Bratři Karamazovi

Ikonické představení Divadla Na zábradlí v Praze podle románu F. M. Dostojevského (1981). Hrají: V. Bedrna, K. Heřmánek, J. Bartoška, P. Zedníček, L. Mrkvička, J. Preissová, L. Geprtová a další. Překlad P. Voskovec. Dramatizace a divadelní režie E. Schorm. Kamera A. Nožička. Režie televizního záznamu P. Háša

00:02:13 Já vím, že spěcháte do věznice, a maminka vás zdržela.

00:02:18 -Jak to víte?
-Poslouchala jsem za dveřmi.

00:02:22 Chci poslouchat a poslouchám, neomlouvám se.

00:02:26 -Něco vás trápí?
-Naopak, jsem ráda.

00:02:29 Jsem šťastná, že jsem se rozhodla, a že nebudu vaší ženou.

00:02:35 Aljošo, proč já k vám nemám žádnou úctu?

00:02:39 Mám vás ráda, ale úctu k vám nemám.

00:02:42 Budu vás mít moc ráda za to,

00:02:45 že jste mi dovolil, abych vás nemilovala.

00:02:48 Proč jste si mě dnes zavolala, Lízo?

00:02:51 Chci vám říct o svém přání. Chci, aby mě někdo mučil.

00:02:56 Oženil se se mnou, mučil mě, podvedl a odešel.

00:03:00 -Nechci být šťastná.
-Toužíte po bouřlivém životě?

00:03:04 Ano. Pořád si představuju, jak podpaluju dům.

00:03:08 Dům hoří, všichni hasí, a jen já vím proč a mlčím.

00:03:12 -Ale vždyť vy žijete v bohatství.
-A to mě právě nudí.

00:03:17 Když budu chudá, někoho zabiju.

00:03:20 Ale možná někoho zabiju i jako bohatá.

00:03:23 Proč sedět se založenýma rukama?

00:03:33 Aljošo, já chci žhnout.

00:03:35 Vezmeme se, budete dělat mužika a pořídíme si hříbátko.

00:03:40 Ano?

00:03:43 -Umíte honit káču?
-Ne, neumím.

00:03:46 Chtěla bych někoho chytit, pak pustit a švihat.

00:03:51 Švihat bičíkem, honit ho jako káču.

00:03:54 Ale Bůh takového člověka odsoudí, Lízo.

00:03:57 To já chci. Všem bych se jim pak smála do očí.

00:04:01 -Jak si můžete takhle škodit?
-Chci to, no a co?

00:04:05 Váš bratr teď stojí před soudem za otcovraždu.

00:04:09 Všichni jsou pohoršeni, ale vlastně si v tom libují.

00:04:13 Mně první se to hrozně líbí.

00:04:16 Všichni si myslí, že otce zabil. A jsou rádi.

00:04:20 Aljošo, co to máte za myšlenky? To jste mnich?

00:04:25 Aljošo, prosím vás, zachraňte mě!

00:04:28 Copak myslíte, že bych někomu na světě mohla říct to, co vám?

00:04:33 A všechno je to pravda.

00:04:35 Aljošo, proč mě vůbec nemilujete? Já nechci žít.

00:04:39 Všechno se mi protiví a hnusí.

00:04:43 -Ale vždyť já vás miluju, Lízo.
-A budete pak pro mě plakat?

00:04:48 -Opravdu? Jenom pro mě?
-Budu. -Děkuju.

00:04:56 Vaše slzy já potřebuju. Všichni ostatní ať po mně šlapou.

00:05:01 Všichni, nikoho nemám ráda. Naopak, nenávidím je.

00:05:13 Ale běžte, Aljošo. No tak, běžte už.

00:05:28 Jsem hnusná, hnusná. Chci, aby nikde nic nezůstalo.

00:05:35 Jsem hnusná, hnusná.

00:06:05 Otcové, nepokoušejte dětí svých.

00:06:10 Cítím se vinen opilstvím, prostopášností a špatným životem.

00:06:15 Ale na smrti starého pána,

00:06:17 svého nepřítele a svého otce vinu nemám.

00:06:21 Ani na jeho oloupení. Jsem lotr, ale zloděj nejsem.

00:06:25 Já se vás bojím, Dimitriji, i mně jste vyhrožoval.

00:06:29 On to tak nemyslel.

00:06:31 Nesmíme být pyšní vůči malým ani vůči velkým.

00:06:35 A chovat nenávist ani k těm, co nás pomlouvají, hanobí a tupí.

00:06:40 Víš, co je zajímavé, Aljošo?

00:06:43 Že všechny tresty, bití, deportace, nucené práce, nikoho nenapraví.

00:06:48 Zločinců neubývá, naopak.

00:06:50 Já sám jsem ateista a napsal jsem článek o tom,

00:06:54 že by lidé měli ztratit víru v nesmrtelnost.

00:06:58 Tím možná ztratí i schopnost lásky. A vše bude dovoleno.

00:07:03 Sobectví a zločin pak bude možno pokládat nejen za správnou věc,

00:07:08 ale dokonce za nejušlechtilejší východisko.

00:07:12 Tak to si budu pamatovat.

00:07:14 Ivane, jsi nešťastný, ale tohle si nesmíš zvolit.

00:07:18 A můžu si zvolit vůbec něco jiného?

00:07:21 Přál bych ti, aby se ti to povedlo.

00:07:24 Na smrti svého otce vinu nemám.

00:07:27 Tatíček si chtěl prostě dopřát skandál.

00:07:30 To mám pěkné děti. Nevíte, že největší hřích je otcovražda?

00:07:35 Všichni mě obviňují. Děti jsem prý okradl o peníze.

00:07:39 Na to jsou přece soudy.

00:07:41 Pravda, začal jsem bez groše, ale když jste mě zavraždili,

00:07:46 zůstalo po mně sto tisíc rublů v hotovosti.

00:07:50 Mám tři syny, Dimitrije, Aljošu, Ivana.

00:07:53 -A co já?
-Ty mlč. Jsi lokaj a sluha.

00:07:56 Máš právo jen na to své jméno Smerďakov.

00:08:00 Nikdy jste se o nás, tatínku, nestaral, i tak vám odpouštíme.

00:08:05 Já ne. Vyrostli jsme v bídě, vychovávali nás cizí lidé.

00:08:09 -Dětičky moje.
-Nechte té komedie.

00:08:12 Ty jsi vzdělanec, Ivane, ale já jsem komediant od narození.

00:08:18 Asi se ve mně usadil nějaký zlý duch.

00:08:22 V Boha jsem věřil, ale v poslední době jsem nějak zapochyboval.

00:08:30 Vražedníci!

00:08:34 Trochu žvaním, ale myslím to dobře.

00:08:37 Chci lidi pobavit a sám si jen škodím.

00:08:40 Stačil jsem se oženit jen dvakrát.

00:08:43 Dimitrij je z prvního manželství. Je nejstarší a nejhorší.

00:08:48 Jeho matku jsem miloval, i když mě tloukla.

00:08:51 Pak utekla, zemřela někde na tyfus.

00:08:54 -Já si na matku nepamatuju.
-Já na svou ano.

00:08:58 Modlí se a dopadají na ni paprsky slunce.

00:09:01 Brali jsme se, bylo jí 16.

00:09:04 Nechtěla, abych doma pořádal radovánky.

00:09:07 -Radovánky? Orgie!
-Jste zvrhlík!

00:09:10 Maminka byla nervově nemocná. Přijel jsem navštívit její hrob.

00:09:15 Jsi jí trošku podobný, Aljoško.

00:09:18 Měla záchvaty šílenství, to byla zlá nemoc, děti moje.

00:09:22 -Jste špatný a prostopášný člověk.
-To mi říkáš ty?

00:09:27 A co jste dokázali vy?

00:09:29 Z gymnázia jsem utekl. A na kadetce mě kvůli souboji degradovali.

00:09:34 To já jsem dostudoval. Přírodní vědy.

00:09:37 Já vstoupil do kláštera, po setkání s jedním starcem, byl to světec.

00:09:43 -A já jsem... -Ty mlč. Ty jsi vystudoval na kuchaře.

00:09:47 Za moje peníze. Měl bys mi denně líbat ruce a nohy.

00:09:57 Co se nám ten člověk tady pořád tak klaní?

00:10:06 -Asi cítí zločin.
-Ale kdo je vrah?

00:10:13 -Všechno jsem způsobila já.
-Kateřino!

00:10:16 -Všechno je to moje vina.
-Grušenko!

00:10:20 Kateřino!

00:10:23 Grušenko! Kuřátko moje!

00:10:28 Aljošo, ty ses dal k mnichům, to je mi tě líto.

00:10:32 Ale jinak tě mám rád.

00:10:34 A alespoň se za nás hříšníky někdo pořádně pomodlí.

00:10:39 Nahřešili jsme se až až.

00:10:42 Já jsem si kolikrát říkal, jestlipak se za mě někdo pomodlí.

00:10:47 To víš, čerti na mě nezapomenou.

00:10:53 Až umřu, vezmou háky a stáhnou mě dolů do pekla.

00:10:59 A pak si zase říkám, kdepak by vzali háky?

00:11:05 A jaké jsou? Železné? A kdepak je kovají?

00:11:08 A kdyby vlastní háky neměli a nestáhli mě dolů,

00:11:12 jakápak by to byla spravedlnost?

00:11:15 Ale prosím vás, žádné háky nemají.

00:11:18 Až to budeš vědět určitě, přijď za mnou.

00:11:21 Ono by se na ten onen svět líp cestovalo, vědět, jak to tam chodí.

00:11:27 Jen přijď, budu tě čekat. Ty jsi můj jediný chlapeček.

00:11:31 Já když přijdu mezi lidi, tak se mi zdá,

00:11:35 že jsem ten nejnemožnější člověk na světě.

00:11:38 Že mě mají všichni za šaška, a tak ho ze sebe dělám.

00:11:43 Myslete si o mně, co chcete, stejně jste všichni nemožnější než já.

00:11:48 Já dělám šaška ze studu, z podezíravosti.

00:11:52 Sám přece dobře víte, co máte dělat.

00:11:55 Rozumu máte dost. Neopíjejte se.

00:11:58 Buďte mírný v řeči, neoddávejte se tělesnému chtíči.

00:12:02 A hlavně, tatínku, nelžete. A neobelhávejte sám sebe.

00:12:06 Kdo lže sám sobě, nerozezná pravdu ani v sobě ani kolem sebe.

00:12:12 Kdo lže sám sobě, ten se taky lehko urazí.

00:12:15 A to je někdy moc příjemné dělat uraženého.

00:12:19 Ano. Já jsem se urážel celý život. Pro vlastní požitek.

00:12:23 Řekl bych, z estetické záliby.

00:12:26 A celý život jsem lhal, každý den, každou hodinu.

00:12:30 Tatínku, já bych si přál, aby ty strašné spory s Míťou už přestaly.

00:12:43 Ivane! Aljošo, Ivane, vy jste moje nejmilejší krev.

00:12:50 Ale proti tomuhle se dovolávám spravedlnosti.

00:12:54 -Chci jen své peníze, svůj synovský podíl. -Nic nedostaneš!

00:12:59 Co jsi za tak krátkou dobu stačil udělat, ničemo jeden! Bože můj!

00:13:05 Prosím vás, nehrajte tu zas tu svou odpornou komedii.

00:13:11 Já hraju komedii.

00:13:13 Ivane, Aljošo, dávejte dobrý pozor.

00:13:16 Dimitrij získal šlechetné srdce Kateřiny,

00:13:19 dcery svého bývalého nadřízeného.

00:13:22 A teď se nestydí chodit za zdejší svůdnicí Grušenkou.

00:13:27 Na to chce své penízky, na to.

00:13:30 Chtěl jí otevřít srdce zlatým klíčkem.

00:13:33 Tak dost! Neopovažujte se přede mnou Grušenku špinit.

00:13:37 Míťo, a co když tě prokleju, co potom? Nečti pořád.

00:13:43 -Vy jste nestydatý pokrytec.
-Takhle ty na tatínka?

00:13:47 Jak potom jednáš s cizími?

00:13:49 -Svého nadřízeného jsi zbil.
-Lež! To je všechno lež!

00:13:55 Za své skutky se neomlouvám, tatíčku, jednal jsem jako zvíře.

00:14:00 Oškliví se mi můj nepříčetný vztek.

00:14:03 Ale to vy jste poslal mého nadřízeného, toho kapitána,

00:14:07 jako svého zmocněnce ke Grušence.

00:14:10 On jí navrhl, aby převzala mé směnky, které vy máte u sebe.

00:14:15 A kdybych se dožadoval vyúčtování majetku,

00:14:18 aby mě zažalovala a dala zavřít.

00:14:21 Grušenka mi to řekla a smála se vám.

00:14:25 Chcete mě dát zavřít, protože na mě žárlíte.

00:14:28 Vy jste se ucházel o Grušenku.

00:14:31 Bůh otec kárá nezdárného syna.

00:14:33 Sezval jste nás sem jen proto, abyste udělal skandál.

00:14:38 Já mu přišel odpustit. Prosit za odpuštění.

00:14:41 Ale urazil jste nejen mě, ale i Grušenku,

00:14:45 tak tu říkám přede všemi, co jste zač.

00:14:48 Kdybyste nebyl můj syn, tak vás vyzvu na souboj.

00:14:52 Pistolemi a ze vzdálenosti tří kroků.

00:14:57 Přes šátek.

00:14:59 Myslel jsem, že půjdu se svou snoubenkou domů,

00:15:03 budu opatrovat otcovo stáří,

00:15:06 ale doma jsem našel chlípníka a šaška.

00:15:09 Pro Grušenku, pro tu kreaturu, opustil svou snoubenku.

00:15:20 To je hanba, to je hanba.

00:15:22 A teď mi řekněte, proč vůbec takový člověk, jako jste vy, žije.

00:15:29 Je možné, aby svou existencí hanobil zemi?

00:15:33 Slyšíte ho, otcovraha?

00:15:35 Grušenka je možná svatější než vy všichni dohromady.

00:15:40 No tak, uhoď tatínka.

00:15:42 V mládí padla, ale mnoho milovala, proto jí Kristus odpustil.

00:15:47 No, pro takovou lásku Kristus, bratře, neodpouštěl.

00:15:53 Za blázny a za blázinec já neodpovídám.

00:16:01 -Co to říkal?
-Coby?

00:16:08 Večeřet budu sám. Teď nemám chuť.

00:16:17 Aljoško!

00:16:25 Ve čtyřech o něčem, co jsem ještě nikdy nikomu neřekl.

00:16:31 Kromě Ivana ovšem. Ivan ví všechno, ale Ivan je hrob.

00:16:35 -Ivan je hrob?
-Jo. A já jsem mezi dvěma ženami.

00:16:53 Káťa je ctnostná, hrdá, inteligentní, vzdělaná.

00:16:58 O mě se nezajímala. Proč myslíš, že jsem se o ni ucházel?

00:17:03 Chtěl jsem se jí pomstít za to, že si mě nevšímá.

00:17:07 Byla to dcera mého velitele.

00:17:10 Zpronevěřil peníze, 4500 rublů, hrozil mu soud.

00:17:14 Já tenkrát ty peníze měl, tak jsem vzkázal,

00:17:18 že jí ty peníze pro otce dám.

00:17:21 Ovšem, když si pro ně sama přijde. Ať jí spadne hřebínek.

00:17:26 Řekli mi, že mi dáte peníze pro otce, když si pro ně sama přijdu.

00:17:32 Měla strach, ale zároveň ji to ke mně hnalo.

00:17:36 Cítila asi, že ve mně zápasí má nízkost s čestností.

00:17:40 Snad proto na cti tak lpím, že jsem žebrák a ztroskotanec.

00:17:45 Zahrával jsem si s ní. Má první myšlenka byla karamazovská.

00:17:50 Jaképak peníze, co vás to vede?

00:17:52 To byste byla z laciného kraje vzít peníze a jít.

00:17:59 Nic z toho jsem neudělal.

00:18:05 Několik vteřin jsem se na ni díval s nenávistí,

00:18:09 která má jen krůček k šílené lásce.

00:18:14 Nechal jsem ji dlouho čekat.

00:18:16 Pak jsem jí peníze dal, ona se mi po pás uklonila,

00:18:21 padla mi k nohám a čelem se dotkla země.

00:18:24 -V té chvíli jsi byl výš než ona.
-A to mi neodpustí, je pyšná.

00:18:29 Když její otec zemřel, všechno se obrátilo.

00:18:33 Nějaká teta jí odkázala 80 tisíc rublů.

00:18:38 -Dostal jsem lístek.
-Budu vám psát, čekejte.

00:18:42 Pak přišlo poštou 4500 rublů a dopis.

00:18:45 Miluju vás, i když vy mne dosud ne.

00:18:48 Prosím, staňte se mým manželem. V ničem vás nebudu omezovat.

00:18:53 Budu vaše, chci vás milovat věčně a zachránit vás před sebou samým.

00:18:58 Odpověděl jsem jí s rozpaky,

00:19:01 že ona je teď bohatá dědička a já jen domýšlivý žebrák.

00:19:05 A ona se rozhodla, že mi z vděčnosti obětuje život.

00:19:09 Ale ta vděčnost byla jen touha být nad někým a vládnout mu.

00:19:14 -Miloval jsi ji tehdy?
-Snad spíš svůj krásný čin.

00:19:19 -Vždyť jste se zasnoubili.
-Ale to nebylo hned.

00:19:22 Napsal jsem dopis Ivanovi, poslal ho za ní,

00:19:26 a Ivan se do Kateřiny zamiloval a miluje ji stále.

00:19:30 I ona si ho váží a moc.

00:19:32 Cožpak, když nás dva porovná, může mít ráda někoho, jako jsem já?

00:19:38 A po tom, co se stalo s Grušenkou?

00:19:41 -Ale dává přednost tobě.
-Má ráda svou ctnost, ne mě.

00:19:45 -Tak proč jste se zasnoubili?
-To je jiná.

00:19:49 Ivan teď musí proklínat celý svět.

00:19:51 Vždyť je to proti rozumu dát přednost vyvrhelovi

00:19:55 před vzdělaným a rozumným člověkem.

00:19:58 No vidíš, a ona dává přednost mně.

00:20:01 Ivane, vy jste boží člověk, světlo duše.

00:20:05 Ale já chci změnit Míťu, jeho život.

00:20:08 Chci ho změnit z vděčnosti.

00:20:11 Chci se pokusit změnit osud třeba násilím, chápete?

00:20:15 Nikdy jsme už o tom s Ivanem nemluvili.

00:20:18 Ale osud je spravedlivý, Ivane.

00:20:21 Spravedlnost se naplní a já zmizím ve špíně a smradu, dobrovolně.

00:20:29 Každý se přece musí změnit.

00:20:31 V každém člověku je jiskra Boží, chci změnit sebe i vás.

00:20:36 Znovu opakuju, co jsem napsala.

00:20:38 Budu vás milovat věčně a zachráním vás před sebou samým.

00:20:43 -Slibte mi, že se polepšíte.
-Slibuji.

00:20:47 -Ale ty ses nepolepšil.
-Ne.

00:20:49 -A proč jsi šel ke Grušence?
-Chtěl jsem ji zmlátit.

00:20:54 Neznal jsem ji, otec jí dal mou směnku, aby mě zažalovala.

00:20:58 Už několikrát mu takhle posloužila. Za peníze ovšem.

00:21:03 Pak si jí náš tatíček blíže všiml, rozdivočil se a zamiloval.

00:21:09 A já, který jsem přišel Grušenku zmlátit, jsem se zamiloval taky.

00:21:16 Hrabu, hrabu, ale pak zase půjčuju za nekřesťanské úroky.

00:21:23 Jsem nelítostná prohnaná potvora a nedovolím ti ani tohle.

00:21:28 Když budeš mermomocí chtít, tak se za tebe provdám.

00:21:33 Jsi přece žebrák.

00:21:35 Ale musíš mi slíbit, že mě budeš mlátit.

00:21:38 Ale že si budu moc dělat, co budu chtít.

00:21:42 Možná si tě opravdu vezmu.

00:21:44 -Ty si ji chceš vážně vzít?
-Když bude chtít, tak hned.

00:21:49 Když ne, budu jí dělat třeba domovníka.

00:21:52 Jejím přátelům budu čistit galoše, roztápět samovar.

00:21:56 -Tak dost, Míťo!
-Pročpak dost, chlapečku?

00:22:05 Teď teprve přijde to nejhorší.

00:22:08 Pošlete prosím z těch peněz ode mne 3000 mé sestře do Moskvy.

00:22:13 Už se stalo, jen stvrzenku nemám u sebe, dám vám ji později.

00:22:19 Pravda to není, peníze jsem neposlal.

00:22:22 Propil jsem je, prohýřil, s Grušenkou.

00:22:31 -Všechno jsi propil?
-Propil jsem víc.

00:22:35 Ale teď potřebuju vrátit ty tři tisíce Kateřině,

00:22:39 a získat zas čest a volnost.

00:22:41 Zachoval jsem se nečestně a ještě jsem ukradl peníze.

00:22:45 Nutně je potřebuju, v nich je má svoboda.

00:22:49 Ještě mám patnáct set, ty nosím ve váčku na prsou.

00:22:53 -A co otec?
-Otec? Copak ten mi něco dá?

00:22:56 Aljošo, víš ty vůbec, co je to zoufalství?

00:23:00 Právně mi otec nic dlužen není, ale morálně ano.

00:23:04 Vždyť matčin majetek znásobil, snad by mi mohl něco dát.

00:23:09 Ale co by mi dával, sám je do Grušenky celý pryč.

00:23:13 Dal nějaké peníze do obálky a na ni napsal:

00:23:16 "Mému anděli Grušence, až ke mně přijde".

00:23:20 A ještě tam připsal "kuřátku", a od té doby čeká.

00:23:24 -Ale já hlídám.
-Kdo ti to řekl? -Smerďakov.

00:23:28 Dá mi vědět, když Grušenka k otci přijde.

00:23:31 -Co když přijde dnes?
-Vpadnu, překazím.

00:23:34 -A co když...
-Když... zabiju. -Koho?

00:23:37 Starýho. Ji zabíjet nebudu.

00:23:40 -Míťo, co to říkáš?
-Možná že zabiju, možná že ne.

00:23:48 Mám prostě strach, že mě rozzuří jeho obličej.

00:23:52 Já nenávidím jeho ohryzek, nos, oči, nestoudný pošklebek.

00:23:56 Toho se bojím, já se neudržím a pic ho!

00:24:00 -Ivan, ten to všechno tuší.
-Ivan hledá utrpení.

00:24:04 -Pronásledují ho pochybnosti.
-Co jeho trápí, je přece hloupost.

00:24:10 Ale, prý není-li nesmrtelnosti duše, všechno je dovoleno.

00:24:17 Tak pojď!

00:24:21 To je teorie vhodná pro lumpy a užvaněné školomety.

00:24:50 Náš pán se na noc zamyká.

00:24:52 Všechny vyžene do přístavku a jídlo se mu nosí přes dvůr.

00:24:57 -Já nesnáším zápach z kuchyně.
-Jsou tady krysy, pane.

00:25:02 Alespoň mi nebude smutno, když tu zůstanu sám.

00:25:11 Řekněte, nejsem já docela dobrý křesťan,

00:25:14 když jsem se ujal takového zmetka, který snad ani není člověk?

00:25:23 Povstal ze slizu v neckách. U nás na zahradě, při lázni.

00:25:33 Lítostníku, odpověz troubo, odpověz.

00:25:41 Táhni k čertu, ty duše lokajská. Jdi už!

00:25:49 Kam jdeš? Pojď sem.

00:25:57 Prý jsem se spustil s tvou matkou Lizaletou Smrdutou,

00:26:02 tím ubožáckým mrzákem.

00:26:04 A kdo mi to dokáže?

00:26:07 Potkali jsme ji s přáteli a vsadili jsme se.

00:26:30 Ty že jsi můj syn? Kdo mi to dokáže?

00:26:35 A mám tě rád, ale opravdu nevím proč.

00:26:45 Ožením tě, chceš?

00:26:54 Ženským pokolením já pohrdám, pane.

00:26:58 Muži ostatně taky.

00:27:08 -Pořád máš ještě záchvaty?
-Ještě častěji než dřív, pane.

00:27:21 Předveď, ukaž, jak to vypadá.

00:27:26 Jak si přejete, pane.

00:27:35 Odtud to bude lepší.

00:27:41 Záchvat začíná strnutím.

00:27:43 Tělo se dostává do křeče, asi tak.

00:27:52 Jazyk, jazyk!

00:27:55 Jazyk bývá později, ale když si přejete, prosím.

00:28:12 Ivane, Aljošo, pojďte sem!

00:28:22 A tak to pokračuje, pane, až ztratím vědomí.

00:28:26 Pak trvá velmi dlouho, než se proberu.

00:28:29 Ale spolehnutí na tebe je. Já často bývám zlý a krutý.

00:28:34 Někdy se v noci probudím a dostanu strach.

00:28:38 A pak je dobré vědět, že vedle v přístavku je člověk,

00:28:42 kterého jsem si vychoval, který mi mou prostopášnost nevyčítá.

00:28:48 Pane.

00:28:50 Pojďte, milánkové, posaďte se, dáme si koňáček.

00:28:54 Aljoško, tobě dám likérek,

00:28:56 Smerďakove, skoč pro likérek, ty víš, kde mám klíč, tak běž!

00:29:21 Já nevydržím, když se mi ten pacholek dívá do očí.

00:29:32 Aljoško, já ti dám otcovské požehnání, chceš?

00:29:52 Udělám ti jen takhle křížek.

00:29:55 Ten pacholek vás nemá rád. Nikoho nemá rád.

00:29:58 Jako dítě věšel kočky a pohřbíval je.

00:30:02 Oděn v prostěradle mával kadidelnicí a zpíval.

00:30:05 -Fjodore Pavloviči!
-Mlč!

00:30:07 Poraďte raději, co bych měl dělat,

00:30:10 kdybych se dostal do zajetí k učitelům křesťanského pokolení.

00:30:15 A kdyby po mně chtěli, abych proklel jméno Boží.

00:30:21 Měl bych právo zachovat se podle svého rozumu, ne? To není hřích.

00:30:27 Časem bych mohl svou zbabělost vykoupit dobrými skutky, že?

00:30:32 Ivane, ten pitomec to říká všechno kvůli tobě.

00:30:36 Chce, abys ho pochválil, tak ho pochval.

00:30:39 Tenhle lokaj si usmyslel, že si mě bude vážit.

00:30:48 Ivane, já tě mám stejně rád jako Aljošu.

00:30:53 -Nechceš koňáček?
-Otče, vy jste přebral.

00:30:57 A jestliže ve chvíli, kdy ho zradím, mě Bůh zavrhne,

00:31:01 přestanu vlastně být křesťanem.

00:31:04 Nebudu tedy svým učitelům už lhát, protože od Boha budu propuštěn.

00:31:09 A z jednoho vola dvojí kůži nestáhneš.

00:31:18 Ivane, řekni mi, je Bůh, nebo není Bůh?

00:31:24 Bůh není.

00:31:29 -Aljošo, je Bůh? -Není.
-Bůh je.

00:31:35 Ivane, a co nesmrtelnost?

00:31:37 -Nesmrtelnost není.
-Vůbec žádná? -Ne.

00:31:41 -Vůbec nic?
-Naprosté nic!

00:31:47 -Aljošo, je nesmrtelnost?
-Je.

00:31:51 I Bůh je nesmrtelnost?

00:31:53 Bůh je nesmrtelnost. Nesmrtelnost je v Bohu.

00:32:00 Pravdu má pravděpodobně Ivan.

00:32:03 Když si člověk pomyslí,

00:32:05 co se za ta tisíciletí vyplýtvalo sil na tuhle marnou víru!

00:32:13 Ivane, a teď se tě ptám a řekni mi upřímně a naposledy,

00:32:18 je Bůh, nebo není Bůh?

00:32:21 Upřímně a naposledy vám říkám, že Bůh není.

00:32:30 -A kdo se to tedy člověku posmívá?
-Pravděpodobně ďábel.

00:32:41 -A ďábel je?
-Ne. Ani ďábel není.

00:32:51 Co já bych udělal s člověkem, co si vymyslel toho Boha,

00:32:55 oběsil bych ho na osice a ještě by to bylo málo.

00:32:59 Ale kdyby si lidi nevymysleli Boha, kdepak by byla celá civilizace?

00:33:07 Byla by bez Boha.

00:33:12 -Ani koňáček by nebyl?
-Koňak vám budu muset sebrat.

00:33:21 Aljoško, odpusť mi to, nehněvej se na mě.

00:33:27 -Ivane... -Ano?
-Máš Aljošu rád?

00:33:36 Samozřejmě.

00:33:39 Tak ho měj rád. Měj ho rád.

00:33:46 Tak, tu láhev.

00:33:49 Já tu celou dobu žvanil nesmysly. A tys mě nezarazil, Ivane.

00:33:54 -Já věděl, že přestanete sám.
-Lžeš, to děláš ze zášti.

00:33:58 Přijel jsi sem, jsi můj syn, a pohrdáš mnou.

00:34:05 Já zase odjedu. To jenom koňak mu stoupl do hlavy.

00:34:12 Slíbil jsi mi, že mi pojedeš prodat les do Čermašně.

00:34:17 Prosil jsem tě o to.

00:34:20 Když o to tak stojíte, zítra tam zajedu.

00:34:23 Nezajedeš, tvoje zlá duše mě chce špehovat.

00:34:27 Nezajedeš, protože nechceš.

00:34:29 -Co koukáš? Jsi opilá držka!
-Ale tatínku!

00:34:33 Aljoša, když se dívá, tak mu jen oči září.

00:34:36 Podívej, Aljoša mnou nepohrdá. Aljošo, Ivana neměj rád.

00:34:41 -Neměj ho rád.
-Tatínku, nezlobte se a neurážejte.

00:34:49 Mě bolí hlava. Ivane, tak už se na mě nehněvej.

00:34:54 Já vím, že mě nemáš rád, ale přesto se na mě nehněvej.

00:34:59 Tak se nehněvej, pojedeš do Čermašně.

00:35:02 Já tam za tebou přijedu a ukážu ti tam holku, která ještě běhá bosa.

00:35:08 Ale bosonožek se neboj, to jsou perly.

00:35:13 Pro mě neexistovaly ošklivé ženské.

00:35:17 Ivane, to je vlastně nadání objevit v každé něco zajímavého.

00:35:22 Musí se to umět. Ale co já vám to říkám, vy máte místo krve mléko.

00:35:28 Ivane, i u starých panen objevíš vždycky něco zajímavého.

00:35:33 A žasneš, jak je mohli někteří pitomci nechat zestárnout

00:35:38 a nevšimnout si jich.

00:35:40 Šeredku musíš překvapit, uvést do vytržení,

00:35:43 že se do ní, do šmudly, zamiloval pán.

00:35:46 Vy mě neposloucháte, táhněte pryč!

00:35:49 -Kde je Grušenka?
-Grušenka je v domě. Chce mě zabít!

00:35:54 Co ty se tu válíš? Já ji viděl, šla k domu, kde je?

00:35:58 Chce mi ukrást peníze z ložnice.

00:36:01 -Musí tady být, já ji viděl.
-Pojď, není tady.

00:36:17 -Míťo!
-Prosím tě, neblázni, ne!

00:36:23 -Ty bys ho doopravdy zabil.
-Vždyť si o to říká!

00:36:28 Jestli jsem to neudělal přijdu a zabiju ho, mě neuhlídáte.

00:36:36 Dimitriji, odejdi, okamžitě.

00:36:41 Aljoško, tobě jedinému věřím. Byla tu Grušenka, nebo ne?

00:36:47 Přísahám ti, že tu nebyla.

00:36:50 Tvou Grušenku bych chtěl.

00:36:59 Aljoško, podej mi zrcátko, mám ho v kapse.

00:37:04 -Cože?
-Podej mi zrcátko. Toho nech.

00:37:11 Co říkal Ivan? Toho se bojím víc než tamtoho.

00:37:15 Ty jsi jediný, koho se nebojím.

00:37:18 Ivana se taky nebojte, zlobí se, ale brání vás.

00:37:21 -Řekni mi, byla tu Grušenka, nebo ne? -Nebyla!

00:37:26 -Vidíš, a Míťa se chce s ní oženit.
-Ona si ho nevezme.

00:37:30 Já vím, že si ho nevezme.

00:37:32 Synku, dám ti svatý obrázek a budeš se moct vrátit do kláštera.

00:37:38 Ale nejdřív zajdeš... Já ti to pak řeknu.

00:37:47 Zajdeš za Grušenkou a zeptáš se jí, koho z nás dvou chce.

00:37:53 Ne, ona by tě začala líbat a říkat, že chce jen tebe, já ji znám.

00:37:58 -Ale tatínku...
-Je to nestoudnice.

00:38:05 Kdybych je byl neodtrhl, byl by ho doopravdy zabil.

00:38:11 -Bože chraň.
-Proč?

00:38:13 Jeden plaz pozře druhého a oběma to patří.

00:38:18 Ivane!

00:38:21 Vraždu ovšem dopustit nechci. Ani teď jsem ji nedopustil.

00:38:25 -Ivane, čím celá ta hrůza mezi nimi skončí? -To netuším.

00:38:30 Copak má někdo právo rozhodovat, kdo má žít a kdo ne?

00:38:35 Každý člověk má právo přát si, co chce.

00:38:38 Právo přát si něčí smrt?

00:38:45 Ale copak si myslíš, že bychom mohli já nebo Dimitrij otce zabít?

00:38:50 -Na to jsem nikdy nepomyslel.
-Vždycky bych ho bránil, vždycky.

00:39:02 Ale v tom, co si přeji, chci mít naprostou volnost.

00:39:38 Aljoško!

00:39:53 Stejně jsem viděl, jak sem Grušenka běžela.

00:39:59 Ale přesto mi o ní nemluv.

00:40:11 -Aljoško...
-No?

00:40:15 Prosím tě, zajeď nebo zajdi teď za Kateřinou.

00:40:22 Řekni jí, že se nechávám poroučet, a že už k ní nikdy nepřijdu.

00:40:31 Řekni jí: Dimitrij vás už nikdy nechce vidět.

00:40:39 A kdyby se zeptala na peníze, uměl bys jí říct,

00:40:44 že jsem chlípník a zvíře?

00:40:48 Že jsem peníze neposlal, ale utratil?

00:40:51 Že jsem zvíře, ale zloděj nejsem?

00:40:54 Dokázal bys to?

00:40:57 -Míťo, ona ti odpustí.
-Ale mně jde přece o čest.

00:41:02 Nemysli si, že se zastřelím, když ty tři tisíce neseženu.

00:41:07 Nezastřelím, na to nemám sílu.

00:41:10 Aljoško, napřed musím mít Grušenku.

00:41:13 Nedovedu se ovládnout, pochopíš to?

00:41:16 Ale pochopím. Jsme přece Karamazové, oba.

00:41:25 Konečně jste tady.

00:41:27 Celý den jsem se modlila, abyste přišel.

00:41:31 Od vás se dovím celou pravdu, jen od vás.

00:41:35 Přišel jsem... Míťa mě poslal.

00:41:37 Víte, chtěla bych vědět, jaký máte dojem z Míti.

00:41:42 Řekněte to otevřeně, snesu to.

00:41:44 Mám vám vyřídit, že se dává poroučet,

00:41:47 a že sem už nikdy nevkročí.

00:41:50 -Byl asi rozčilený, možná trucuje. -Asi ano.

00:41:53 Pak ještě není vše ztraceno.

00:41:56 Stále ještě doufá, a my ho musíme zachránit.

00:41:59 Neříkal nic o penězích?

00:42:01 Říkal, že ztratil čest, a že už teď na ničem nezáleží.

00:42:06 Jak víte, že ty peníze neposlal?

00:42:09 Ptala jsem se telegraficky, vím, že nedošly.

00:42:12 Teď nevím, co udělat, aby se Míťa přede mnou nestyděl.

00:42:17 Před sebou ať se stydí, ale přede mnou ne.

00:42:20 Chci ho zachránit navždy.

00:42:22 Jako na snoubenku na mě zapomenout může, ale mně jde o věčnost.

00:42:28 Mám vám říct, co se stalo mezi Míťou a otcem?

00:42:31 -Šel k té ženě.
-A vy si myslíte, že mi to vadí?

00:42:36 Přece se s ní neožení.

00:42:38 Nemůže své vášni podlehnout navždy. A tohle je vášeň, ne láska.

00:42:43 -Ale třeba se s ní přece jen ožení.
-Ale neožení.

00:42:47 Ta dívka je totiž anděl.

00:42:51 Nejfantastičtější bytost ze všech fantastických bytostí.

00:42:56 -Je tady.
-Cože?

00:42:58 -Grušenko! Grušenko!
-Ano, má milá?

00:43:03 Přišla ke mně poprvé, chtěla jsem ji poznat.

00:43:07 Vše mi vysvětlila, přišla jako dobrý anděl a přinesla mír a pokoj.

00:43:13 A já jsem vám, slečinko, nebyla odporná?

00:43:16 Co vás to napadá, vy a odporná?

00:43:19 Ještě jednou vás políbím na váš dolní rtík.

00:43:24 Je opuchlý, aby opuchl ještě víc.

00:43:27 Vy se se mnou tak mazlíte, slečinko, to já si nezasloužím.

00:43:31 -Ale zasloužíte, všechno o vás vím.
-Tak?

00:43:35 Aljošo, před pěti lety se Grušenka obětovala jednomu muži.

00:43:40 Stále ho miluje, a ten muž teď přijede.

00:43:43 Celých pět let byla kvůli němu nešťastná.

00:43:46 A když to tak vezmeme, kdo se v té době mohl pochlubit její přízní?

00:43:52 Starý a ochrnutý kupec Samsonov, byv jí spíš ochráncem a otcem.

00:43:57 Vy mě, slečinko, až moc chválíte. To já si vážně nezasloužím.

00:44:02 Ale zasloužíte, protože jste mi přinesla štěstí.

00:44:07 Vy mně asi špatně rozumíte. Jsem horší, než si myslíte.

00:44:12 Já jsem tenkrát Dimitrije sváděla opravdu jen tak, pro legraci.

00:44:17 Ale chcete ho přece zachránit.

00:44:19 Řeknete mu, že milujete muže, který se k vám vrátil.

00:44:24 -Slíbila jste mi to.
-Ale kdepak, milostslečinko.

00:44:29 Můj anděli, nic jsem vám neslíbila.

00:44:34 Aspoň vidíte, jaká já jsem proti vám špatná.

00:44:38 Dělám, co se mně právě zachce.

00:44:40 A když se mi bude Míťa náhodou v tu chvíli líbit,

00:44:45 řeknu mu, aby u mě zůstal.

00:44:47 Taková já jsem nestálá.

00:44:49 Před chvílí jste říkala něco úplně jiného.

00:44:53 To bylo před chvílí, milostslečinko.

00:44:56 Moje srdce je měkké, hloupé.

00:45:00 Když já si pomyslím, co pro mě Míťa vytrpěl.

00:45:04 A když mi ho přijde líto. Co naděláte, milostslečinko?

00:45:11 To jsem nečekala.

00:45:13 Vy jste proti mně taková hodná, šlechetná.

00:45:16 Já proti vám hloupá husa.

00:45:19 A vy mě teď pro mou špatnou povahu přestanete mít ráda.

00:45:23 Ale já vám, drahá slečinko, políbím ruku jako vy mně.

00:45:30 Máte takovou roztomilou ručičku.

00:45:34 Víte co? Já vám tu ručičku nepolíbím.

00:45:40 A řeknu Míťovi, že vy jste mi líbala ruku, a já vám ne.

00:45:44 -Nestydo, děvko.
-Ale, ale, taková hanba.

00:45:48 To vám nesluší, takové výrazy, co je to s vámi, slečinko?

00:45:53 Prodejná osoba jste, ven! Ať už vás tu nevidím.

00:45:56 Najednou jsem prodejná. A co vy?

00:46:00 Kdo šel se svou krásou k Míťovi pro peníze?

00:46:04 -Všecko vím, od Míti.
-Ne! -Kateřino!

00:46:07 Nebojte se, ona hned odejde!

00:46:10 Doprovoď mě, Aljoško, cestou ti povím něco pěkného.

00:46:15 Děvka. Proč jste mě držel, já bych ji zbila.

00:46:19 Zasloužila by veřejně zmrskat od kata na popravišti.

00:46:23 Jak jí to mohl všechno vyprávět, jak mohl být tak krutý?

00:46:28 Odejděte, prosím vás, je mi hanba, ještě nevím, co udělám.

00:46:33 -Neodsuzujte mě.
-Kateřino, neplačte.

00:46:36 Věřím v budoucnost, věřím až slepě. Jen když dá Bůh zdraví.

00:46:41 Je to tak zvláštní,

00:46:43 z neštěstí a trpké zkušenosti jsem vytěžil neobyčejnou sílu.

00:46:48 Kateřino, lásko.

00:46:50 Milý příteli, mně se po vás stýská, jste můj šlechetný bratr.

00:46:55 Snad se ještě všechno v dobré obrátí.

00:46:58 Rozejděme se v pokoji a ušlechtile.

00:47:01 Kateřino!

00:47:03 Peníze, nebo život!

00:47:08 -Nečekal jsi mě, co?
-To jsi ty?

00:47:10 Tak co bylo? Co říkala Kateřina? Zuřila?

00:47:15 Stalo se něco jiného, byly tam obě.

00:47:20 -Jak obě?
-Byla tam i Grušenka.

00:47:23 -Počkej, Grušenka byla u Kateřiny?
-No.

00:47:32 To snad není pravda.

00:47:35 Jak já jí rozumím, té královně nestoudnosti.

00:47:39 A Káťa, to je celá ona.

00:47:41 Chovanka z penzionátu, myslela si, že se jí podaří Grušenku očarovat.

00:47:47 Aljoško, jak ses vůbec od těch ženských dostal?

00:47:52 Vykasal sis kutnu a utekl jsi.

00:48:01 Všechno jsem Grušence o Kateřině vyprávěl.

00:48:05 Tenkrát plakala, teď má pro mě kudlu do zad.

00:48:13 -Já jsem stejně darebák.
-Ale nejsi.

00:48:22 Čekám tu a tebe, Aljoško.

00:48:30 -A proč šeptáš?
-Co? -Proč šeptáš?

00:48:36 No jo, pro šeptám, že jo?

00:48:39 Já tady stojím jako na stráži, tak proč asi šeptám?

00:48:45 Pojď ke mně, bratříčku, chci tě obejmout.

00:48:52 Jistě si říkáš, vida ho, už zase pije.

00:48:58 Nevěř tomu, Aljoško, já nepiju, já jen tak mlsám.

00:49:06 Umačkal bych tě.

00:49:09 Na celém světě mám doopravdy jenom tebe.

00:49:15 Tebe a ještě jednu.

00:49:20 Do té jsem se zamiloval, proto jsem ztracený.

00:49:26 Ještě jedno ti prozradím, Aljoško, ještě jedno přiznání.

00:49:31 Tady se chystá strašná hanebnost. Ještě ji mohu zabrzdit.

00:49:36 Ale já to neudělám, dokonám všechno.

00:49:39 Jsi můj svědek, že vše, co dělám, dělám při plném vědomí.

00:49:44 Ale co bych ti povídal, všechno se časem dovíš.

00:49:52 Ulička plná ďáblic, temnota a zkáza.

00:50:00 Nemodli se za mě, nestojím za to a není to potřeba.

00:50:06 Já to nepotřebuji.

00:50:44 -Prosím, pane.
-Jo. -Káva.

00:51:17 Kávu ti nenabízím, je studená.

00:51:22 -Proč jsi přišel?
-Zeptat se, jak se vám daří.

00:51:26 Sám jsem ti včera říkal, abys přišel.

00:51:29 Ale zbytečně ses ráčil namáhat.

00:51:32 No co koukáš, Ivan tady není.

00:51:35 Dělá co může, aby Míťovi odloudil nevěstu.

00:51:38 -A to vám řekl on?
-Už dávno, dávno.

00:51:42 Přeci sem nepřijel proto, aby mě úkladně zabil.

00:51:53 Proč sem přijel?

00:51:56 Peníze nechce. Taky ode mě žádné neuvidí.

00:52:01 Chci být živ co nejdéle, tak budu potřebovat každou kopejku.

00:52:08 Cítím se ještě jako mužský.

00:52:21 Taky jednou zestárnu, zošklivím.

00:52:25 Pak žádná ženská se mnou dobrovolně nepůjde.

00:52:29 Pak ty penízky budou dobré.

00:52:31 -Budu se za vás modlit.
-Jak myslíš.

00:52:34 A jestli se ti nechce, nech být. A čert vás všechny vem!

00:52:39 Já si zůstanu v tom hříchu pěkně až do samého konce.

00:52:50 Protože hřích je příjemný.

00:52:53 Všichni na něj nadávají, odříkají se ho,

00:52:58 ale všichni v něm pěkně žijí, tajně.

00:53:01 Kdežto já v něm žiju veřejně.

00:53:04 A do toho tvého ráje se mi taky nechce.

00:53:08 Kdoví, jestli vůbec takový ráj je?

00:53:11 -Budu se za vás modlit.
-Prosím tě!

00:53:14 Jak se tak na to koukám, tak člověk jednoho dne takhle usne.

00:53:27 A je po všem.

00:53:29 -O tom vyprávěl Ivan moc pěkně.
-Měl byste si jít lehnout.

00:53:34 Ivan je darebák. A Grušenku si vezmu já.

00:53:37 Kdo má peníze, má všechno. A toho se Ivan bojí.

00:53:41 A proto nastrkuje Míťu. Jo, Míťa!

00:53:44 Kdyby si vzal Grušenku, tak si Ivan může vzít Kateřinu.

00:53:58 -A Ivan je darebák.
-Vy nejste tak zlý, jen pokřivený.

00:54:14 Kdyby mi to řekl někdo jiný, dopálil bych se.

00:54:22 Pojď sem, Aljošo. Aljošo, pojď sem!

00:54:26 Pojď sem, slyšíš? Aljošo!

00:54:32 To víš, že jsem toho darebáka Míťu mohl dát zavřít?

00:54:39 Ani dneska se nesluší tahat tatínka za vlasy.

00:54:43 Kopat ho do držky, ve vlastním domě.

00:54:47 Před svědky mi vyhrožoval, že mě zabije.

00:54:51 -Ale vy ho zavřít nedáte.
-Ivan mi to rozmluvil.

00:54:55 A kdybych toho darebáka Míťu dal zavřít,

00:54:58 tak se za ním rozběhne Grušenka.

00:55:01 Ale Aljoško, řekni mi, co ta Kateřina, byl jsi za ní?

00:55:05 Posaď se. Vezme si Míťu, nebo ne?

00:55:09 Za žádnou cenu ho nechce opustit.

00:55:13 Tak to chodí, že ty jemné slečinky vždycky milují ty darebáky.

00:55:21 Je to pěkná chamraď, tyhle slečinky.

00:55:24 A abyste věděli, já poslední pořízení nenechám.

00:55:28 -Nechceš koňáček, Aljoško?
-Měl byste už přestat pít, otče.

00:55:59 Máš pravdu, to dráždí, neuklidňuje.

00:56:10 Co to děláš?

00:56:16 -Počkej, to už se neuvidíme?
-Nic jsem tím nemyslel.

00:56:20 Toho Míťu, toho rozšlápnu jako švába.

00:56:24 To bys koukal, jak já mačkám šváby pantoflemi.

00:56:28 Co ten Ivan? Co to je za člověka?

00:56:34 Kdo to vůbec je? Jako by to nebyl našinec, viď?

00:56:41 Nikoho nemá rád.

00:56:46 Jak oblak prachu. Foukneš a prach zmizí.

00:56:54 Ale toho Míťu, rozumíš, toho rozmačkám na kaši.

00:56:59 A Grušenku si nevezme.

00:57:01 Jo, mít tak jeho mládí.

00:57:15 Stejně jsem býval hezčí než on.

00:57:17 Vidíš, a ty ho máš rád. Ale toho se nebojím.

00:57:21 Ale kdyby ho měl rád Ivan, to bych měl strach.

00:57:45 Aljoško, přijď zítra na večeři, na rybí polévku.

00:58:01 Aljošo, Míťa ti řekl, že chce otce zabít?

00:58:05 Promiňte, pane.

00:58:11 Jestli nechceš, tak mi nemusíš odpovědět.

00:58:23 -Přímo mi to neřekl.
-A jak tedy?

00:58:26 Jednou řekl, že ve slabé chvíli, v nenávisti, že ho možná zabije.

00:58:32 ZPĚV: Nepřemožitelnou silou pudí mě to za mou milou,

00:58:40 mojí holuběnkou bílou.

00:58:44 Maria, zdrávas, oroduj za nás.

00:58:55 -Pojedete do Čermašně, pane?
-Proč bych to dělal?

00:58:59 Jak to, proč? Otec chtěl.

00:59:01 -Zpíváš?
-Zpívám, pane, prosím.

00:59:08 No jistě, verše, to je prosím nesmysl.

00:59:11 Kdopak taky dneska na světě mluví v rýmech, že?

00:59:15 Kdepak jsi tohleto vyzkoumal?

00:59:19 Což o to, pane, já bych věděl ještě jiné věci.

00:59:23 Jen kdyby mě od samého dětství netížil můj životní úděl.

00:59:28 Věřte, zastřelil bych v souboji každého,

00:59:31 kdo by se opovážil předhazovat mi, že jsem parchant.

00:59:35 Kéž bych nikdy nespatřil světlo světa.

00:59:39 Vždyť i vy, takový člověk, o mně tvrdíte,

00:59:43 že jsem jenom smradlavý lokaj.

00:59:46 Vy to tvrdíte taky!

00:59:56 Odpusťte, pane.

01:00:01 Snad si nemyslíte, že bych se já mohl vzbouřit.

01:00:05 Kdepak. Mít tak peníze, dávno už tu nejsem, pane.

01:00:10 Vás já si vážím, skutečně, vás si vážím,

01:00:14 protože jste vzdělaný a já taky.

01:00:19 Jsme tady vlastně jediní dva vzdělanci, že?

01:00:23 Tenkrát jsem vás bedlivě poslouchal,

01:00:27 jak jste vyprávěl, že Bůh není.

01:00:30 Bratr Dimitrij se asi brzy vrátí.

01:00:35 Dimitrij mně už dvakrát vyhrožoval smrtí.

01:00:38 -Co to povídáš?
-Pořád mě pronásleduje.

01:00:41 Vyptává se na Grušenku, na otce.

01:00:44 Jestli prý ona tu zůstane přes noc, přetrhne mě. Bojím se ho.

01:00:49 Tak proč se do toho pleteš, proč donášíš?

01:00:53 Co mám dělat, oba jsou jako pobláznění.

01:00:56 Starý pán na mě křičí: "Proč nepřišla? Kde je?"

01:01:00 A váš bratr se zbraní v ruce mi vyhrožuje.

01:01:04 "Dej si pozor, kuchyňko,

01:01:06 jestli Grušenku propaseš, zabiju nejdřív tebe."

01:01:11 A tak bych se vás znovu jako vzdělaného člověka chtěl zeptat,

01:01:20 je Bůh, pane?

01:01:24 Už jsi to jednou slyšel, není, neotravuj.

01:01:31 Měl byste jet do Čermašně.

01:01:34 Říkám ti, starej se o sebe a neotravuj.

01:01:38 Pane, čekám najisto, že mě brzy potrefí dlouhá padoucí nemoc.

01:01:47 Poslouchej, nepředstíráš ty nemoc, a nakonec ti nic není?

01:01:52 Ne, pane. Ale měl bych na to právo, abych si zachránil život.

01:01:58 To snad ne!

01:02:00 Nemocného nikdo nesmí uhodit, byla by mu hanba.

01:02:06 Co se tak pořád třeseš o život?

01:02:09 Všechny ty Míťovy výhrůžky jsou jen řeči.

01:02:13 Ten tě nezabije. Možná, že zabije, ale ne tebe.

01:02:17 Ale zabije, jako mouchu by mě zabil.

01:02:20 O to však nejde, pane.

01:02:22 Já se spíš bojím, aby mě nepovažovali za spoluviníka,

01:02:26 kdyby náhodou něco bláznivého provedl starému pánovi.

01:02:31 Prosím tě, co to žvaníš, jakou ty máš spoluvinu?

01:02:36 Když já jsem mu řekl o těch tajných znameních.

01:02:41 O jakých tajných znameních? Mluv!

01:02:47 Starý pán mi nařídil, abych hlídal, když přijde Grušenka.

01:02:52 Když přijde, mám na něho zaťukat.

01:02:56 A když přijde Míťa, mám zaťukat jinak, starý pán se ho bojí.

01:03:01 A Míťa o obou těch znameních ví, pane.

01:03:04 -Tys mu to řekl?
-Věřte mi, že ze strachu.

01:03:10 Pane, Míťa ví i to, že kdyby otec zemřel,

01:03:15 zbude na každého z vás 40 tisíc na hotovosti.

01:03:24 Když to tak všechno dobře víš, proč mě posíláš do Čermašně?

01:03:30 -Odjedu, a tady se stane bůhvíco.
-Právě proto.

01:03:39 -Co, právě proto?
-Je mi vás líto, pane.

01:03:46 Cože? Ty lituješ mě?

01:03:53 Ano, pane.

01:03:55 Jsi pitomec!

01:03:59 Radím vám dobře, dejte od toho ruce pryč.

01:04:02 Odjíždím zítra.

01:04:05 Se vzdělaným člověkem je radost pohovořit.

01:04:10 Ty jsi pitomec, slyšíš, pitomec.

01:04:18 -Budete obědvat tady, pane?
-Ano. -Prosím.

01:04:32 -Tebe bolí hlava.
-Bolí.

01:04:35 Aljošo, chtěl bych se s tebou rozloučit.

01:04:39 -Opravdu ses chtěl se mnou setkat?
-Ano. Já jsem se rozzuřil.

01:04:45 Než se rozloučíme, musíme si promluvit.

01:04:48 Aperitiv, pane?

01:05:11 -Proč tě tak rozčiluje?
-Rozčiluje, k čertu s ním.

01:05:19 Aljošo, lepkavé lístky na jaře budu mít rád,

01:05:25 jen když si vzpomenu na tebe.

01:05:32 Bolí mě hlava.

01:06:08 Aljoško, Aljoško, nebojte se lidského hříchu.

01:06:12 Milujte člověka, i když hřeší.

01:06:15 To je přece pravé naplnění pozemské lásky, ne?

01:06:19 Nebojte se, Aljoško, ale já, já mám dneska strach.

01:06:24 -Z Míti.
-Proč právě dneska?

01:06:27 Čekám důležitou zprávu a Míťu k tomu vůbec nemůžu potřebovat.

01:06:32 Obelhala jsem ho. Věřil mi, a já ho obelhala.

01:06:36 A jakmile tu zprávu dostanu, tak poletím.

01:06:39 -Poletíte kam?
-Nebuď zvědavý, budeš brzy starý.

01:06:45 Aljoško, snad se mě nebojíš? No tak.

01:06:50 Nech mě sedět hezky na klíně a nezlob se.

01:06:54 Ale jestli poručíš, tak já vstanu.

01:06:58 Aljoško!

01:07:02 Věř mi, mám tě z celého srdce ráda.

01:07:05 Myslel jsem, že máš zlou duši, sestro.

01:07:08 Jsou chvíle, kdy lidé milují zločin, ale nepřiznají si to.

01:07:13 To ti nikdy nezapomenu, že jsi mi řekl "sestro".

01:07:17 Celý život jsem čekala, že přijde někdo jako ty a odpustí mi.

01:07:23 Přiznám se ti, taky jsem tě chtěla dostat.

01:07:29 To už je pryč. Jsem divoká, zběsilá, nelítostná.

01:07:35 Nikdo na světě neví, jak mi je.

01:07:43 Pláč jsem si zamilovala.

01:07:45 Možná, že už miluju na světě jenom to své neštěstí a nic jiného.

01:07:52 -Já vím.
-Co víš?

01:07:58 Jede sem za mnou moje první láska.

01:08:02 -Důstojník, Polák.
-A co Míťa?

01:08:10 Co, Míťa? Ten o tom nic neví.

01:08:15 Zabil by mě. Ale z toho strach nemám.

01:08:20 Jenom mně ho, prosím tě, nepřipomínej.

01:08:23 Srdce mi rozdrtil. Já teď pospíchám do nového života.

01:08:30 Třeba jdu na smrt, nevadí.

01:08:36 Vyřiď mu, že mě dostal. Mě, Grušenku.

01:08:42 Že jsem ho milovala celou hodinu.

01:08:45 Tu hodinu, ať si pamatuje na celý život.

01:08:49 Že mu ji taky na celý život odkazuju.

01:08:52 Ale od téhle chvíle vás nechci znát nikoho.

01:08:56 Nikoho!

01:09:01 Aljoško, jedu do Mokrého, do hospody, za láskou.

01:09:33 Grušenko, to jsi ty?

01:09:37 Všechno na něm nenávidím.

01:09:40 Nenávidím jeho ohryzek, nos, oči.

01:09:43 Grušenko, kuřátko moje!

01:09:45 Bože, jaký hnus! Dožene k nejhoršímu.

01:09:48 Dále už čekat nemohu.

01:09:51 VÝKŘIK. Vrahu!

01:10:00 Otcovrahu!

01:10:04 -Proboha, Míťo, jak to vypadáš?
-Neviděl jsi Grušenku?

01:10:09 -Grušenka odjela.
-Kam odjela? -Do Mokrého.

01:10:13 Umřu žárlivostí. Její duši jsem přijal do své.

01:10:17 Skrze ni jsem se stal novým člověkem.

01:10:20 Aljoško, nebraň mi. Všude je zoufalství a smrt.

01:10:24 Tak jsem prodal hodinky a koupil pistoli.

01:10:28 -Proboha, Míťo!
-Pojedu do Mokrého. -Ne.

01:10:31 Lehkovážná ženská krev, měnivá a plná bludu.

01:10:35 -Nerozumím. -To řekl Odysseus. Ideje, samé ideje.

01:10:39 Grušenka odjela za tím důstojníkem,

01:10:42 co ji tu před léty nechal a odjel.

01:10:44 Jak to, že jsem na něj zapomněl?

01:10:48 -Míťo!
-Neboj se, já se nezastřelím.

01:10:51 -Já chci žít.
-Odprosíš Grušenku?

01:10:54 Bůh tě chraň, abys někdy prosil milovanou ženu, natož za odpuštění.

01:11:00 -Nejezdi do Mokrého.
-Je tam Grušenka.

01:11:04 Ten dopis odevzdej Kateřině. Je to pro mě moc důležité.

01:11:09 Provinil jsem se před ní, ale opakuji:

01:11:12 Zloděj nejsem a nechci být. Trestám se za celý svůj život.

01:11:17 Celý svůj život zatracuji. Já jsem darebák.

01:11:22 A nejhorší je na tom to, že jsem sám se sebou spokojený.

01:11:35 Jedu.

01:11:37 Konec 1. dílu.

01:11:38 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.

01:13:50 HARMONIKA, SMÍCH.

01:13:57 ( polsky ) Vlasy česat zachtělo se paní Agripině.

01:14:01 Ať ji vezme čert.

01:14:09 Musím být veselý, já musím být veselý.

01:14:18 Písničku si zazpívám.

01:14:23 ZPÍVÁ: Pošla Karolinka do gogolina, pošla Agripinka...

01:14:34 Konečně jsem tady.

01:14:37 ZPÍVÁ.

01:14:41 Trifone Borisoviči!

01:14:46 Prečo Agripina... Agripina!

01:14:51 Já jsem idiot. Paní Agripino!

01:14:55 Trifone Borisoviči!

01:15:00 Vašnosti, to jsem rád, že vás tu zas jednou vidím.

01:15:04 Trifone Borisoviči, kde je Grušenka?

01:15:07 -Někde tu bude.
-S kým je tady?

01:15:12 Jeden je Polák, ten druhý... taky.

01:15:16 Proboha, oni jsou dva?

01:15:18 Jsou v civilu, člověk se v nich nevyzná.

01:15:21 -A co ona?
-Tomu mladíkovi rozčesávala vlasy.

01:15:26 -Tomu Polákovi?
-Tomu druhému.

01:15:29 Jo, tomu druhému Polákovi. Cikáni, jsou tady cikáni?

01:15:33 Ne, policie je vyhnala. Ale je tady židovská kapela.

01:15:38 Tady máš 200 rublů, a už ať jsou tady.

01:15:42 Přines víno, šampaňské, paštiky, všechno.

01:16:01 Jděte, jděte!

01:16:05 Jděte si všichni svou vlastní cestou, já vám překážet nebudu.

01:16:13 -Grušenko!
-Proč pláčeš, Míťo?

01:16:18 Kdybys měl aspoň proč.

01:16:21 -Jsi šťastná?
-Jo. Je tady hrozná nuda.

01:16:26 Dej si ty peníze do kapsy. Kde jsi jich tolik vzal?

01:16:30 Prosím tě, jak se vůbec domluvíte?

01:16:34 Pani Agripina, já jsem Agrafena, ani jméno si už nepamatuje.

01:16:43 Ať jen táhne, odkud přišel.

01:16:49 Já husa jsem se těch pět let trápila.

01:16:53 Panebože, snad to vůbec není on.

01:16:57 -Zpohodlněl. -Cože?
-Barví si vlasy.

01:17:04 A možná, že nosí paruku.

01:17:07 Tenkrát to byl orel. Dneska je to vypelichaný houser.

01:17:13 Míťo! Vyžeň to všechno!

01:17:18 Agripino!

01:17:23 Jdeš pryč!

01:17:28 -Jenom zůstaň, Míťo.
-Míťo?

01:17:32 -Já jsem ráda, že jsi přišel.
-Agripino!

01:17:39 Já jsem Agrafena. A mluv pořádně.

01:17:42 Snad jsi to za těch pět let nezapomněl?

01:17:47 Agripino, odpustím ti všechno, co se stalo.

01:17:55 Já mu nerozumím.

01:17:57 -Tak ty chceš odpustit mně?
-Tak.

01:18:03 Poslouchej mě, chci, abys šla se mnou.

01:18:09 -Pojď.
-Ne!

01:18:13 -Tak sbohem!
-Sbohem.

01:18:19 Agripino!

01:18:31 Proč jsi to udělal, Míťo?

01:18:33 Nabídl jsem mu peníze, aby tě nechal.

01:18:36 Chtěl všechny, nemá nic, a pár jsem nandal.

01:18:40 Jako zvíře! Jako kráva na trhu.

01:18:47 Grušenko, jsi čestná, nikdy jsem se tě nedotkl.

01:18:53 Já jsem ho milovala. Celých pět let jsem ho milovala.

01:19:01 Bylo mi sedmnáct, a teď, jako kdyby na mě vylil škopek pomejí.

01:19:07 Proklínám těch pět let! Odpustíš mi, Míťo?

01:19:14 Miluješ mě? Opravdu mě miluješ?

01:19:19 -Já se chci opít.
-Cože? -Opít.

01:19:23 Jako tenkrát, když jsme se skamarádili.

01:19:26 Proč jsi za mnou přijel? Byl by si mě nechal.

01:19:30 Nechtěl jsem ti kazit štěstí.

01:19:33 Ale já mám ráda takové šílence, jako jsi ty.

01:19:40 Co se ti stalo? Buď veselý.

01:19:43 Já jsem taky konečně veselá.

01:19:46 Myslím na jednoho zraněného.

01:19:49 Dal bych deset let života za to, kdyby se uzdravil.

01:19:53 Můžeš mi odpustit, Míťo? Proč mě nelíbáš?

01:19:59 Když milovat, tak milovat!

01:20:02 Proč nepiješ? Budu tvá otrokyně.

01:20:05 Je to krásné být otrokyní.

01:20:08 Líbej mě, nabij mně, muč, udělej mi něco.

01:20:14 Nebo víš, co? Já půjdu do kláštera.

01:20:19 Opravdu. Jednou tam určitě půjdu.

01:20:22 A kdybych byla Pánem Bohem, všem lidem bych odpustila.

01:20:27 Půjdu do kláštera.

01:20:29 Ale dneska, dneska si ještě můžeme zatancovat.

01:20:33 Napij se, Míťo. Ode dneška všem lidem odpouštím.

01:20:38 Já jsem zvíře. Ale chci se modlit.

01:20:44 My jsme špatní.

01:20:48 Ale na světě je dobře. A já chci dneska tancovat.

01:20:54 Ať se všichni dívají, jak já tancuju.

01:21:00 Jestli se mám zastřelit, měl bych teď.

01:21:03 Právě v takové špinavé díře se to hodí.

01:21:06 Bože! Odejmi ode mne mou tíseň.

01:21:09 Konáš zázraky a můžeš vzkřísit člověka, jemuž jsem ublížil.

01:21:14 Jen kdybych byl neviděl tu krev.

01:21:16 Nesahej na mě, prosím tě, ještě nejsem tvoje.

01:21:23 Je tady odporně.

01:21:26 Grušenko, ty chceš, aby všechno bylo čisté.

01:21:31 Ale já jsem zloděj.

01:21:35 Musíme pracovat. Budu na tebe pracovat.

01:21:38 -Peníze vrať a měj mě rád.
-Miluju tě!

01:21:49 Budu tě milovat všude, třeba i na Sibiři.

01:21:55 -Na Sibiři?
-No. -Proč na Sibiři?

01:22:04 Když chceš, prosím. Je tam sníh.

01:22:13 Ráda jezdím na saních se zvonečkem.

01:22:16 Zvoneček cinká, sníh se třpytí...

01:22:20 Stydím se, stydím, za svůj život.

01:22:26 Já jsem přece hodná.

01:22:30 Proč já jsem jenom taková hodná? Asi moc piju.

01:22:35 Míťo, ukradl jsi peníze té slečince, co?

01:22:40 Tak jí je vrať. A vezmi si ode mě všecko, co mám.

01:22:44 Co je moje, je teď i tvoje.

01:22:48 -Budeme spolu pracovat na poli.
-Co?

01:22:53 Těmahle rukama chci obdělávat půdu.

01:22:56 Já nechci být tvou milenkou, ale tvou otrokyní.

01:23:00 A budu na tebe pracovat.

01:23:02 Půjdeme oba k té slečince,

01:23:05 pokloníme se jí a poprosíme, aby nám odpustila.

01:23:12 Peníze jí vrať, ale miluj mě.

01:23:15 Ji už nemiluj, nebo ji uškrtím.

01:23:19 Vyškrábu jí oči.

01:23:23 Proč já jsem jenom taková hodná?

01:23:30 Zdá se mi, že jedeme na saních na Sibiř.

01:23:38 Zvoneček cinká, já dřímám a tisknu se k tobě.

01:23:46 Sníh se leskne.

01:23:51 Víš, že se sníh v noci krásně leskne?

01:23:58 A mně je, jako bych byla někde jinde než na zemi.

01:24:04 Dimitriji Karamazove,

01:24:06 jste podezřelý z vraždy svého otce Fjodora Karamazova.

01:24:11 Jsem nevinen! Svého otce jsem nezabil!

01:24:14 Na kabátě máte skvrny od krve.

01:24:17 -Zabít jsem ho chtěl, ale nezabil.
-Ukažte ty šaty!

01:24:21 Uhodil jsem sluhu Gregorije.

01:24:24 On mě vychoval, byl lepší než otec, strašně mě to trápí.

01:24:28 To je má vina, udělal to kvůli mně.

01:24:31 Já jsem ho trápila, já ho k tomu dohnala.

01:24:35 -Já se provinila!
-Grušenko, můj živote!

01:24:38 Nevěřte jí, nemůže za nic.

01:24:40 -Zabil jsem asi Gregorije, svého vychovatele. -Míťo!

01:24:45 Ale otce jsem nezabil.

01:24:47 O Grigorije se nemusíte starat, zůstane naživu.

01:24:51 Pane Bože, děkuju ti.

01:24:56 -Odkud jsou ty peníze?
-Ty jsou moje!

01:24:59 Žádné jste přece neměl.

01:25:01 Agrafeno Alexandrovno!

01:25:06 Věř Bohu a mně. Na smrti svého otce vinu nemám.

01:25:12 Jestli to Míťa řekl takhle, pak je to pravda.

01:25:15 Věřte mu, řekl jen pravdu.

01:25:18 Já přijmu trest, ne za to, že jsem zabil,

01:25:21 ale za to, že jsem chtěl zabít.

01:25:25 Řekla jsem ti, že jsem tvoje. Sám ses zahubil.

01:25:30 Ale vím, že jsi bez viny.

01:25:32 Odpusť mi, Grušenko, že jsem svou láskou zničil i tebe.

01:25:47 Za okamžik začne přelíčení proti Dimitriji Karamazovovi

01:25:51 pro podezření z otcovraždy.

01:25:54 Otcovražda je jeden z nejohavnějších zločinů,

01:25:57 jaký naše společnost zná.

01:25:59 Doličné předměty.

01:26:04 Zakrvácený župan starého Karamazova.

01:26:07 Palička, kterou soud zatím považuje za Míťovu vražednou zbraň.

01:26:13 Dále je tu Míťova zakrvácená košile, vespod kapesník.

01:26:18 Kabát, rovněž plný krvavých skvrn.

01:26:21 Pak pistole...

01:26:26 A obálka, na níž je Karamazovou rukou napsáno:

01:26:34 "Grušence, mému kuřátku".

01:26:38 A konečně - růžová stužka.

01:26:41 Tady leží mrtvý Karamazov.

01:27:45 Ale to je hloupé, nech mě být.

01:27:48 Sedíš mi v mozku jako neodbytná můra.

01:27:52 Chápu, že tě rozčiluju.

01:27:54 Je to ponižující pro tak vzdělaného člověka,

01:27:59 že ho navštíví docela obyčejný čert.

01:28:02 Třeba bych byl příjemnější v jiné podobě.

01:28:05 Jak to, že si moje duše vytvořila něco takového, jako jsi ty?

01:28:11 Moje společenské postavení mě nutí, abych tě takhle trápil.

01:28:15 -Na čest a dobrotu jsou tu jiní.
-Mlč, nebo tě zabiju!

01:28:20 To se povedlo. A taky se mi líbí, že si od počátku tykáme.

01:28:25 Ty hlupáku, přece ti nebudu vykat.

01:28:28 A když nechceš zmizet, žvaň aspoň něco zábavného.

01:28:32 Já se tě nebojím, přemůžu tě, do blázince mě nedostaneš.

01:28:36 Myslím, že mě začínáš považovat za něco skutečného.

01:28:41 Ne, jsi lež, jsi nemoc, jsi přízrak.

01:28:44 Jen nevím, jak tě zničit, tak tě zatím musím snášet.

01:28:48 Jsi halucinace jedné části mé bytosti, té ohavné, té špatné.

01:28:53 Nadáváš, a přitom se směješ. To je dobré znamení.

01:28:58 Když nadávám tobě, nadávám sobě. Já jsem ty a ty jsi já.

01:29:02 Jen hubu máme rozdílnou.

01:29:04 Když máme stejné myšlenky, slouží mi to jen ke cti.

01:29:09 A pak, já mám lidi opravdu rád. I když mě tak ošklivě pomluvili.

01:29:14 Ke všemu jsi hloupý, banálně hloupý.

01:29:17 Nadáváš a nemáš soucit.

01:29:19 Jsem chudý, nijak zvlášť počestný,

01:29:22 ale záleží mi na reputaci slušného člověka.

01:29:26 Žiju, jak se dá a snažím se být příjemný.

01:29:30 A potom, jak já mám rád ten váš pozemský realismus.

01:29:35 Vy to tady máte krásně všechno vyměřené, geometrie, vzorečky.

01:29:40 Zatímco my u nás pořád jenom tápeme v neurčitých rovnicích.

01:29:45 -Nemohl bys už zmizet?
-Ty tvé nervy.

01:29:48 Říkám jen věci, které tě beze mne nenapadnou.

01:29:52 -Jsem halucinace.
-Lžeš.

01:29:54 Ty mě chceš přesvědčit, že jsi reálná bytost.

01:29:58 Ale já ti to neuvěřím, jsi noční můra.

01:30:01 Lidé přes všechen svůj důvtip berou tu životní komedii vážně.

01:30:07 A v tom je jejich tragédie.

01:30:09 Mým ideálem je jít do kostela

01:30:11 a z upřímného srdce tam zapálit svíčku.

01:30:15 Namouduši.

01:30:17 Ty mě chceš přesvědčit, že jsi, ale já ti neuvěřím.

01:30:21 No, věřit v Boha by bylo zpátečnické,

01:30:24 ale věřit v ďábla se přeci může, ne?

01:30:28 Tak tedy je Bůh? Nebo není Bůh?

01:30:32 To se ptáš vážně?

01:30:37 Bůh...

01:30:46 Já opravdu nevím, ztratil jsem přehled.

01:30:55 Tak ty už taky nevěříš?

01:30:57 Všechno na světě musí projít výhní pochybností.

01:31:03 Co jiného dělá život životem než utrpení?

01:31:06 A co vy, co vy tam máte za muka?

01:31:09 Ani se neptej. Dřív se dělo ledacos.

01:31:12 Ale teď se přešlo především na muka mravní.

01:31:16 Výčitky svědomí a tak dále.

01:31:18 A kdo tím nejvíce získal? Nestoudníci.

01:31:21 Protože jaképak výčitky svědomí, když žádné svědomí nemají.

01:31:26 A pořádní lidé, ti jsou na tom zle.

01:31:29 Mají zbytky svědomí, a tak trpí.

01:31:32 Takhle dopadají reformy tam, kde na ně půda nebyla připravena.

01:31:37 Ne, ne, jsi halucinace, jsi výmysl.

01:31:40 Já jsem ani na okamžik neuvěřil, že doopravdy existuješ.

01:31:45 Ale ve skutečnosti bych tomu věřit chtěl.

01:31:50 Jakmile se jednou odřekneš Boha, bude vše jiné, sám k tomu dojdeš.

01:31:56 Padne morálka jako zanikají jednotlivá geologická období.

01:32:02 Lidé počnou hledat radost tady na světě.

01:32:05 Člověk zvítězí svou vůlí a rozumem nad přírodou.

01:32:09 Pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení.

01:32:14 A přijme smrt a přijme ji rád.

01:32:18 Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno.

01:32:22 A jakmile člověk bude bohem, přestane platit jakýkoli zákon.

01:32:27 Všechno bude dovoleno.

01:32:30 Máš pravdu, všechno bude dovoleno.

01:32:37 Jo, balancovat mezi vírou a nevírou,

01:32:42 to jsou pro člověka se svědomím hotová muka.

01:33:08 Tak to je lepší se jít rovnou oběsit.

01:33:37 -Ne!
-Ty jsi nemocný, Ivane.

01:33:40 Aljošo, to je dobře, že jsi tady, aspoň dostal strach, ty jsi čistý.

01:33:47 Aljošo, je souhvězdí Slunce a souhvězdí Lva, nevíš?

01:33:54 Namočím ti ručník.

01:33:59 Já mívám sny, ale on je hloupý.

01:34:04 -Kdo je hloupý?
-On! Čert, ďábel, podvodník.

01:34:07 Jen se na něho podívej!

01:34:10 A najdeš ocas dlouhý a hladký jako u dogy.

01:34:13 Lhal mi a chtěl, abych se přiznal, že jsem zabil otce.

01:34:18 -Ty jsi otce přece nezabil.
-Ale on to pořád tvrdí.

01:34:22 Já ho nenávidím, zabiju ho!

01:34:24 -Ivane!
-Zabiju ho!

01:34:26 Všichni mnou opovrhujete, ty taky.

01:34:29 Kéž bys zahlédl paprsek pravdy. Jinak skončíš v nenávisti.

01:34:35 Protože sloužíš něčemu, čemu sám nevěříš.

01:34:42 Začíná přelíčení proti Dimitriji Karamazovovi,

01:34:46 který je obžalován z vraždy svého otce Fjodora Karamazova.

01:34:51 Otcovražda je jeden z nejohavnějších zločinů,

01:34:55 jaký naše společnost zná.

01:34:57 Svědkové. Svědkové!

01:35:04 Obžalovaný vstaňte.

01:35:06 Řekněte soudu, zda se cítíte vinen.

01:35:15 Cítím se vinen opilstvím a prostopášností.

01:35:19 Ale necítím se vinen smrtí svého otce, který byl mým nepřítelem.

01:35:24 Na jeho smrti vinu nemám ani na jeho okradení.

01:35:28 Jsem lotr, ale zloděj nejsem.

01:35:30 Zabít jsem ho chtěl, pánové, ale nezabil.

01:35:34 Jaké pohnutky vás vedly k takové nenávisti?

01:35:37 -Byla to žárlivost?
-Ano, ale nejen ta.

01:35:41 -Spory o peníze?
-Taky.

01:35:43 -O tři tisíce rublů?
-O mnohem víc!

01:35:46 Ale ty tři tisíce jsem nutně potřeboval.

01:35:49 Nedívejte se tak po sobě!

01:35:52 Vím, tohle všechno svědčí proti mně.

01:35:55 Ale říkám to dobrovolně.

01:35:57 Mluvím s vámi jako čestný člověk,

01:35:59 i když jsem nadělal dost ničemností.

01:36:02 Chtěl jsem žít čestně,

01:36:04 a přitom jsem dělal svinstva jako všichni jako my všichni!

01:36:09 -No!
-Tak promiňte, jenom já je dělal.

01:36:14 -Cítíte lítost?
-Lítost? To rozhodně ne.

01:36:18 Jenom je mi líto, že jsem ho tak nenáviděl.

01:36:22 Já jsem nesnášel i to, jak vypadal.

01:36:25 I jeho zevnějšek se mi hnusil.

01:36:27 A přitom sám jsem zrovna krásy nepobral,

01:36:31 takže, kde jsem vzal právo považovat ho za horšího?

01:36:35 To je mi líto a to mě trápí.

01:36:40 Ale kdo ho zabil, když jsem to neudělal já?

01:36:44 Kde byl zavražděn? Jak byl zavražděn?

01:36:47 Byl zavražděn v ložnici, ležel naznak a měl proraženou lebku.

01:36:52 To je hrůza.

01:36:54 -Nač jste sháněl ty peníze?
-Na zaplacení dluhu. -Komu?

01:36:59 -To neřeknu, byl to čestný dluh.
-Tak jste sháněl peníze.

01:37:03 Chtěl jsem je vrátit. Sháněl jsem.

01:37:06 Pak jsem prodal hodinky, koupil pistoli, že se zastřelím.

01:37:11 Ale neudělal jste to. Pár dnů nato jste utrácel v hostinci.

01:37:16 Šel jsem ke Grušence, měla mít schůzku s otcem.

01:37:20 Domluvili si tajná znamení, ta mi prozradil Smerďakov.

01:37:24 Svědku, prozradil jste tajná znamení Fjodora Karamazova

01:37:31 jeho synovi Dimitriji?

01:37:36 -Ano prosím.
-Proč?

01:37:39 -Protože jsem se bál.
-Koho jste se bál?

01:37:44 Prosím obou, otce i syna.

01:37:49 Pokračujte.

01:37:51 Grušenka nebyla doma, a právě u ní v bytě jsem vzal tu paličku,

01:37:57 se kterou jsem udeřil Grigorije. Strašně mě to mrzí.

01:38:02 Popište podrobně, jak jste se tím předmětem ozbrojil.

01:38:11 Popadl jsem ho a utíkal.

01:38:13 -Co jste tím zamýšlel?
-Nic jsem nezamýšlel.

01:38:17 -Proč jste ji bral?
-Ale paličku vem čert!

01:38:20 Vzal jsem ji, byla tma, tak pro všechny případy.

01:38:24 V rozrušení člověk bere do ruky věci, neví nač.

01:38:28 Jestli mi nevěříte, odveďte mě třeba na smrt.

01:38:32 Mluvíte z rozrušení, ale my musíme zjistit, jak šly události za sebou.

01:38:38 -Běžel jste tedy domů...
-Běžel jsem domů.

01:38:43 Protože jsem potřeboval zjistit, jestli je Grušenka u otce.

01:38:47 V oknech se svítilo, přelezl jsem plot.

01:38:52 Srdce mi bušilo při představě co se tam asi děje.

01:38:56 Nevydržel jsem to a zaklepal jsem na okno otcovo tajné znamení.

01:39:02 Moment! Ještě jednou.

01:39:12 -V oknech se svítilo...
-Ale znamení.

01:39:28 Ano, prosím, přesně tak.

01:39:35 No pokračujte!

01:39:39 Když otec vykoukl, ukryl jsem se do stínu.

01:39:43 A otec volal sladkým hlasem:

01:39:45 "Grušenko, to jsi ty? Kde jsi, moje srdíčko?"

01:39:49 Cítil jsem, že je rozrušený, a on zas:

01:39:52 "Grušenko, pojď ke mně, připravil jsem ti dáreček.

01:39:56 -Promiňte, to myslel tu obálku se třemi tisíci? -Asi.

01:40:02 Já jsem se na něj díval, nenáviděl jsem ho.

01:40:06 Bál jsem se, že mě přemůže hnus, že se už neudržím.

01:40:10 Ale Bůh nade mnou bděl.

01:40:12 Uvědomil jsem si, že tam Grušenka není.

01:40:16 Běžím pryč, vtom mě někdo chytil za ruku.

01:40:19 Já ho praštil, on křičel.

01:40:22 -Co křičel?
-Otcovrahu!

01:40:25 -Čím jste sluhu udeřil?
-Paličkou, ale hned jsem ji pustil.

01:40:30 Hlavu měl samou krev, umazal jsem se.

01:40:33 Bál jsem se, že jsem ho zabil, tak jsem mu přikryl obličej kapesníkem.

01:40:39 Teď tu je výpověď sluhy Grigorije.

01:40:42 "Spal jsem, najednou jsem se probudil a lekl jsem se,

01:40:46 že dům nikdo nehlídá, protože Smerďakov byl po záchvatu".

01:40:52 Ano prosím.

01:40:54 "Dveře do zahrady byly dokořán, okno u pána taky,

01:40:58 a vtom proti mně běžela postava.

01:41:01 Než jsem se vzpamatoval, praštila mě.

01:41:04 Vykřikl jsem a dál už nevím.

01:41:07 Dimitrijovi jsem všechno odpustil.

01:41:10 Sám jsem ho jako chlapce vychovával a asi jsem to neuměl dobře.

01:41:16 Jsem podřízený člověk".

01:41:21 Děkuji ti, Grigoriji, žes mi odpustil.

01:41:25 Žes mi vyčesával vši, žes mi vždycky říkal pravdu.

01:41:29 Ty jsi byl můj pravý otec.

01:41:35 Řekni, Aljoško, jako kdybys přísahal,

01:41:39 věříš tomu, že jsem ho zabil?

01:41:44 -Co tě to napadá?
-Řekni pravdu, nelži.

01:41:47 -Nikdy jsem tomu nevěřil.
-Děkuju ti, vzkřísil jsi mě.

01:42:36 SMÍCH.

01:42:49 Ty asi víš ze zkušenosti, jak vypadá začínající šílenství?

01:42:54 -Pořád na tebe musím myslet, tak řekni něco! -Jak si přejete.

01:42:59 Jak jsi věděl, že budeš mít záchvat?

01:43:02 -Tušil jsem to.
-Proč jsi chtěl, abych odjel?

01:43:06 Tušil jsem nějaké neštěstí.

01:43:08 Bylo mi vás líto. A bylo mi líto i sebe.

01:43:11 Proč jsi říkal, že s moudrým člověkem je radost si pohovořit?

01:43:16 -Byl jsi rád, že odjíždím?
-Byl.

01:43:19 Myslel jsem to upřímně, věřte mi.

01:43:22 -Ale bratr tě může obvinit.
-Mě? To může.

01:43:25 Ale kdo mu to uvěří? Celý se třese, aby se zachránil.

01:43:30 -Vy máte Dimitrije rád?
-Nemám.

01:43:35 Nikdy jsem ho neměl rád, nikdy. Proč se ptáš?

01:43:42 Abych věděl, zda jste měl stejné přání jako on.

01:43:46 Ty si myslíš, že já jsem chtěl otce taky zabít?

01:43:50 Zabít? To ne, pane, zabít.

01:43:59 Zabít, to vy byste prosím nedokázal.

01:44:03 Vy jste chtěl, aby ho zabil někdo jiný.

01:44:06 Aby to udělal Dimitrij, to si myslíš?

01:44:09 Zpočátku jsem si to skutečně myslel.

01:44:17 Pak jsem pochopil, že počítáte se mnou.

01:44:20 Jsem vzdělaný člověk, a když jste odjel, jako byste řekl:

01:44:25 Zabij ho, nebudu ti v tom překážet.

01:44:28 Odjel jste, protože jste ode mě něco čekal.

01:44:31 -To je lež!
-Prosím?

01:44:34 Já přísahám, že je to lež. Co si to dovoluješ?

01:44:38 Nezabiju tě teď jen proto, abych tě předvedl před soud.

01:44:42 Ale to já bych před soudem musel všechno povědět.

01:44:47 -Zabiju! Zabiju!
-Proč mě trápíte?

01:44:52 -Proč mě trápíte?
-Zabiju.

01:44:57 -Co je vám?
-Zabiju.

01:45:00 Vy jste nemocný. Zežloutly vám oči, pane.

01:45:04 Nech mé zdraví na pokoji a povídej.

01:45:07 Ne, nebojte se, nebudu proti vám vypovídat.

01:45:11 Neřeknu ani slovo. Svědkové žádní nejsou.

01:45:14 Celý se chvějete, pojďte raději domů.

01:45:17 Vy jste starého nezabil, tak co? Pojďte domů.

01:45:21 Ne, počkej, řekni mi všechno. Řekni mi všechno!

01:45:25 Tak dobře. Tys ho zabil! Vrahu!

01:45:43 -Pročpak jste odjížděl?
-Vím jenom, že jsi blázen.

01:45:50 Že vás to nemrzí pořád to opakovat, i když jsme tady sami.

01:45:55 Starého jste zabil vy.

01:45:58 Vy jste hlavní vrah, to je jasné.

01:46:00 Já vám jenom jako váš sluha pomáhal.

01:46:03 Já to vykonal jen podle vašeho přání.

01:46:07 Co to žvaníš, vykonal? Ty jsi ho zabil?

01:46:12 Vy jste to skutečně nevěděl?

01:46:16 Ne. Ty nejsi člověk, ty jsi přízrak.

01:46:21 Jaký přízrak? Nebojte se, nikdo o tom neví, kromě nás dvou.

01:46:26 -A ještě jednoho...
-Kdo je ten třetí?

01:46:30 Prozřetelnost, pane.

01:46:34 Ale tu nehledejte, tu byste nenašel.

01:46:37 Že to není pravda, že jsi ho zabil?

01:46:40 Ty mě jenom tak zkoušíš.

01:46:42 -A nebo jsi zešílel.
-Dobrá, přesvědčte se sám.

01:46:46 Ty jsi šílenec, šílenec. Šílenec!

01:46:50 Tiše, pane!

01:46:58 Tady jsou. Proč se tak chvějete?

01:47:02 To jsou ty tři tisíce, počítat je nemusíte.

01:47:06 Opravdu jste to doteďka nevěděl?

01:47:09 Nevěděl, bratře, opravdu nevěděl.

01:47:12 -Tak ty jsi ho zabil sám.
-Ano, já, pane, ale ne sám.

01:47:16 S vámi, s vaší pomocí.

01:47:18 -Chudák Dimitrij je úplně nevinný.
-Dobře, ale proč se tak třesu?

01:47:24 Vidíte, a tenkrát jste byl úplně klidný.

01:47:27 Vědecky jste vykládal o tom, že je vše dovoleno.

01:47:31 -A teď jste z toho celý pryč.
-Tak jak to vlastně bylo?

01:47:36 Jste zpocený, svlékněte si sako. Uleví se vám.

01:47:48 -Vše se stalo tak, jak jste říkal.
-Mne vynech!

01:47:54 Řekni podrobnosti, prosím tě o to.

01:48:00 Jak si přejete, pane.

01:48:07 -Vy jste odjel...
-A ty jsi předstíral záchvat.

01:48:11 Ano, ale pak jsem ho skutečně dostal a těžký.

01:48:15 Čekal jsem, až přijde Dimitrij.

01:48:17 Věřil jsem, že mu žárlivost nedá, že přijde.

01:48:21 -A kdyby nepřišel?
-Tak se to všecko nestalo.

01:48:25 -Byl jsem zvědav, zda otce zabije.
-Kdyby ho zabil, vzal by i peníze.

01:48:30 Ty by nenašel. Starý je na moji radu dal jinam.

01:48:35 -Tak jak to bylo?
-Vy pořád nic nechápete, pane.

01:48:39 -Ne.
-A přitom vy jste vším vinen.

01:48:45 Uložil jste mi, co mám dělat. Pak jste si odjel.

01:48:50 Já nejsem hlavní viník, i když jsem zabil.

01:48:53 Hlavní vrah jste vy, pane.

01:48:56 Tak já jsem si přál otcovu smrt? Já po ní toužil?

01:49:00 -Toužil jste po ní.
-Ne!

01:49:03 Toužil jsi po ní, strašně jsi po ní toužil.

01:49:10 -To vy jste mi dal pokyn, pane.
-Tak jak to vlastně bylo?

01:49:27 Zaslechl jsem na zahradě pánův hlas.

01:49:30 Přistoupil jsem k oknu.

01:49:35 On se vyklonil a povídá:

01:49:37 "Byl tu Míťa, zabil Grigorije. A utekl."

01:49:41 A já na to: "Pane, je tu Grušenka".

01:49:45 "Kde? Kde je", ptá se on, ale dveře neotevřel.

01:49:49 Tak jsem zaťukal tím znamením pro Grušenku.

01:49:59 Otevřel, ale až za chvíli. Vstoupil jsem.

01:50:09 Ukázal jsem mu rukou dozadu: "Prosím, pane".

01:50:13 Jeho přepadla ta jeho touha, šel k oknu, vyklonil se.

01:50:17 Vzal jsem do ruky těžítko a praštil jsem ho rovnou do temene.

01:50:23 Ani nevykřikl, jenom se sesul.

01:50:25 Praštil jsem ho podruhé. Potřetí.

01:50:32 Při té třetí ráně jsem ucítil, jak mu praskla lebka.

01:50:47 Najednou byl samá krev.

01:50:49 Sebral jsem peníze, schoval je na zahradě,

01:50:53 prohlédl se, zda nejsem od krve a to je vše.

01:50:57 Ale Grigorij přece říkal, že byly otevřené dveře.

01:51:01 To se mu jen zdálo, teď to pořád opakuje jako beran.

01:51:07 -Já jsem se tě chtěl zeptat na spoustu věcí. -Prosím, pane.

01:51:12 Všechno se mi plete, já ztrácím souvislosti.

01:51:16 Proč jsi zahodil tu obálku a tu stužku,

01:51:20 kterou byly peníze převázané?

01:51:23 Ale pane, všechno jsem si předem promyslel.

01:51:27 Dimitrij by se chtěl určitě přesvědčit, kolik v obálce je.

01:51:31 Ten by peníze vyndal a obálku by pak zahodil.

01:51:35 Pro něho je to přeci pravděpodobnější, ne?

01:51:39 Hloupý nejsi, jsi dokonce o dost chytřejší, než jsem myslel.

01:51:46 Jsem vzdělaný člověk, pane.

01:51:50 Ale stejně ti musel sám ďábel pomáhat.

01:51:54 Bůh všechno vidí, a já jsem snad vinen,

01:51:58 ale přísahám, že tak vinen, jak říkáš, to nejsem.

01:52:02 Já tě snad i naváděl, snad jsem si přál otcovu smrt.

01:52:06 Půjdu před soud a řeknu všechno.

01:52:09 Já už se nebojím, i ty půjdeš před soud, půjdeme před soud spolu.

01:52:15 -Přiznáme se spolu.
-Pane, vy jste čím dál nemocnější.

01:52:19 Oči vám zase svítí.

01:52:21 Každé vaše přiznání je zbytečné. Všecko zapřu.

01:52:25 Řeknu, že je vám líto bratra, že jste nemocný.

01:52:29 A že si na mě vymýšlíte,

01:52:31 protože jste mě vždycky považoval za hmyz, ne za člověka.

01:52:36 Nemáte proti mně žádné důkazy.

01:52:41 Dej mi ty peníze.

01:52:58 Prosím, vezměte si je, já je nechci.

01:53:08 I když nejdřív jsem si myslel,

01:53:11 že bych s nimi mohl začít nový život.

01:53:16 Když je všechno dovoleno.

01:53:19 -Všechno sis vymyslel sám.
-Ano, ale pod vaším vedením.

01:53:25 -A teď najednou jsi uvěřil v Boha?
-Já?

01:53:28 -Když chceš ty peníze vrátit?
-Neuvěřil.

01:53:32 Tak proč je chceš vrátit?

01:53:34 Chcete svědčit sám proti sobě? Vše je přece dovoleno.

01:53:38 -Měl bych tě zabít, teď hned.
-Tak mě zabte.

01:53:42 Zabte mě, pane, prosím vás. Na kolenou vás prosím, zabte mě.

01:53:50 Zabte mě!

01:53:57 -Ani byste se neodvážil.
-Ty ale opravdu nejsi hloupý.

01:54:06 To se vám jenom zdálo, protože jste pyšný.

01:54:27 Půjčte mi ty peníze, na chvíli, na minutu.

01:55:18 -A co teď chceš?
-Teď už nic.

01:55:27 Už to nemá cenu.

01:55:34 Bratře, bratře můj.

01:56:00 Řekl vám bratr, že hodlá zabít otce?

01:56:03 -Přímo mi to neřekl.
-Jak tedy?

01:56:06 Mluvil o nenávisti, jakou má k otci.

01:56:09 Bál se, že by ho mohl v rozrušení zabít.

01:56:12 -Věřil jste tomu?
-Bojím se to říct, ale věřil.

01:56:16 Ale věřil jsem, že jeho cit ho před tím ochrání.

01:56:20 Podle vás, kdo zabil otce?

01:56:22 -Smerďakov!
-Co myslíte vy?

01:56:25 -Věřím, že bratr otce nezabil.
-Proč?

01:56:28 Mně by nelhal, vím to, vidím mu to na tváři.

01:56:32 Na tváři? Jiné důkazy nemáte?

01:56:37 Jiné důkazy nemám.

01:56:40 Vy sám jste Smerďakova nikdy neobvinil.

01:56:43 -Myslíte si také, že by otce mohl zabít on? -Myslím.

01:56:48 Vždyť trpěl záchvatem padoucnice, mohl při tom vraždit?

01:56:56 Ať vstoupí svědek Smerďakov.

01:57:00 Svědek Smerďakov!

01:57:13 Svědek Smerďakov se oběsil.

01:57:17 A zanechal tento lístek:

01:57:19 "Beru si život z vlastní vůle a podle svého přání.

01:57:23 Nechci, aby se to komukoli přičítalo za vinu."

01:57:27 Ďáblu sloužil, ďábel si ho vzal.

01:57:30 -Smím promluvit s bratrem?
-Prosím.

01:57:33 Kateřina bude chtít dohrát svou spasitelskou roli až do konce.

01:57:38 Je krutá a ve svém hněvu všeho schopná.

01:57:42 Poví soudu, jak se mi poklonila k zemi.

01:57:45 Popros ji, ať to neříká. A když, vydržím i to.

01:57:49 Jde mi přece o Grušenku. Proč právě ona by měla trpět?

01:57:54 Ale ti andělé, bez kterých nemůžeme žít,

01:57:57 jsou ukrutní, ukrutní!

01:58:01 A každý pořádný mužský musí být aspoň u jedné ženské pod pantoflem.

01:58:07 A to ti říkám já, který kvůli ženským patrně zahyne.

01:58:13 Ale za odpuštění ji nepros, Aljoško, nikdy!

01:58:18 -Věříš, že jsem ho zabil?
-Nikdy jsem tomu nevěřil.

01:58:22 Míťa mi něco vzkazuje?

01:58:24 Ano, abyste se šetřila a neříkala soudu,

01:58:27 co se mezi vámi stalo, když jste se poznali.

01:58:31 Bojí se, abych neřekla, že jsem se mu poklonila k zemi.

01:58:36 A to se bojí kvůli mně, nebo kvůli sobě?

01:58:39 -Koho mám šetřit, sebe, či jeho?
-Oba.

01:58:43 Zabil ho, Aljošo? Byl to on?

01:58:48 Jaký byl váš vztah k Dimitriji Karamazovovi?

01:58:52 Copak za to můžu, že mě nenechal na pokoji?

01:58:56 Je to má vina, smála jsem se oběma, mladému i starému.

01:59:01 Všecko je to kvůli mně.

01:59:03 Viděla jste tu obálku, co pro vás Karamazov měl?

01:59:07 -Ne. Jen jsem o ní slyšela od toho lotra. -Od koho?

01:59:11 Od Smerďakova, který se oběsil.

01:59:14 -Kdo je podle vás vrahem?
-Přece ten lotr.

01:59:17 -Který? -Smerďakov.
-Jak to tak jistě víte?

01:59:21 Dimitrij mi to řekl, a tomu můžete věřit.

01:59:24 -A Dimitrije tahle slečinka zničila. -Prosím?

01:59:28 Pozvala si mě k sobě, aby mě přemluvila, abych Míťu nechala.

01:59:33 Stydlavá zrovna není.

01:59:36 Když Dimitrije zatýkali, říkala jste,

01:59:39 že za to můžete vy, že s ním půjdete na Sibiř.

01:59:43 -Věřila jste, že vraždil?
-Ne, tak jsem to nemyslela.

01:59:47 Věděla jsem, že kdyby něco takového udělal, pak kvůli mně.

01:59:52 Ale když řekl, že je nevinný, pak je to pravda, věřím mu.

01:59:57 Dimitrij měl u sebe peníze. Odkud byly ty peníze?

02:00:02 Nějaké peníze měl zašité na krku ve váčku.

02:00:05 Bože, taková hanba.

02:00:07 -Můžete to dokázat?
-To nemůžu.

02:00:10 Otce jste nenáviděl, žárlil jste na něj, ptám se znovu.

02:00:14 -Ano, ano, ano!
-Ne!

02:00:19 -Je vám lépe?
-Bez starosti, Excelence.

02:00:24 Jsem zcela zdráv a mohu vám prozradit řadu zajímavých věcí.

02:00:31 -Máte nějaké zvláštní sdělení?
-Nic zvláštního nemám.

02:00:38 Vím jenom, že utrpení existuje. Ale viníci nejsou.

02:00:45 Všechno na světě prostě vzniká.

02:00:48 Vše plyne, navzájem se propojuje.

02:00:51 Ale přece nepřistoupím na to, abych podle toho žil.

02:00:55 Chci odplatu, ale ne někde v nekonečnu, tady.

02:00:59 Abych ji těmahle očima uviděl. Já jsem na ni věřil.

02:01:04 Přece jsem netrpěl proto, abych svou osobou a svými zločiny

02:01:09 jenom někomu pohnojil půdu pro budoucí harmonii.

02:01:17 Proč přijímat to ďábelské dobro, přijde-li to tak draho?

02:01:26 -Račte mě, Excelence, omluvit.
-Rád.

02:01:45 Víte, Vaše Excelence, já jsem jako ta děvečka,

02:01:48 co se nemohla rozhodnout.

02:01:51 Matka za ní chodí, nosí sarafán,

02:01:54 a ona se pořád nemůže rozhodnout, má se vdát, nemá se vdát?

02:01:59 Co tím chcete říci?

02:02:06 Tohle. To jsou ty peníze, kvůli kterým byl otec údajně zavražděn.

02:02:14 -Měly být v téhle obálce.
-Jak jste se k nim dostal?

02:02:19 Smerďakov mi je dal. On zabil otce, ne bratr.

02:02:25 Otce zabil on, a já jsem ho k tomu navedl.

02:02:31 Řekněte, kdo z vás si nepřeje smrt svého otce?

02:02:35 -Vy jste zešílel.
-Ne, já jsem naprosto při smyslech.

02:02:40 Otce zavraždili, a vy všichni se tváříte, jaká je to hrůza.

02:02:45 Jste lháři! Lháři!

02:02:48 Každý z vás si přeje smrt svého otce.

02:02:51 Každý plaz požírá toho druhého.

02:02:53 Nebýt té vraždy, přišli byste o krásnou podívanou.

02:02:57 A po té touží všichni. Chléb a hry, po tom touží všichni.

02:03:02 Aljošo, já jsem zločinec.

02:03:07 Nemáte tu vodu? Dejte mi napít.

02:03:10 -Neposlouchejte ho, je nemocný.
-Je nemocný a blouzní.

02:03:14 Já nejsem pomatený, já jsem jenom vrah.

02:03:20 A od vraha nemůžete čekat moc velkou výmluvnost.

02:03:24 -Můžete svoje tvrzení dokázat?
-Nemůžu.

02:03:30 Vy chcete samé doličné předměty, které nejsou.

02:03:34 Smerďakov je z pekla nepošle.

02:03:37 Já jen mluvím pravdu, a ta mi není nic platná,

02:03:42 protože nemám svědka.

02:03:48 -Jednoho mám.
-Koho?

02:03:54 Tak koho?

02:03:56 Když on ten svědek, Excelence, on má ocas.

02:04:05 A to nesmí být, to je proti předpisům.

02:04:09 A vůbec, nevšímejte si ho, je to takový mizerný čert.

02:04:13 Možná se tady schovává.

02:04:26 Tak mě zatkněte já jsem vrah.

02:04:31 A čert má z toho radost. Má z toho radost.

02:04:35 -Ne, Ivane!
-Je nemocný a blouzní.

02:04:40 -A já, já mám důkaz proti němu.
-Co? -To on zabil otce.

02:04:48 Hned uvidíte, že to udělal sám,

02:04:51 napsal to v tomhle dopise před vraždou.

02:04:54 Klid, klid!

02:05:01 "Osudná Káťo, seženu peníze, vrátím ti je,

02:05:04 sbohem, ženo krutého hněvu.

02:05:06 Budu shánět všude, když nic neseženu, půjdu k otci,

02:05:11 rozbiju mu lebku a vezmu si peníze.

02:05:14 Jen aby Ivan odjel. Půjdu na Sibiř, ale dluh ti vrátím.

02:05:18 Miluji jinou, nemůžeš mi odpustit. Zabiju toho, kdo mne okradl.

02:05:24 Ten starý pes je má schované v obálce ovázané růžovou stužkou.

02:05:31 Zabiju jen toho, kdo mne okradl. Nejsem zloděj, jsem vrah.

02:05:36 Zavraždím otce a sám sebe zničím, abych nemusel snášet tvou pýchu.

02:05:41 Líbám ti nohy - otrok a nepřítel Dimitrij Karamazov.

02:05:46 P.S. - Modli se, aby mi lidi dali peníze,

02:05:50 pak nebudu zkrvaven, nedají-li, budu."

02:05:54 Ten dopis jsem dostala ještě před zločinem, přísahám.

02:05:58 -Nenáviděl mě, protože běhal za tou osobou. -Zmije!

02:06:04 Co říkáte tomu dopisu?

02:06:08 Ano, je to můj dopis, psal jsem ho opilý.

02:06:13 Káťo, já jsem tě i v nenávisti miloval, ty mě nikdy.

02:06:18 Proč jste tak důležitý dokument zamlčela?

02:06:21 Lhala jsem, proti svému svědomí.

02:06:24 Chtěla jsem ho zachránit, přestože mnou pohrdal.

02:06:28 Ano, pohrdal od okamžiku, kdy jsem se mu poklonila k zemi.

02:06:33 A vzít si mě chtěl jenom proto, že jsem dědila po tetě.

02:06:38 Káťo, prosím tě!

02:06:40 Myslel, že se věčně před ním budu třást hanbou.

02:06:44 Snažila jsem se ho přemoci láskou. Ale on nepochopil nic.

02:06:49 Chtěla jsem snášet jeho zradu a odpustit mu.

02:06:52 Ivan onemocněl právě proto, že chtěl svého bratra zachránit.

02:07:00 Káťo, Káťo.

02:07:03 Soudu byl předložen závažný dokument.

02:07:06 Obžalovaný nepopírá, že jej psal.

02:07:09 Že jej psal v opilosti, na věci nic nemění.

02:07:13 Napsal jen to, co si předtím střízlivě rozmyslel.

02:07:17 Tím je i kapitola lokaje Smerďakova uzavřena.

02:07:21 Smerďakov byl nemocný člověk

02:07:23 a v době vraždy trpěl záchvatem padoucnice, a teď je mrtev.

02:07:28 Ivan Karamazov zešílel, to jsme viděli.

02:07:31 Tragédie obžalovaného je ovšem podobná.

02:07:35 Podlehl hře této mladé ženy, která mu nedávala naději.

02:07:39 A až když před ní klečel s rukama potřísněnýma krví, ho vyslyšela.

02:07:45 V té chvíli byl také zatčen.

02:07:47 Je to moje vina? Pošlete mě na Sibiř.

02:07:51 -Pošlete mě na Sibiř!
-Příliš pozdní lítost.

02:07:55 Vy jste se takto mstila slušné společnosti.

02:07:58 Shrnuji!

02:08:02 Dimitrij nenávidí otce, potřebuje peníze,

02:08:05 chorobně na něho žárlí.

02:08:07 Námitka, že měl peníze zašité na krku je nejapná.

02:08:12 V době, kdy sluha Grigorij spí,

02:08:15 a Smerďakov je v těžkém epileptickém záchvatu, otce zabije.

02:08:20 Nikdo jiný nablízku nebyl.

02:08:22 Otcovražda je jeden z nejohavnějších zločinů,

02:08:26 a kdybychom ji nepotrestali, rozvrátíme celou naši společnost.

02:08:32 Krev zavražděného otce nesmí zůstat nepotrestána.

02:08:36 A krádež také ne.

02:08:39 To jsou fakta.

02:08:41 Pomyslete na milosrdenství!

02:08:44 Musíme přece umět odpouštět a ne oplácet stejnou měrou.

02:08:48 Chlapče, to je náboženství.

02:08:51 Justice nesmí být vykládána lehkomyslně.

02:08:54 Snad nechcete, abychom zřídili stipendia pro otcovrahy

02:08:58 a dávali je za příklad mladé generaci?

02:09:03 Slovo má obžalovaný. Vstaňte!

02:09:10 Co vám mám říct?

02:09:14 Cítím ruku osudu a hodinu osudu.

02:09:19 Je konec s pobloudilcem.

02:09:22 Jako kdybych se zpovídal, říkám znovu:

02:09:26 Na smrti svého otce vinu nemám, já jsem ho nezabil.

02:09:30 Bloudil jsem, ale toužil jsem po dobru.

02:09:34 Pořád jsem se chtěl polepšit, a přitom jsem žil jako zvíře.

02:09:39 Já jsem při zdravém rozumu, ale mé duši je těžko.

02:09:44 Já vám slibuju, že se polepším.

02:09:48 Míťo!

02:09:50 Ušetřete mě, neberte mi víru v život, ve spravedlnost!

02:09:55 Je mi těžko na duši! Ušetřete mě!

02:09:58 Musíme být nestranní.

02:10:01 Stranit jenom právu, spravedlnosti a pravdě.

02:10:07 Musíme uvažovat s vědomím odpovědnosti, která na nás leží.

02:10:35 Soud rozhodl - vinen. Vinen, vinen.

02:10:44 To znamená 20 let v dolech.

02:10:47 Jestli mě budou bít, já se nedám, oni mě zastřelí.

02:10:51 Pro Grušenku vydržím všechno kromě bití, ale oni ji tam nepustí.

02:10:57 Moc jsem se zdejším lidem zprotivil. Odsoudili mě.

02:11:01 Zabiju se. Měla bych se zabít.

02:11:04 Ne, budu se starat o Ivana.

02:11:07 Ale jestli se uzdraví a opustí mě pro jinou? Mám hroznou povahu.

02:11:12 Dimitrij musí uprchnout.

02:11:14 Nebudu utíkat! Sám se soudím. Nevím, co udělám, ale neuteču.

02:11:19 -Odpustila jsi mi?
-Ty mé odpuštění nepotřebuješ.

02:11:23 Já tvé ano. Láska odešla, ale v mém srdci zůstaneš.

02:11:27 Zbyl ti můj Bůh a já jsem tě milovala.

02:11:31 -Všichni jsme Karamazové.
-Je tu ten čert!

02:11:34 Budu tě milovat věčně, ale bez Grušenky nemohu žít.

02:11:38 -Půjdu s tebou na Sibiř.
-To nejde.

02:11:41 -Káťo, věříš, že jsem ho zabil?
-Nikdy jsem tomu nevěřila.

02:11:46 Půjdu s tebou, Míťo.

02:11:48 Nebojte se lidského hříchu. Milujte člověka i v hříchu jeho.

02:11:53 -Sama sebe jsem přesvědčila, když jsem vypovídala. -Je mi těžko.

02:11:59 Nevynášejme se nad zvířata, jsou bez hříchu.

02:12:02 To my se poskvrňujeme a necháváme za sebou krev.

02:12:06 -Odpusťte mi.
-Jsme to zlé holky.

02:12:11 Jedna i druhá, obě jsme zlé. Copak nám je možné odpustit?

02:12:17 Zachraň Míťu, a budu se k tobě modlit celý život.

02:12:21 Jdi, čerte, utíkej!

02:12:23 -Odpusť mi, prosím.
-To neříkáš ze srdce, ale z pýchy.

02:12:27 Láskyplná pokora je síla.

02:12:30 -Snažte se, aby vaše chování působilo útěchu... -Mlč!

02:12:34 Říkám ti, odpusť mi. Chci se trestat až do konce.

02:12:38 Tys mi neodpustila, to se mi líbí.

02:12:41 -Jsme obě zlé.
-Je mi těžko, ženo.

02:12:44 -S námi je zle, holka zlatá!
-Neodpustila jsi mi. -Čert!

02:12:51 Láskyplná pokora je síla.

02:12:53 Snažte se, aby vaše chování působilo...

02:12:58 Spěcháte do věznice?

02:13:05 Nespěchám.

02:13:18 Chtěla bych někoho chytit, pak pustit a švihat.

02:13:23 Švihat bičíkem, honit ho jako káču.

02:13:26 Nedejte se unést lidským hříchem. Nejsme osamělí, bezmocní.

02:13:31 Nic nás nesmí děsit. A můžeme konat jen věci dobré.

02:13:36 Co udělají člověku na onom světě za ten největší hřích?

02:13:41 Nevím. Každý se musíme cítit zodpovědný za lidské hříchy.

02:13:47 Ale já chci, aby nikde nic nezůstalo.

02:13:50 To by bylo přece krásné, kdyby nikde nic nezůstalo.

02:13:54 V životě je naděje. Vždy ještě můžeš vykonat něco dobrého.

02:13:59 -Kdo vám to řekl? -Jeden stařec.
-A co se s ním stalo? -Zemřel.

02:14:06 -A vstoupil na nebe?
-Ten zázrak se nestal.

02:14:11 Čekali jsme na něj, ale ten svatý muž ležel v rakvi

02:14:16 a jeho tělo nesnesitelně smrdělo.

02:14:23 Odcházím z kláštera. Přede mnou je život.

02:14:29 Bojím se ho, protože jsem Karamazov.

02:14:34 V žalu chcete hledat štěstí?

02:14:40 Chci hledat pravdu.

02:14:43 SMĚJE SE.

02:15:06 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.

Dramatizaci Dostojevského románu vytvořil filmový a divadelní režisér Evald Schorm na konci 70. let pro Divadlo Na zábradlí. Poté, co po šedesátých letech nuceně skončila jedinečná éra režiséra Jana Grossmana, vzniklo v době nejtužší normalizace další významné období tohoto divadla, které výrazně ovlivnil svým příchodem v roce 1976 právě Evald Schorm. Režisér, kterému bylo znemožněno věnovat se filmu, se z oblastních divadel vrátil do Prahy. Obklopil se tehdy řadou začínajících, mladých, talentovaných, dnes slavných herců a vytvořil řadu nezapomenutelných inscenací.

Jednou z nejvýznamnějších jsou Bratři Karamazovi. Režisér si ke spolupráci vybral herce K. Heřmánka (Dimitrij), J. Bartošku (Ivan), P. Zedníčka (Aljoša), L. Mrkvičku (Smerďakov), J. Preissovou (Grušenka), L. Geprtovou (Kateřina). A především – životní roli dostal v tomto představení kabaretní herec, komik Vlastimil Bedrna jako otec Karamazov a ďábel v jednom. Otcovražda je zřejmá, jen není jasné, který ze čtyř bratrů vraždil. Kriminální linie, filosofické myšlenky o životě bez boha a hodnot, o tom, jak si nejbližší ubližují, o jizvách, které zůstávají, o smyslu bytí… vše a ještě víc je v příběhu lásky Míti ke Grušence, nenávisti Míti k otci, lásce Ivana ke Kátě, Aljošově všeobjímajícím pochopení, Smerďakovově frustraci.

Klasické dílo geniálního ruského prozaika představuje hlubokou psychologickou sondu, kterou autor sestoupil až na samé dno lidské duše a v divadelním tvaru vzniklo naprosto svébytné, divadelně i filozoficky neobyčejně účinné dílo.

Představení mělo premiéru v roce 1979 a Československou televizí bylo zaznamenáno o dva roky později. Stalo se inspirací například pro Dejvické divadlo, které využilo Schormovy dramatizace rozsáhlého románu ve své inscenaci (premiéra v roce 2000).

Sdílet

Facebook Twitter E-mail

Odkaz

Stopáž135 minut

Rok výroby 1981

 ST 4:3

ŽánrFilm

Bratři Karamazovi

Tvůrci filmuDiskuseNapište nám

Související pořady

Předchozí Následující

Bratři Karamazovi

Bratři Karamazovi

Bratři Karamazovi 1/3

Karamazovi

Bratři Karamazovi: Vzkříšení

Z první řady

Předchozí Následující

29. 3.

Evžen Oněgin

5. 4.

Jakub Hrůša řídí Bamberské symfoniky

12. 4.

G. Puccini: Turandot

19. 4.

Eva Urbanová - Galakoncert

Hledat další pořady

Z první řady