Linka 1212

Záznam chatu ze středy 22. dubna 2020

Adam Havlík: „Dobrý den, moje sociální vztahy, tak jako u ostatních, v poslední době v důsledku pandemie uvadají. Obvykle chodíme s přáteli hrát při slunečném počasí nohejbal a pak si dáme pár piv na uhašení žízně. Bojím se, že až tato nepříjemná situace opadne, na naši tradici již nenavážeme. Máte nějakou radu, jak se s tím vyrovnat? Děkuji. Zdraví Adam“

Michaela Kopalová: „Dobrý večer Adame, v tuto chvíli je možné hrát nohejbal na venkovním sportovišti, pokud jste na každé straně hřiště maximálně dva. S tím pivem je to stejně. Zahrát si tedy můžete, pokud se prostřídáte, ale sednout si všichni k jednomu stolu - to teď není možné. Vzhledem k tomu, že hezké počasí teprve začíná a nouzový stav pomalu končí, věřím, že ještě zažijete normální sezónu. Rituál by tedy měl být jen trochu posunut, což by mohlo vést k tomu, že si ho o to víc užijete. Moc Vám držím pěsti, abyste si mohli brzy všichni normálně zahrát i posedět. Naše sociální vztahy jsou tím, co dělá kvalitu života.“

Eva Salátová: „Dobrý večer, jsem seniorka, babička, vdova. Snacha mi sdělila, že u mě jejich čtyřčlenná rodina stráví celou dovolenou a vnučky prázdniny. Miluji je, ale mám obavy ze současné situace. Poraďte mi, prosím, jak jim mám říci, že se obávám, abychom se nenakazili navzájem. A taky mám obavy, že by mi neměl kdo pomoci, kdybych onemocněla.Děkuji za odpověď.“

Michaela Kopalová: „Dobrý večer, děkuji za dotaz, je velmi praktický, hodně se s ním teď setkávám. Určitě navrhuji, abyste otázku dovolené a prázdnin určitě probrali osobně a v klidu se synem i snachou. To znamená sednout si ke stolu, nebýt rušeni a probrat, jaká jsou rizika pro všechny zúčastněné. Vím, že je to těžké prosazovat svoje vlastní potřeby, zejména vůči rodinným příslušníkům, ale máte právo sdělit svůj názor a říci ne. Doporučuji ale nejprve se vyslechnout, to znamená zjistit, kde se budou děti i dospělí pohybovat (předpokládám, že nyní jsou všichni doma). Zeptala bych se rodičů, jaké jsou jiné možnosti, kam můžou s děmti jet na rekreaci. Určitě bych nevynechala otázku, na koho se budete moci obrátit, pakliže byste onemocněla. Ať už to dopadne jakkoli, důležité je, abyste cítila, že jednáte v souladu sama se sebou a že nejste k ničemu dotlačena. Určitě bych zatím odložila rozhodnutí třeba na konec května, je možné, že se do té doby situace uklidní a obavy zeslábnou.“

Blanka: „Dobrý večer, jsem doma s 13letou dcerou AS, ADHD... Kupodivu zvládá tuto dobu docela v pohodě. Horší je to se mnou jako mámou, už jsem úplně unavená z jejich zvuků, hopsaní, zpěvu. Jediný problém je, že hledá výmluvy a obchází všelijak úkoly že školy. Celé dny by jen seděla u mobilu a na sociálních sítích. Píše se s lidmi vymyšlené příběhy, situace.... Jakmile po ní mobil chceme, je zle. Kracsl, nadávky, scény. Odmítá jít s námi i na zahradu nebo ven. Takže scéna a buď jde ven z bytu jeden dospělý nebo nikdo.“

Michaela Kopalová: „Dobrý večer Blanko, naprosto Vám rozumím. Vaše dcerka teď prochází obdobím dospívání, sociální izolaci teď určitě snáší velmi úkorně. Zdá se, že je dcerka ale navzdory tomu docela radostná, když hopsá a zpívá. Toho bych se snažila využít k navázání spojení. Puberťákovi už učení nelze dát příkazem, je třeba apelovat na její rodící se zodpovědnost. Předpokladem k tomu, je, aby se cítila v rámci možností rovnocenná. Zkusila bych se tedy naladit na to, co ji baví a zajímá, zazpívala bych si s ní a zahopsala a když budete mít pocit, že si jste blízko, zeptala bych se jí, jak ji to baví učit se takto na dálku, jaké to je ve srovnání s tím, když sedí ve škole. Který učitel s těmi technologiemi pracovat umí, co ji baví a co naopak nebaví. Netlačila bych na pilu a zkusila bych docílit toho, aby mi někdy dobrovolně ukázala, co udělala. Určitě je důležitější vztah Vás dvou než množství naučené látky.“

Bret Marek: „Prosím o radu . Jsem v rozvodovém řízení a manželka nerespektuje nařízení vlády vodí našeho desetiletého syna po návštěvách svých kamarádek ,na víkend ho posílá ke svému známému a jeho dětem , v neděli byli u holiče ostřihat . OSPOD to nezajímá. dá se nějak bránit její nezodpovědnosti děkuji za odpověd“

Michaela Kopalová: „Dobrý večer, nevím, z jakých zdrojů máte informace o tom, co dělá manželka. Nevím také, z jakých motivů maminka navštěvuje kamarádky. Například pomoc blízkým je možná (třeba kdyby jim donesla roušky), jinak je sdružování samozřejmě zakázáno. Stejně tak holič nemůže přijmout zákazníka ve své provozovně. Pokud máte za to, že tyto informace jsou z důvěryhodných zdrojů, napište manželce alespoň výzvu, aby se těchto konkrétních jednání zdržela. Pokud jste v rozvodovém řízení, nebude si maminka určitě přát, aby se takovéto prohřešky zmínily následně u soudu.“

Markéta Zelená: „Co dělat? Manžel a já bydlíme společně s dospělou dcerou na okraji vesnice 30km od Prahy. Dcera má dvě děti ve střídavé péči. Má diabetes I. typu, manžel je v polovině akutní hematoonkologické léčby. Týden co týden přijíždějí děti z Vršovic. Dcera se bojí, že zejména syna (10 let) ztratí, když ho neuvidí delší dobu, protože otec ho v toto směru manipuluje, já mám strach o dceru a manžela. Je střídavá péče opravdu to nejvhodnější v naší situaci?“

Michaela Kopalová: „Dobrý večer, děkuji za praktický dotaz. Jestli je střídavá péče v této situaci vhodná, záleži na mnohé okolnostech. Důležitý je hlavně, jaká rizika představuje kontakt s tatínkem. Jakou profesi má tatínek - pracuje nyní z domu nebo je dokonce pracovníkem v první linii? S kolika lidmi přijde denně nebo týdně do kontaktu? Jak vypadá jeho rodinná situace? Jiné to bude, když otec žije sám ve své domácnost a jiné riziko bude představovat soužití s partnerkou, která má třeba ještě vlastní děti ve střídavé péči. Pak by skutečně bylo naprosto nepřehledné, odkud můžou děti nějakou nákazu přinést. Z toho, co píšete se zdá, že vztahy mezi rodiči nejsou moc dobré, takže asi není možné, aby tyto otázky spolu probrali. V ideálním případě by totiž měli rodiče dětí vyhodnotit rizika střídavé péče pro všechny zúčastněné a podle toho se rozhodnout, zda ve střídavé péči budou pokračovat nebo od ní raději dočasně upustí.“

Láďa Musil a Simona: „Proč si říkáte Míša a ne Michala či Michaela? Děkujeme“

Michaela Kopalová: „Dobrý večer, pracuji denně s lidmi, kteří prochází krizí. Přicházejí do mediační kanceláře často vystresovaní. Připadá mi, že to na ně může působit přívětivěji, když jdou za "Míšou" než za "magistrou Kopalovou". I ta Michaela nebo Michala mi zní trochu tvrdě.“

Anna: „Dobrý večer. Můj tatínek , přes 80, celkem zdravotně v pohodě, odmítá pomoc moji a sestry, hrozne nerad by byl na nas závislý. Jak ho přesvědčit , aby naši podporu přijal? Děkuji.“

Michaela Kopalová: „Dobrý večer, nevím, jaký druh pomoci tatínkovi nabízíte. Zda se jedná o nákupy, uvaření jídla nebo jiné formy. Je moc prima, že je tatínek v takovém věku soběstačný. Určitě bych mu poskytovala jen takovou pomoc, o kterou projeví zájem. Je ale určitě dobré mu pomoc nabízet. Mnoho lidí se ostýchá říct si o pomoc sami.“

Paní Dana: „Vážená paní Kopalová. Zaujal mě jeden citát. "Život není o tom čekat, až přejde bouře. Je to o tom naučit se, jak tancovat v dešti." Ve vaší praxi se často setkáváte s klienty, kterým se rodina rozpadá anebo už rozpadla. Já se ptám. Co byste na základě zkušeností s těmito klienty doporučila páru , který se chystá ke společnému soužití. Jak" tancovat v dešti?" Děkuji.“

Michaela Kopalová: „Dobrý večer, to je hezký příměr. Párový život skutečně připomíná tanec. Je zapotřebí slyšet hudbu, vnímat partnera, umět kroky, a zvládnout to navíc vše najednou. A stejně jako ten tanec se to většinou musíme učit. Málokdo z nás měl to štětsí, že se mohl naučit dobře vztah ve své bilologické rodině, od rodičů. Pokud patříte k této méně šťastné většině, určitě doporučuji se v této oblasti vzdělávat. Nezahltit se informacemi, ale zároveň se tomu věnovat soustavně celý život. Při dnešní délce života je celoživotní vztah skutečně těžkou disciplínou. Ale dá se to dokázat. Určitě moc doporučuju literaturu (teď mě napadá např. 5 jazyků lásky), kurzy pro páry aj. Je důležité vztahu věnovat pozornost jako květině. Mnoho vztahů skončí zbytečně jen z toho důvodu, že partneři věřili, že vztah bude fungovat sám o sobě.“

Dušan: „Dobrý den, mám dotaz, bydlím se svými rodiči v jednom bytě rodinného domu, skoro často se hádáme i sestrou, která nebydlí s námi. Chtěl bych vědět, jak je nejlepší se vyvarovat hádkám. Rodiče bohužel nikdy nepochopí, že jsem psychický nemocný člověk ( 32 let ), už přes 10 let se léčím na psychiatrii, nemám práci skoro 2 roky, partnerku, přátelé, o rodinu přicházím, apod.. Všechno mi vyčítají. Moje sestra mě neustále terorizuje s prací sms, telefonními hovory, jestli ji mám, že se o mě nepostará, apod. Nejraději bych umřel.“

Michaela Kopalová: „Dobrý večer, musí to teď být pro Vás velmi těžké. V této době, kdy se můžeme vidět často jen s rodinnými příslušníky, se tyto problémy dostávají víc do popředí. Je to znakem mnoha rodin, že si její členové sice pomůžou, ale řeknou si u toho mnoho zraňujících věcí. Říká se tomu rodinná ambivalence. Z toho, co píšete, se zdá, že jste v péči psychiatra. Určitě bych se na něj obrátila s žádostí o radu. Mnoho psychiatrů je zároveň i terapeuty nebo Vás alespoń na dobrého terapeuta odkáže. Je dobré zkusit s někým kvalifikovaným probrat, jaké jsou Vaše možnosti svůj život trochu změnit k lepšímu. Zda je možné dostat se někde k samostatnému bydlení mimo rodinu a najít spřízněné duše. Určitě se porozhlédněte kolem sebe, kde všude můžete najít pomoc a přívětivé lidi. Stále jich ještě chodí po světě dost.“

Marie: „Dobrý večer, je nám s manželem víc jak 70 let. Žijeme ve společné domácnosti v jednogeneračním domku se synem, který dojíždí do zaměstnání. Syn se velmi obává toho, aby nás nenakazil a my žijeme každý den ve stejném strachu. Jak, prosím Vás ,lze řešit tuto situaci ? Děkuji.“

Michaela Kopalová: „Dobrý večer, to je moc těžká situace. Rozhodně v tom nejste sami. Určitě je důležité zvážit, jaká rizika syn podstupuje. Nevím, jaká je jeho profese, jak cestuje do práce, s kolika lidma se denně setká. Vyhodnotila bych tyto otázky a pokud je riziko, že se syn nakazí, skutečně vysoké, zkusila bych se zamyslet nad tím, zda má syn možnost dočasně bydlet jinde , např. u kamaráda, přítelkyně apod. Především bych se snažila nepanikařit, čísla nakažených lidí u nás nejsou vysoká a při dodržování všech opatření by ani riziko nákazy nemělo být vysoké.“

STOP: „Co přesně znamená pojem rodinná mediátorka?“

Michaela Kopalová: „Dobrý večer, rodinná mediace je způsob řešení sporů. Je to vyjednávání dvou nebo více stran konfliktu, do kterého je zapojen prostředník, mediátor. Rodinný mediátor řeší konflikty, které vznikají v rodinách. Jedná se často o konflikty rozvodové, ale může se jednat také o konfikt rodiče a dospívajícího dítěte, rodičů a prarodičů apod.“