Ejzenštejn v Guanajuatu

Sergej Michajlovič Ejzenštejn, světově proslulý režisér a představitel sovětské montážní školy, odcestuje v roce 1931 do Mexika, aby zde natočil cestopisný dokument Ať žije Mexiko!. Po úspěchu jeho filmů Křižník Potěmkin (1925) a Deset dní, které otřásly světem (1928), kde uplatnil svou teorii o montáži atrakcí a jednou provždy posunul chápání filmového střihu, se zdá na vrcholu tvůrčích sil. Připravovaný dokument je však pro Ejzenštejna spíš záminkou, jak oddálit svůj návrat do vlasti. Koncem 20. let v Sovětském svazu sílila kritika „formalismu“ a dříve vyzdvihovaní revoluční režiséři byli rychle označeni za viníky úpadku sovětského filmu i nezájmu mas o něj. Ejzenštejn tak přijme nabídku spisovatele Uptona Sinclaira na natáčení v Mexiku a usadí se ve městě Guanajuato, kde mu dělá průvodce místní intelektuál Jorge Palomino y Canedo. S Canedovou pomocí proniká Ejzenštejn do mexické kultury a jejich unikátního chápání smrti a lásky. Zároveň se před ním otevírá dosud netušená tvůrčí i osobní svoboda a režisér postupně ztrácí kontrolu nad natáčeným projektem, jakož i svým životem.

Životopisný snímek v koprodukci Nizozemska, Belgie, Mexika, Francie a Finska natočil velšský rodák Peter Greenaway, který proslul svými umělecky zaměřenými filmy s výraznou obrazovou stylizací. Režisérův nejnovější počin však tentokrát nevychází z tradic výtvarného umění, ale inspiruje se Ejzenštejnovými technikami a také moderní manipulací s digitálními obrazy. Mexickou epizodu v Ejzenštejnově životě navíc Greenaway nepojímá příliš vážně a zaobírá se méně známými prvky z autorova života: jeho hravostí a zvídavostí, rozpustilým až dětinským smyslem pro humor a také jeho homosexuální orientací.