Stačí se zamilovat a tatam je pýcha a domýšlivost. Podle pohádky F. Hrubína, od jehož narození nedávno uplynulo 110 let (1983). Hrají: L. Vaculík, V. Jeníková, J. Paulová, J. Bohdalová, V. Galatíková, P. Štěpánek a další. Scénář H. Sýkorová. Kamera V. Štinglová. Režie V. Janečková
00:00:21 KLEPÁNÍ NA DVEŘE.
00:00:28 Zavři ty dveře!
00:00:34 Vzbudil jsi mi Vostromboucha. No tak, chlupáčku, hajej...
00:00:48 -Co tu chceš? -Omlouvám se, hledám kmotřičku vílu.
00:00:55 Šla k tetě Rusalce pro puškvorcový kořen. Vrátí se až zítra.
00:01:03 -To už budu v sousedním království.
-Kdo jsi? -Malíř Brandlík od dvora.
00:01:13 Taková vzácná návštěva! Co jsem tu, ještě se od dvora nikdo neukázal.
00:01:23 Ale kmotřička říká, že ji princové chodili obdivovat, jak tančí,...
00:01:31 -...ale možná tak před sto lety. Posaď se. -Děkuji.
00:01:37 Já jsem také víla, Brusinka. Jsem u kmotřičky na vychování.
00:01:44 -Dáš si bezinkový likér?
-Rád.
00:01:55 Na tvou krásku, malá vílo.
00:01:59 Toho si nevšímej, to si jen Vostromboušek občas pískne.
00:02:05 -Když je čarodejnice hezká, říká se jí víla, že? -To je hloupá pomluva.
00:02:13 Víly jsou jemná a voňavá stvoření, a ne babizny, co létají na koštěti.
00:02:21 Tak už se nezlob. Povídá se, že kmotřička umí všelijaká kouzla.
00:02:28 Chci, aby mi pohladila štětce, abych uměl hezky malovat.
00:02:34 -Ty to neumíš? -Moc ne.
00:02:38 Na zámku maluji jen velké nosy na obrazy královských předků.
00:02:45 -Proč? -Mít velký nos se pokládá za náramnou znamenitost. To nevíš?
00:02:54 -Ne. -Náš princ má totiž velenos. Trčí mu z obličeje jako mrkev.
00:03:02 Královna nejdřív plakala, ale pak se jí začal líbit.
00:03:08 Od té doby je princův nos považován za sedmý div světa!
00:03:14 Na zámku nedostane službu nikdo, kdo má malý nos.
00:03:19 Dvořané tahají své děti za nosánky, aby jim je povytáhli.
00:03:26 Ty se směješ, ale já mám namalovat nejnosatější princezny, co najdu.
00:03:34 Princ si má vybrat nevěstu. Mám strach, že to pokazím.
00:03:40 -Nemáš tam ještě trochu té dobroty?
-Nic nepokazíš.
00:03:47 Budeš portrétovat jako nejslavnější malíři světa. Já ti pomohu.
00:03:54 -Ty to svedeš?
-Ale něco za něco.
00:03:59 -Ze všech princezen a kněžen namaluješ nejdřív mě. -Tebe?
00:04:06 Chci se stát ženou prince Nosáče.
00:04:11 Nesměj se, také by tě nebavilo trčet v lese, kam nikdo nepřijde.
00:04:19 A nosit hábitky, co utkali pavouci.
00:04:23 Chci šaty z krajek a náušnice z perel, večeřet pečínku a koláče.
00:04:32 Ty ani nevíš, jak moc toužím stát se princeznou.
00:04:37 Dobrá, namalovat tě a ukázat princi, to mohu, ale věc má háček.
00:04:45 Máš nos jako knoflíček. Řekl bych, že to je pršinosík.
00:04:54 Než si stačíš pořádně přihnout, budu mít nos jako ten tvůj princ.
00:05:17 I krucajda...
00:05:21 -U všech čertů, jak jsi to udělala?
-To je tajemství.
00:05:27 -Ale přísahej při černé můře, že to zůstane mezi námi. -Přísahám.
00:05:35 To všechno kouzelná cukrátka, splní ti jakékoliv přání.
00:05:41 Kmotřička je vaří z páleného cukru a malinové šťávy.
00:05:47 -A dává tam nějakou bylinku, kterou jí nosí Vostrombouch. -Ten netopýr?
00:05:55 Jedno pro tebe, abys uměl malovat, a jedno mně, abych se zbavila nosu.
00:06:02 Víc jich nesmím vzít, jinak by to kmotřička poznala.
00:06:08 -Ty jsi pěkné kvítko, Bezinko.
-Brusinko! Spolkni to.
00:06:18 -Ať je můj štěteč obratný a trefný.
-Tak a honem začni malovat!
00:06:29 -Na cestu ti dám Vostromboucha.
-Toho netopýra? Co s ním mám dělat?
00:06:36 Strčíš si ho do kapsy a až mě princ pozve na zámek, pustíš ho z okna.
00:06:44 On už mi tu dobrou zprávu přinese.
00:06:49 Vidíš, jak ti to jde!
00:07:09 Pane vrchní dvořane!
00:07:13 Stoupněte si před tuhle slečnu, ať se princ nerozzlobí.
00:07:22 -Je tady proto, abychom neurazili sousedního krále. -Ale já vím.
00:07:30 Vy jste ji mohl trochu přikrášlit. Tohle je výkvět vašeho mistrovství!
00:07:40 -Učiněná krasavice! Jak se jmenuje?
-Princezna Brusinka.
00:07:48 -Brusinka! -Rozkošná! Ještě nikdy jsem neviděla ušlechtilejší nos.
00:07:56 -Ovšem kromě nosu našeho prince.
-Tiše! Už je tady!
00:08:07 -Jak jste se vyspal?
-Do růžova.
00:08:11 To je dobře, dnes vás čeká důležité rozhodnutí. Zvolíte si nevěstu.
00:08:20 Ale zrovna dnes se mi to nehodí. Chtěl jsem se vypravit na lov.
00:08:27 To stihnete také. Stačí, když si prohlédnete ty obrazy.
00:08:34 -Když si nebudete vědět rady, pomohu vám. -Já sám.
00:08:39 Všechny tyto dámy mají znamenité vychování, všechny hrají na spinet.
00:08:47 -Umí cizí jazyky a jemně háčkují.
-Ale ani jedna se mi nelíbí.
00:08:57 Doporučuji vám princeznu Brusinku. Dokonale by se k vám hodila.
00:09:04 -Může se pochlubit urozeným nosem. Viděl jste už krásnější? -Neviděl.
00:09:12 Tak vidíte!
00:09:17 Jděte trochu stranou, ať se podívám na ten obraz, co máte za zády.
00:09:32 -Kdo je to? -Princezna Liběna, dcera sousedního krále.
00:09:38 -Kdyby se soupeřilo v ošklivosti, vyhrála by. -Nos má jako bambulku.
00:09:46 Krasavice to není, ale mně se líbí. Myslím, že to bude ta pravá.
00:09:55 Všechny jste nás překvapil, princi.
00:10:00 Nevím, čím to je, ale když jsem ji uviděl, něco se ve mně rozsvítilo.
00:10:07 -Protože její oči září jako hvězdy.
-Správně. Dám vám 10 dukátů.
00:10:15 -Nakonec žena nemusí mít velký nos.
-Největší ozdobou ženy jsou oči.
00:10:23 Chci se s Liběnou seznámit.
00:10:27 Jistě. Splním každé vaše přání, ale neměli bychom se ukvapovat.
00:10:35 Pro případ, že byste změnil názor, pozveme princezny dvě.
00:10:41 -Princezny Liběnu a Brusinku.
-Jak chcete, ale 1 by mi stačila.
00:10:50 Ať pro ni pošlou nejrychlejší kočár, ano?
00:11:04 Ajajaj, je zataženo. Asi bude pořádná bouřka.
00:11:13 Hvězdičky není vidět, měsíček také ještě nevyšel.
00:11:21 To nám přece nevadí, kmotřičko.
00:11:25 Kolikrát ti to mám opakovat?
00:11:29 Dobrá víla musí každou noc při měsíčku obtančit les.
00:11:36 Pamatuj, Brusinko, že jenom ten, kdo něco umí, to někam dotáhne.
00:11:43 A ty? Ty umíš při měsíčku tak akorát spát.
00:11:48 Mě z toho věčného hopsání vždy hrozně rozbolí nohy.
00:11:53 To máš z toho, jak chodíš pořád lesním včelám vybírat med!
00:12:00 To mně zamlada... Já byla krásná!
00:12:06 Mně stačil lístek jitrocele a kapička březové šťávy.
00:12:14 Pamatuj, Brusinko! Víla má být vzdušná, lehounká.
00:12:21 V nohách má mít motýlky a v očích vláhu. A ty?
00:12:28 Podívej se na sebe! Vypadáš tak naobědvaně...
00:12:34 Nevidíš? Podej mi to klubíčko! Ukaž?
00:12:41 Brusinko, já nechci být protivná, ale občas by sis měla umýt uši.
00:12:49 Víla má zářit bělostí a jemností jako svatojánek v mechu.
00:12:59 -DUNÍ HROM.
-A jéje, už je to tady.
00:13:06 -Uvařila jsem vám dřímánkový čaj, ať dobře spíte. -To jsi hodná.
00:13:17 To je síla! Že jsi tam vysypala všechno, co bylo v tom pytlíku?
00:13:27 -Kdepak, jeden lístek tam zůstal!
-Děvče, na co sáhneš, to pokazíš.
00:13:38 Už nemáme žádné zásoby.
00:13:42 Vidíš, neměla jsi nechat uletět Vostromboucha.
00:13:48 Nemusely jsme s dřímánkem šetřit.
00:13:55 -On se vrátí. Čekám ho každým dnem.
-Čekáš marně, už je pryč asi měsíc.
00:14:04 -DUNÍ HROMY.
-Dnes se tam žení všichni čerti.
00:14:12 Když tak o tom dumám, Brusinko... Kde jsi?
00:14:20 Asi tě o slunovratu ještě ke zkouškám nepustím.
00:14:26 Lesní královna je moc přísná, nerada bych si udělala ostudu.
00:14:33 Já už jsem vychovala pěknou řádku lesních víl, ale, s prominutím,...
00:14:41 ...žádná nebyla takové třepetavé nemehlo, jako ty.
00:14:49 Pamatuj, Brusinko, že víly...
00:15:00 Lehoučká, jemňoučká, čisťoučká.
00:15:09 -PÍSKÁNÍ.
-Vostromboušku!
00:15:16 Jsi to ty? Já věděla, že se vrátíš.
00:15:24 Udělej si pohodlí, chlupáčku, vždyť si to zasloužíš.
00:15:30 Asi to od kmotřičky pěkně schytáš, protože teď zas uletím já.
00:15:42 Na cestu mi zbydou jen tři, ale to mi stačí.
00:15:48 Měj se tu hezky, Vostromboušku, já teď budu princeznou!
00:16:14 Špalír!
00:16:41 Už se vás nemůžeme dočkat, princi. Máme tu vzácnou návštěvu.
00:16:47 Princezny Brusinku a Liběnu. Věnujte jim dnešní večer.
00:16:54 Těšíme se všichni na zábavu i tanec a doufáme, že nám bál zahájíte.
00:17:02 Smím prosit?
00:17:20 -Máte ráda valčík, slečno?
-Vlačík tančím ze všeho nejraději.
00:17:27 -Budu s vámi tančit až do rána.
-Chci se věnovat i druhé princezně.
00:17:35 -Proč? Mám přece větší nos.
-Ano, udělím vám řád za krásu.
00:17:41 Promiňte, prosím.
00:17:53 -Princ se skvěle baví.
-Může na ní oči nechat.
00:17:59 Celý nebožtík král. Také se do mě zamiloval na první pohled.
00:18:06 Asi se s tím musíme smířit.
00:18:09 Ovšem až na ten malý nedostatek má Liběna všechny přednosti.
00:18:16 Tančí jak lesní víla.
00:18:19 Lesní víla nikdy nezakopne, ale může se to stát princezně.
00:18:27 Taková ostuda! Nos má jak ředkvičku a také je to pěkné motovidlo.
00:18:42 SMĚJÍ SE.
00:18:51 Stát se to mně, propadnu se hanbou, a ona se tomu ještě směje.
00:19:21 To je pradědeček.
00:19:30 To je dědeček a to je můj nebožtík otec.
00:19:36 Také měli duchaplné nosy, ale mému se nevyrovnaly, jak tvrdí má matka.
00:19:44 -Pěkně to tu voní.
-Matčiny růže. Máte ráda květiny?
00:19:49 Mám.
00:19:53 Jé, muškáty, ty mám nejraději. Jsou to takoví milí smíškové.
00:20:01 Jako vy. Nechám je rozsázet po celém království.
00:20:08 -Celý zámek bude obrostlý muškáty.
-A proč, pane princi?
00:20:15 Chci vám udělat radost.
00:20:19 I když máte nos jako rolničku, líbíte se mi ze všech nejvíc.
00:20:26 -Cože? Mám nos jako rolničku?
-Nemusíte se kvůli tomu trápit.
00:20:32 Na čas si ho zkolíčkujete a on se povytáhne.
00:20:37 Zkolíčkuji? S vámi si člověk užije legrace, princi.
00:20:44 Princezno, já jsem se rozhodl, že se s vámi ožením.
00:20:52 Až naprší a uschne.
00:20:55 Jenom jestli vás budu chtít. Jste moc domýšlivý, princi.
00:21:01 Princové musí být domýšliví, jinak by je poddaní neměli v úctě.
00:21:08 Možná. A možná je domýšlivý jen ten váš nos.
00:21:15 A proč ne? Je největší v celém království a možná i na světě.
00:21:22 A už nechci nic slyšet.
00:21:25 Teď vás políbím a zasnoubíme se před pradědečkem, dědečkem i otcem.
00:21:36 -Nepolíbíte! -Políbím!
-Nepolíbíte! -Políbím!
00:21:46 Nepolíbíš!
00:21:53 Princezno Liběno! Kde jste?
00:22:00 Princezno Liběno!
00:22:09 Měj se tu hezky, muškátová princezno!
00:22:39 -Budeš jak víla Bumbrlíček!
-To jsi ty? Chodíš jak z můry duch.
00:22:46 -Nejsem víla, jsem teď princezna.
-Nemáš chuť si popovídat? -Ne.
00:22:54 -O čem chceš mluvit? -O zmizení Liběny. Máš v tom prsty?
00:23:01 -I kdyby. Co je ti do toho?
-My lidé máme svědomí.
00:23:07 A to mě hryže stejně, jako tebe hryzali červíci závisti.
00:23:13 7 dní princ nejí, nespí a vzdychá. Všichni hledají princeznu Liběnu.
00:23:21 Je to má vina! Naletěl jsem jedné ještěrce z lesů.
00:23:26 -Au, to bolí!
-Co jsi s ní udělala?
00:23:31 -Nepovím! -Nasekám ti!
-Neřeknu, ani když mě rozkrájíš!
00:23:37 -Zajdu za kmotřičkou. Ta si už s tebou poradí. -Nikam nepůjdeš.
00:23:43 Zapomněl jsi na svou přísahu?
00:23:47 I kdyby jsi zapomněl, mám ještě poslední cukrátko.
00:23:53 Proboha!
00:23:56 Nech mě, nebo tě proměním v netopýra, jako je Vostrombouch.
00:24:02 -Ještěrko! -Neboj, neproměním. Šetřím si ho na svatební šaty.
00:24:12 Přjdu pozdě k obědu, rozcuchal jsi mě.
00:24:17 -Až tu budu kralovat, dám tě zavřít do hladomorny. -Tebe odnese čert!
00:24:25 Jedeš!
00:24:54 Pořád slyším ten stříbrný smích.
00:25:00 Nikde nemám stání. Nevím, co se to se mnou stalo.
00:25:07 -Zamiloval jste se, princi.
-Ale hned jsem ji ztratil.
00:25:14 Směl bych vám něco poradit, princi?
00:25:25 Ve vašich lesích je modřínový háj. Za ním se skrývá vřesové údolí.
00:25:33 Tam bydlí kmotřička víla, umí hádat i věci tajemné. Možná vám pomůže.
00:25:42 Děkuji.
00:25:46 KLEPÁNÍ NA DVEŘE.
00:25:49 Pojď dál.
00:25:55 -Hledám kmotřičku vílu.
-To jsi na správné adrese.
00:26:03 Zavři dveře, nebo přijdu o uši. Vostrombouchu, kšá!
00:26:12 -Jsem princi a přišel jsem...
-Já vím, posaď se.
00:26:19 Já jsem totiž znala tvého otce, tvého dědečka i tvého pradědečka.
00:26:30 Já byla tenkrát velmi spanilá!
00:26:34 Když si tvůj pradědeček vyšel na čekanou... Dělej!
00:26:40 Vždycky nechal srnce srncem a měl oči jenom pro mě.
00:26:47 -Já uměla tančit na pavoučí niti.
-Já vím, ale já se přišel poradit.
00:26:56 Já ti nerozumím, ty nějak huhňáš. Co máš s nosem?
00:27:04 Podej mi brýle, já špatně vidím.
00:27:10 Ukaž!
00:27:14 Panečku, ten je ale pořádný! Z toho by se udělaly málem tři.
00:27:21 -Zato ty máš mezi očima hrášek. Ani brýle tam nedrží. -Nech si to!
00:27:30 Tvůj otec měl hezký nos. Ani velký ani malý, ale takový, jak má být.
00:27:38 Své rádce si vybíral podle toho, co měli v hlavě, ne podle nosů.
00:27:45 Co pořád máš proti mému nosu? Je můj a mám ho rád. A nejen já.
00:27:52 -Na zámku si ho všichni váží.
-To věřím.
00:27:57 Všichni jsou natolik chytří, že si raději myslí to, co ty a královna.
00:28:05 Ty ale umíš člověka nadzvednout. Ale jsem tu kvůli něčemu jinému.
00:28:13 Dokud se nezbavíš téhle falešné pýchy, nikdy nebudeš dobrým králem.
00:28:21 -A princeznu Liběnu také nezískáš.
-Liběnu? -Ano. -Říkáš Liběnu? -Ano.
00:28:29 -Dám ti půl království, když mi povíš, kde je. -Nech si ho.
00:28:37 To moje je voňavější. Liběnu najdeš tam, kde se ti ztratila.
00:28:48 Dnes o půlnoci spolkni tohle cukrátko a ona se ti objeví.
00:28:56 Ale musíš ji políbit, jinak zase zmizí, jak když foukneš do peříčka.
00:29:05 Ne jednou, tisíckrát ji políbím. Děkuji.
00:29:09 A nezapomeň se rozzlobit na svůj nos, jinak nebude tvoje.
00:29:16 -Ale bude, musí být.
-Pojď, já ti něco povím.
00:29:22 -Jednu historku o pradědečkovi...
-Ale já spěchám, děkuji!
00:29:33 Tak si utíkej, ale dej pozor, ať se nepřerazíš o ten svůj nos!
00:29:40 Vostrombouchu, pojď sem, to je nevychovanec, viď?
00:29:48 HODINY BIJÍ PŮLNOC.
00:29:58 Liběno, přijď, a zůstaň se mnou navždy.
00:30:04 -Princi! -Jestli se mi jen zdáš, tak ať se hned probudím.
00:30:10 -Nezdám se ti.
-Tak jsem tě přece jen našel.
00:30:18 Že neuhodneš, co si budu přát? Abys byla hned ve vřesovém údolí.
00:30:28 Neboj se, dostanu se k tobě.
00:30:35 Hromské dveře! Neplač, nenechám tě tam. Zavolám mistra kováře.
00:30:43 Ale já tě musím políbit. Slyšíš? Já tě musím políbit!
00:30:58 Nejde to. Všechno se proti mně spiklo.
00:31:03 I ten můj zatrápený nos, mám ho jen pro zlost.
00:31:08 -Princi!
-Liběno, zatočil se se mnou svět.
00:31:16 -Mám tě v náručí já či někdo jiný?
-Ty.
00:31:25 Princi, stala se divná věc. Přišel jsi o svůj vznešený nos.
00:31:33 Pojď!
00:31:39 To je dobře, jenom by mi teď překážel.
00:32:00 -KAŠLE.
-Kmotřičko, vy jste doma?
00:32:06 Víla má být buď v lese nebo doma. Ne se toulat v královských zámcích.
00:32:15 Otevři ihned okno, nebo se zalknu.
00:32:22 Pamatuj, Brusinko, víla má vonět jalovčím nebo tymiánem.
00:32:30 A ty jsi na sebe vylila nějakou smradlavku. Fuj!
00:32:36 -Nechci být vílou. -To je dobře. Byla bys polednice nebo jezinka.
00:32:46 Já znala také jednu ochechuli, ale vypadala líp než ty teď.
00:32:53 -Bude ze mě princezna.
-Povídali, že mu hráli.
00:32:58 Vrabci mi vyštěbetali, že princ se zamiloval do jiné princezny.
00:33:05 Spolknu ještě jedno cukrátko a vezme si mě.
00:33:11 Kdepak, nevezme. Láska je mocnější kouzlo než nějaké cukrátko.
00:33:21 I kdybys mi jich ukradla tucet, nic už s nimi nepořídíš.
00:33:28 A za trest ti zůstane tenhle nos, aby se i hejkalové jednou zasmáli.
00:33:38 Ne! Kmotřičko, prosím vás, ne. Ne...
00:33:46 Pojď sem, tak nebreč.
00:33:51 Protože mám odjakživa měkké srdce, možná ti ještě pomohu.
00:33:58 Musíš se však hodně snažit. Chceš být ještě vílou?
00:34:06 -Chci. -Tak si pamatuj, Brusinko, že víla musí být...
00:34:14 ...také jako kapička krásy spadlá z nebe.
00:34:21 Jenomže tu krásu musíš nosit sama v sobě, víš?
00:34:32 -Jak vám to jde, mistře?
-Dobře. Všichni jsou jako dřív.
00:34:39 Tak malujte, dlouhé nosy nejsou v módě.
00:34:48 Jeho Jasnost doslova září štěstím!
00:34:53 Celý nebožtík král. Při zásnubách zářil jako křišťálový lustr.
00:35:04 -Už ti nevadí moje rolnička?
-Byl jsem hlupák.
00:35:10 Všichni říkali, že můj nos je velká drahocennost. A zatím mi překážel.
00:35:19 -Na světě je tolik hezkých věcí!
-Je.
00:35:23 Ale ty jsi z toho světa nejusměvavější a nejmilejší.
00:35:32 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Na královských dvorech panují různé zvyklosti. V tom našem království připisovali ohromnou důležitost velkému nosu. Když se totiž „urodil“ zrovna na princově obličeji, rozhodla se celá královská rodina považovat velký nos za znak krásy a vznešenosti. Když se chtěl princ (L. Vaculík) oženit, paní královna (V. Galatíková) vybírala adeptky mezi nejnosatějšími princeznami. Princ se však zamiloval zrovna do té, co měla nosík docela malý. V této pohádce podle F. Hrubína, od jehož narození nedávno uplynulo 110 let, ale nejde zdaleka jen o krásu. Na frak tu dostane princova domýšlivost a potrestána za své kousky bude i mladá čarodějka (V. Jeníková), která se chtěla stát princovou ženou a princeznu Liběnu (J. Paulová) začarovala…
