Život v gulagu

Asia Kovrigina se narodila v Novokuzněcku, ve městě na jihozápadě Sibiře v oblasti poseté tábory, nichž bylo uvězněno na dva miliony lidí. Než si její dědeček Samuil Šnapir oblékl vězeňský mundůr, pracoval jako novinář v deníku komunistické strany Pravda. Svůj doživotní trest si odpykával severněji, až u polárního kruhu. Babička za ním jezdívala a sledovala divadelní představení, které inscenovali zekové. Tak se říkalo vězňům Gulagu. Zkratkou slova zaključonyj. Asia vystudovala filozofickou fakultu v Moskvě a po odchodu do Francie se věnuje bolestné historii svého rodného Ruska v období Sovětského svazu. Několik týdnů ročně stráví v bývalých svazových republikách, kde prohledává po rozpadu Sovětského svazu odtajněné archivy. Aby lépe pochopila, co si museli vězni v táborech Gulagu vytrpět, rozhodla se vydat se po jejich stopách, projet si tu nejstrašnější cestu, silnici Kolyma, nazývanou také „Cesta kostí“. Dorazila na místa, kde stávaly tábory Gulagu.