Hana Maciuchová v dramatickém příběhu o lásce a vydírání (1975). Dále hrají: J. Drbohlav, R. Brzobohatý, N. Jiráčková a další. Scénář R. Ráž. Kamera P. Polák. Režie E. Sadková
00:00:08 HLAS TATÍNKA: Na shledanou na Vánoce, holky.
00:00:12 Nezapomeňte psát. Kristýno, dávej pozor na Evičku.
00:00:17 Buď opatrná, zamykej. Zavírej plyn, zavírej plyn...
00:00:23 HUDBA.
00:01:01 BRZDY AUTA.
00:02:26 VYPNULA HUDBU.
00:02:29 HOUKÁNÍ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY.
00:02:42 HOUKÁNÍ POLICIE.
00:03:38 HOUKÁNÍ ZÁCHRANKY.
00:03:52 TIKOT BUDÍKU.
00:04:06 FILMOVÁ HUDBA.
00:05:12 PÍSNIČKA: Na víčkách mám závaží,
00:05:16 tíhu chvíle, chvíle týdny vzdálené.
00:05:22 Na víčkách máš závaží,
00:05:26 tak zkus bdít a sfouknout dávné zmýlené.
00:05:32 Vím, že se stává. Vím, proč se stává.
00:05:39 Když ráno vstávám. Když ráno vstáváš.
00:05:46 Oči dál zamčené jako mříž.
00:05:53 Nač se bát? Podívej, podívej, uvidíš.
00:05:59 Život rád si hrává.
00:06:06 To se vážně stává.
00:06:18 Ve skřínce nad vanou je nový kartáček.
00:06:22 Cože?
00:06:25 Kartáček na zuby je ve skřínce.
00:07:57 -Co tady děláte?
-Rád bych usmažil vajíčka.
00:08:01 To by mohl říct každý.
00:08:07 Já jsem...
00:08:11 Maminka mě tady nechala přespat, abych, abych...
00:08:20 Abych měl kde spát.
00:08:24 -Jaká maminka?
-Přece tvoje maminka.
00:08:30 To je nesmysl!
00:08:34 Kde máte košili?
00:08:38 Já jsem se koupal.
00:08:41 -Jak se jmenuješ?
-Evička. A vy?
00:08:44 Černý.
00:08:55 -Ty už chodíš do školy, viď?
-Dneska je přece sobota.
00:09:02 Ta cibule už bude stačit.
00:09:15 Málem jsem ti pokazil snídani.
00:09:19 Já vajíčka stejně nejím, obsahují cholesterol.
00:09:25 Jděte si pro košili, ať tady nestrašíte.
00:10:24 Tady.
00:10:30 Proč jsi mi neřekla, že máš dceru? Mně to samozřejmě nevadí, ale...
00:10:39 Byla to trapná situace, především pro ni.
00:10:47 Probudí se, cizí chlap v kuchyni, a ještě k tomu krájí cibuli.
00:10:57 S tím si nemusíš dělat starosti.
00:11:03 To už je holčička tak vycvičená, že umí před tatínkem mlčet?
00:11:13 Šel jsi mě doprovodit, pozvala jsem tě na kafe.
00:11:18 Teď je ráno. A to je všechno. Nemusíme se urážet.
00:11:23 Zavaž si tu kravatu a jdi.
00:11:29 Promiň.
00:11:33 Prosím?
00:11:39 Ty lístky včera na Cyrana vedle sebe nebyla náhoda.
00:11:50 Jenom abys to věděla.
00:11:55 Ukaž, prosím tě.
00:12:03 Tak co je? Mám tu snídani sníst sama?
00:12:10 Tak to je moje sestra, víš?
00:12:14 Evičko, chtěla jsem tě o něco poprosit.
00:12:21 -Neříkej mu, že umím řídit.
-Proč?
00:12:25 Proč?
00:12:28 Už jsem dlouho nejezdila a bylo by dobré, kdyby jel sám.
00:12:35 Bude nás vozit a bude legrace.
00:12:41 Říkáš legrace?
00:12:45 Seskoč a dones to do vozu.
00:12:55 -A jaká legrace?
-Slib, že nic neřekneš.
00:13:01 Běž.
00:13:06 -To je výprava.
-Prosím, jdi otevřít garáž.
00:13:11 -A ty?
-Jděte spolu, já se zatím obléknu.
00:13:30 Děkuju.
00:13:34 Tak jdeme, ne?
00:13:40 KLEPÁNÍ NA DVEŘE.
00:13:44 -Dobrý den, Kristýno.
-Dobrý den.
00:13:48 -Neruším?
-To ne, vůbec.
00:13:52 -My totiž...
-Tak tedy ruším.
00:13:57 To nevadí, já přijdu večer.
00:14:01 Večer přijde jedna tatínkova známá.
00:14:05 Z VENKU JE SLYŠET TROUBENÍ AUTA.
00:14:10 Milane, abych pravdu řekla, my s Evičkou strašně spěcháme.
00:14:19 Takže kolik potřebujete?
00:14:28 -Ale já jsem vás nechtěla urazit.
-To je v pořádku.
00:14:37 Tentokrát bych ale potřeboval víc.
00:14:42 Samozřejmě. Evička má něco našetřeno.
00:14:46 Tak 3 tisíce.
00:14:49 Nebo 2 by snad mohly stačit.
00:14:53 TROUBENÍ AUTA.
00:14:57 Tolik peněz doma nemám.
00:15:00 Vy si asi myslíte, když vidíte ten byt...
00:15:04 Ale moje není nic, všechno patří tatínkovi.
00:15:08 V pondělí beru a něco si vypůjčím, spolehněte se.
00:15:13 TROUBENÍ AUTA.
00:15:23 -Tak já přijdu zítra.
-Ano. A nezlobte se, prosím vás.
00:15:37 Kristýno, co je s tebou?
00:15:45 Nic.
00:16:14 BRZDY AUTA.
00:17:05 Milan! Můžeme ho vzít s sebou.
00:17:09 Tak zastavte přece!
00:17:11 Jen jeď.
00:17:46 -Nějak ti to nejde.
-Tobě taky ne.
00:17:51 -Měla jsi mu říct, že řídíš.
-Tobě se ten výlet nelíbil?
00:17:56 -Slibovala jsi legraci.
-A nebyla?
00:18:00 Když se couráte lesem, držíte se za ruce
00:18:03 a takhle se na sebe koukáte, to má být legrace?
00:18:08 -Nemám ti pomoct?
-Nemusíš.
00:18:11 Ukaž.
00:18:13 Proč jsme radši nevzali Milana?
00:18:17 -Třeba si s ním taky vyjedeme.
-Jenom jestli.
00:18:23 -Nedávno jsme byli na groteskách.
-To už je měsíc.
00:18:29 S Milanem si nepřipadám, že dělám křena.
00:18:33 Žádného křena neděláš.
00:18:37 Koukej dopsat ten úkol. V osm je v televizi ta detektivka.
00:18:43 ZVONÍ ZVONEK U DVEŘÍ.
00:18:47 A to se zase budu koukat sama?
00:19:01 Ano, pojďte dál.
00:19:03 -To je Milan! Ahoj!
-Ahoj Evičko!
00:19:09 Teď jsme si o tobě povídali.
00:19:12 -Evičko, nemůžeš...!
-My si tykáme, viď?
00:19:16 S tím už se, Kristýno, nedá nic dělat.
00:19:20 Evičko!
00:19:23 Bolí to moc?
00:19:34 -Máte chuť na kafe?
-To bych si dal.
00:19:42 Co to děláš?
00:19:47 To je taková naše hra, viď?
00:19:56 Počkej. Tak co, jak se máš?
00:20:00 Proč jsi včera nezamával? Musel jsi nás vidět.
00:20:04 Půjdeme zase na grotesky? Počkej, to se nasmějete.
00:20:09 -Jenom jestli.
-Jak to?
00:20:11 Za Kristýnou totiž chodí...
00:20:23 -Chceme se dívat na detektivku.
-Tak já nebudu zdržovat.
00:20:29 Můžeš se přece dívat s námi. A já mám stejně radši grotesky!
00:20:35 Kafe bude za chvilku.
00:21:07 ZVONÍ TELEFON.
00:21:09 -Asi to nebude nic pro děti.
-Copak Evička je dítě?
00:21:16 Prosím?
00:21:22 To jsi ty?
00:21:28 Díváme se na televizi.
00:21:38 Ano. To víš, že ano.
00:21:45 Řekneme si to zítra.
00:21:53 Nebo ti zavolám později, ano?
00:21:57 Počkej.
00:22:04 Mám.
00:22:09 Tak zatím. Ahoj.
00:22:14 Kristýno?
00:22:19 Teď ji zabije.
00:22:25 Nespálíte konvici?
00:22:32 -Teď jsi přišel a už zase jdeš?
-To bych ti neudělal.
00:22:38 Já bych tě stejně nepustila.
00:23:05 Prosím.
00:23:11 Jen si to přepočítejte.
00:23:16 -Nezeptáte se, na co je potřebuji?
-Každý si občas potřebuje půjčit.
00:23:23 -Jenomže já vám nikdy nic nevrátil.
-Až dostudujete, všechno vrátíte.
00:23:29 Myslíte si, že sem chodím jen pro peníze?
00:23:34 -Ale to ne.
-Ale ano.
00:23:46 Neměl jsem k vám vůbec chodit. Vůbec nikdy.
00:23:51 Milane, já jsem ráda, že jsem vám mohla pomoct.
00:23:56 Máte pocit, že si tím něco kupujete. A to já nechci.
00:24:03 Ne, vůbec jsem si o to neměl říkat.
00:24:09 Ale chápejte, Kristýno,
00:24:11 kluci mi nepůjčí, když už nejsem na koleji.
00:24:15 Vy už nebydlíte na koleji?
00:24:24 Vyhodili mě z fakulty.
00:24:29 Co budete dělat?
00:24:31 Děkan mi doporučil, abych na rok přerušil a pak to zkusil znovu.
00:24:40 Ale mě studování stejně nebavilo. Aspoň začnu dělat něco pořádného.
00:24:47 -Horší je, že jsem nejel do Řecka.
-Do Řecka?
00:24:51 Víte, předtím jsem hrával házenou. Nebylo to nic moc.
00:24:57 Ale kluci teď jeli na mistrovství do Atén.
00:25:01 Že jste o tom nikdy nemluvil?
00:25:06 Nechtěl jsem vám zbytečně přidělávat starosti.
00:25:11 Aspoň si teď můžu bez výčitky zakouřit.
00:25:15 A že mi teď přiděláváte starosti, to vám nevadí?
00:25:22 Že vás vyhodili z fakulty, to je přece moje vina.
00:25:27 -Ale ne.
-Ale ano.
00:25:31 Je to kvůli tomu, že jste semestr ležel v nemocnici.
00:25:36 To se tak nedá říct. Mohl jsem se přece učit i tam.
00:25:41 To koleno sice hodně bolelo, ale měl jsem tam knihy a všechno.
00:25:48 Co jsem neměl, to jste mi přinesla vy.
00:25:56 Byla jste na mě opravdu moc hodná.
00:26:00 Děkuju vám.
00:26:07 -Tak já jdu.
-Milane?
00:26:10 Posaďte se.
00:26:13 Prosím vás.
00:26:17 A co z toho?
00:26:19 Budu tady sedět třeba celou noc nebo týden? A co pak?
00:26:25 Vy nemáte kde bydlet?
00:26:28 Když to chcete vědět? Nemám.
00:26:31 A co vaše přítelkyně, výtvarnice?
00:26:34 Jak si maluje krajinky s domečkem, kde by chtěla žít.
00:26:39 -Věra?
-Říkal jste, že má garsonku.
00:26:42 Ale teď zrovna jí přijela teta z venkova.
00:26:47 Tak to je smůla.
00:26:50 Je z Hořovic. Mají tam morčí farmu, pěkně jim to vynáší.
00:26:55 Smůla je, že odjede až pozítří.
00:26:59 Jestli vám to pomůže, můžete přespat tady v pracovně.
00:27:08 Moc vám děkuju.
00:27:13 A teď vám jdu uvařit to kafe.
00:27:16 -Kristýno?
-Ano?
00:27:19 Dal bych si něco k jídlu, od rána jsem nejedl.
00:27:23 Proč jste to neřekl? Hned to bude.
00:27:27 Chtěla jste přece telefonovat.
00:28:00 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:28:07 -Prosím vás, tohle přepsat.
-Ano, dobře.
00:28:19 Dobrý den.
00:28:24 Tady je program Městských divadel.
00:28:28 Nabízejí nám tuhle hru.
00:28:36 Romeo to asi nebude, ale třeba by to stálo za to.
00:28:45 Zeptejte se, kdo by měl zájem.
00:28:48 Já.
00:28:52 Výborně. Obraťte se tady na kolegyni.
00:28:59 Proč jsi nevolala?
00:29:04 Přesně v 15:37 hodin pojedu dolů, dvanáctkou.
00:29:14 -Hotovo.
-Děkuju.
00:29:16 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:29:25 Po divadle ti pomohl do kabátu a tobě hned jela tramvaj?
00:29:31 Nebo jak to bylo?
00:29:41 Promiňte.
00:30:14 Ale já jsem nikdy pořádně nevařila.
00:30:18 Táta už je tři roky pryč a my s Evičkou toho moc nesníme.
00:30:23 -Tatínek je atašé v Kanadě.
-Já vím.
00:30:33 -Co myslíš, musí žena umět vařit?
-Moje žena uměla slušně na piáno.
00:30:45 Proč jste se vlastně rozešli?
00:30:54 Velká láska, žádné peníze.
00:30:57 23 let a tchýně...
00:31:11 Pak přišla Marie do jiného stavu.
00:31:15 Zrovna jsem měl před státnicemi.
00:31:20 Nebylo kde bydlet.
00:31:28 Tak jsme to dali pryč.
00:31:34 Já jsem ji přemluvil.
00:31:39 Pak si našla jiného.
00:31:43 Přestože v tom nebyla vůbec žádná souvislost.
00:31:50 A nebo byla?
00:31:55 Čert ví. Už je to všechno dávno pryč.
00:32:04 Tak a teď dávej pozor.
00:32:12 Ukaž.
00:32:15 Co kdybychom jeli v létě k moři?
00:32:25 Tak moment.
00:32:33 SMĚJE SE.
00:32:38 -To jsi myslel vážně?
-Co?
00:32:42 Že bys to se mnou vydržel až do léta?
00:32:47 Ty si myslíš, že ne?
00:32:51 Náhodou...
00:32:54 Když jsi měla angínu a já potom musel na služební cestu,
00:32:59 tak to byly ty nejmarnější dny za posledních pět týdnů.
00:33:15 Tobě je to k smíchu?
00:33:25 ZVONÍ ZVONEK U DVEŘÍ.
00:33:31 Z CHODBY JE SLYŠET:
00:33:35 -To je dobře, že jsi přišel!
-Přece jsem ti slíbil ty grotesky.
00:33:41 -Kristýna je doma?
-Je.
00:33:44 Milan říká, že půjdeme na grotesky.
00:33:48 Šel jsem náhodou kolem.
00:33:51 A když už jsem slíbil Evičce to kino, tak jsem myslel...
00:33:57 -Ale my zrovna chystáme večeři.
-Tak si musíme pospíšit.
00:34:12 Tak já se někdy ozvu.
00:34:19 -Ahoj Evi.
-Ahoj Milane.
00:34:25 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:34:33 To byl jeden známý, víš.
00:34:38 Takový... Jednou ti o něm budu vyprávět.
00:34:45 Ale nic zajímavého, aby sis nemyslel.
00:34:48 -Já jsem se tě přece na nic neptal.
-Právě proto.
00:34:56 Co bude s tou večeří?
00:35:00 Správně, tímhle tempem se k tomu moři nedostaneme.
00:35:07 K moři?
00:35:32 Koupila jsi šlehačku?
00:35:34 -Na co šlehačku?
-Že by zas byla legrace.
00:35:38 Dneska žádná nebude, já jdu večer do divadla.
00:35:47 -Milane, vezmeš mě na grotesky?
-Jestli se vám bude chtít?
00:35:57 Já vás nebudu rušit, jenom vám s tím pomůžu.
00:36:21 To ani neumíš poděkovat?
00:36:26 Přišel jsem se vlastně rozloučit. Chtěl jsem to udělat už včera.
00:36:33 -Prosím.
-Děkuju.
00:36:36 Já totiž odjíždím ven na stavbu.
00:36:41 Půjdu třeba do náboru, nebo můžu roznášet svačiny.
00:36:46 To víte, musím teď vzít všechno, jen když mi dají nějaké ubytování.
00:36:53 A co ta garsonka?
00:36:56 Patří Věřině tetě, sama nemá kde bydlet.
00:37:01 Právě proto si maluje ty vymyšlené krajinky a domečky.
00:37:08 Nevymýšlíte si náhodou oba?
00:37:20 Bylo by možná lepší, kdybych tenkrát umřel.
00:37:25 A nebo já.
00:37:28 Jak to můžete říct?
00:37:30 Ke mně nemáte žádnou odpovědnost. Je to jinak, než si myslíte.
00:37:36 Tak strašně ráda bych vám pomohla.
00:37:39 Já nechci, abyste mi pomáhala!! Abyste si léčila špatné svědomí!
00:37:45 Protože mi stejně nemůžete pomoct!! Ani vy, nikdo!!
00:37:52 Já vlastně pořád lžu.
00:37:59 Já nevím, co to se mnou je.
00:38:02 Nevím, proč říkám, že mi nemůžete pomoct,
00:38:06 že se jdu rozloučit, když...
00:38:10 Můžu vás o něco poprosit?
00:38:14 O co?
00:38:16 Nezlobte se, ale mohl bych tady ještě jednou přespat?
00:38:23 Já...
00:38:31 Jestli nemáte kde, tak prosím.
00:38:35 Evičko, usteleš tady panu Preslovi.
00:38:40 -Aspoň tu nebudu sama a taky mě vyzkouší. -To víš, Evi.
00:38:45 Mohl bych zítra dojít nakoupit nebo něco zařídit?
00:38:55 Hrozně mě rozbolela hlava. Neměla byste náhodou prášek?
00:39:04 Náhodou mám.
00:39:09 Tak se tu mějte hezky.
00:39:18 Já stejně vím, za kým tak pospíchá.
00:39:23 Tak příjemnou zábavu!
00:39:47 KOVOVÉ DVEŘE RÁMUSÍ.
00:39:53 Evička poslední dobou špatně spí.
00:40:00 Ne, prosím tě, to ne.
00:40:05 Říkal jsi přece, že se chceš jenom napít.
00:40:12 Jsem strašně unavená.
00:40:15 Bolí mě hlava.
00:40:18 -Co když se Evička vzbudí?
-Tak co?
00:40:27 Chceš pivo?
00:40:30 Spíš sodovku.
00:40:39 Nebo mám jít hned?
00:40:44 -Já jsem ti lhala.
-Vážně?
00:40:48 -Já umím řídit auto.
-Já vím.
00:40:51 -Jak to víš?
-Od Evičky.
00:40:56 Ale Evička neví, proč jsem ti lhala.
00:41:01 Přece jenom bych se napil.
00:41:07 Před třemi měsíci jsem měla soud.
00:41:11 Vezla jsem tatínka na letiště.
00:41:15 Při zpáteční cestě mě najednou napadlo,
00:41:19 že jsem tady zapomněla zavřít plyn.
00:41:24 Bylo to v noci, Evička už spala.
00:41:29 Dostala jsem strach.
00:41:34 Jela jsem...
00:41:37 Pak se stalo to neštěstí.
00:41:41 Něco o tom vím.
00:41:44 Ne od Evičky, ale z podniku.
00:41:48 Ale právě kvůli tomu jsem změnila místo.
00:41:52 Jenže ten materiál změnil místo s tebou.
00:41:57 Hlavně že ten člověk se z toho dostal.
00:42:05 Už na to nemysli.
00:42:11 Líbil ses mi hned, jak jsem tě poznala.
00:42:15 Na tom není nic zvláštního, líbíš se všem ženám.
00:42:20 Sice nevím proč, ale je to tak.
00:42:24 Proto se tak hrnou do divadla. Kvůli tobě.
00:42:30 Já jsem tak nechtěla doplnit ten jejich zástup.
00:42:37 Proč pořád musíme dělat v podniku, že se neznáme?
00:42:44 Kdyby sis mě chtěla vzít, tak...
00:42:52 Musela bych změnit místo?
00:42:59 Takže co?
00:43:04 Takže od zítřka nic netajíme?
00:43:11 Já ti snad udělám tu sodovku.
00:43:34 Pardon.
00:43:53 Tohle je lepší.
00:44:00 Ťuknete si se mnou?
00:44:10 Tak na Kristýnu, ne?
00:44:23 Můžete mě vyhodit, jestli chcete.
00:44:39 Ale nohy má pěkné.
00:44:44 Já vás nebudu rušit.
00:44:54 -Dobrou noc.
-Dobrou.
00:45:11 Chtěl jsi sodovku...
00:45:16 Vlastně nechtěl.
00:46:02 Taky nemůžete spát?
00:46:07 Musím s vámi mluvit, prosím vás.
00:46:12 Tak mluvte.
00:46:17 Víte, že jste moc hezká?
00:46:20 To jste mi chtěl říct?
00:46:24 Chtěl jsem se jen přesvědčit, kde ten váš soucit končí.
00:46:29 Já s vámi žádný soucit nemám.
00:46:34 Můžeme tomu říkat špatné svědomí.
00:46:39 Ale ani špatné svědomí není gumička,
00:46:43 kterou můžete natahovat do nekonečna. Jděte pryč.
00:46:48 Aspoň jednu věc mi povězte, Kristýno.
00:46:53 Proč jste ho poslala domů?
00:46:57 Kvůli vám určitě ne.
00:47:04 Jděte si lehnout, prosím vás. Moc jste pil!
00:47:09 Nezdá se vám, že to od vás nebylo správné, že jste ho sem přivedla?
00:47:16 -Jak to?
-Vůči mně.
00:47:21 Tak si sem přiveďte tu svou výtvarnici.
00:47:25 Žádnou nemám! Opustila mě, když...
00:47:31 Prostě mě nechala.
00:47:34 Já sám si maluju ty vymyšlené krajinky a domečky.
00:47:41 Věra je vlastně technička.
00:47:44 Teď je s tím konec.
00:47:49 To snad ani není tou nohou.
00:47:53 Člověk se zkrátka najednou dívá na svět jinak.
00:47:58 A holky to poznají. Všichni to poznají. Vy také.
00:48:06 Bydlím u vás, můžu si tu dělat co chci.
00:48:10 Můžu si sem klidně vzít holku.
00:48:14 Ale vás se nesmím ani dotknout.
00:48:18 Nenapadlo vás, že mě vlastně víc ponížit nemůžete?
00:48:25 -Milane?
-O soucit vám nestojím.
00:48:33 -Kristýno...
-Pusťte. Ne, pusťte.
00:48:37 -Pusťte!!
-Ale proč?
00:48:40 Tak proč jsi za mnou chodila do nemocnice?
00:48:43 -Sama ses nabídla, abych tady spal.
-Vydíráte?
00:48:54 Možná.
00:48:58 Promiňte mi, Kristýno. Moc jsem pil.
00:49:04 Až přijdete domů, už tady nebudu.
00:49:07 Vrátím se domů k mámě.
00:49:12 Člověk má vlastně žít tam, kde se narodil.
00:49:17 Zná to tam.
00:49:21 Jde úvozem a předem ví, co uvidí, když vyjde nahoru na kopec.
00:49:30 Promiňte.
00:49:53 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:50:03 -Tady jsou reklamace.
-Já se na to podívám.
00:50:12 Co je s tou zprávou?
00:50:14 -Je hotová.
-Děkuju.
00:50:18 Chtěla jsem ohledně těch lístků...
00:50:22 Přijď, prosím tě, on tam už nebude. Všechno ti vysvětlím.
00:50:29 Tak v 15:37 hodin? Dvanáctkou.
00:50:36 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:50:42 ZAKAŠLALA.
00:50:44 Nech toho.
00:51:07 Nejlepší bude vyřídit to hned, co říkáte?
00:51:48 Vezmi to.
00:51:57 Chytil jsem taxík.
00:52:04 Ten v tom pyžamu je ten, jak jsem ho přejela.
00:52:09 Neměl kde spát, tak...
00:52:13 -Ale to je všechno.
-Já vím.
00:52:19 Od té doby kulhá.
00:52:23 Kdybys věděl, jak mi je.
00:52:25 Nevím, co bych za to dala, kdybych tu chvíli mohla vrátit.
00:52:31 Aby se to nikdy nestalo.
00:52:54 Nedokázal jsem jet domů. Nechci se takhle mámě ukázat.
00:52:59 Kdybych mohl ještě zůstat, našel bych si podnájem.
00:53:04 -Ahoj Milane!
-Ahoj Evičko.
00:53:10 Pojď dál.
00:53:14 -Dneska už jste jedl?
-Rád bych si vzal něco s vámi.
00:53:21 Dobrý večer.
00:53:25 Nezlobte se, jestli ruším.
00:53:32 Vy dva se ještě neznáte?
00:53:35 To je Milan Presl.
00:53:38 Inženýr Černý.
00:53:51 Moc mě těší.
00:54:10 Máte to u Kristýny dobré.
00:54:16 -Jak to víte?
-To já na ní poznám.
00:54:20 Nemusíte si vůbec dělat starosti. My už se známe dost dlouho.
00:54:28 -Viď, Evičko.
-To se ví, Milane.
00:54:33 -Máš chuť na šlehačku?
-Když mě na ni pozveš.
00:55:02 Já ho přece nemůžu jen tak vyhodit, copak to nechápeš?
00:55:07 Ne, nechápu.
00:55:10 OZÝVÁ SE SMÍCH MILANA A EVIČKY.
00:55:16 Tenkrát když odešla moje žena jinam,
00:55:22 musel jsem se taky rozhodnout.
00:55:26 Řekl jsem si, že jí odpustím.
00:55:32 Čert ví, co jsem od toho čekal.
00:55:35 Tři dny to bylo v pořádku.
00:55:38 Pak za ním šla znovu.
00:55:41 Právě tenkrát mě napadlo, jak se vlastně odpouští?
00:55:50 Jednou provždycky, nebo každý den znova?
00:55:55 Tvé manželství je něco jiného. Na radnici jste šli dobrovolně.
00:56:01 Ale já zasáhla jeho život. Zmrzačila jsem ho!
00:56:05 Copak nevidíš, že tě vydírá?
00:56:09 Jdi za ním a řekni, aby zmizel.
00:56:13 Prosím tě, neztěžuj mi to.
00:56:16 Co ti ztěžuju? Co ti já ztěžuju?!!
00:56:20 Já ti chci pomoct!
00:56:24 Tak co?
00:56:29 Já jsem se na něm strašně provinila.
00:56:34 -Odpusť mi, ale já...
-Neměl by spíš odpustit on tobě?
00:56:47 Tak co tedy po mně vlastně chceš?
00:56:51 V létě máme jet k moři.
00:56:56 Ale co když ten chlapec přijede na letiště a řekne ti,
00:57:01 že potřebuje vyprat ponožky?
00:57:04 Ty tomu ale vážně vůbec nerozumíš.
00:57:10 Jeden z nás musí odtud pryč. Já nebo on.
00:57:20 Jak chceš.
00:57:31 Takže sbohem.
00:57:58 Nemohl jsem usnout. Nenašel jsem drátěnku.
00:58:03 Drátěnky nekupujeme.
00:58:06 A nádobí si umyji sama.
00:58:13 Chtěla jsem vám něco navrhnout.
00:58:20 Tatínek mi tu nechal vkladní knížku.
00:58:24 Slíbila jsem, že na ni nesáhnu, jen ve výjimečném případě.
00:58:29 Tak tady ji máte.
00:58:31 Je na ní 10 tisíc. Je vaše, když zmizíte navždycky.
00:58:38 Nešla byste zítra večer do divadla?
00:58:44 To jste uhodl.
00:58:49 Tak co tomu říkáte?
00:58:51 Nebudete mi to věřit, ale mně na penězích nikdy nezáleželo.
00:58:57 Já vím, že vám tady překážím.
00:59:01 Když mně je tady u vás... Nevím, jak bych vám to řekl.
00:59:07 V Praze nikoho nemám.
00:59:10 A myslím, že Evička mě má...
00:59:22 -Pak mám ještě chatu.
-Sám bych tam stejně nešel.
00:59:27 Jestli chcete, já vám ty lístky nechám. Oba dva.
00:59:32 Tatínek ji napsal na mě. Je pěkná, u řeky.
00:59:36 Neměl byste starosti s bydlením.
00:59:40 -Pusťte mě, ne!
-Kristýno.
00:59:42 Jděte pryč!!
00:59:44 -Ne!!!
-Nekřičte, Evička!
00:59:47 Kristýno.
00:59:51 Jestli vám to udělá dobře.
00:59:59 Takhle ne.
01:00:03 Já chci, abyste chtěla sama.
01:00:09 Mám pro vás poslední návrh.
01:00:12 Dám vám knížku i chatu pod podmínkou, že...
01:00:16 Že mě už nikdy neuvidíte.
01:00:23 Dám vám to písemně.
01:00:26 Nechci peníze ani chatu.
01:00:32 V tom případě nedostanete nic.
01:01:06 BOUŘKA. JSOU SLYŠET HROMY.
01:01:42 Je tam někdo?
01:02:00 ZAKŘIČELA.
01:02:02 Nebojte se, Kristýno, zavřete oči.
01:02:06 Ne!!!
01:02:39 RÁNA.
01:03:03 Milane?
01:03:11 Proboha, Milane?
01:03:27 Já ti řeknu, co jsi!
01:03:31 -Jsi obyčejný, sprostý vyděrač.
-To jste ze mě udělala vy.
01:03:41 Pořád si myslíte, že jste mi něco dlužná.
01:03:45 A proto si mě ošklivíte.
01:03:47 -Přestaňte!
-Tady přece nejde o nějaký dluh.
01:03:52 Taková chvíle by ho stejně nemohla splatit.
01:03:57 Kdyby šlo skutečně o dluh, budete ho splácet pořád.
01:04:02 Znova a znova. Tak dlouho, jak já budu chtít.
01:04:10 Nejlepší by vlastně bylo žít spolu.
01:04:15 -Já vás nenávidím.
-Ale Kristýno.
01:04:18 Ne, jděte pryč!!
01:04:21 Jděte pryč!!! Nebo se zabiju.
01:04:25 -Kristýno, copak to nemůžete pochopit? -Co?!!
01:04:31 Že vás mám rád.
01:04:33 ŠÍLENĚ SE SMĚJE.
01:04:46 PLÁČE.
01:04:57 Máte ještě to auto?
01:05:00 -Patří tatínkovi.
-To nevadí.
01:05:03 Napadlo mě, že byste mi ho mohla půjčit.
01:05:09 To snad ne.
01:05:12 Aspoň bych si mohl dřív sehnat podnájem a vypadnout.
01:05:17 Běhání pěšky zabere spoustu času, zvlášť mrzákovi.
01:05:22 Tak co?
01:05:26 Ne.
01:05:31 Chata nebo auto, není to jedno? Všechno mluví spíš pro to auto, ne?
01:05:38 Byla by v tom taková poetická spravedlnost, nemyslíte?
01:05:47 Chcete mi zničit život?
01:05:51 Teď litujete, že jste mě nepřejela nadobro, co?
01:05:55 Odseděla byste si pár let, a byl by pokoj.
01:06:01 Vy vlastně podnájem nesháníte.
01:06:07 Co budete chtít potom?
01:06:14 -S tím autem nebude nic.
-Ale bude.
01:06:20 Dáte mi nakonec všechno, co budu chtít.
01:06:23 A já toho budu chtít dost.
01:06:29 -Já vás udám!!
-To můžete.
01:06:34 Po tom, co se stalo, budou stejně věřit mně.
01:07:03 -Tak jdeme.
-Kam?
01:07:06 Chtěl jste to auto, máte ho mít.
01:07:44 Ten blatník spravili dobře.
01:07:50 Kolik to má koní?
01:07:54 Dost.
01:08:26 BRZDY AUTA.
01:08:29 RÁNA.
01:09:03 Ty jsi mě chtěla zabít.
01:09:07 Ty jsi na mě hrál komedii. Jen jsi předstíral, že kulháš.
01:09:13 Já byl dokonce šťastný, když mi řekli,
01:09:16 že se mi ta noha už nespraví.
01:09:20 A pak mě vyléčili a já se ti to bál říct.
01:09:23 Měl jsem strach, že přede mnou zavřeš dveře.
01:09:30 Do toho Řecka jsem nejel, protože bych tě 14 dní neviděl.
01:09:35 Copak za to můžu, že jsem se zamiloval právě do tebe?
01:09:43 Ještě nikdo v životě na mě nebyl tak hodný jako ty.
01:09:52 Takže všechno je vlastně moje vina. Byla jsem jak slepá.
01:10:00 Teprve teď se známe, Kristýno. Patříme k sobě.
01:10:04 Ne!
01:10:06 Jak to, že ne? Já bez tebe nemůžu žít.
01:10:10 Já nemůžu žít s tebou. Moc jsme si ublížili.
01:10:15 To už je pryč, to je všechno za námi.
01:10:18 Ne, to je mezi námi.
01:10:22 Nemůžu tě mít ráda.
01:10:26 Jediná věc, která se nedá vynutit je láska.
01:10:38 Ty mizero!!
01:10:42 Jestli jsi jí něco udělal!
01:11:01 Zavolala jsem ho na pomoc.
01:11:10 Tak co, nechcete usmažit vajíčka? Už je skoro ráno.
01:12:03 PÍSNIČKA: Na víčkách mám závaží,
01:12:06 tíhu chvíle, chvíle týdny vzdálené.
01:12:13 Na víčkách máš závaží.
01:12:16 Tak zkus bdít a sfouknout dávné zmýlené.
01:12:23 Vím, že se stává. Vím, proč se stává.
01:12:29 Když ráno vstávám. Když ráno vstáváš.
01:12:36 Oči dál jsou zamčené jako mříž.
01:12:43 Nač se bát? Podívej, podívej, uvidíš.
01:12:49 Život rád si hrává. To se vážně stává.
01:13:04 Někdo loupí trápením.
01:13:08 Když ne lásku, aspoň chvíli soucitnou.
01:13:15 Navzdory chvílím vzdáleným ať se trápím,
01:13:20 toužím ráno procitnout.
01:13:24 Vím, že se stává. Vím, proč se stává.
01:13:31 Když ráno vstávám. Když ráno vstáváš.
01:13:38 Oči dál jsou zamčené jako mříž.
01:13:45 Nač se bát? Podívej, podívej, uvidíš.
01:13:51 Ve tmě nedozírný strach se ránem zmírní.
01:14:03 Život rád si hrává. To se vážně stává.
01:14:09 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Mladá žena Kristina, jejíž rodiče žijí dlouhodobě pracovně v cizině, zůstane doma sama se svou mladší sestřičkou. Nešťastnou náhodou při automobilové nehodě zraní mladého studenta. Od té doby trpí výčitkami svědomí, protože si myslí, že mladíkovi, který po zranění kulhá, způsobila životní trauma. Půjčuje mu peníze, nechává ho dokonce přespat ve vile. Nepozná, že ji mladík využívá, protože se do ní zamiloval. Jenže Kristina zrovna potkala někoho, s nímž si dovede představit společný život…
