25:17 Uznání.
00:25:19 To je to, co člověk vlastně potřebuje, viď?
00:25:23 -No.
00:25:28 Vidíš, teď konečně má ten pokoj takový to, ten šmrnc.
00:25:37 Mojmíre, já nenávidím spořádané domácnosti.
00:25:42 Znáš to. Dvě křesílka, stoleček.
00:25:47 -Na stolečku dečička.
-Na dečičce vázička.
00:25:51 A neopovažuj se s něčím hnout.
00:25:59 -Moment, Čeňku,
00:26:02 my se nebudeme přezouvat.
00:26:07 -Já se jdu obout.
00:26:16 Na.
00:26:39 Bože.
-To je blaho.
00:26:42 -Chápeš to? Těch ztracenejch let?
00:26:47 Zbytečně ztracenejch let.
-Nesvobody.
00:26:51 -Mojmíre, víš co je potlačení osobnosti?
00:26:56 -No, mně budeš něco povídat.
-Já jsem potlačená osobnost.
00:27:01 -Co já?
-Ty ne, to musíme zapít.
00:27:04 -To bych prosil.
00:27:06 Ta da da da ta dy dá, zapijeme, zapijem.
00:27:11 Da da dá.
00:27:16 A hop tam.
00:27:18 Vždyť já vlastně nemůžu, když jedu na to nádraží.
00:27:22 -Na jaké nádraží? Vzpamatuj se.
00:27:25 -Jo tak, máš pravdu. Vždyť já nemusím na žádný nádraží.
00:27:30 Já jsem úplně svobodnej člověk.
00:27:35 Nezávislej. Ale jak to řeknu tchýni?
00:27:39 -No dovol? Že tě Lidka podvádí.
00:27:42 Je to její dcera, ne?-Jo.
-Měla by ti dát odškodné ještě.
00:27:47 -Ale abych ti řekl, bábinku to zabije.
00:27:51 Ona už je pára nad hrncem.
-Já se z tebe zblázním.
00:27:55 -Proč?
-Chceš se dát obměkčit?
00:27:58 Podívej se na mě. Tady vidíš pravého chlapa.
00:28:01 Takhle se věci řeší.
00:28:03 Viděl jsi, jak jsem opustil svou ženu?
00:28:06 Viděl nebo neviděl?
-To jsem viděl.
00:28:08 Viděl jsi, jak jsem se nastěhoval?
00:28:10 Viděl nebo neviděl?
-Jak jsi se sem, viděl.
00:28:13 -Vidíš, ani jsem nemrk.-Jistě.
-Tak si vem příklad, slabochu.
00:28:17 -Počkej, já, že jsem slaboch?
-Nezlob se.
00:28:20 -Já se nezlobím, ale viděl jsi kufry nebo ne?
00:28:23 -To jsem viděl.
-Tak nekecej.
00:28:27 Ale jak to řeknu tchýni o tom vycmrdlíkovi?
00:28:31 -Tak mu pět kilo přidej, vycmrdlíkovi.-Myslíš?
00:28:35 -Mojmíre, co myslíš,
00:28:38 má Eliška taky takového vycmrdlíka?
-To si piš.
00:28:43 Takovýho toho...
00:28:47 Moment.
00:28:50 Čeňku, já ti něco předvedu, jo? Moment.
00:29:02 Vidíš to?
00:29:04 SMÍCH
00:29:07 -Počkej, chápeš ty ženské?
00:29:11 Mojmíre, tebe by bavilo objímat
00:29:15 ženskou, o které by sis nebyl jist, že to není chlap?
00:29:19 -Brrr, brrr.
00:29:22 -Upřímně řečeno, co na nich vidí? Co myslíš?
00:29:27 -Asi to, že jsou hubený.
-No dovol.
00:29:32 Kdybychom my dva cvičili.
-Už tě vidím.
00:29:36 -To jsi zapomněl, že jsem závodil na hrazdě?
00:29:40 -No jo, před dvaceti lety.
-Počkej, sleduj mě.
00:29:44 Sleduj mě, podívej se.
00:29:47 Podívej se, tohle neuděláš.
-Tak to nebudu dělat.
00:29:51 To nebudu dělat. To je obyčejný přednos.
00:29:54 Viděl jsi holubičku, jakou ti předvedu?
00:29:58 Hele.
-Holubičko, podívej se.
00:30:01 -Na tom necvič. Cvič na tomhle.
00:30:05 -Dej mi hrazdu. Dej mi hrazdu a uvidíš, co udělám.
00:30:08 -Proč bys nemohl mít hrazdu, Čendo? Tady dáme hrazdu.
00:30:12 -Cože? Mojmíre, to snad není možný.
00:30:16 -Jistě a do dveří dáme kruhy.
-To bude ráj.
00:30:20 -Hrazda, kruhy. Budeme cvičit.
00:30:24 Musíme těch pár kilo kvůli těm ženskejm shodit.
00:30:27 -Počkej, kvůli jakým ženským?
00:30:30 -Tak jestli kvůli našim, to ne. Vůbec kvůli ženským.
00:30:34 Přece bys tady nechtěl mít klášter.
-Kvůli ženskejm vůbec?
00:30:39 -No.
-Ahááá.
00:30:41 Počkej, já jsem...
00:30:43 -Teď jsou v módě chrastící kosti, tak musíme taky.
00:30:46 -Já jsem se těšil, že si budeme vyvářet tady.
00:30:49 Parmský řízky?
-No. Pálené těsto.
00:30:52 -Ach.
00:30:55 My si budem vyvářet.
00:30:58 My si navaříme a potom hup na hrazdu, hup na kruhy.
00:31:02 -Počkej a co ty košilky?
-Jaký košilky?
00:31:06 -Jestli budeme nosit ty košilky, co nosí takoví ti.
00:31:11 -Ty myslíš ty krajkový košilky. Moment.
00:31:14 Lidka koupila synovci jednu k narozeninám.
00:31:17 Určitě ji tam má. Moment, hned jsem tady.
00:31:39 Tak co?
00:31:42 -Bezvadný.
00:31:44 Mojmíre, chtělo by trochu shodit. Takových deset kilo.
00:31:48 -Prosím tě, to je maličkost.
00:31:52 A my dva, Čendo,
00:31:55 máme ke všemu ještě něco tady.
00:31:58 -Mojmíre, hubení v košilkách a s touhle mozkovnou,
00:32:03 to snad těm holkám ani nemůžeme udělat.
00:32:06 To by byla nekalá konkurence.
00:32:09 -Všiml sis tady?
-Co to je?
00:32:12 -Moderní brož. To se nosí.
00:32:22 -Pojď sem.
00:32:24 Sedni si.
00:32:27 Mojmíre a umíš to s nima?
-S kým?-S kočkama.
00:32:34 -To bych řekl, prosím tě.
-Nepovídej.
00:32:38 Snad nechceš říct, že jsi nějakou...
00:32:41 -No?
00:32:43 -Né?
00:32:45 -No. Skoro.
00:32:48 -Fakt?
-Fakt.
00:32:52 Minule jsem jednu vzal do vozu.
00:32:57 -Do tvýho vozu?
00:32:59 -Přesně.
-A nezamazala ti podlážky?
00:33:02 -Tsss, co děláš, prosím tě?
-A co ona?
00:33:06 -No co? Jeli jsme, no.
00:33:09 -A co?
-No co? Vykládal jsem jí.
00:33:14 -A co?
-No co?
00:33:18 Kolik mně to žere a tak.
00:33:22 -A ona co?
-Podle toho zase odpovídala.
00:33:29 -A co?
-No co?!
00:33:32 Podle toho, co jsem jí řekl já, tak ona řekla ano nebo ne.
00:33:38 -Nepovídej.
00:33:41 Jsou záhadné, viď?
-Děsně.
00:33:45 -Prý se na ně musí tvrdě. Bez řečí.
00:33:49 -To taky svedem.
00:33:52 Čendo, my řečiček užili až až.
00:33:57 Když já si vzpomenu, co mi dalo práce, než jsem Lidku ukecal.
00:34:04 Jo, jaký ty jsi měl repertoár?
00:34:09 -No tak
00:34:12 u mě vždycky zabíralo, když jsem řekl madam nebo slečno,
00:34:17 podle toho, jestli to byla slečna nebo dáma, tak madam nebo slečno,
00:34:23 vy jste úplně jiná než ty ostatní. A potom taky tohle.
00:34:30 Zase madam nebo slečno, podle toho, jestli to byla dáma.
00:34:33 Tak madam, ještě nikdo mě tak neroztrhal.
00:34:39 -Neroztrhal?
-Ne, počkej, to kecám.
00:34:43 To bylo jinak. Nerozvrátil.
00:34:45 -Ale to je taky dobrý to neroztrhal.
00:34:48 Není to špatný.
00:34:50 A jak jsi to potom urychloval?
00:34:54 -Já jsem potom hrál zlomeného na těle i na duchu.
00:34:58 A že už nemůžu dál. Že to radši vzdám.
00:35:03 -No dovol, počkej, dovol.
-Co má bejt?
00:35:06 -To jsi mi totiž ukradl.
-No dovol, to jsem měl od Fídlera.
00:35:11 -Jo tak, to je potom dobrý. Já to měl taky od něj.
00:35:17 Ten Fídler to byl frajer, pamatuješ?
00:35:20 -Jeho rady vždycky zabíraly.
00:35:23 -Ovšem na Lidku ne. A proto jsem si Lidku vzal, víš?
00:35:28 Lidka to byla nezkažená holka.
00:35:34 Byla.
-Eliška taky.
00:35:38 Řeknu ti, stejně to bylo krásné, když holky byly takové cudné.
00:35:44 Stydlivé, viď? Ty dnešní?
00:35:48 -A my kvůli nim máme ještě hubnout.
00:35:55 Slyšíš? Počkej.
-Někdo tu je.
00:36:00 -Copak neslyšíš?
00:36:09 Tiše.
00:36:15 Ten člověk je v kuchyni.
-No a?
00:36:20 No a? Má tam nože.
00:36:23 -Ježišimarjá.
00:36:26 Ty se bojíš?
-Cože?
00:36:29 Prosím tě, co to povídáš? Já se bojím, jo?
00:36:32 Jak to držíš to koště? Přece s tím koštětem...
00:36:39 -Ty seš ale vůl.
00:36:42 -Jdeme tam.
00:36:50 Ruce vzhůru! VÝKŘIK
00:36:52 -Lído!
-Ježišikriste.
00:36:55 Mojmíre, to snad není možný! Ona tě chtěla tvá vlastní žena...
00:36:59 Odstup. Ruce nechat nahoře.
00:37:01 -Ježiši.
-Odstup pryč.
00:37:03 -Co blázníš? Ježiši.
00:37:05 Chceš mě zabít nebo co?
-Polož ten hasák na stůl.
00:37:09 Tak. A vzkřísit Palouse.
00:37:11 Rozumělas?-Jdi pryč.
-Vražedkyně.-Jdi s tím pryč.
00:37:14 -To ti nestačí, že jsi ho podváděla?
00:37:17 Ještě jsi ho chtěla...panebože. Já snad ty věci nechám doma.
00:37:21 Já jí nechám i ty udice, já jí snad nechám všechno.
00:37:25 -Přestaň blábolit.
-Nechám jí všechno, ale domů nejdu.
00:37:29 Život je mi milejší.
-Půjdeš domů a to hned.
00:37:32 Teď vstaň a pomoz mi odnést Mojmíra do pokoje!
00:37:36 -Mojmíre.
00:37:38 -Mojmíre, Mojmírku, pojď sem.
-Mojmíre.
00:37:40 A pamatuj si, že to je naposledy, co jsi vstoupil do tohohle bytu!
00:37:45 -Všecko je jinak.
-Ježišikriste!
00:37:49 -S tím domem to se uvidí. Jestli ty nebo já.
00:37:54 -Čeňku?
-Zde, kamaráde.
00:37:58 -Zajistil jsi ji?
-Koho?
00:38:02 Ach tak, spolehni se.
-Odebral jsi jí vražednou zbraň?
00:38:06 -Samozřejmě.
-Dosvědčíš to u soudu?
00:38:09 -Ovšem.
-Děkuju ti, kamaráde.
00:38:12 Vlastní žena, rozumíš, chápeš? Žena, kterou jsem miloval.
00:38:19 Ty jsi tady, Lído?
00:38:21 Ty mě vážně tak nenávidíš?
-Já vím, ty za nic nemůžeš.
00:38:26 To já jsem chtěla, aby ses trošku napil, ale trošku.
00:38:29 Rozumíš? Trošku. A vy pak nevíte, kdy přestat!
00:38:33 A za chvilku je tady babička!
00:38:36 -Babička, babička, já vím.
00:38:40 Já vím, že se ti nemůžu líbit, ale já slibuju, já zhubnu.
00:38:45 -Sketo, já to nedovolím, rozumíš? Tady bude hrazda, tady budou kruhy.
00:38:51 A pruty zůstanou tady.
-Co to blábolíš?
00:38:55 -Udice zůstanou tady.
-Jistě.
00:38:58 Co se ti na něm líbí, na tom vycmrdlíkovi, řekni?
00:39:01 -Nedolejzej, otroku. Chtěla tě zabít hasákem.
00:39:04 -Jakej vycmrdlík? Já ničemu nerozumím. Au!
00:39:09 -Ten z toho taxíku.
00:39:12 -Chápeš?
-Chápeš?
00:39:14 -Jo.
-Chápeš, že musíš z domu?-Jo.
00:39:17 -Proč bych musela z domu?
00:39:21 -Mojmíre, nezapomeň.
00:39:24 Temná komora, přezouvání.
-Já vím.
00:39:28 My to neřeknem, my tě neudáme, když nám to pěkně řekneš.
00:39:34 Ale on tě omámil, viď? Drogy a tak.
00:39:38 Jen nám to pověz. I když pokus o vraždu, že jo?
00:39:42 -To byl.
-To byl pokus o vraždu.
00:39:45 Ale pověz. Že ty sama ze sebe bys nechtěla?
00:39:51 TROUBENÍ
-Co to je?
00:39:59 Ne!
00:40:01 On si ten drzoun přijel mým autem! Před náš dům.
00:40:06 -Já ho vyrazím.
-Ne, ne, ne.
00:40:09 Jen ať vstoupí, jen ať vstoupí.
00:40:15 -Dobrej večer.
00:40:18 -Neměl jsi sem chodit. Proč jsi na mě nepočkal?
00:40:22 -Vidíš to? Ona ho bude ještě chránit.
00:40:24 -Snad tohle všechno není kvůli tomu?
00:40:27 -Jo, jo, jo, kvůli tomu.
-Vždyť o nic nejde, strejdo.
00:40:30 Vyřídíme to v cuku letu. Viďte, krásná paní?
00:40:33 -V cuku letu, slyšíš to? Ty jsi řekl v cuku letu, jo?!
00:40:37 V cuku letu, ty darebáku.
-Mojmíre!
00:40:41 -To je tada kapku hustý, tohle. Místo, aby mi byl vděčnej.
00:40:44 -Říkala jsem přece...
-Že to má bejt tajný.
00:40:48 Když vás pošlu pro vercajk, tak jste hodinu pryč.
00:40:51 Jestli to chcete mít do zejtřka hotový, tak musím makat do svítání.
00:40:54 -Cože?
-Stejně všechno prasklo.
00:40:57 -Všechno prasklo.
-Já se vám, strejdo, divím.
00:41:00 Bouračku musí mít každej. Buďte rád, že je panička zdravá.
00:41:04 Drobátko to narovnáme a je to.
-Jakou bouračku?
00:41:07 Ty jsi...? Ne, to není pravda.
00:41:10 Ty jsi bourala? To není možný.
00:41:12 Ty jsi nabourala naše auto?
-Mojmíre, dýchej z hluboka.
00:41:15 -Paní Palousová, kde je ten hasák?
-V kýblu na odpadky.
00:41:19 Mojmíšenku. Snad to není srdce?
00:41:22 -Vzchop se, Palousi. Všecko bude dobrý.
00:41:26 A ty jsi nemohla říct, že jsi se nabourala?
00:41:29 -Copak ho neznáš?
00:41:31 Jediná moje naděje byla, že ho přinutím vypít pár skleniček.
00:41:34 Mohli jsme jet na nádraží taxíkem a Jarda to dá do pořádku.
00:41:38 -To bych musel mít ten hasák.
-Říkám, v kýblu na odpadky.
00:41:42 -Vlastní žena, moje vlastní žena.
00:41:46 Žena, kterou jsem miloval
00:41:49 a věřil víc než sobě.
00:41:53 Ona mně nabourá auto. Já ji zabiju.
00:41:56 -Ále.
-Já vím, nezabiju.
00:41:59 -Jó, kamaráde,
00:42:03 tak abych snad pomalu šel, viď?
00:42:08 -V ledničce máš nákup.
-Já vím.
00:42:13 -Podívej, Čeňku, tady mohly stát pruty.
00:42:20 -Tady kruhy.
-No, kruhy.
00:42:25 A tady, Čendo, mohla být hrazda.
00:42:30 -Ty jsi mohl každou neděli fotit.
00:42:35 -Pak bysme tady večer seděli.
-Nepřezutí.
00:42:42 -To mohl být život.
-Život?
00:42:46 Ráj.
00:43:09 -Ahoj.
00:43:17 -No jo, jenomže...
00:43:21 Jenomže my žádný auto nemáme.
00:43:32 Skryté titulky:Vlaďka Kofroňová Česká televize 2017
Čeněk (L. Lipský, od jehož úmrtí uplynulo pět let) se svěřuje příteli Mojmírovi (J. Větrovec) s podezřením, že je mu jeho žena Eliška nevěrná. Usuzuje tak z řady „klasických příznaků“. Když dorazí domů Mojmírova žena Lidka (M. Dvorská), pozoruje tytéž „příznaky“ i na ní. Společně pak oba pánové sledují Lidku, jak tajně odchází z domu a nasedá do taxíku s neznámým mužem. Z žalu se uchylují k lahvi alkoholu a v opojení se rozhodnou zařídit si společný život bez žen. Uprostřed jejich „plánování“ se však Lidka nečekaně vrací domů…
