Pohádka o dívce, která dokázala, že je stejně odvážná a statečná jako chlapci (1978). Hrají: M. Reifová, V. Brabec, K. Fialová, M. Rosůlková, S. Zázvorková, M. Eben a další. Kamera V. Štinglová a M. Dostál. Scénář a režie V. Janečková
00:00:37 Minulost hradu sahá svými kořeny až do 12. století.
00:00:43 O jeho starobylosti svědčí i rozsah staveniště opevněného kamennou zdí.
00:00:51 Okrouhlá věž byla postavena v polovině 13. století.
00:00:57 Palác s průjezdem do horního hradu dostavěl teprve Přemysl Otakar II.
00:01:06 Dnešní podobu vtiskla hradu pozdní gotika za krále Vladislava II.
00:01:14 To bylo v letech 1493 - 1522.
00:01:19 Nováček! Já tě vidím!
00:01:24 Z té doby je i kaple s oltářem a velký sál, v němž se nacházíme.
00:01:33 -Ti měli místa na 20 dětí!
-Svobodová, já tě slyším.
00:01:42 No, na dvacet snad ne, ale povím vám o tomhle pánovi jednu historku.
00:01:52 Dnes už je to vlastně pohádka.
00:01:56 To je král Jan III. Byl to mocný panovník.
00:02:01 Měl statečné srdce a měl rád dobrodružství.
00:02:05 Mnoho zemí si podrobil a královské truhly měl plné válečných kořistí.
00:02:14 Král však nebyl šťasten, i když měl hodnou ženu. To je ona.
00:02:22 -A měl 6 dětí. Víte proč?
-Nevíme. -Byly to samé dcery.
00:02:29 -No tě pic!
-A král tolik toužil po synovi!
00:02:46 Veličenstvo! Veličenstvo...
00:02:57 Dovoluji si vám oznámit, že Její Výsost královna...
00:03:04 -PLÁČE NOVOROZENĚ.
-Slyšíte?
00:03:10 Tentokrát to bude syn. Postavím ho do čela vojsk.
00:03:17 -Co když to bude zase dcera?
-Počkej...
00:03:24 Bude-li šesté dítě zase dcera, dáme ji vhodit v koši do řeky.
00:03:31 Královnu vyženeme z paláce.
00:03:37 A za manželku si vezmeme jinou, která nám povije následníka trůnu.
00:03:45 Jdeme!
00:03:52 -Tak pojďte dál! -Tak pojďme!
-Renato! Jdeme!
00:04:08 Pane kasteláne, co se narodilo?
00:04:15 Já nešťastná! Zase děvče...
00:04:23 -Tak co? -Vaše Veličenstvo...
00:04:29 To byla tak hloupá? Mohla si něco vymyslet, ne?
00:04:34 -Co bys udělala ty? -Já bych králi namluvila, že je to kluk.
00:04:46 -A co dál, Honzíku?
-To by se vidělo.
00:04:50 Ono to bylo všechno docela jinak, ale dobrá. Zpět!
00:05:06 Já nešťastná! Zase děvče...
00:05:14 -Tak co? -Tak co?
-Vaše Veličenstvo, syn!
00:05:21 Syn!
00:05:27 Královno, díky! Chlapečku, synáčku...
00:05:34 Stát, Veličenstvo! Musíme dbát o zdraví prince následníka.
00:05:42 -Máme syna! -Máme syna!
-My máme syna! -My máme syna!
00:05:52 Máme syna...
00:06:02 FANFÁRY.
00:06:09 Narodil se syn, princ následník. Bude se jmenovat Jan.
00:06:19 Jan IV.
00:06:32 Narodil se syn, princ následník. Bude se jmenovat Jan.
00:06:41 Jan IV.
00:06:49 To jsme tomu dali, celou historii převrátit. Jak to zařídíme dál?
00:06:57 Ale ten král to musel jednou poznat, ne?
00:07:01 -Mužským můžeš nabulíkovat všechno. Já bych to obrátila úplně. -Jak?
00:07:09 V každé pohádce jsou sudičky.
00:07:12 Zatímco vy, chůvo, tam nejste, přišly k děťátku 3 babky.
00:07:18 Kdyby ti takhle šel dějepis!
00:07:41 Budeš dobrá jako tvá matka, ale mnohem krásnější a chytřejší.
00:07:47 Do 19 let se budeš oblékat jako chlapec. Ne-li, zahyneš ty i matka.
00:07:57 V 18 letech se vydáš do světa.
00:08:02 Vysvobodíš 3 osoby. Teprve potom, ty i matka, dojdete klidu.
00:08:18 Královno, střez tajemství svého dítěte jako oko v hlavě.
00:08:26 -Sama ji oblékej.
-Zjev mu pravdu, až přijde čas.
00:08:44 Můj nešťastný synu...
00:08:55 Dítě se mělo k světu. V 10 letech mu královna svěřila ono tajemství.
00:09:04 Janě bylo matky líto a rozhodla se, že bude žít dál jako jinoch.
00:09:28 Král štěstím jen zářil. Učil syna střílet, šermovat, lovit zvěř.
00:09:41 Krále jen mrzelo, že na budoucího vládce země byl chlapec moc jemný.
00:09:48 Takový útlý...
00:10:16 -Tak co? Jak vypadám?
-Na prince máš moc krátké vlasy.
00:10:23 -Takhle stříhali jen zločince. Píši ti z dějepisu 5. -Jane!
00:10:35 Synku, poslouchej přece otce!
00:10:39 Můj milý synu, za týden oslavíš své 18. narozeniny!
00:10:47 Život se ti změní, staneš se mužem. Přivezeš si ze světa nevěstu.
00:10:56 -Ach!
-Tak káže mrav našeho rodu!
00:11:03 -Já se nechci vdávat, tedy ženit!
-Nedá se nic dělat.
00:11:09 Tvé sestry se nemohou vdát, dokud se neožení následník trůnu.
00:11:16 My se budeme vdávat!
00:11:18 Do světa za nevěstou se vydáš sám bez družiny. Tak káže mrav.
00:11:25 Do roka se vrátíš a uvidíme, jsi-li hoden královské koruny.
00:11:33 -Jen aby se vrátil! -Ano!
-A kdy budou naše námluvy?
00:11:40 -Všechny svatby budou najednou.
-6 svateb! -Sám do světa, chudák!
00:11:47 Mé drahé dítě, takové neštěstí! Měla jsem s tebou odejít ze zámku.
00:11:57 Neplačte, vy za nic nemůžete. Všechno jsem si vymyslela já!
00:12:03 Tak přemýšlej dál, Svobodová. Jinak dostaneš poznámku.
00:12:10 Maminko, vždyť umím střílet a ničeho se nebojím.
00:12:16 -Dokážu otci, že dívky jsou stejně odvážné jako chlapci. -Dítě...
00:12:23 Nám mužům tak káže mrav rodu.
00:12:44 Tolik dní na cestě a sama. To je nuda, ani koně mi nedali.
00:12:52 Pěšky... To prý káže mrav rodu. Hernajs!
00:13:00 Co takhle si něco stopnout?
00:13:13 -Svobodová, nejsi ve 20. století. Hezky šupej pěšky! -Ach jo.
00:13:20 Došel ti humor a fantazie? Nevíš, jak odtud, viď?
00:13:27 -Podle čeho poznáš v přírodě sever?
-Podle lišejníků.
00:13:36 -A kde je tady sever? -Tamhle.
-Dobře. A teď udělám kouzlo.
00:13:44 Otoč se a zůstaň tak, dokud neřeknu "už".
00:13:52 Už!
00:13:56 Co se tak pitomě směješ? Teď jsem kouzelná babička.
00:14:02 Přistup blíž. Nemeškej, princi, dej se cestou, kde slunce vychází.
00:14:10 Zrníčka rýže tě povedou. Takhle to v pohádkách bývá, ne?
00:14:19 A teď utíkej, musíš přece vysvobodit 3 osoby.
00:14:25 A nikomu neprozraď, že jsi děvče. Šťastnou cestu, princi.
00:15:47 Hej! Dobrý den!
00:16:08 Ticho? A proč?
00:16:16 Tady nikdo nesmí mluvit. Jak to?
00:16:22 Naše princezna je zakletá.
00:16:25 Pořád se jen hádala a křičela a před třemi lety najednou oněměla.
00:16:34 Proto král zakázal mluvení v celém království.
00:16:41 Můžeme si jen dopisovat.
00:16:45 -To je pěkná blbost.
-Nevypadávej z role a jednej.
00:16:52 Rád bych se na tu vaši princeznu podíval. Pusť mě do zámku.
00:18:01 Dobrý den, pane králi, chci zkusit vysvobodit vaši královskou dceru...
00:18:27 -To je těsnopisem. Neumíte? -Pst!
-Nebo morseovkou.
00:18:41 Nebo azbukou, rozumíte? No vysvobodím vaši princeznu!
00:19:12 Že se to nikomu nepodařilo?
00:19:31 Jsi ve středověku, přijdeš o hlavu!
00:19:36 Ani náhodou!
00:20:10 Chce ji vysvobodit!
00:20:36 Dobrý den, princezno.
00:20:49 No tě pic! To by mi máma dala.
00:21:00 Do družiny s tebou, a mít naši vedoucí.
00:21:07 Ale ty asi nevíš, co je to družina. Vezmi si to, princezno.
00:21:14 Ty rozmazlenče, chceš pár facek? Ne. Jeden, dva, tři, jsem klidná.
00:21:26 Čtyři, pět, šest. Na děti se musí po dobrém.
00:21:33 Sedm, osm, devět. Makarenko. Jsem klidná. Já...
00:21:44 Počkej, hned jsem zpátky. Markéto, dej mi moji tašku. Díky.
00:21:53 Nechceš něco bezvadného? Něco takového jsi ještě nemlsala.
00:21:59 Tak ne.
00:22:08 Na!
00:22:30 Je dobře, že jsi zakletá. Ale kvůli tobě si nikdo nemůže ani zazpívat.
00:22:53 -Tak popros! Tedy...
-Pomoc! On mě bije! Nech mě!
00:23:03 -Co se děje?
-Tati, on mě bije. To bolí!
00:23:10 Cože? Vztáhnout ruku na mou královskou dceru?
00:23:18 -Dám tě zavřít. -Vždyť jsem ji vysvobodil. Mluví a dokonce i řve.
00:23:27 -To je pravda. -On mi natloukl!
-Ty už neřvi.
00:23:32 Odměna za vysvobození dcery je půl království a princezna za ženu.
00:23:45 Kdepak, pane králi, já musím do světa.
00:23:51 Mějte se hezky. A až na vaši dceru přijde ta nemoc, našupejte jí.
00:23:58 To je lék nad léky. Tak čau!
00:24:06 Tati! Já ho chci! Mně se líbí! Chyťte ho! Chyťte ho!
00:24:13 Já ti dám, že ho chceš...
00:24:22 SMĚJÍ SE.
00:24:26 -Tak co? -Byla to psina.
-Svobodová, píši ti jedna.
00:24:32 S tou žvýkačkou se mi to nelíbilo. Takovou zbraň protivník nezná.
00:24:41 -Ale co když nastane jiná situace?
-Z každé se dostanu.
00:24:48 Uvidíme, ale už ti nepomohu.
00:24:52 Nic to nebylo. Ale utkat se v boji s obrem nebo s drakem...
00:24:59 -Je lépe vítězit chytrostí než silou. -To si pamatuj!
00:25:10 -Tak prosím. Nováček! -Zde!
-Otevři okno! -Provedu.
00:25:26 Aport!
00:25:35 ŘINČENÍ SKLA.
00:25:43 Spadla do skleníku na královské okurky.
00:25:49 ZPÍVÁ SI.
00:26:51 SLYŠÍ HLAS: Jen pojď dál, panáčku!
00:27:10 Tak se neboj, pojď dál.
00:27:34 -No ne, to je jak v interhotelu.
-Tak se u nás posaď, mládenečku.
00:27:48 -Dobrou chuť. -To je grilované?
-Nemluv pořád a jez!
00:28:09 To by se to hodovalo, synáčku.
00:28:14 -Paní učitelko, už nemáte pomáhat.
-Co to mluvíš? Jakápak učitelka?
00:28:22 Já jsem počestná ježibaba Francimóra.
00:28:29 A teď si uděláme hostinu.
00:28:34 Nejdříve si tě chytím, pak si tě vykrmím a nakonec tě sním.
00:28:43 Mňam!
00:28:46 Láry, fáry, ani krok!
00:28:57 Jednička, dvojka, vlevo i vpravo, stoličky také chybí.
00:29:07 To je můj dědek. Pořád chtěl, ať už toho čarování nechám.
00:29:15 Tak jsem ho začarovala.
00:29:21 Bude spát, dokud ho nějaká mladá princeznička nepolíbí.
00:29:29 -Ten si pospí! -Chudák...
00:29:38 A víš, že se mi líbíš?
00:29:43 A ne, nesním tě. Já si tě tu nechám a budeš mi sloužit.
00:29:50 Láry, fáry, hybaj spát.
00:29:57 -Líbím se ti také? Řekni!
-Nejhezčí zrovna nejste.
00:30:08 -Měla byste si nechat vysadit nové zuby. -Vysadit? Koukej!
00:30:15 Láry, fáry, ať mám krásné zoubky!
00:30:28 Také byste si tu mohla udělat trochu pořádek.
00:30:36 Pojď kousek stranou!
00:30:44 Láry, fáry, ať je to tu všechno jako o veselce.
00:30:53 HRAJE HUDBA.
00:31:26 CHRÁPE.
00:31:31 -Nemá manžel velkou nosní mandli?
-Dej už s ním pokoj!
00:31:39 -Co tomu říkáš, mládenečku?
-Mohla byste se udělat mladší.
00:31:48 No právě. S touhle hůlkou lze vyčarovat všechno, jen jedno ne.
00:31:56 Udělat se mladým a krásným.
00:32:01 -Já to umím, tímhle klubíčkem.
-Ukaž! -Roste na mně peří.
00:32:08 Kdo se nechá tím klubkem omotat, omládne, o kolik let chce.
00:32:17 -Nevěřím. -Zkusil jsem to sám na sobě. Podívejte!
00:32:25 -Na mou věru, jako panenka! Tak to se mnou zkus. -Zkusím.
00:32:35 -Prosím, milostpaní. -Sem si dám svoji hůlku, abych na ni viděla.
00:32:46 ZPÍVAJÍ.
00:33:02 Jste dobře omotaná?
00:33:09 -Jste dost utažená?
-Ani dýchat nemohu.
00:33:14 -A hýbat se? -Ani trochu.
-Tak to je dobře.
00:33:21 Polož tu hůlku, ty zloději!
00:33:25 Kouzelná hůlko, přikazuji ti!
00:33:28 Láry, fáry, proměň čarodějnici v hodnou a něžnou manželku.
00:33:35 ZPÍVÁ.
00:33:50 Láry, fáry, dědku, až tě vzbudím, miluj svou manželku.
00:34:01 Fuj, takového šeredu mám políbit!
00:34:16 To jsem se krásně prospal. Kdo to tu tak líbezně zpívá?
00:34:25 To já, mužíčku, tvoje Františka. Honem mě pojď rozvázat.
00:34:35 Už běžím, ženuško milovaná!
00:34:42 Ty jsi tu uklízela, srdíčko?
00:35:14 Už toho mám dost. Plné zuby!
00:35:19 To ses vytahovala!
00:35:23 Teď sama vidíš, že to středověké hrdinky měly horší než vy dnes.
00:35:31 Ale byla jsi skvělá. Takové pohádky by nevymyslel ani Erben či Němcová.
00:35:40 Tak ať to máme za sebou.
00:35:47 Tak já jdu. Paní učitelko!
00:35:55 Paní učitelko! To se dělá, takhle odejít bez rozloučení?
00:36:05 SLYŠÍ PLÁČ.
00:36:13 Moje lodička! Odplavala mi lodička!
00:36:26 Přestaň brečet, já ti ji vytáhnu.
00:36:35 PLÁČE.
00:36:51 SMĚJE SE.
00:37:06 Brekeke, jsi můj, panáčku!
00:37:21 Zase jedna dušička! Brekeke, žbluňk!
00:37:41 Pomoc! Co děláš? Vždyť mě utopíš!
00:37:47 To samé jsi chtěl udělat tomu chasníkovi.
00:38:07 Teď teprve uvidíš, ty lidské mládě!
00:38:12 Ryby, žáby, všechna vodní havěti, chopte se jich a dolů!
00:38:34 Já ti řeknu, vypadáš jako holka, ani vousy nemáš, ale sílu ano.
00:38:44 -Stoupni si! -Stoupnu.
00:38:53 -Na tohle jsem nemusel ani vstávat.
-To bylo judo. Umím i karate.
00:39:02 -Cože? -Ale nic.
-Kamaráde, pojď do světa se mnou.
00:39:08 -Rád ti oplatím záchranu života.
-Tondo, proč nezůstaneš doma?
00:39:18 Naši mě nutili, abych si vybral dceru bohatého sedláka.
00:39:25 Chci si vybrat sám. Hodnou, pěknou a pracovitou. Tak jsem utekl.
00:39:33 -Také se mám ženit. -Ano?
-Ale můj královský otec je přísný.
00:39:42 -Nesmím se vrátit bez nevěsty.
-Já ti ji pomohu najít. -Tak dobře.
00:39:51 ZPÍVAJÍ.
00:40:16 -Neměl jsi ho pouštět z domu.
-Tak co? Pořád nic?
00:40:26 Veličenstvo, někdo vyjíždí z lesa!
00:40:37 -Je to Jeho Jasnost princ Jan. Veze si princeznu. -To není možné.
00:40:47 Au!
00:40:52 Tak Výsosti! Tajemníku, mluv!
00:40:59 Jedou alejí! Princezna sedí vpředu, Jeho Jasnost princ za ní.
00:41:10 -Ta je veliká!
-Jan za ní není skoro ani vidět.
00:41:22 -A proč má nevěsta tak velké střevíce? -A ruce má jako lopaty.
00:41:32 -Jé, ta má ramena!
-A proč má zakrytou hlavu?
00:41:44 -To přece není možné.
-Ale ano, královno.
00:41:50 Veličenstva, právě vjel do hradu princ Jan IV. se svou nevěstou.
00:42:00 No tak!
00:42:09 Jeho Jasnost, princ Jan IV.
00:42:38 -Synu! -Otče!
00:42:45 Maminko, toto je Tonička. Rolnického původu, dobrého srdce.
00:43:02 Líbíš se mi, děvče.
00:43:08 Škoda, že ti nevidím do tváře, ale buď u nás vítána.
00:43:16 -Otče, Tonička je unavená po cestě.
-Ani bych neřekl.
00:43:22 Matinko, dovolíte, aby se upravila ve vašem pokoji?
00:43:35 -SMĚJÍ SE. -Dcerušky, co je to?
-To se musí vysvětlit.
00:43:45 -To ano. -Co to je?
00:43:51 Už toho mám dost.
00:43:57 -Plné zuby. -Já také.
00:44:07 -Já totiž vůbec nejsem princ, ale holka. -Co?
00:44:14 -KLEPÁNÍ NA DVEŘE.
-Teď mě otec zabije. -Neboj!
00:44:24 Copak? Co to tu... Co to má znamenat?
00:44:32 To znamená, že Tonička není Tonička a já jsem... tedy nejsem...
00:44:39 -Šesté dítě nebyl syn, ale dcera.
-Dcera? -Celé roky jsem to tajila.
00:44:48 -To je radost. -Děvčata, oblečte Janu do šatů, ať vidíme princeznu.
00:45:01 Já jsem z toho celý zkoprnělý.
00:45:06 Nebyl to hrdinský čin naší Jany? Rok ve světě, jak káže mrav rodu.
00:45:17 Třem lidem zachránila život, i mně. Myslel jsem, že je to muž.
00:45:35 -Otče, odpusťte nám.
-Odpusťte!
00:45:41 Ženské, vy jste mi daly. 6 svateb najednou!
00:45:50 To bude vnoučat! A tuším, že samé holky.
00:45:57 -Kdepak, drahoušku, samí kluci. Viďte, děvčata? -Samí kluci!
00:46:08 A zazvonil zvonec...
00:46:13 A pohádky je konec. Jana dokázala, že i dívky jsou statečné a chytré.
00:46:21 Král všem odpustil, bylo 6 svateb najednou a všichni se měli rádi.
00:46:32 Hezky jsme si navymýšleli, ale tenkrát to bylo jinak.
00:46:38 -Asi ano, ale tak veselá skupina tu ještě nebyla. -A jak to bylo?
00:46:46 Svobodová, dej už pokoj. Pojďte, ať nám neujede autobus.
00:47:11 Matinko!
00:47:22 Jano! Ty se mi líbíš. Kdybych byl mladší, hned bych si tě vzal.
00:47:31 Kdepak, pane králi. Já chci ještě studovat. A vdavky? Kdepak!
00:47:38 -A můj muž bude možná kosmonaut.
-Co bude? -Pá, taťuldo. Čau!
00:47:48 -Hrome, to je holka. Čau!
-Veličenstvo!
00:48:15 Na shledanou!
00:48:36 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Originální příběh režisérky Vlasty Janečkové spojuje dva světy, ten současný, dětský s pohádkovým. Na jednom hradě probíhá prohlídka a celá školní třída se od kastelána dozvídá starobylou legendu. Jedna ze žákyň ji svými poznámkami pomáhá rozvíjet a zároveň se převtěluje do hlavní postavy… Žil byl jeden král, který měl pět dcer a hrozně si přál syna. Když se narodila šestá princezna, chůva králi oznámila, že je to kluk. Dostal jméno Jan. Sudičky dítěti předpověděly, že do osmnácti let bude nosit klukovský oděv a pak se vydá do světa. A tak se i stalo, král syna poslal do světa hledat nevěstu. Jan-Jana na dobrodružné cestě musela napravit rozmazlenou princeznu, vysvobodit se ze zajetí čarodějnice a zachránila i jednoho kluka před vodníkem…