Vydáme se za jednou z odnoží velmi rozmanitého afrického animismu. Poodhalíme tajemný svět vúdú s jeho fetiši i obětinami. Víra, která je dodnes živá v západní Africe, zejména v Beninu a Togu. Režie V. Poltikovič
Vúdú je jednou z odnoží velmi rozmanitého afrického animismu. Je dodnes živé v západní Africe, zejména v Beninu a Togu. Vúdú patří k nejméně pochopeným a neprávem démonizovaným náboženstvím v západním světě. Je to víra, náboženství, magie i zkušenost. Každý si může zvolit, čemu dá přednost. Prostředníky mezi světem duchů a lidí jsou kněží, věštci, čarodějové. Kontaktu s božstvy a duchy často předchází obětina, je třeba něco dát. Větší obětinu představuje drůbež. V každé vesnici, v každé domácnosti najdeme tzv. fetiše – znázornění božstev vúdú. Fetiše mají svoji specifickou úlohu. Většinou ochraňují dům, pomáhají v různých oblastech života, starají se o prosperitu rodiny, o její štěstí. Označení vúdú, v Africe častěji vodun, znamená božstvo, duch, nadpřirozená síla, skryté poselství, posvátná extáze, ze které můžeme čerpat poznání i sílu. Každodenní kontakt s fetiši a přinášení obětin celý systém posiluje. Režisér Viliam Poltikovič při svých cestách navštívil Haiti, Togo i Benin a o vúdú s ním hovořil i ten nejpovolanější, velekněz.
